55 Ad 7/2024

Rubrum

č. j. 55 Ad 7/2024- 60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: M. M. N. zastoupená Mgr. Martinou Klementovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 363/33, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 4. 2024, č.j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 2 55 Ad 7/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

1. Žalobkyně si podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu dětí, její žádosti nebylo zcela vyhověno. Žalobkyni nebylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to za D. P. (dříve L.), narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, neboť tyto dvě nezletilé děti byly svěřeny na základě rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 7. 1989, č.j. 4 Nc 202/88-50 do výchovy jejich otce K. L., narozeného dne X, a jejich matce N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně má za to, že zajišťovala největší podíl péče o uvedené děti. Za K. L. se provdala v roce X a v době zletilosti uvedených dětí bylo jejich manželství rozvedeno.

2. Žádost žalobkyně byla prvostupňovým správním orgánem zamítnuta, neboť Česká správa sociálního zabezpečení shledala, že o tyto dvě děti pečoval od narození do zletilosti jejich otec K. L. Podmínka výchovy těchto dětí pro nárok na zvýšení za vychované dítě není tak splněna. Žalobkyně si podala proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 12. 2023, č.j. VYCH-VZ-19.12.2023-ČSSZ/X námitky, když o jejich námitkách bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že námitky žalobkyně byly zamítnuty a prvostupňové správní rozhodnutí bylo potvrzeno.

3. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí neobsahuje hlubší úvahy o tom, jak bylo dovozeno, že právě otec K. L. o děti v největším rozsahu pečoval. Dle žalobkyně shora citovaný rozsudek o svěření dětí do péče otce není dostatečným důkazem. Žalovaná toliko konstatovala skutečnost, kterou dovodila z citovaného rozsudku, což podle žalobkyně zakládá nesprávnost rozhodnutí žalovaného, v důsledku kterého nelze napadené rozhodnutí přezkoumat. O uvedené děti, od narození do jejich svěření do péče otce, se starala jejich babička ze strany otce, neboť jejich otec docházel do zaměstnání a biologická matka N. L. byla hospitalizována pro psychické onemocnění. Žalobkyně zajišťovala péči dětí ještě před tím, než uzavřela manželství s K. L. a rovněž tak po uzavření sňatku, neboť pečovala rovněž o ostatní nezletilé děti, za které jí bylo výchovné přiznáno. Proto považuje za zcela iracionální, že by žalobkyně o tyto děti nepečovala, respektive, že by pouze o tyto dvě nezletilé děti pečoval do doby jejich zletilosti jejich otec, když žalobkyni na nezletilé děti, které byly svěřeny do její pěstounské péče, bylo výchovné přiznáno. Podle žalobkyně otec uvedených dětí nemohl být osobou, která zajišťovala největší podíl péče, neboť byl zaměstnán a kromě toho působil jako osoba samostatně výdělečně činná. Z toho vyplývá, že žalobkyně v uvedeném období pečovala o děti v největším rozsahu. Žalobkyně má za to, že žalovaná nezjistila řádně skutkový stav, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti, jestliže dospěla k závěru, že otec K. L. pečoval o děti v největším rozsahu, pouze na základě toho, že mu byly nezletilé děti rozsudkem svěřeny do jeho péče.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na právní úpravu ohledně výchovného, a to na článek II., odstavec 1 zákona č. 323/2021 Sb. a odst. 3 a 4 téhož Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 3 55 Ad 7/2024 ustanovení. Žalobce uvedl, že žalobkyně podala žádost o zvýšení starobního důchodu za výchovu čtyř dětí. Rozhodnutím prvního stupně jí bylo přiznáno výchovné na dvě děti, a to A. H., narozenou dne X a P. L., narozeného dne X. Výchovné na děti jejího manžela K. L., D. P., narozenou dne X a K. L., narozeného dne X, žalobkyni přiznáno nebylo. Při posuzování žádosti žalovaná vycházela zejména z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, č.j. 4 Nc 202/88-50, kterým byly obě děti svěřeny do výchovy jejich otce K. L. Matce dětí N. L. bylo stanoveno výživné. Žalobkyně uzavřela s K. L. sňatek dne X.

5. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobkyně se významnou měrou podílela na výchově dětí manžela. Nebylo však prokázáno, že od uzavření manželství s otcem dětí, do dosažení jejich zletilosti, oproti K. L., se rozsah její péče o děti, jakkoli vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně osobně pečovala o děti v největším rozsahu ve smyslu § 34a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Při sledování podmínky péče v největším rozsahu proto lze tuto péči přisoudit otci dětí K. L. Žalovaná poukázala na důkazní břemeno s tím, že žalobkyně neprokázala, že by otec dětí nezajišťoval výchovu ve větším rozsahu. Žádné takové důkazy nepředložila. Napadené rozhodnutí považuje žalovaná za přezkoumatelné s tím, že nebylo její povinností reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvracet, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č.j. 3 Ads 47/2011-82.

III. Právní názor soudu

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s).

7. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu za vychované děti pro nesplnění podmínek ustanovení II. zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů. Podstata tohoto zamítavého rozhodnutí spočívá v závěru prvoinstančního správního orgánu, se kterým se ztotožnil i žalovaný, že o děti v největším rozsahu pečoval jejich otec K. L., kterému byly svěřeny děti do výchovy na základě rozhodnutí soudu, nikoli žalobkyně, která není jejich matkou.

8. Žalobkyně má za to, že splnila podmínky pro přiznání výchovného stanovené zákonem č. 323/2021 Sb., přičemž tvrdila, že o děti se převážně starala ona, nikoli jejich otec K. L., což zpochybňovala zejména tím, že docházel do zaměstnání i podnikal. Nemohl se proto o děti plnohodnotně starat. Toto doložila čestným prohlášením K. L. ze dne 27. 7. 2024 vyjádření ke zprávě OSSZ.

9. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 55 Ad 7/2024-32 ze dne 27. 8. 2024 žalobu jako nedůvodnou zamítl, když vycházel z toho, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání zvýšení starobního důchodu žalobkyni za dvě vychované děti, nebylo jí ovšem přiznáno zvýšení za další dvě děti, a to D. P. a K. L., které byly rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 7. 1989, č.j. 4 Nc 202/88-50 svěřeny do výchovy jejich otce K. L., Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 4 55 Ad 7/2024 když biologickou matkou dětí byla N. L. Žalobkyně se za K. L. provdala v roce X, když jejich manželoství bylo rozvedeno až v době zletilosti obou dětí. Žalobkyně má zato, že zajišťovala největší podíl o tyto dvě děti. Žalovaná ovšem shledala, že o tyto dvě děti v největším rozsahu pečoval jejich otec. Krajský soud dospěl k závěru, že jestliže žalobkyně není biologickou matkou dětí, ani jí děti nebyly svěřeny do pěstounské péče, tudíž žalobkyně nespadá do okruhu osob, které by mohly mít na zvýšení starobního důchodu na výchovu dětí nárok. Děti byly svěřeny soudem do výchovy otce, který tedy je tou osobnou, která zajišťovala jejich výchovu, a proto soud se nezabýval tím, kdo osobně pečoval o děti v největším časovém rozsahu a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Proti tomuto rozsudku krajského soudu si žalobkyně podala kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 3 Ads 198/2024-41 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud zejména poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že výchova dítěte může být zohledněna i v případě, že se jedná o dítě manžela, jemuž bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu s tím, že tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Taková situace právě nastala v daném případě, neboť děti, na které žalobkyni nebyl přiznán nárok na zvýšení starobního důchodu, byly svěřeny do péče jejich otce rozsudkem o svěření do péče, když biologický otec dětí byl současně manželem žalobkyně. Tyto skutečnosti pak nejsou ani ve správním řízení sporné. Byla proto tak splněna nutná podmínky pro vznik tohoto nároku.

11. Dále Nejvyšší správní soud dodal, že součástí správního spisu jsou krom rozsudku o svěření do péče rovněž rozsudky o svěření dalších dětí do pěstounské péče a jejího manžela a evidenční listy důchodového pojištění žalobkyně i jejího manžela, přičemž žalovaná v rozhodnutí o námitkách konkrétně zmiňuje jen rozsudek o svěření do péče a uvedla, „z podkladů je nepochybné, že se účastník řízení významně podílel na výchově dětí, ale podmínka péče v největším rozsahu splněna nebyla, protože ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění svědčí otci, neboť osobně pečoval o děti do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků“. V žalobě ovšem žalobkyně odkazovala rovněž na výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého však vyplývá, že její manžel krom zaměstnání vykonával i samostatnou výdělečnou činnost. Krajský soud pak dle NSS nesprávně považoval za stěžejní rozsudek o svěření do péče, který dle krajského soudu vylučoval žalobkyni z okruhu osob, jimž může být starobní důchod zvýšen o výchovné a tím zatížil napadený rozsudek vadou nezákonnosti.

12. Podle ustanovení článku II. zákona č. 323/2021 Sb., bodu 1, se starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 3 – 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu.

13. Podle ustanovení článku II. zákona č. 323/2021 Sb., bodu 3, podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávalo-li totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 5 55 Ad 7/2024 důchodového věku ženy. Zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů.

14. Z § 3 zákona č. 500/2024 Sb. nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2.

15. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu soud vychází z toho, že svěření dětí rozhodnutím soudu do péče otce nevylučuje možnost žalobkyně uplatnit na tyto děti nárok na výchovné. Soud se proto zabýval tím, zda žalovaná učinila potřebná skutková zjištění za účelem posouzení, kdo o děti osobně pečoval v největším rozsahu a zda je rozhodnutí žalované v tomto směru přezkoumatelné.

16. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Z rozhodnutí správního orgánu tedy musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

17. Jak bylo uvedeno shora, žalovaná pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že z podkladů je nepochybné, že se žalobkyně významně podílela na výchově dětí, ovšem podmínka péče v největším rozsahu splněna nebyla, neboť ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění svědčí otci, neboť ten osobně pečoval o děti do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná dostatečně neodůvodnila, na základě jakých podkladů a jakými úvahami se řídila v případě, že dospěla k závěru, že otec osobně pečoval o děti v největším rozsahu, neboť takové odůvodnění v napadeném rozhodnutí chybí. Žalovaná se ani nevypořádala s dalšími důkazy, které byly v rámci správního řízení zajištěny, přestože bylo povinností žalované uvést, které skutečnosti vzala za podklad svého rozhodnutí a proč dospěla k závěru, že otec pečoval o uvedené děti v největším rozsahu, nikoliv žalobkyně. Hodnocení těchto důkazů v napadeném rozhodnutí uvedeno není.

18. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, když za takovou vadu lze považovat i situaci, kdy není zřejmé, z jakých důkazů žalovaný při rozhodování vycházel. V daném případě žalovaný opřel závěr svého rozhodnutí o skutečnosti v řízení, které nebyly jím zjištěny a které nehodnotil. Za této Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 6 55 Ad 7/2024 situace je nutné pak považovat skutkový závěr žalovaného a z něj vyplývající závěr uvedený v napadeném rozhodnutí za nedostatečně odůvodněný, jestliže žalovaný konkrétně neuvedl důkazy, na základě kterých k tomuto závěru dospěl. Jeho závěr pak není podložen. Stejně tak nejsou zřejmé z napadeného rozhodnutí důvody, pro které byly námitky zamítnuty (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č.j. 7 Afs 212/2006-76).

19. Soud proto učinil závěr, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Pro zjištěnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud proto nemohl přikročit k samotnému právnímu posouzení, zda žalobkyně pečovala o děti v největším rozsahu, či otec.

IV. Závěr a náklady řízení

20. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

22. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 4 × 1000 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, repliky a kasační stížnosti) a paušální náhradou hotových výdajů 4 × 300 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tedy činí 5 200 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 28. května 2025 Mgr. Helena Nutilová v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z. 7 55 Ad 7/2024 Shodu s prvopisem potvrzuje A. Z.