55 Az 1/2022

Rubrum

č. j. 55 Az 1/2022 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X.X., nar. státního příslušníka bytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2022, č. j. OAM-465/ZA-ZA11-K10- 2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 55 Az 1/2022

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce podal dne 29. 6. 2021 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 1. 2022, č. j. OAM-465/ZA-ZA11-K10-2021, jeho žádosti nevyhověl a mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu žalobci neudělil. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 31. 1. 2022 a ten jej napadl žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 11. 2. 2022.

2. Usnesením ze dne 16. 2. 2022, č.j. 16 Az 3/2022-27, které nabylo právní moci dne 21. 2. 2022, byla věc postoupena k vyřízení místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce v žalobě především nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že jeho azylový příběh je nekonzistentní a vymyšlený. Žalovaný dle jeho názoru nevzal v potaz veškeré souvislosti, které souvisí s osobou žalobce, délkou a průběhem pohovoru, nervozitou, zapomínáním některých věcí a nízkou intelektuální úrovní žalobce. Žalovaný měl přistoupit k vypracování posudku odborným lékařem, v němž by byla konstatována žalobcova inteligence či intelektuální úroveň, čímž mělo být zjištěno, zda je žalobce vůbec schopen uvádět dostatečné informace k událostem, které se udály. Z téhož důvodu měl žalovaný poučit žalobce o možnosti podrobit se lékařskému vyšetření, on sám tak nemůže učinit i kvůli jazykové bariéře. Obecné tvrzení, že žalobce je schopen si sám obstarávat peníze a neuvedl, že by nebyl svéprávný, nemůže s jistotou prokázat dostatečné rozumové schopnosti žalobce.

4. Žalobce má též za to, že jeho příběh je v obecných rysech souladný. Jeho základem je to, že dovezl do Íránu knihu o křesťanství, informoval o ní své kamarády, známý jednoho z nich pak informoval policii a ta následně navštívila bydliště žalobce. Ten následně utekl, skrýval se a odcestoval. Pokud by žalobce lhal, bylo by dle něho až neuvěřitelné, proč by v jednotlivých pohovorech uváděl odlišná jména, ale shodně uváděl, že v době příchodu policie byl na zahradě s holuby. Pokud jde o konverzi ke křesťanství, ačkoli nezná věrouku, neznamená to, že nemůže být křesťanem. Přiznal, že o svém náboženství neví mnoho detailů, poukázal na pravidelné návštěvy kostela. V Íránu své vyznání nepraktikoval, neboť by jej to mohlo ohrožovat na životě. Současně žalobce zopakoval, že závěr o jeho nevěrohodnosti si žalovaný může udělat až poté, co bude odborně posouzen jeho intelektuální stav.

5. Žalobce z uvedených důvodů navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním námitkám především uvedl, že dle jeho názoru nebylo třeba nechat žalobce odborně lékařsky vyšetřit, neboť v průběhu řízení, zejména při obou pohovorech, byl žalobce schopen žalovanému odpovídat na otázky, mnohdy i rozvinutějšími souvětími. Skutečnost, že si žalobce ve svých výpovědích protiřečil a často si sám rozporoval, nelze přisuzoval jeho údajně nízkému intelektu. Ve správním řízení nenastal žádný okamžik, na jehož základě by měl žalovaný důvod nechat žalobce odborně vyšetřit. Označení výpovědí žalobce za účelové a Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 55 Az 1/2022 nevěrohodné má oporu v obsahu správního spisu, zejména jednotlivých protokolech o pohovoru. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Obsah správních spisů

7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodňoval tím, že z Turecka do Íránu přepravil knihu (knihy) s názvem Svědkové Jehovovi, přičemž se o tom měly dozvědět iránské státní orgány a provedly v jeho bydlišti prohlídku. Žalobci tak dle jeho tvrzení za držení zakázané knihy hrozí trest smrti. Dále uváděl, že v průběhu jeho dlouholetého pobytu ve Spolkové republice Německo konvertoval ke křesťanství (evangelismu, příp. protestantismu).

8. Správní řízení bylo zahájeno podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 29. 6. 2021, základní údaje k žádosti žalobce poskytl dne 9. 7. 2021 v Přijímacím středisku v Zastávce u Brna. První pohovor byl s žalobcem proveden dne 10. 8. 2021, doplňující pohovor pak dne 9. 11. 2021. Součástí spisu jsou listinné důkazy předložené žalobcem a podklady poskytnuté Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky týkající se žalobcovy žádosti o azyl v SRN, které si žalovaný se souhlasem žalobce vyžádal. Součástí spisu jsou též informace o zemi původu žalobce, které žalovaný ve svém rozhodnutí zohlednil. Obsah spisového materiálu je podrobně uveden v napadeném rozhodnutí a není žalobcem zpochybňován.

9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval naplněním podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu, přičemž (zejména při posuzování důvodů relevantních k § 12 písm. b) zákona o azylu a § 14a zákona o azylu) a učinil závěr, že žalobce je celkově nevěrohodný, jím předkládaný příběh je nekonzistentní, rozporuplný a nelogický. Proto žalovaný dospěl k závěru, že k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vedly jiné skutečnosti, než jakými svou žádost odůvodnil.

10. Jednotlivými rozpory v žalobcových výpovědích se žalovaný podrobně zabýval zejm. na str. 10 – 16 napadeného rozhodnutí. Závěry žalovaného nejsou žalobcem zpochybňovány. Žalovaný zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany, neboť hlavním důvodem pro její podání za strany žalobce shledal snahu o legalizaci pobytu na území EU.

IV. Právní názor soudu

11. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť obě strany s tímto postupem souhlasily.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

13. Žaloba není důvodná.

14. Mezi účastníky je na sporu, zda žalovaný měl žalobce lékařsky vyšetřit ohledně jeho intelektuální úrovně, popř. jej o takové možnosti poučit, a to před tím, než posoudil obsah jeho výpovědí a rozpory v nich.

15. Podle § 23 odst. 1 zákona o azylu ministerstvo provede za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pohovor se žadatelem o udělení mezinárodní ochrany. O provedeném pohovoru se sepisuje protokol. Protokol je zejména přepisem otázek ministerstva a odpovědí žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 55 Az 1/2022 16. V rozsudku ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009-74, Nejvyšší správní soudu konstatoval, …. „správní orgán rozhodující ve věci mezinárodní ochrany musí při osobních pohovorech postupovat tak, aby žadateli o udělení mezinárodní ochrany umožnil předložit v úplnosti důvody své žádosti. Při posuzování rozsahu znalostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany o místních reáliích v zemi původu je nutné vzít v potaz mj. jeho dosažené vzdělání a kulturní původ [§ 23 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s čl. 13 odst. 3 písm. a) procedurální směrnice (č. 2005/85/ES)]“. Z obsahu správního spisu a především z protokolu o poskytnutí údajů a obou protokolů o provedených pohovorech soud shledal, že žalovaný v intencích tohoto rozsudku a citovaného zákonného ustanovení postupoval. Z obsahu výpovědi žalobce nemohl žalovaný mít pochybnosti o intelektuálních schopnostech žalobce, v tom smyslu, že by žalobce nebyl schopen pochopit smysl řízení či srozumitelně vyjádřit důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce měl ve výpovědi rozpory, sice uvedl, že je negramotný, a že absolvoval cca tři třídy školy. Současně však uváděl, že jím zmiňované knihy, které měl tedy vézt do Íránu, si sice nebyl schopen přečíst v jazyce, v němž byly napsané, ovšem prostřednictvím překladače v telefonu by si je převedl do jazyka, v němž by byl schopen si je přečíst. Na základě toho žalovaný neměl důvod učinit závěr, že vede řízení s osobou, jejíž intelekt je natolik nízký, aby byl dán důvod pro jeho lékařské zkoumání.

17. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, čj. 1 Azs 18/2007-55, platí … „zjistí-li správní orgán, že výpovědi žadatelů o azyl o týchž skutečnostech si odporují, je jeho povinností poskytnout těmto žadatelům možnost rozpory vysvětlit, jinak je závěr správního orgánu o nevěrohodnosti takových výpovědí v rozporu s § 3 správního řádu“. I v souladu s tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu žalovaný postupoval, jestliže v průběhu doplňujícího pohovoru žalobce důkladně seznamoval s jednotlivými rozpory, které vyvstaly v jeho výpovědi. Údaje uváděné žalobcem jsou rovněž v rozporu se skutečnostmi uváděnými jím v azylovém řízení v SRN. Charakter i způsob kladení dotazů přitom nemohl být důvodem nesrovnalostí, neboť otázky nebyly složité ani návodné či jinak matoucí. Nesrovnalosti a závažné rozpory, které podrobně popsal ve svém rozhodnutí žalovaný, jsou podstatné dle soudu, že je vyloučeno, aby vznikaly špatným pochopením otázek nebo špatným překladem. Nelze ani z důvodu rozporů uvažovat o tom, že by žalobce nebyl schopen výpovědi a měl být lékařsky posouzen.

18. Soud poukazuje na nesrovnalosti ohledně jmen dobrých kamarádů žalobce, jimž měl o dovezené knize (knihách) říci, o nichž sám potvrdil, že je uváděl odlišně. Žalobce uváděl, že v době, kdy do jeho bydliště dorazila policie, se staral o holuby, což je okolnost která se v jeho výpovědích shoduje, nikoli důvod pro založení věrohodnosti jeho příběhu. Správně uvedl žalovaný, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č.j. 6 Azs 235/2004-57, platí, že není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazy, než vlastní věrohodnou výpovědí. Žalobce však věrohodnou výpověď pro rozpory uvedené žalovaným v napadeném rozhodnutí na straně 10 neposkytl, a to ani po přihlédnutí k možnému zapomínání či kulturním rozdílům, neboť jeho výpovědi se liší např. i v počtu knih, které měl do Íránu přivézt (původně jedna, později tři tenké), o tom, zda o jeho nové víře věděla jeho rodina a zda se s ní stýkal, kdo a jakým způsobem měl o knihách říci státním orgánům apod. Příběh žalobce, jak jej postupně prezentoval, nelze ani po zohlednění možné nervozity či časového odstupu označit za souladný, a to ani v základních rysech. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 55 Az 1/2022 19. Ani závěrům, které žalovaný učinil ohledně nevěrohodnosti žalobcem skutečně praktikovaného náboženství, nelze ničeho vytknout, protože ani ohledně nich žalobce nevypovídal věrohodně. Žalovaný přitom po žalobci nepožadoval hluboké znalosti věrouky, ale toliko základní povědomí o víře, k níž měl již před mnoha lety konvertovat.

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dostatečně a podrobně zjistil skutkový stav a důvody, proč žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž nepochybil, pokud nenechal žalobce odborně lékařsky vyšetřit ohledně jeho intelektuální úrovně, neboť jeho případná negramotnost a rovněž tak rozpory ve výpovědích ohledně jeho životního příběhu nejsou důvodem ke zkoumání jeho psychického stavu a intelektu. Skutečnost, že příběh žalobce je celkově nevěrohodný, neznamená, že měla být vyšetřena jeho intelektuální úroveň.

V. Závěr, náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 55 Az 1/2022 České Budějovice 25. dubna 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.