55 Az 1/2018

Rubrum

č. j. 55 Az 1/2018 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. OAM-741/ZA-ZA11-VL18- 2016 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. OAM-741/ZA- ZA11-VL18-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým mu nebyla udělena 2 55Az 1/2018 mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce namítá, že správní orgán chybně vyložil jeho tvrzení a v důsledku toho náležitě nezjistil a nezhodnotil skutkový stav věci. Žalobce se považuje za osobu pronásledovanou kubánským režimem, tento režim již není ochoten snášet, neboť byl několikrát zatčen, ponižován a byl lživě informován o situaci mimo území Kuby. Žalobce uvedl, že v malém měřítku šířil názory tzv. legální opozice, za své názory byl pronásledován policií a nucen je odvolat. Rovněž byl žalobce nucen chovat se loajálně vůči režimu na Kubě a vůči bratrům Castrovým. Žalobce vyjádřil obavy z intenzivního pronásledování v případě jeho návratu na Kubu z důvodu podané žádosti o azyl na území České republiky. Naproti tomu však žalobce uvedl, že mu režim na Kubě umožnil několikrát vycestovat, což však bylo kompenzováno jeho naprostou loajalitou ke komunistickému režimu.

3. Žalobce považuje výrok a odůvodnění napadeného rozhodnutí za nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné a napadené rozhodnutí požaduje zrušit. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S obsahem žalobních námitek nesouhlasí a má za to, že rozhodnutí koresponduje s konkrétními okolnostmi daného případu a je dostatečně odůvodněno. Nebyly shledány důvody pro udělení azylu ani doplňkové ochrany. Žalobce nebyl za tvrzenou protirežimní činnost pronásledován a není zde ani důvod k obavám z pronásledování v budoucnu. Dle žalovaného žalobce na Kubě dlouhodobě neuplatňoval svá politická práva a svobody a jeho tvrzení jsou natolik obecná a neurčitá, že nasvědčují snaze účelově vystupňovat jím prezentovaný azylový příběh. Jednání státních orgánu Kuby vůči žalobci nelze dle žalovaného považovat za pronásledování. Navzdory tvrzeným okolnostem bylo žalobci několikrát umožněno vycestovat z Kuby a bez problémů se zde opět vrátit. Pokud má žalobce zájem žít na území ČR společně s rodinou jeho dcery, existují k tomu legální instituty v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), které by měly být upřednostněny před úsilím k dosažení mezinárodní ochrany.

5. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za dostatečně odůvodněné, přezkoumatelné, zákonné a věcně správné. Bylo odkázáno na změnu kubánské migrační politiky související s novelizací migračního zákona a obavy žalobce z toho, že by byl po návratu vystaven nebezpečí, nebyly shledány jako důvodné. Žalovaný z obsahu žalobních tvrzení naznal, že žalobce sice není vnitřně ztotožněn se situací na Kubě, v případě potřeby je však schopen být loajální s komunistickým režimem. Žalobcovo tvrzení stran šíření názorů legální opozice nepostačuje ke zpochybnění závěrů učiněných v napadeném rozhodnutí a v této souvislosti žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Azs 442/2004 – 61. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

7. Žádostí ze dne 29. 8. 2016 podanou ve španělském jazyce požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 1. 9. 2016 byly žalobcem poskytnuty údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, jako důvody žádosti žalobce uvedl, že již nedokáže snášet kubánský režim, chce žít svobodně a moci vyjadřovat své názory, což mu na Kubě není umožněno. Vyčítá kubánskému režimu, že mu lhal o možnosti žít Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 55Az 1/2018 společně s rodinou v České republice po narození jeho dcery, kterou následně viděl až po třiceti letech odloučení. Žalobce vyjádřil obavu ze zadržení po návratu na Kubu. Téhož dne 1. 9. 2016 byl se žalobcem sepsán protokol o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu, v němž žalobce popsal své konkrétní zkušenosti s kubánskou policií a politickým režimem na Kubě. Žalobce uvedl, že v České republice žije jeho dcera, V. H., která pracuje v T. v hotelu S. a momentálně je na mateřské dovolené s malou dcerou. Žalobce prvně přicestoval na území Československa v roce 1983, pak zde byl v letech 2013 – 2014. Na Kubě mu byl údajně na udání prohledán dům kubánskou policií, s níž měl celkem třikrát problémy. Prvně v roce 2001, kdy byl dle jeho slov sledován, neboť nesouhlasil s tamní politikou, nechtěl přispívat na Výbor na ochranu revoluce. V roce 2012 měl být pokutován za urážku státu, když řekl, že na Kubě není svoboda a v roce 2015 jej chytla policie při útěku do USA. Ohledně vztahu ke kubánské opozici žalobce uvedl, že je důležitou součástí jeho života, neboť má v řadách opozice několik známých, konkrétní jména však neuvedl, neboť je nezná. Jako nejhorší zkušenost s policií žalobce uvedl situaci, když mu na policejní stanici příslušníci policie nasadili pouta, špatně s ním zacházeli a sebrali mi občanský průkaz, odmítli mu dát vodu, křičeli a naznačovali, že jej udeří, nicméně jej nikdy nezbili. Na dotaz, zda žalobce vystupoval veřejně proti režimu na Kubě, žalobce uvedl, že nevystupoval na žádných schůzích ani mítincích, vždy jen mezi jednotlivci a diskrétně, neboť kdyby mluvil veřejně, okamžitě by jej zatkli. Žalobce uvedl, že chce být občanem, který má svobodu, žít na místě, kde jsou respektována lidská práva, o mezinárodní ochranu nežádá ze zištných důvodů, ale pouze proto, že chce mít svobodu.

8. Žalovaný správní orgán si obstaral aktuální informace o zemi původu, konkrétně informace MZV ČR, č. j. 91328/2017-LPTP ze dne 15. 3. 2017 ohledně možnosti návratu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu na Kubu, Konzulární informace Velvyslanectví Kubánské republiky v ČR ze dne 29. 11. 2016, Úřední věstník Kubánské republiky z 20. 12. 2016, Zprávu o dodržování lidských práv na Kubě v roce 2016 ze dne 11. 4. 2017, výroční zprávu Amnesty International 2017 – situace v oblasti lidských práv na Kubě a výroční zprávu Hunam Rights Watch 2017 ze dne 3. 2. 2017. Žalobce byl seznámen s podklady pro rozhodnutí a byla mu dána možnost se k podkladům vyjádřit, které však nevyužil.

9. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. OAM-741/Za-Za11-VL18-2016 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce nebyl naplněn žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany či její doplňkové formy. Po posouzení veškerých žalobcových tvrzení dospěl žalovaný k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by byl v zemi původu pronásledován z azylově relevantních důvodů. Žalobce neprokázal, že byl za svoji protirežimní činnost trestán. Žalobci bylo přes údajné pronásledování umožněno vycestování z Kuby a opětovný návrat, aniž by byl jakkoliv perzekuován. Žalobce měl po celou dobu pobytu na Kubě pracovní uplatnění a zjevně i dobrou finanční situaci, mohl-li cestovat do České republiky. Shodně žalovaný nedospěl k závěru, že by u žalobce nastaly podmínky taxativně stanovené v § 12 písm. b) zákona o azylu, tedy hrozba pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalovaný dále upozornil, že k zajištění legálního pobytu žalobce na území ČR slouží zákon o pobytu cizinců, jehož instituty lze využít, pokud chce cizinec přesídlit do ČR za účelem sloučení rodiny, zaměstnání, atd. Žalovaným nebyly shledány důvody udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona o azylu a žalobce nesplnil ani důvody pro Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 55Az 1/2018 udělení doplňkové ochrany. Žalovaný závěrem odkázal na migrační předpisy, kterými se nad rámec zabýval za účelem zjištění objektivních možností občanů Kuby opouštět svou zemi a opět se do ní navracet. Nebyl evidován žádný postih ze strany státních orgánů či nebezpečí ze strany soukromých osob u neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří se vrátili do vlasti. Právní hodnocení soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. O žalobě bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť žalovaný s takovým postupem vyjádřil souhlas a žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním, takže se má za to, že souhlas udělil, když byl o tomto následku ve výzvě výslovně poučen.

11. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona.

13. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

14. Žalobce vytýkal žalovanému chybný výklad jeho tvrzení a předložených důkazů, zejména když žalobce uváděl, že se cítí být na Kubě pronásledován z politických důvodů, byl několikrát zatčen, ponižován a nucen ke spolupráci s tamním režimem. Krajský soud však nepovažuje žalobní námitku stran nedostatečného zjištění a zhodnocení stavu věci za důvodnou.

15. Žadatel o azyl je povinen uvádět a tvrdit azylově relevantní skutečnosti, na jejichž základě mu má být azyl udělen. Postupem žalovaného nelze tato tvrzení nahradit, neboť žalovaný není povinen domýšlet azylově relevantní důvody. Správní orgán je toliko povinen zjistit řádně skutkový stav věci v rozsahu tvrzení, které žadatel o azyl v průběhu správního řízení uvedl. Tato povinnost ostatně plyne i z dispoziční zásady, kterou je azylové řízení ovládáno. Je to právě žadatel o azyl, kdo zná důvody svého odchodu z vlasti a kdo Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 55Az 1/2018 označuje takové skutečnosti, které mohou mít značný význam v rámci posouzení jeho žádosti o azyl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud je pak v rámci přezkumu správního uvážení omezen mimo jiné i tím, jaké relevantní skutečnosti byly žalobcem v průběhu azylového řízení snášeny.

16. Ze skutečností, které krajský soud zjistil z předloženého správního spisu, je zjevné, že žalobcem uváděné skutečnosti mají natolik obecnou povahu, že z nich nelze usuzovat jakékoliv perzekuování jeho osoby kubánským politickým režimem. Podle všech zjištěných okolností lze mít za to, že žalobce nesouhlasí s politickým režimem na Kubě, neboť má zkušenosti s politickou situací v jiných zemích světa, např. s režimem v České republice a bývalém Československu, kde žalobce několik let žil. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže z žalobce učinit politicky pronásledovanou osobu. Tvrzení žalobce nenasvědčují tomu, že by dlouhodobě a veřejně zastával zásadní protikubánské názory, v důsledku čehož by mohl mít oprávněnou obavu o svůj život či bezpečnost na území Kuby. Rovněž z tvrzení nevyplynulo, že by zásahy ze strany kubánských státních orgánů byly vůči žalobci natolik invazivní, aby se daly označit za pronásledování. Naopak se z tvrzení žalobce dá vyvodit proměnlivost jeho postojů, když je ochoten být loajální ke kubánskému režimu, aby mu bylo umožněno vycestování do České republiky za svou dcerou.

17. Argumentace žalobce ohledně vystupování proti kubánskému politickému režimu nepůsobí věrohodně a konzistentně, neboť žalobce neuvedl žádný konkrétní důkaz o tom, že by veřejně vystoupil proti kubánskému režimu s nějakými konkrétními důsledky, nebo že byl za šíření svých protikubánských názorů jakkoliv perzekuován. Z výpovědi žalobce se podává, že byl v roce 2001 písemně varován ohledně záznamu u policie, v roce 2012 měl být policií pokutován za urážku státu a v roce 2015 jej zadržela policie při nelegálním útěku do USA. Žádné další incidenty s policií žalobce neuvedl. Žalobce vyjádřil svoji obavu z pronásledování v případě jeho návratu na Kubu za situace, že tamní orgány zjistí jeho snahu žádat v České republice o azyl. Tato obava žalobce však byla rozptýlena závěrem žalovaného předestřeným na straně 12 napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný obsáhle zabývá objektivními možnostmi občanů Kuby opouštět tuto zemi a opět se zde navracet. Z informace MZV ČR č. j. 913285/2017-LPTP ze dne 15. 3. 2017, ze které žalovaný při svém rozhodování mimo jiné vycházel, se podává, že migrační politika na Kubě byla značně usměrněna co do respektování a rozšíření možnosti Kubánců cestovat do zahraničí. Žalovaný rovněž uvedl, že kubánské úřady soustavně nesledují osoby, které se vrací do vlasti po dlouhodobějším pobytu v zahraničí. Takovým osobám nejsou ani ukládány žádné sankce či omezení, pokud nebyl z jejich strany porušen migrační zákon. Objektivní překážka, která by eventuálně mohla žalobci bránit v návratu do země tak nebyla shledána a krajský soud se s hodnocením žalovaného ztotožnil.

18. Krajský soud nevyvrací žalobci jeho názory ohledně životních podmínek a nesvobody na Kubě. Cílem azylového řízení je však prokázání existence zákonných podmínek pro udělení azylu v konkrétním případě. Žalobci se v nyní posuzované věci nepodařilo věrohodně prokázat, že je ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo že mu ve vlasti hrozí pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě původu. Naopak z tvrzení žalobce se podává, že své názory nikdy veřejně neprezentoval a vždy tak činil pouze mezi jednotlivci. Krajský soud má tak za to, že Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 55Az 1/2018 žalovaný správně vyhodnotil a odůvodnil situaci žalobce jako nepodřaditelnou pod azylové důvody uvedené v § 12 zákona o azylu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je přezkoumatelné co do vypořádání se s tvrzeními žalobce stran jeho obav z pronásledování za uplatňování jeho politických názorů a protirežimových myšlenek.

19. K ustanovení § 14 zákona o azylu, který upravuje tzv. humanitární azyl, se žalovaný vyjádřil na straně 9 a 10 napadeného rozhodnutí. Jedná se o výjimečný institut, který připadá v úvahu pouze tehdy, není-li zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, a to výlučně v případě hodného zvláštního zřetele (např. vysoký věk, zdravotní stav u osob těžce postižených nebo nemocných, osoby přicházející z oblastí postižených živelnou katastrofou, apod.). Žalovaný konstatoval, že situace žalobce ve vlasti zjevně nebyla neuspokojivá, žalobce měl zaměstnání a nemohl trpět nedostatkem finančních prostředku, když mohl několikrát odcestovat do České republiky. Vzhledem k sociální a ekonomické situaci žalobce byl učiněn závěr, že mu nelze humanitární azyl udělit a s tímto hodnocením se ztotožnil i krajský soud. Ve správním řízení nebyl prokázán žádný důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Soud má za to, že správní uvážení žalovaného o neudělení humanitárního azylu nevybočilo ze zákonných mezí a hledisek a bylo v souladu s právní úpravou. Obdobně v posuzovaném případě žalovaný nepochybil, když neshledal existenci podmínek pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. V průběhu řízení nevyplynuly žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalobci v případě jeho návratu na Kubu hrozila vážná újma uložení nebo vykonání trestu smrti, nebo by mu hrozilo nebezpečí mučení či nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalovaný dospěl ke správnému závěru, že žalobci žádná hrozba ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu nehrozí a tyto své závěry dostatečným způsobem odůvodnil zejména na straně 11 a 12 napadeného rozhodnutí.

20. Krajský soud neshledal pochybení ani v případě neudělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno udělení doplňkové ochrany některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení.

21. Byť má krajský soud povědomí o bezpečnostní a politické situaci na Kubě a je si vědom skutečnosti, že úroveň ochrany základních lidských práv a svobod zdaleka není na takové úrovni jako například v České republice, nelze z tvrzení žalobce dospět k jiným závěrům, než výše učiněným. Žalobci nehrozí žádné reálné nebezpečí pronásledování, nelidského či ponižujícího chování a zacházení, po které by byla žádost o mezinárodní ochranu důvodná. Azylově relevantní důvody ve smyslu zákona o azylu nebyly v nyní posuzované věci shledány.

22. Závěrem krajský soud uvádí, že žalobce by mohl využít širokou škálu jiných možností stanovených v zákoně o pobytu cizinců, jejichž prostřednictvím lze pobyt na území České republiky legalizovat. Pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem.

23. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 55Az 1/2018 že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. srpna 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.