55 Ad 7/2018

Rubrum

č. j. 55 Ad 7/2018 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem ve věci žalobce: Z. N., trvale bytem zastoupeného advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem, se sídlem Kasárenská 157/4, České Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2018, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 7/2018 1. Žádostí ze dne 24. 10. 2017 se žalobce domáhal přiznání nároků na invalidní důchod. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 12. 2017, čj. 761 026 5267, pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) žalobcovu žádost zamítla. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2017, žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 17. 4. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce uvedl, že posudky nezohledňují jeho kompletní zdravotní stav a nesprávně stanovují procentuální míru poklesu pracovní schopnosti. Za převažující onemocnění považují srdeční vadu, hodnocenou 30 % dle původního posudku a 20 % dle revizního posudku; rozmezí dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) je 20 – 40 %, přičemž posudky nevzaly v úvahu diabetes mellitus II. St. s diabetickou polyneuropatií a syndrom karpálního tunelu obou horních končetin, který přetrvává po dobu deseti let a omezuje značně pracovní schopnost žalobce. Žalobce má tedy za to, že posouzení zdravotního stavu není úplné a nezohledňuje kumulaci zdravotních potíží, v důsledku kterých nemůže v současné době vykonávat plnohodnotné zaměstnání. Žalobce navrhl provést důkaz rozhodnutími žalované, jakož i posudky o invaliditě vyhotovenými v posuzované věci a dále (k žalobě přiloženými) lékařskými zprávami a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“).

5. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření nejprve stručně shrnula dosavadní průběh řízení a uvedla, že za takto zjištěného skutkového stavu na základě lékařských posudků i nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 13. 3. 2018. Žalovaná taktéž navrhla přezkoumání zdravotní stavu žalobce posudkovou komisí.

7. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Podstatný obsah spisu

8. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce v době před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí žalované rozhodnutí trpěl oboustranným syndromem karpálního tunelu s lehkým narušením funkce rukou, diabetem 2. typu, lehkou senzitivní diabetickou polyneurapatií, srdečním onemocněním, hypertenzí, chronicky recidivujícími bolestmi páteře a obezitou.

9. Pro účely posouzení žádosti o přiznání invalidního důchodu byl zpracován posudek o invaliditě ze dne 7. 12. 2017, z něhož vyplývá, že rozhodující příčinou pro posouzení žádosti je kardiální onemocnění zařazené pod kapitolu IX oddíl A položku 5b přílohy Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 7/2018 vyhlášky o posuzování invalidity. Dle tohoto posudku není žalobce invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 30 %.

10. Shodné závěry pak obsahuje též posudek o invaliditě ze dne 15. 2. 2018, který byl pořízen v rámci námitkového řízení a na jehož základě žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí. Také tento posudek za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označil kardiální onemocnění zařazené pod kapitolu IX oddíl A položku 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkový lékař stanovil míru poklesu pracovní schopnosti pouze 20 %. V podstatných rysech však tento posudek potvrdil závěry předchozího posudku a konstatoval, že pro přiznání nároku na invalidní důchod nebyly splněny podmínky. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 13. 3. 2018 námitky proti rozhodnutí ze dne 20. 12. 2017 zamítla a potvrdila jej.

11. Krajský soud si v řízení o žalobě vyžádal posudek posudkové komise v Českých Budějovicích včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání ze dne 26. 7. 2018, jakož i posudek ze dne 26. 7. 2018 jsou založeny na č. l. 24 až 31 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrno, že žalobce se jednání komise dne 26. 7. 2018 zúčastnil a podrobil se dále vyšetření MUDr. J. B., lékaře v oblasti pracovního lékařství; odborné závěry vzešlé z vyšetření jsou v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou nebylo dle závěrů komise v době vydání rozhodnutí žalované kardiální onemocnění, jak uvádějí předchozí lékařské posudky, nýbrž oboustranný syndrom karpálního tunelu, který odpovídá postižením uvedeným v kapitole XIII oddíl C položka 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u kterých je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15 – 20 %. Vzhledem k profesi žalobce s nároky na manuální zručnost bylo použito horní pásmo rozmezí, tj. 20 %. Pro další poškození zdravotního stavu ovlivňující rovněž pracovní schopnost bylo použito navýšení o 10 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Celkový pokles pracovní schopnosti tak dle posudkové komise činí 30 %. Z výše uvedených důvodů se tedy nejedná o invaliditu ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

12. Krajský soud si dále vyžádal revizní posudek posudkové komise v Plzni ze dne 6. 11. 2018, který zcela potvrdil závěry posudkové komise v Českých Budějovicích. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkové komise v Plzni taktéž označila oboustranný syndrom karpálního tunelu odpovídající postižení dle kapitoly XIII oddíl C položka 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

13. V podání ze dne 4. 1. 2019 žalobce namítl, že revizní posudek byl vypracován tzv. od stolu, neboť posudková komise v Plzni jej osobně nevyšetřila. Tato skutečnost posouvá revizní posudek do oblasti dohadů a nelze jej proto použít coby důkazní prostředek. Revizní posudek se dle názoru žalobce plně nevypořádal s jeho námitkami ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, čj. 2 Ads 92/2014-34, žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem v oboru neurologie. Žalobce vyjádřil nesouhlas s posudkovým závěrem, dle něhož ačkoli výsledky EMG svědčí o středně těžké formě syndromu karpálního tunelu, jedná se v případě žalobce o jeho lehkou formu. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 7/2018 IV. Průběh jednání 14. Při jednání konaném dne 20. 8. 2018 účastníci shodně navrhli zpracování revizního posudku jinou posudkovou komisí, a to z důvodu změny rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce stanovené posudkem ze dne 26. 7. 2018.

15. V průběhu jednání konaného dne 28. 1. 2019 krajský soud nejprve v důsledku změny v obsazení soudu způsobené změnou v rozvrhu práce s účinností od 17. 10. 2018 shrnul ve smyslu § 119 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. obsah dosavadních přednesů účastníků řízení, provedeného dokazování a obsah správního i soudního spisu (zejména pak obsah posudků o invaliditě pořízených v průběhu správního řízení a posudku posudkové komise ze dne 26. 7. 2018).

16. Krajský soud dále provedl důkaz revizním posudkem posudkové komise v Plzni ze dne 6. 11. 2018. Zbylé důkazní návrhy krajský soud zamítl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Krajský soud proto neshledal nezbytným provést důkaz navrhovaným znaleckým posudkem. Co se týká důkazního návrhu rozhodnutími žalované, jakož i posudky o invaliditě vydanými v nyní posuzované věci, tyto listiny jsou již obsaženy ve správním spisu, a není proto zapotřebí provádět jimi dokazování; totéž platí i v případě lékařské zprávy ze dne 21. 8. 2017. Obsah lékařské zprávy ze dne 25. 4. 2018 je pak zevrubně reprodukován v obou shora uvedených posudcích posudkové komise, přičemž účastníci řízení nenamítli, že by tento obsah byl jakkoli zkreslený či nepřesný. Důkaz lékařskou zprávou ze dne 15. 1. 2019, kterou žalobce předložil krajskému soudu při jednání, postrádá pro posuzovanou věc relevanci s ohledem na dikci § 75 odst. 1 s. ř. s.

17. Účastníci řízení v průběhu jednání setrvali na shora uvedených procesních stanoviscích.

V. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

19. Žaloba není důvodná.

20. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 21. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o žádosti o přiznání invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 7/2018 posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

22. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře v oboru pracovního lékařství. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobce, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jímž je oboustranný syndrom karpálního tunelu. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole XIII oddíl C položka 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce ve výši 20 % odůvodnila důsledky, kterými se toto postižení projevuje a jeho vlivem na pracovní uplatnění žalobce. V důsledku dalšího poškození zdravotního stavu komise uplatnila navýšení o 10 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Celkový pokles pracovní schopnosti tedy činí 30 %. Posudková komise dále uvedla, že další zdravotní postižení nemají podstatný vliv na pracovní schopnost žalobce. Závěry posudkové komise v Českých Budějovicích následně potvrdila též posudková komise v Plzni.

23. Jestliže posudková komise stanovila v posudcích ze dne 26. 7. 2018 a 6. 11. 2018 úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a možností aplikovat případné korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce je sice dlouhodobě nepříznivý avšak způsobuje pokles jeho pracovní schopnosti pouze 30 %. Nelze zároveň přehlédnout, že přes dílčí nesrovnalost v podřazení žalobcových obtíží v rámci přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a stanovení rozhodujícího zdravotního postižení, které způsobuje žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jsou tyto posudky v podstatných rysech (zejména pak co do stanovení objektivních diagnóz a výsledného hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobce a tomu odpovídajícímu stupni invalidity) konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení.

24. K námitce, dle níž revizní posudek není v posuzovaném případě způsobilým důkazním prostředkem, neboť byl vypracován tzv. od stolu, krajský soud uvádí, že primárním účelem revizního posudku nebylo nové posouzení zdravotního žalobce, nýbrž zodpovězení otázky, zda objektivně zjištěný skutkový stav věci zachycený v lékařských zprávách a předchozích posudcích, které jsou obsaženy ve spisovém materiálu, opodstatňují výsledný posudkový závěr uvedený v posudku ze dne 26. 7. 2018. Posudková komise v Plzni v tomto ohledu řádně shrnula dosavadní skutková zjištění a své závěry srozumitelně a přesvědčivým způsobem zdůvodnila. Krajský soud proto již nepovažoval za nutné provádět v tomto ohledu další dokazování.

25. Žalobci lze přisvědčit potud, že dle kapitoly XIII oddílu C položky 4 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity platí, že „[p]ři stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí omezení funkce končetiny, zejména pak ruky, tíže zánikových neuromuskulárních projevů s přihlédnutím k EMG nálezu a dominanci končetiny a v případě motorického deficitu výsledek ergodiagnostického vyšetření (funkční test ruky). Samotné prodloužení distální motorické latence nebo senzitivní rychlosti vedení zjištěné na Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 55 Ad 7/2018 EMG bez funkčního omezení nepůsobí pokles pracovní schopnosti.“ Posudková komise je tedy povinna přihlédnout k EMG nálezu. Ten však sám o sobě – jak plyne ze shora uvedeného – k poklesu pracovní schopnosti vést nemusí. Zároveň nelze přehlédnout, že uvedené posudkové hledisko se vztahuje právě a pouze ke stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a nikoli k zařazení zdravotního postižení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; pokles pracovní schopnosti přitom posudková komise stanovila v maximální výši v rámci předepsaného rozmezí.

26. Pro zařazení do příslušné položky v rámci uvedené části přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je pak klíčový především skutečný rozsah omezení funkce končetiny, jak ostatně plyne i z dikce kapitoly XIII oddílu C položky 4d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pod které posudková komise podřadila rozhodné zdravotní postižení žalobce, vztahující se na případy „postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou“. Pokud tedy posudková komise na straně 5 posudku ze dne 26. 7. 2018 uzavřela, že ačkoli je nález EMG středně těžký, jedná se v případě žalobce o lehké postižení (lehká neobratnost akrálně, bez atrofií a motorického deficitu), nemá krajský soud tomuto závěru s ohledem na shora uvedené co vytknout. K témuž závěru pak dospěla posudková komise i na straně 7 a 8 revizního posudku ze dne 6. 11. 2018.

27. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobce nejedná o invaliditu; správní orgány proto nepochybily, když na základě lékařských posudků dospěly k výše uvedenému závěru.

VI. Závěr a náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladu řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 55 Ad 7/2018 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 28. ledna 2019 JUDr. Michal Hájek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.