55 Ad 9/2016
č. j. 55 Ad 9/2016-46
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, protože nesprávně určil stupeň invalidity žalobce jako I. místo II. stupně. Soud se opřel o posudek Posudkové komise MPSV v Praze, který vyšel z klinických a neurologických důkazů o těžké narkolepsii s kataplexií. Závěr komise o poklesu pracovní schopnosti na 50 % byl považován za úplný a přesvědčivý, což odpovídá podmínkám pro invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení, žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce P.Š., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 7. 2016 čj. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 12. 7. 2016 čj. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016 čj. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ze dne 18. 5. 2016 čj. R-18.5.2016-427/X ze dne 18. 5. 2016 s tím, že u žalobce činí pokles pracovní schopnosti 45 %, a proto od 11. 9. 2015 jsou u žalobce splněny podmínky pro vznik invalidity I. stupně. Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže, kterými trpí s tím, že má za to, že splňuje předpoklady pro invalidní důchod II. stupně. Žalobce trpí usínáním při denních činnostech. Jeho denní režim je i přes zavedenou léčbu silně omezen imperativními spánky a mikrospánky, když nevydrží být bdělý více jak dvě a půl hodiny v kuse. Žalobce usne v klidu, vsedě, ve stoje i při chůzi, kdy je schopen ujít i stovky metrů a spát. Krajský soud zajistil v soudním řízení vyhotovení posudku, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dne 14. 12. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému zhodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobce se jednalo o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce trpí narkolepsii s kataplexií, hypertenzí, obezitou a steatózou jater. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýraznějším dopadem na pracovní schopnost je narkolepsie s kataplexií. Vzhledem k jistému efektu léčby jsou symptomy onemocnění považovány za středně těžké s omezením některých denních aktivit, neboť bylo přihlédnuto i k letité adaptaci a současné stabilizaci. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole VI, položce 5b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 30 % do 45 %. Vzhledem k závažnosti obtíží i dosavadní profesi žalobce, která je nevhodná, bylo použito horní hranice rozmezí a pokles pracovní schopnosti stanoven na 45 %. Horní hranicí je dostatečně zohledněna profese, dalším funkčně významným onemocněním žalobce netrpí, navýšení horní hranice nelze tedy zdůvodnit. Je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na kvalifikaci a v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a sice alespoň o jednu třetinu. Žalobce nesouhlasil se závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, setrval na tom, že v jeho případě se jedná o těžkou formu, proto by mělo být jeho postižení hodnoceno dle kapitoly VI, položka 5c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Požadoval proto, aby jeho zdravotní stav byl opětovně posouzen, a to jinou posudkovou komisí. Soud proto zajistil vypracování posudku prostřednictvím Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Uvedená komise v posudku ze dne 19. 4. 2007 učinila závěr, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, přičemž se jednalo u něho o invaliditu II. stupně, když pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 50 %. U žalobce se dle uvedené komise jednalo o těžkou narkolepsii s četnými kataplexiemi. Ze shora uvedeného posudku vyplývá, že dle poslední neurologické zprávy ze spánkové laboratoře neurologické kliniky VFN ze dne 18. 4. 2017 od profesora MUDr. K.Š., DrSc., doložené při jednání, došlo po nasazení vhodné terapie (Xyrem) ke zmírnění intenzity i četnosti kataplexií (kataplexie asi 1x týdně), došlo ke zlepšení kontinuity nočního spánku a k mírnému prodloužení bdělosti z 2 hodin na cca 2,5 hodiny mezi spánky. Přesto jde o chronické trvalé onemocnění, hodnocené neurologickým odborníkem jako funkčně těžká narkolepsie, kde nelze očekávat zlepšení stavu. Na podkladě doložené zdravotní dokumentace bylo nutno posoudit zdravotní stav žalobce dle kapitoly VI, položky 5c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde definována těžká forma narkolepsie s těžkým snížením psychické i fyzické výkonnosti a s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 60 % až 70 %. U žalobce vzhledem k minimálním (či nulovým) projeveným klinickým příznakům při vyšetření, při jednání i v jednáních předchozích, byla zvolena dolní hranice položky, jež pro dobrou adaptaci na zdravotní stav byla dále snížena o 10 %. Ostatní doložené diagnózy svým funkčním postižením nedosahují stanovení invalidity ani I. stupně. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Tento stav nastal dle doložené zdravotní dokumentace nejpozději dnem 13. 4. 2015 (popsáno v neurologické zprávě ze dne 13. 4. 2015 od MUDr. V.I., PhD.) tedy v době, kdy žalobce ještě pobíral dávky v pracovní neschopnosti. V předchozích hodnoceních lékaři České správy sociálního zabezpečení a Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích nemohly být zohledněny nově dodané lékařské zprávy profesora MUDr. K.Š., DrSc., neurologa a odborníka na poruchy spánku, které však nyní není možné nerespektovat. V jejich zhodnoceních se odrazila skutečnost, že pacient sám svým zcela nezodpovědným chováním (práce v riziku úrazu, vlastnictví řidičského průkazu a potápěčského průkazu, odstranění neurologických zpráv ze zdravotní dokumentace praktického lékaře apod.) i bezpříznakovým vystupováním při jednáních demonstroval dostatečnou adaptaci na svůj stav. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2016 a posudkové komise Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 12. 7. 2016. Z formálního hlediska předmětný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze splňuje náležitosti předepsané právní úpravou. Z posudku vyplývá, že u žalobce se jedná o zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 5c, přílohy č. 359/2009 Sb., v platném znění, kde míra poklesu pracovní schopnosti je uvedena v rozmezí 60 až 70 %. Podle komise u žalobce vzhledem k minimálním klinickým příznakům při vyšetření byla zvolena dolní hranice položky, jež pro dobrou adaptaci na zdravotní stav byla dále snížena o 10 %. Proto komise dospěla k závěru, že u žalobce se jedná o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru, že je nesprávný závěr žalované, že se u žalobce jedná o invaliditu I. stupně, neboť dle posudkové komise v Praze se u žalobce jedná o invaliditu II. stupně. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podřadila k příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom zdůvodnila, proto soud považuje posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze za úplný a přesvědčivý je jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a představuje pokles pracovní schopnosti 50 %. Žalobce je tedy invalidní ve II. stupni, a to ode dne 13. 4. 2015, neboť tento stav nastal u žalobce dle doložené zdravotní dokumentace od uvedeného data, což je řádně popsáno v neurologické zprávě ze dne 13. 4. 2015. Žalobce je tedy invalidní ve II. stupni, a to ode dne 13. 4. 2015. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. září 2017 Mgr. Helena Nutilová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : P. J.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.