55 Ad 7/2024

Rubrum

č. j. 55 Ad 7/2024- 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M. M. N., narozená dne bytem zastoupená Mgr. Martinou Klementovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 55 Ad 7/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

1. Žalobkyně si podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu dětí, její žádosti nebylo zcela vyhověno. Žalobkyni nebylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to za D. P. (dříve L.), narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, neboť tyto dvě nezletilé děti byly svěřeny na základě rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 7. 1989, č.j. 4 Nc 202/88-50 do výchovy jejich otce K. L., narozeného dne X, a jejich matce N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně má za to, že zajišťovala největší podíl péče o uvedené děti. Za K. L. se provdala v roce 1990 a v době zletilosti uvedených dětí bylo jejich manželství rozvedeno.

2. Žádost žalobkyně byla prvostupňovým správním orgánem zamítnuta, neboť Česká správa sociálního zabezpečení shledala, že o tyto dvě děti pečoval od narození do zletilosti jejich otec K. L.. Podmínka výchovy těchto dětí pro nárok na zvýšení za vychované dítě není tak splněna. Žalobkyně si podala proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2023, č.j. VYCH-VZ-19.12.2023-ČSSZ/X námitky, když o jejich námitkách bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že námitky žalobkyně byly zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno.

3. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí neobsahuje hlubší úvahy o tom, jak bylo dovozeno, že právě otec K. L. o děti v největším rozsahu pečoval. Dle žalobkyně shora citovaný rozsudek o svěření dětí do péče otce není dostatečným důkazem. Žalovaná toliko konstatovala skutečnost, kterou dovodila z citovaného rozsudku, což podle žalobkyně zakládá nesprávnost rozhodnutí žalovaného, v důsledku kterého nelze napadené rozhodnutí přezkoumat. O uvedené děti, od narození do jejich svěření do péče otce, se starala jejich babička ze strany otce, neboť jejich otec docházel do zaměstnání a biologická matka N. L. byla hospitalizována pro psychické onemocnění. Žalobkyně zajišťovala péči dětí ještě před tím, než uzavřela manželství s K. L. a rovněž tak po uzavření sňatku, neboť pečovala rovněž o ostatní nezletilé děti, za které jí bylo výchovné přiznáno. Proto považuje za zcela iracionální, že by žalobkyně o tyto děti nepečovala, respektive, že by pouze o tyto dvě nezletilé děti pečoval do doby jejich zletilosti jejich otec, když žalobkyni na nezletilé děti, které byly svěřeny do její pěstounské péče, bylo výchovné přiznáno. Podle žalobkyně otec uvedených dětí nemohl být osobou, která zajišťovala největší podíl péče, neboť byl zaměstnán a kromě toho působil jako osoba samostatně výdělečně činná. Z toho vyplývá, že žalobkyně v uvedeném období pečovala o děti v největším rozsahu. Žalobkyně má za to, že žalovaná nezjistila řádně skutkový stav, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti, jestliže dospěla k závěru, že otec K. L. pečoval o děti v největším rozsahu, pouze na základě toho, že mu byly nezletilé děti rozsudkem svěřeny do jeho péče. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na právní úpravu ohledně výchovného, a to na článek II., odstavec 1 zákona č. 323/2021 Sb. a odst. 3 a 4 téhož ustanovení. Žalobce uvedl, že žalobkyně podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu čtyř dětí. Rozhodnutím prvního stupně jí bylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to A. H., narozenou dne X a P. L., narozeného dne X. Výchovné na děti jejího manžela K. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 55 Ad 7/2024 L., D. P., narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, žalobkyni přiznáno nebylo. Při posuzování žádosti žalovaná vycházela zejména z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, č.j. 4 Nc 202/88-50, kterým byly obě děti svěřeny do výchovy jejich otce K. L. Matce dětí N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně uzavřela s K. L. sňatek dne 17. 8. 1990.

5. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobkyně se významnou měrou podílela na výchově dětí manžela. Nebylo však prokázáno, že od uzavření manželství s otcem dětí, do dosažení jejich zletilosti, oproti K. L., se rozsah její péče o děti, jakkoli vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně osobně pečovala o děti v největším rozsahu ve smyslu § 34a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Při sledování podmínky péče v největším rozsahu proto lze tuto péči přisoudit otci dětí K. L.. Žalovaná poukázala na důkazní břemeno s tím, že žalobkyně neprokázala, že by otec dětí nezajišťoval výchovu ve větším rozsahu. Žádné takové důkazy nepředložila. Napadené rozhodnutí považuje žalovaná za přezkoumatelné s tím, že nebylo její povinností reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvracet, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č.j. 3 Ads 47/2011-82. Právní názor soudu 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s).

7. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu za vychované děti pro nesplnění podmínek ustanovení II. zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Podstata tohoto zamítavého rozhodnutí spočívá v závěru prvoinstančního správního orgánu, se kterým se ztotožnil i žalovaný, že o děti v největším rozsahu pečoval jejich otec K. L., kterému byly svěřeny děti do výchovy na základě rozhodnutí soudu, nikoli žalobkyně, která není jejich matkou.

8. Žalobkyně má za to, že splnila podmínky pro přiznání výchovného stanovené zákonem č. 323/2021 Sb., přičemž tvrdila, že o děti se převážně starala ona, nikoli jejich otec K. L., což zpochybňovala zejména tím, že docházel do zaměstnání i podnikal. Nemohl se proto o děti plnohodnotně starat. Toto doložila čestným prohlášením K. L. ze dne 27. 7. 2024 vyjádření ke zprávě OSSZ.

9. Podle ustanovení článku II. zákona č. 323/2021 Sb., bodu 1, se starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 3 – 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu.

10. Podle ustanovení článku II. zákona č. 323/2021 Sb., bodu 3, podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávalo-li totéž dítě více Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 55 Ad 7/2024 osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy. Zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů.

11. Z § 3 zákona č. 500/2024 Sb. nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2.

12. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Soud poznamenává, že z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č.j. 2 As 37/2006-63 a č.j. 2 Afs 24/2005-44 ze dne 19. 12. 2008). Soud považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, neboť je z něj patrno, proč nebylo odvolání vyhověno.

13. Podle článku II. bodu 4 věta prvá, zákona č. 323/2021 Sb., pokud byl důchodový věk stanoven se zohledněním vychovaných dětí, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 bez žádosti za vychované dítě se pro účely zvýšení podle bodu 1 považuje dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku.

14. Při zvýšení za vychované dítě se přihlíží jen k výchově toho dítěte, které pojištěnec uvedl, jako vychované v žádosti o přiznání starobního důchodu, není-li tato podmínka splněna, výchovné nenáleží. Výjimka platí jen pro důchody přiznané před 1. 1. 2023.

15. Podle ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Aby ženě či muži vznikl nárok na výchovné, musí naplnit podmínku výchovy dítěte. Podmínka výchovy dítěte vyplývá z ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a posuzuje se podle kritérií, které zákon vymezuje pro účely snížení důchodového věku žen.

16. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že dítětem se rozumí vlastní dítě nebo dítě osvojené, ale též dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Z toho plyne, že i například pěstounovi může vzniknout nárok na výchovné, pokud v největším rozsahu o něj pečoval. V daném případě děti, D. P., narozená dne X a K. L., narozený dne X, byly svěřeny do výchovy otce K. L. a jejich matce N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně není biologickou matkou uvedených dětí, když na základě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně právní ochrany dětí jí nebyly svěřeny tyto děti do pěstounské péče, jestliže byly na základě rozsudku soudu svěřeny do výchovy Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 55 Ad 7/2024 jejich biologického otce. Z toho vyplývá, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro vznik nároku na výchovné, neboť není tou osobou, která je v okruhu uvažovaných osob, že děti vychovávala ve smyslu článku II. bodu 3 zákona č. 323/2021 Sb. v největším rozsahu. Tou osobou, která zajišťovala výchovu dětí, byl jejich otec, kterému byly děti svěřeny na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jestliže byly děti svěřeny na základě rozsudku do výchovy jejich otce, tedy žalobkyni děti nebyly svěřeny do výchovy ani děti neosvojila, případně jí nebyly svěřeny do pěstounské péče, bylo nadbytečné se zabývat tím, kdo více osobně pečoval v největším časovém rozsahu o děti.

17. Soud proto uzavřel, že podklady zajištěné žalovanou v předcházejícím řízení poskytují dostatečnou oporu pro závěr, že žalobkyně nebyla tou osobou, které by bylo možno přiznat výchovné ve smyslu článku II. bodu 3 zákona č. 323/2021 Sb. Ze stejných důvodů bylo neúčelné a nadbytečné provádět dokazování čestnými prohlášeními, které žalobkyně doložila společně s žalobou a navrhovala jejich provedení. Soud nepochybuje, že se žalobkyně určitým způsobem na výchově dětí řádně podílela, ovšem jestliže jí děti nebyly svěřeny do výchovy, kdy není jejich biologickou matkou, nárok na výchovné jí za daných okolností nemohl být přiznán. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Náhrada nákladů řízení 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobkyně úspěšná nebyla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, když nebylo zjištěno, že by jí nad rámec její administrativní činnosti náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 27. srpna 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.