56 A 2/2017

Rubrum

56 A 2/2017 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4 proti žalované: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016, č. j. KUJCK 11572/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 56 A 2/2017

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2016, č. j. KUJCK 11572/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 30. 9. 2016, č. j. Spr.přest. 7009/16 Sm., kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 15. 8. 2016 v době kolem 18:25 hodin v úseku mimo obec na sil. I/03 v k. ú. Ševětín na blíže určených GPS souřadnicích řídil osobní automobil Mazda, RZ ..., ve směru jízdy na Tábor, přičemž hlídkou Policie České republiky (dále jen „PČR“) mu byla rychloměrem Ramer 10 C naměřena rychlost 123 km/h, po odečtení odchylky měření 119 km/h, a to v místě kde je zákonem nejvyšší dovolená rychlost v úseku mimo obec stanovena 90 km/h. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení stanovených paušální částkou 1 000 Kč.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce v první řadě namítá nesprávné nastavení měřicího přístroje – dosah rychloměru 30 m, což mohlo vést k reflexi a nesprávnému změření rychlosti žalobce.

4. K prokázání nesprávnému nastavení rychloměru žalobce v průběhu správního řízení navrhoval provést jako důkaz dotaz na výrobce rychloměru a správní orgán se podle žalobce s tímto důkazním návrhem nevypořádal a opomněl jej, čímž zatížil celé řízení závažnou procesní vadou.

5. Správní orgán podle žalobce vypořádal jeho námitky ohledně nesprávného nastavení rychloměru s odkazem na proškolení obsluhy rychloměru. Žalobce namítá, že proškolení obsluhy rychloměru neznamená, že se obsluha návodem k obsluze rychloměru řídí, k čemuž žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 As 77/2015 – 37.

6. Žalobce dále rozporuje i výpověď Ing. V. L., metrologa, ve věci vedené pod č. j. 1375/16 Sm, který se vyjadřoval k nastavení dosahu užitého rychloměru, s tím, že toto vyjádření se týká zcela jiné věci. Nebylo prokázáno, že v této jiné věci by se v místě měření rovněž nacházela kovová svodidla. Vyjádření této osoby tedy námitky žalobce nevyvrací, nýbrž utvrzuje, neboť tato osoba uvedla, že rychloměr musí být nastaven dle individuálních okolností měření.

7. Žalobce má proto za to, že nebylo postaveno najisto, zda nedošlo k reflexi. Skutkový stav nebyl zjištěn v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a námitky žalobce v tomto směru nebyly řádným způsobem vypořádány, v čemž žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 56 A 2/2017 8. Další skupinou žalobních námitek brojí žalobce vůči tomu, že měření rychlosti žalobcova vozidla proběhlo nepřípustně v zatáčce, k čemuž konstatuje, že návod k obsluze rychloměru měření v zatáčce zakazuje.

9. V první řadě bylo podle žalobce nutno v kontextu návodu k obsluze rychloměru stanovit, co je rovný úsek a co je zatáčka, ve které není možné provést měření (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012 – 26). Žalobce navrhoval provedení návodu k obsluze jako důkaz, s tímto důkazním návrhem se správní orgány nevypořádaly, v čemž žalobce spatřuje opomenutí tohoto důkazu.

10. Žalobce na podporu svých tvrzení o nevhodnosti místa měření navrhoval doplnění dokazování, k čemuž však správní orgán nepřistoupil. K ověření charakteru místa měření bylo proto podle názoru žalobce vhodné provést jím navržené dokazování, a to změření zakřivení vozovky odbornou osobou – zeměměřičem. S tímto důkazním návrhem se správní orgány nevypořádaly, v čemž žalobce spatřuje opomenutí tohoto důkazu.

11. Žalobce napadá i to, že správní orgán na základě vznesené námitky žalobce ohledně místa měření uvedl, že „zmocněnec na podporu svého tvrzení nezaslal správnímu orgánu žádnou mapku se souřadnicemi GPS uvedenými ve spise – čili jeho tvrzení je absolutně klamavé a nepodložené“. Žalobce navrhoval provést dokazování, a proto dle jeho názoru nelze považovat jeho vyjádření za nepodložené.

12. Žalobce má za to, že z mapky založené ve správním spise nelze kvalifikovaně a objektivně zjistit charakter místa měření. A to zejména za situace, kdy správní orgán neprovedl návod k užití rychloměru jako důkaz. Není tak zřejmé, na základě čeho správní orgán dospěl k závěru, že měření proběhlo na rovném úseku ve smyslu návodu k obsluze. Z přiložené mapy lze mít za to, že se nejedná o úsek s výrazným zakřivením, nicméně s ohledem na dikci návodu k obsluze je možné za zatáčku považovat i takový úsek, který se na první pohled jeví jako rovný. Žalobce rovněž poukazuje na to, že GPS údaje nejsou zcela přesné a mají určité zpoždění.

13. Předposlední skupinou námitek žalobce brojí vůči formě zavinění, neboť je přesvědčen, že závěry správních orgánů o zavinění ve formě vědomé nedbalosti nejsou odůvodněny. Správní orgán nestanovil, zda žalobce věděl nebo pouze vědět měl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem; „opomenul skutečnost, že v otázce zavinění je třeba se zabývat i tím, zda pachatel věděl, že naplňuje všechny znaky dané skutkové podstaty (v intencích případu: zda věděl, jaký v místě platí rychlostní limit, a zda věděl, jakou rychlostí jel).“ V této skutečnosti shledává žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

14. Pojem „přiměřené důvody“ ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), který správní orgán užil, je neurčitým právním pojmem, který nebyl dle názoru žalobce vyložen tak, jak stanovuje ustálená praxe správních soudů. Závěr správního orgánu o tom, že žalobce spoléhal na to, že zájem chráněný zákonem neporuší ani neohrozí bez přiměřených důvodů, není žádným způsobem odůvodněn, v čemž žalobce shledává nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Stejně tak považuje za nepřezkoumatelné i závěry správních orgánů o formě zavinění.

15. Závěrem žalobce namítá pochybnosti o ověření užitého rychloměru, který byl ověřen jeho výrobcem, jenž má ekonomický zájem na jeho ověření, a to z důvodu jeho prodeje. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 56 A 2/2017 Rovněž se podle žalobce jedná o nepřípustnou participaci soukromého subjektu na „měření rychlosti, neboť stejný subjekt rychloměry vyrábí, ověřuje, a následně poskytuje dobrozdání k provedeným měření.“ V této skutečnosti žalobce shledává porušení § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích.

16. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí.

17. Žalovaný odmítá možnost ovlivnění výsledku měření reflexí. Za zcela zásadní považuje bezvadné zachycení výsledku měření v záznamu o přestupku. Tento snímek nevykazuje vad a je proto zřejmé, že k reflexy nedošlo. Mezi vozidlem žalobce a měřicím vozidlem nejsou žádné předměty, od kterých by se mohl radarový svazek odrazit. Vozidlo žalobce se nachází v prostoru radarového svazku. V případě reflexe by nebylo vozidlo na snímku vůbec zachyceno, případně by nebylo ve vyznačeném radarovém svazku.

18. Ohledně dotazu na výrobce měřicího zařízení žalovaný uvádí, že vzhledem k dotazu správního orgánu v jiné věci nejsou o správnosti měření pochyby. Dosah radaru nastavený na 30 m je v souladu s podmínkami měření a vychází ze zkušeností obsluhy radaru.

19. Žalovaný rovněž odmítá, že by rychlost žalobcova vozidla byla změřena v zatáčce, tj. na místě v rozporu s návodem k obsluze rychloměru. Ze snímku z měření je zřejmé, že měření bylo provedeno na rovném úseku komunikace, což plyne i ze založené mapy. Údaje z GPS je nutno považovat za přibližné a nelze proto určit přesné místo měření. V rámci všech shromážděných podkladů však není pochyb o charakteru místa měření.

20. K námitkám žalobce ohledně formy zavinění žalovaný zdůrazňuje, že žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost o 29 km/h. V úvaze prvostupňového správního orgánu, že žalobce se přestupku dopustil z nedbalosti, neboť věděl či měl vědět, že může porušit či ohrozit zákonem chráněný zájem, neshledává žalovaný žádného pochybení, neboť bylo vycházeno ze skutečnosti, že žalobce jako řidič zná nejvyšší povolenou rychlost a vozidlo zcela jistě obsahuje funkční rychloměr, ostatně ani žalobce poruchu rychloměru netvrdí. Žalobce ani jeho zástupce se nezúčastnili jednání před správním orgánem. Prvostupňový správní orgán tak vycházel pouze ze shromážděných podkladů a nemohl se zabývat detaily zavinění. Takovéto detaily jsou však s ohledem na odůvodněný závěr o nedbalostní formě spáchání přestupku nepodstatné.

21. K poslední námitce žalobce odkazuje žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5 As 81/2009 – 101, který se již danou námitkou zabýval.

22. Ze správního spisu pro projednávanou věc vyplynuly krajskému soudu následující podstatné skutečnosti: Dle záznamu o přestupku byla shora uvedeného dne v daném místě změřena rychlost vozidla žalobce v automatickém režimu za jízdy rychloměrem „RAMER10“. Rychlost měřicího vozidla činila 88 km/h, rychlost protijedoucího vozidla žalobce 123 km/h. na snímku z měření je zachyceno vozidlo žalobce nacházející se v zakresleném radarovém svazku. Měřeno na příjezdu zprava. Za vozidlem žalobce se nachází kovová svodidla. Dosah rychloměru je nastaven na 30 m. V záznamu jsou uvedeny GPS souřadnice měření a je přiložena mapa se zakresleným místem měření, stejně jako fotografie žalobce při projednávání přestupku. Rovněž je založen ověřovací list rychloměru a doklad o proškolení obsluhy rychloměru. Obdobné skutečnosti o měření plynou z úředního záznamu a oznámení o odevzdání přestupku, který žalobce přečetl a odmítl podepsat. Podle těchto listin bylo měřeno rychloměrem RAMER 10 C. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 56 A 2/2017 23. Dne 23. 9. 2016 obdržel prvostupňový správní orgán vyjádření obecného zmocněnce žalobce M. J. namítajícího nepřípustné měření v zatáčce u obce Vitín, k čemuž byl navržen důkaz ohledáním místa odbornou osobou k ověření křivosti vozovky. K prokázání tvrzení o nemožnosti měření v zatáčce bylo navrženo provést jako důkaz návod k obsluze rychloměru. Rovněž je namítáno nevhodné nastavení dosahu rychloměru na 30 m, k čemuž je navrhováno provést jako důkaz dotaz výrobci ohledně vhodnosti nastavení rozsahu, neboť zástupci žalobce se jako vhodná hodnota jeví 20 m.

24. Ve správním spise jsou následně založeny další dvě mapy z místa měření z mapového portálu google se zadanými koordináty GPS; celkový pohled a přiblížení. Na těchto mapách je vyznačeno místo měření na rovném úseku u obce Ševětín. Obec Vitín je místu měření oproti obci Ševětín několikanásobně vzdálenější.

25. Dne 23. 9. 2016 proběhlo bez účasti žalobce nebo jeho obecného zmocněnce ústní jednání ve věci. V rámci dokazování byly provedeny jednotlivé shromážděné listinné důkazy. Správní orgán se rovněž zabýval vznesenými námitkami ohledně místa měření a nastavení rychloměru.

26. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku.

27. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán shrnul zjištěný skutkový stav a uvedl své úvahy, kterými se při vydání rozhodnutí řídil. K námitkám obecného zmocněnce žalobce se uvádí, že měření proběhlo na rovném úseku pozemní komunikace, což správní orgán ověřil v mapových podkladech podle koordinátů GPS z okamžiku měření. Vozidlo se nacházelo na jiném místě, než uvádí obecný zmocněnec (u obce Ševětín, nikoli Vitín). Ohledně nastavení rychloměru se uvádí, že správní orgán se ve věci vedené pod sp. zn. 1375/16 Sm v minulosti dotazoval metrologa v oboru silničních rychloměrů z autorizovaného metrologického střediska Ing. V. L. na způsob nastavení dosahu rychloměru. Položený dotaz a zaslaná odpověď je včleněna do textu rozhodnutí. Ze závěru posouzení v jiné věci plyne, že nastavení dosahu závisí na zkušenostech obsluhy, v případě měření protijedoucího vozidla za jízdy (jako nyní) nelze nastavení dosahu na 30 m považovat za pochybení.

28. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že žalobce se uvedeného přestupku dopustil z nedbalosti, k čemuž byl správní orgán veden fakticitou jednání žalobce, žalobce věděl nebo vědět měl, že překročením rychlosti může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že tento zájem neporuší nebo neohrozí. Je konstatováno, že s ohledem na procesní aktivitu žalobce se nemohl správní orgán formou zavinění více zabývat.

29. Proti uvedenému rozhodnutí brojil žalobce dne 31. 10. 2016 blanketním odvoláním. Usnesením ze dne 1. 11. 2016 prvostupňový správní orgán marně vyzval žalobce k odstranění vad podání.

30. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný v rámci odůvodnění svého rozhodnutí shrnul zjištěný skutkový stav a dosavadní procesní postup ve věci a nezjistil žádných pochybení, kterými by se musel ze své úřední povinnosti zabývat.

31. V projednávané věci bylo na den 26. 2. 2018 nařízeno ústní jednání, z něhož se žalovaná strana dne 22. 2. 2018 omluvila, žalobce se k řízení bez omluvy nedostavil. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 56 A 2/2017 32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

33. Žaloba není důvodná.

34. Žalobce u jednotlivých okruhů vznesených žalobních bodů namítá dílčí nepřezkoumatelnost jednotlivých rozhodnutí. Krajský soud předestírá, že žalobcem namítaná nepřezkoumatelnost tak, jak ji vyložil i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 11. 4. 2006, č. j. 31 Ca 39/2005 – 70, nebo v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs/2005, nebyla krajským soudem zjištěna. Napadené rozhodnutí, stejně jako prvostupňové správní rozhodnutí, je srozumitelné, a je zřejmé, v jaké věci a jakým způsobem bylo rozhodnuto. V rámci odůvodnění správní orgány své závěry řádným způsobem odůvodnily. Je patrné, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a z čeho při svém rozhodování vycházely. Na námitky žalobce bylo správními orgány reagováno. Pochybení, která krajský soud při svém přezkumu zjistil, nemají vliv na přezkoumatelnost správních rozhodnutí obou stupňů. Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i napadené rozhodnutí obsahově naplňují dikci § 68 odst. 3 správního řádu 35. Námitky žalobce o nedostatečném vypořádání jeho námitek ohledně reflexe shledal krajský soud nedůvodnými.

36. Žalobce uvádí, že v průběhu správního řízení namítl, že vinou nevhodného nastavení dosahu radarového rychloměru na 30 m mohlo dojít ke vzniku nežádoucí reflexe, resp. že toto nastavení zvyšuje možnost vzniku této reflexe, k čemuž mělo dojít i v nyní přezkoumávané věci. Podle názoru žalobce nebyla tato jeho námitka vypořádána. S tímto názorem se krajský soud neztotožnil.

37. Správní orgány posuzovaly snímek z měření. Snímek z měření neobsahuje jakýchkoli vad, ze kterých by bylo možné usuzovat, že při měření rychlosti žalobcova vozidla došlo k reflexi, tj. k tomu, že vlivem odrazu radarového svazku od objektu, zde svodidla za jedoucím měřeným vozidlem žalobce, by došlo ke změření rychlosti jiného vozidla. Jak poukazuje žalovaný, žalobcovo vozidlo se nachází přímo ve vyznačeném radarového svazku. Za takovéto situace nelze mít za to, že výsledek měření by byl zkreslen žalobcem popisovanou reflexí. Tomuto závěru nenasvědčují žádné skutečnosti, ostatně i žalobce vznik reflexe dovozuje pouze z hodnoty naměřené rychlosti, se kterou bez dalšího nesouhlasí. Žádné relevantní skutečnosti, jež by byly pro posouzení věci podstatné, neuvádí. Rovněž tak žalobce nikdy neuvedl, z jakého důvodu se domnívá, že právě dosah rychloměru 30 m je v dané věci nevhodně zvolený a proč.

38. Byl-li by výsledek měření zatížen reflexí, tato skutečnost by se z povahy věci musela projevit na samotném snímku měření, neboť v případě reflexe a změření rychlosti jiného vozidla by výsledek měření nekorespondoval se snímkem.) jako takovým (vozidlo v nevhodné pozici, mimo snímek apod.), jak ostatně uvedl i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Tento závěr krajský soud činí na základě prosté úvahy o synchronizaci radarového měřiče a kamerou rychloměru k zachycení právě měřeného vozidla. Z tohoto důvodu má krajská soud za to, že skutkový stav byl správními orgány zjištěn bez důvodných pochybností.

39. Žalobce rozporuje vyjádření autorizované osoby, které si správní orgán vyžádal v jiné věci. Z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí, stejně jako z protokolu o ústním Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 56 A 2/2017 jednání, plyne, že tento dotaz byl činěn ve skutkově obdobné věci, kdy bylo provedeno měření rychlosti z protijedoucího vozidla. Z tohoto důvodu má krajský soud za to, že závěry autorizované osoby je možné do určité míry aplikovat i na nyní posuzovaný případ. S hodnocením žalobce, že toto vyjádření nevypořádává jeho námitky, se krajský soud neztotožnil, neboť ve spojení s dalšími závěry správního orgánu byly námitky žalobce vypořádány.

40. Skutečnost, že za měřeným vozidlem žalobce se nacházejí kovová svodidla nelze bez dalšího posuzovat jako vadu měření, resp. skutečnost nasvědčující vzniku nepřípustné reflexe. Žalobce se v tomto místě dopouští nepřiměřeného zjednodušení věci, když opomíjí podobu samotného výstupu z rychloměru, neboť, jak bylo uvedeno výše, snímek z měření nevykazuje žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly vzniku reflexe.

41. Žalobce rovněž namítá, že samotné proškolení policisty provádějícího měření nemusí znamenat, že v konkrétním měření byl postup měření dodržen, k čemuž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 As 77/2015 – 37. S tímto hodnocením žalobce se krajský soud ztotožňuje. Žalobce tuto skutečnost propojuje s tím, že prvostupňový správní orgán k otázce správnosti nastavení rychloměru uvedl, že obsluhující policista umí rychloměr obsluhovat a nastavit tak, aby byly vyloučeny veškeré rušivé momenty. S ohledem na založené osvědčení o proškolení policisty nemá krajský soud důvod pochybovat o jeho odbornosti. Zda policista při měření postupoval správně, když nastavil dosah rychloměru na 30 m, je nutno posoudit zejména na základě výstupu z měření. Z vyjádření odborné osoby zajištěné v jiné věci plyne, že obecně vzato tato hodnota není nastavena nevhodně, je však nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem. To, aby obsluha byla schopna konkrétní okolnosti posoudit, je mj. založena na jejím proškolení, což bylo v tomto případě splněno. Posouzení správnosti nastavení rychloměru nepostavily správní orgány výhradně na tom, zda byl policista řádně proškolen, jak žalobce naznačuje.

42. Prvostupňový správní orgán příhodně odkázal na jiný obdobný případ, kde se odborná osoba vyjadřovala k nastavení dosahu rychloměru. S ohledem na závěry této oprávněné osoby správní orgán nezjistil zjevný exces při nastavení dosahu rychloměru. Snímek z měření dle správních orgánů neobsahuje žádných vad, resp. bylo jako bezvadné přijato. Ostatně ani žalobce sám ve vztahu ke snímku z měření nenamítá žádných viditelných vad a krajský soud je o bezvadnosti měření přesvědčen. Z těchto důvodů považuje krajský soud závěry správních orgánů za platné a v dostatečném rozsahu vypořádávající námitky žalobce.

43. Za situace, kdy žalobce v rámci svých námitek pouze obecným způsobem zpochybňuje správnost postupu policie při nastavení rychloměru, a krajskému soudu nejsou známy žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly tomu, že nastavení rychloměru bylo nesprávné a mělo vliv na správnost výsledku měření, je nutno uzavřít, že skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností.

44. Krajský soud v odvodnění rozhodnutí správních orgánů nenachází žalobcem popisovanou nepřezkoumatelnost, ani porušení zásady materiální pravdy a je přesvědčen, že způsob, jakým správní orgán vypořádal námitky žalobce, je zcela v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu a základními zásadami činnosti správních orgánů. Skutkový stav ohledně způsobu průběhu měření ve vztahu k otázce neprokázaného vzniku reflexe byl zjištěn bez Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 56 A 2/2017 důvodných pochybností, neboť zcela obecné námitky žalobce, bez hlubší věcné argumentace, nebyly s to tento skutkový stav zpochybnit.

45. Ohledně důkazního návrhu žalobce k dotázání výrobce rychloměru krajský soud přisvědčuje žalobci, že tímto důkazním návrhem se prvostupňový správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že již dříve písemně položil autorizované osobě dotaz ve skutkově obdobné věci, z čehož je možné učinit závěr, že prvostupňový správní orgán důkazní návrh žalobce mlčky rozpoznal, nicméně s ohledem na uváděné skutečnosti jej nepovažoval za potřebné opětovně provést. V tomto pochybení správního orgánu však neshledává krajský soud vad, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. níže uváděná rozhodnutí – nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. II ÚS 636/02, uveřejněný pod č. 20 ve svazku 30 nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 7 As 45/2015 – 32, publikovaný ve sbírce NSS pod č. 4227/2015).

46. Námitky žalobce ohledně charakteru místa měření a způsobu vypořádání vznesených námitek správními orgány shledal krajský soud nedůvodnými. Krajský soud pro úplnost uvádí, že žalobce ve své podstatě nevznáší námitku provedení měření rychlosti jeho vozidla v zatáčce, ale pouze namítá pochybení správních orgánů, při zjišťování skutkového stavu věci v tomto směru. I přesto však považuje krajský soud za vhodné se pro úplnost vyjádřit k dílčím aspektům, jejichž nedostatečného hodnocení se měly správní orgány po věcné stránce dopustit.

47. Žalobce před správním orgánem uvedl, že je zřejmé, „že místo měření se nacházelo v zatáčce u vesnice Vitín“, k čemuž navrhl provést jako důkaz ohledání místa. Dále uvedl, že „měření v zatáčce při jízdě není povoleno“, k čemuž navrhl provést jako důkaz návod k obsluze rychloměru.

48. Z povahy věci považuje krajský soud za nutné se nejprve vypořádat s dílčí námitkou žalobce vztahující se k tomu, že správní orgány nedefinovaly podle návodu k obsluze pojem „zatáčka“ a pojem „přímý úsek“. Tuto námitku vznesl žalobce poprvé až v řízení před soudem. Žalobce však již blíže nerozvádí, proč by správní orgány měly tento pojem užívat nesprávným způsobem. Krajský soud má za to, že s ohledem na věcnou působnost správních orgánů je možné předpokládat jejich určitou odbornost tak, aby správní orgán, resp. jednotlivé pověřené úřední osoby mohly vůbec svoji činnost vykonávat. Tím spíše za zde nastalé situace, kdy prima facie není z map založených ve správním spise ani zřejmé, že místo měření rychlosti žalobcova vozidla by se nacházelo v zatáčce v obecném slova smyslu. Opačná situace by samozřejmě nastala, kdyby zde z mapy zatáčka byla znatelná, za takové situace by byl správní orgán povinen se obsahem tohoto pojmu v kontextu návodu k obsluze hlouběji zabývat.

49. V souvislosti s touto námitkou žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012 – 26, který nepovažuje krajský soud za přiléhavý. Žalobcem citovaná část rozsudku se vztahuje k zahrnutí návodu k obsluze rychloměru mezi podklady rozhodnutí za situace, kdy správní orgán z návodu k obsluze fakticky přímo vychází. V nyní projednávané věci nebyl návod k obsluze rychloměru podkladem rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu, správní orgány s obsahem návodu k obsluze rychloměru nepracovaly. Ostatně právě tuto skutečnost žalobce správním orgánům nedůvodně vyčítá. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 56 A 2/2017 50. Krajský soud nad rámec věci pro úplnost poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 33 A 82/2015 – 41, ve kterém se tento soud zabýval otázkou měření v zatáčce a hodnocením charakteru místa měření jako takového. Žalobce v dané věci předložil soudu vlastní výpočet zakřivení vozovky, přičemž rovněž namítal, že v průběhu řízení před správními orgány navrhoval provést jako důkaz znalecký posudek znalce z oboru geodezie (tj. obdobně jako v nyní přezkoumávané věci). Krajský soud v Brně uvedl, že jak „ověřil z dokazování mapovými podklady (získanými z www.google.cz/maps a www.mapy.cz) provedeným při jednání, úsek, v němž bylo provedeno měření, nijak nepřipomíná klasickou zatáčku, nýbrž rovný přehledný úsek silnice, který je z vizuálního pohledu klasickým příkladem místa vhodného pro měření. (…) Krajský soud per argumentum ad absurdum dovozuje, že pokud by mělo být měření vyloučeno v místě, v němž bylo provedeno v předmětné věci, pak by muselo být vyloučeno ve valné většině jiných situací, neboť je obvyklé, že silnice je vedena krajinou pod určitým úhlem.“ Byť v nyní projednávané věci bylo žalobcovo vozidlo změřeno za jízdy protijedoucím měřicím vozidlem, je možné uvedené závěry vztáhnout i na nyní projednávanou věc.

51. S ohledem na tvrzení žalobce vznesené v podané žalobě, že „požadavky Návodu k obsluze na přímost měřeného úseku jsou takového rázu, že jako zatáčka je vyhodnocen i úsek, který by běžný pozorovatel jako zatáčku posoudil jen výjimečně“ krajský soud dospívá ke zcela stejnému závěru jako Krajský soud v Brně. Z jeho rozsudku se rovněž podává, že „měření vozidla v zatáčce je v návodu k použití měřicího zařízení RAMER10 nežádoucí, resp. je omezeno úhlem zakřivení vozovky, který (…) činí 1600 m. Z návodu k použití (s. 12) pak výslovně vyplývá, že měření na vnějším okraji zatáčky není dovoleno.“ Tyto uváděné skutečnosti z návodu k obsluze užitého rychloměru považuje krajský soud v rozporu s tvrzením žalobce, že jako zatáčka je návodem k obsluze rychloměru definován i úsek, který by běžný pozorovatel, posoudil jako zatáčku jen výjimečně. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce se sám výslovně nepovažuje za osobu disponující znalostmi či schopnostmi převyšujícími „běžného pozorovatele“. Z tohoto důvodu není zřejmé, z jakého důvodu se žalobce domnívá, že v místě měření by se snad teoreticky mohla nacházet zatáčka tak, jak ji vymezuje návod k obsluze užitého rychloměru.

52. Ve správním spise jsou založeny celkem 3 mapy z veřejných mapových portálů, ze kterých je charakter místa zřejmý bez jakýchkoli pochybností. Žalobce v tomto místě setrvává pouze v obecné rovině tvrzení. Tvrzené skutečnosti je žalobce povinen nejen tvrdit, ale i osvědčit. Ze zjištěných podkladů neplynou o povaze místa měření důvodné pochybnosti.

53. Žalobce zcela nesprávně ve svém vyjádření před správním orgánem uvedl, že měření bylo provedeno v zatáčce u obce Vitín, což je v přímém rozporu se skutečnostmi zjištěnými z obsahu spisu, stejně jako z vymezení přestupkového děje jako takového, neboť při podrobnějším pohledu do mapy (viz spr. spis. na č. l. 16 a 17). Měření rychlosti žalobcova vozidla dle založených map proběhlo v blízkosti obce Ševětín. Toto své pochybení žalobce v podané žalobě zmiňuje, nic k němu však neuvádí.

54. Ke zjištění charakteru místa měření žalobce navrhl správnímu orgánu provést ohledání místa odbornou osobou - zeměměřičem. Prvostupňový správní orgán se k tomuto důkaznímu návrhu blíže nevyjádřil. Toto pochybení však nemělo dle názoru soudu vliv na zákonnost rozhodnutí jako takového.

55. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. II ÚS 636/02, uveřejněném pod č. 20 ve svazku 30 nálezů a usnesení Ústavního soudu, o „vadu řízení před správním Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 56 A 2/2017 orgánem, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se jedná tehdy, nelze-li dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdy by k této vadě řízení vůbec nedošlo.“ S tímto názorem se ztotožnil i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 7 As 45/2015 – 32, publikované ve sbírce NSS pod č. 4227/2015, když uvedl, že „vada řízení před správním orgánem pro soudní přezkum relevantní pouze tehdy, mohla-li mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy pokud existuje alespoň teoretická možnost, aby procesní pochybení mělo vliv na přezkoumávané rozhodnutí.“ Takováto skutečnost však projednávané věci nenastala, neboť se lze důvodně domnívat, že ohledání místa spáchání přestupku by v kontextu shromážděných podkladů rozhodnutí nemohla do věci přinést žádné nové skutečnosti, které by byly schopny zpochybnit zjištěný skutkový stav.

56. Rovněž tak žalobce požadoval provést návod k obsluze rychloměru jako důkaz. Žalobce tento důkaz navrhl ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2016 k prokázání svého tvrzení o nemožnosti měřit rychlost v zatáčce. Vzhledem k tomu, že tímto tvrzením se správní orgán nezabýval, přičemž ani nebylo zjištěno, že v daném místě by se zatáčka v obecném slova smyslu nacházela, je nutné uzavřít, že postup prvostupňového správního orgánu nezpůsobil nezákonnost jeho rozhodnutí.

57. Správní orgány se otázkou charakteru místa zabývaly k námitce žalobce v jeho vyjádření ze dne 23. 9. 2016, přičemž po zjištění, že v daném místě se dle mapových podkladů nenachází viditelná zatáčka, se touto otázkou více nezabývaly. Krajský soud považuje nad rámec věci za vhodné poukázat i na několik specifik plynoucích z měření za jízdy tak, jak se k nim vyjádřily jiné správní soudy.

58. Krajský soud k průběhu měření užitým rychloměrem poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v jeho rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017 – 32. V této věci bylo provedeno měření rychlosti za jízdy rychloměrem RAMER 10 C, přičemž žalobce rovněž namítal, že měření bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze v zatáčce. Nevyšší správní soud se v uvedené věci ztotožnil s hodnocením správních orgánů a krajského soudu, že „měření probíhalo z policejního vozidla za jízdy, a proto nemohlo mít případné zakřivení vozovky v dané věci na měření žádný vliv. Měřič RAMER 10 C provede korekci podle vlastní rychlosti automaticky a v případě nesprávného způsobu jízdy měřícího vozidla (například prudké změny směru jízdy) vyhodnotí měření jako nesprávné a záznam o přestupku neuloží. Stěžovatelova citace z návodu k obsluze použitá v žalobě, kde se řeší otázka maximálního přípustného zakřivení vozovky, se evidentně týká umístění statického měřícího zařízení vedle vozovky. Žádný jiný argument na podporu svého tvrzení, že návod k obsluze měřiče rychlosti RAMER 10 C zapovídá měření v zatáčce i při provádění měření radarem z jedoucího vozidla, stěžovatel neuvedl.“ V nyní přezkoumávané věci žalobce svá tvrzení ohledně nemožnosti měření v zatáčce uváděl v obecné rovině bez vazby na konkrétní podobu měření (stacionární, za jízdy). Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „žalovanému i krajskému soudu je nutno přisvědčit i s ohledem na skutečnosti, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu známy z dosavadní judikatury. Například z rozsudku ze dne 23. března 2015, č. j. 17 A 33/2013 - 164 (byť věcně se netýkal námitky měření v zatáčce) vyplývá, že v řízení před Krajským soudem v Plzni byl proveden důkaz návodem k obsluze radarového zařízení RAMER 10 C, z něhož vyplynulo, že měřicí jednotka vybírá úsek, který je nejvhodnější pro dosažení potřebné přesnosti měření. Činí tak tím, že vyhledá v posloupnosti změřených hodnot úsek, který je nejvhodnější pro maximální přesnost. Po získání dostatečného počtu těchto měření je vypočtena průměrná hodnota rychlosti. Následuje ověření výsledku měření, tedy znovu se kontroluje další průběh signálu po změření rychlosti, a pokud by se o více než stanovenou chybu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 56 A 2/2017 odlišoval, je měření anulováno, jinak je považováno za správné. Dále zde bylo provedeno dokazování odborným vyjádřením, podle něhož při měření za jízdy je nejpřesnější nastavení úhlu z důvodu, že radarová hlava je zafixována v poloze 22 stupňů vůči ose měřícího vozidla a je vyloučeno, že by radar měřil pod jiným úhlem, protože jede v sousedním pruhu.“ Ostatně z takovýchto závěrů k měření v zatáčce vyšel krajský soud ve skutkově obdobné věci v rozsudku ze dne 18. 10. 2017, č. j. 54 A 6/2017 – 38.

59. Krajský soud pro účely této věci zdůrazňuje větu poslední této citace, ve které se uvádí, že „při měření za jízdy je nejpřesnější nastavení úhlu z důvodu, že radarová hlava je zafixována v poloze 22 stupňů vůči ose měřícího vozidla a je vyloučeno, že by radar měřil pod jiným úhlem, protože jede v sousedním pruhu“, stejně jako vyslovené hodnocení, že „měření probíhalo z policejního vozidla za jízdy, a proto nemohlo mít případné zakřivení vozovky v dané věci na měření žádný vliv.“ Otázka možnosti měření rychlosti vozidel v zatáčce je spjata právě s nepřípustnou změnou úhlu měření, což ve své podstatě žalobce namítá, resp. namítal před správními orgány. S ohledem na učiněné závěry je však krajský soud přesvědčen, že s důrazem na zjištěnou podobu místa měření z map založených ve správním spise ve spojení s tímto závěrem ve skutkově obdobné věci, nelze pochybovat o platnosti výsledku měření.

60. Jeví se jako vhodné pro úplnost uvést i další závěr Nejvyššího správního soudu učiněný v odkazovaném rozhodnutí: „Ačkoliv se nejedná o zcela totožný typ měřícího zařízení, považuje Nejvyšší správní soud vhodné poukázat též na svůj rozsudek ze dne 27. dubna 2016, č. j. 7 As 10/2016 - 47, kde uvedl: „Pokud stěžovatel vytýkal krajskému soudu závěr, že v případě neúspěšného výsledku ověření správnosti měření by došlo k anulaci výsledku měření, konstatuje Nejvyšší správní soud, že tento závěr učinil krajský soud na základě návodu předmětného měřícího zařízení RAMER 7CCD (bod 2. 3. návodu, který je založen v soudním spisu). Z návodu vyplývá, že v případě neúspěšného výsledku ověření správnosti měření by došlo k anulaci výsledků měření a výsledek měření by se na displeji vůbec nezobrazil. K této problematice srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 - 27, či ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013 - 60.“ V posledně označeném rozsudku se výslovně uvádí: „Pokud byla rychlost vozidla stěžovatele rychloměrem zaznamenaná, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze.“ K obdobnému závěru jako v nyní řešené kauze dospěl navíc Nejvyšší správní soud (byť stručněji) již dříve, a to v rozsudku ze dne 2. března 2017, č. j. 7 As 332/2016 - 44, který se výslovně týká údajného měření rychlosti v zatáčce přístrojem RAMER 10 C.“ 61. Závěry učiněné Nejvyšším správním soudem ve skutkově obdobné věci krajský soud utvrzují v jeho hodnocení průběhu měření v nyní projednávané věci, neboť z nich plyne způsob fungování užitého rychloměru. Správní orgány se uváděnými skutečnostmi ve svých rozhodnutích nezabývaly, což však krajský soud nepovažuje s ohledem na závěry plynoucí ze založených mapových podkladů za vadu; sám krajský soud tyto skutečnosti uvádí pouze pro dokreslení celkového posouzení situace, a to za účel řádného přezkumu správnosti závěrů správních orgánů.

62. Krajský soud tedy uzavírá, že z mapových podkladů založených ve správním spise ověřil podobu místa měření a v kontextu odkazované judikatury má za to, že posouzení místa měření správními orgány nevykazuje jakýchkoli chyb.

63. Žalobce dále poukázal na to, že údaje z GPS nejsou zcela přesné a mají určité „zpoždění“. Jak uvedl již Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 27. 10. 2016, č. j. 22 A 49/2015 Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 56 A 2/2017 – 59, v rámci svého právního hodnocení věci, „souřadnice GPS nejsou metrologickým údajem, tedy nemají sebemenší vliv na vlastní měření. Žalovaný zdůraznil, že zařízení Ramer 10C je primárně určeno k přesnému zjištění rychlosti měřených vozidel. Pozice GPS je pouze doplňkovým údajem zobrazovaným na záznamu z měřiče rychlosti, aby bylo možno alespoň přibližně zpětně určit místo měření a zpětně přezkoumat, zda v daném místě je rychlost omezena obecnou, místní či přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích. Přesné místo doplňuje vždy uživatel zařízení. GPS modul zabudovaný v měřiči Ramer 10C je civilní komerční zařízení. Jako takové vychází z parametrů standardní polohové služby (SPS), které jsou přístupné běžným uživatelům. U ní je uváděna přednost 15-20 m pro kódové měření, přičemž určení polohy je dále ovlivněno konkrétními atmosférickými podmínkami, počtem družic, jejich stavem, odrazy signálu. Přesnější určení poloh je možné pouze tzv. fázovými měřiči, jejichž použití je vyhrazeno pouze pro vojenský sektor.“ Tato skutečnost však na posouzení místa měření nic nemění, neboť i uváděná přesnost (tolerance) nemůže nic změnit na hodnocení charakteru místa měření. Vzhledem k tomu, že žalobce tuto svoji námitku více nerozvinul, zejména co do tvrzeného „zpoždění“, nemohl se ani krajský soud touto námitkou pro její obecnost hlouběji zabývat.

64. Žalobce rovněž rozporoval výrok prvostupňového správního orgánu ohledně nepodloženosti jeho námitek vůči charakteru místa měření. Je nutné zdůraznit, že žalobcem vybraná citace je vytržena z kontextu rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán na straně druhé odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „zmocněnec na podporu svého tvrzení nezaslal správnímu orgánu žádnou mapku se souřadnicemi GPS uvedenými ve spise – čili jeho tvrzení je absolutně klamavé a nepodložené, protože se stačí na mapku dle Mapy – Google, internetová adresa-www.google.cz/maps podívat po zadání uvedených souřadnic GPS, a následně lze zjistit, že měření vozidla obviněného se stalo na úrovni obce Ševětín a ne obce Vitín, jak uvádí Ing. J. (v katastru obce Ševětín, a ne obce Vitín) a toto se stalo na rovném přímém úseku bez jakýchkoli zatáček“. Je zřejmé, že žalovaný tak primárně rozporoval tvrzení žalobce v jeho vyjádření ze dne 23. 9. 2016, že „je zřejmé, že místo měření se nacházelo v zatáčce u vesnice Vitín“, k čemuž byl navržen důkaz ohledání místa měření za přítomnosti osoby odborně způsobilé k ověření křivosti vozovky. S ohledem na to, že měření rychlosti žalobcova vozidla neproběhlo u obce Vitín, ale u obce Ševětín, neshledává krajský soud na žalobcem rozporované citaci z prvostupňového správního rozhodnutí jím namítanou vadu.

65. Námitky žalobce ohledně zavinění shledal krajský soud nedůvodnými.

66. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že žalobce se předmětného přestupku dopustil ve formě vědomé nedbalosti (viz strana 5 a 6 rozhodnutí). Tuto úvahu založil prvostupňový správní orgán na tom, že nemohl blíže zkoumat pohnutky žalobce, neboť mu k nim nebylo více známo. Žalobce podle prvostupňového orgánu „věděl (měl vědět), že překročením rychlosti může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (bezpečnost silničního provozu), ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí“. Byť se prvostupňový správní orgán zabýval formou zavinění pouze velice strohým způsobem, který ve své podstatě do jisté míry pouze parafrázuje příslušné zákonné ustanovení, má krajský soud za to, že s ohledem na dostupné podklady rozhodnutí a zvolenou procesní taktiku žalobce, který se nedostavil k ústnímu jednání, nelze závěru prvostupňového správního orgánu nic vyčítat. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 13 56 A 2/2017 67. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v průběhu řízení o přestupku zcela nečinný, je zřejmé, že správní orgány mohly při zkoumání zavinění žalobce vyjít toliko z listin založených ve správním spise, respektive nezískaly od žalobce žádných dalších podkladů. Krajský soud má za to, že na žalobce je nutné nahlížet jako na řidiče s platným řidičským oprávněním, a proto je nutné jej považovat za řádně proškolenou osobu, u které se předpokládá znalost pravidel silničního provozu. Žalobce má jako řidič znát platné rychlostní limity na pozemních komunikacích stejně jako možné důsledky jejich porušení. Z těchto důvodů žalobce musel vědět, že svým jednáním (překročením nejvyšší povolené rychlosti) může ohrozit společensky chráněný zájem, jehož povahu správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly. Vzhledem k tomu, že nelze bez dalšího předpokládat, že žalobce by chtěl úmyslně zákonem chráněný zájem porušit, je nutno uzavřít, že žalobce bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že zákonem chráněný zájem neporuší, tj. že jak proškolený řidič s řidičským oprávněním jednal zaviněně, a sice v nedbalosti vědomé. K obdobnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30.11.2017,č. j. 4 As 191/2017 – 35, ve kterém uvedl, že „podle § 3 zákona o přestupcích však postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Nejvyšší správní soud má stejně jako krajský soud za to, že vzhledem k tomu, že stěžovatel je řidičem s platným řidičským oprávněním, je nutné jej považovat za řádně proškolenou osobu se znalostmi pravidel silničního provozu, tj. i rychlostních limitů. S ohledem na jednání stěžovatele spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti při řízení motorového vozidla si proto musel být vědom možného ohrožení zákonem chráněných zájmů, jako je ochrana života, zdraví či majetku účastníků dopravního provozu, tj. jednalo se o případ vědomé nedbalosti ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, dle kterého přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí.“ 68. Jako nedůvodné je z uvedených důvodů rovněž nutno hodnotit dílčí námitky žalobce, že správní orgán „opomenul skutečnost, že v otázce zavinění je třeba se zabývat i tím, zda pachatel věděl, že naplňuje všechny znaky dané skutkové podstaty (v intencích případu: zda věděl, jaký v místě platí rychlostní limit, a zda věděl, jakou rychlostí jel).“, stejně jako to, že nebylo postaveno na jisto, zda žalobce věděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem, nebo zda toto pouze vědět měl. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce v průběhu správního řízení neuváděl, že by si nebyl vědom rychlostních limitů v daném místě nebo že by si myslel, že zde platí jiné rychlostní limity, stejně jako neuváděl, že by si nebyl vědom své skutečné rychlosti, např. pro poruchu ukazatele rychlosti. Správní orgány oprávněně usuzovaly na složku vědění z prokázaných okolností protiprávního jednání, přičemž nemohly zohlednit žádné důvody, pro které by se žalobce mohl spoléhat, že zájem chráněný zákonem neporuší, neboť žádné takovéto důvody nebyly v průběhu řízení zjištěny a ani žalobce sám žádné takové důvody netvrdil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. 2 As 3030/2017 – 29).

69. Krajský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že správní orgán nevysvětlil neurčitý právní pojem „bez přiměřených důvodů“ ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.

70. Správní orgány jsou povinny neurčité právní pojmy interpretovat vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu a své úvahy, kterými se při výkladu těchto Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 14 56 A 2/2017 pojmů řídí, musí uvést v odůvodnění svého rozhodnutí (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, č. j. 47 A 22/2013 - 34).

71. V posuzované věci má krajský soud za to, že správní orgán nemusel objasnit obsah a význam pojmu „přiměřené důvody“, neboť vzhledem k nečinnosti žalobce a jeho obecného zmocněnce mu nebyly zřejmé žádné důvody, pro které by žalobce mohl teoreticky spoléhat na to, že chráněný zájem neporuší. Správní orgán by tento pojem vykládal v kontextu žalobcem udaných důvodů a hodnotil by, zda tyto důvody byly přiměřené či nikoliv. V posuzované věci však nebyly splněny předpoklady pro to, aby se správní orgán přiměřeností důvodů ve smyslu předmětného ustanovení zákona o přestupcích vůbec zabýval. Z toho důvodu je krajský soud přesvědčen, že správní orgán při svém postupu nepochybil.

72. Ani poslední námitku žalobce vázanou ke společnosti RAMET, a. s., výrobci a autorizovanému středisku rychloměrů, neshledal krajský soud důvodnou. Pouze pro úplnost krajský soud uvádí, že ověřovací list užitého rychloměru byl vydán autorizovaným metrologickým střediskem AMS K22, RAMET, a. s. Letecká 1110, 686 04 Kunovice.

73. Jak uvedl žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, se zcela totožnou námitkou se již vypořádal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5 As 81/2009 – 101, a krajský soud na právní názor prezentovaný v tomto rozsudku plně odkazuje.

74. Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že „z obsahu zákona č. 505/2000 Sb., o metrologii, a jeho prováděcích předpisů vyvozuje, že zákonná úprava nevylučuje, aby v daném případě výrobce silničních rychloměrů používaných při kontrole dodržování pravidel silničního provozu byl současně autorizovaným metrologickým střediskem, jestliže ho Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, autorizoval k výkonům v oblasti státní 75. subjekt RAMET C.H.M. a. s. Kunovice, Autorizované metrologické středisko AMS K22, vydal Ověřovací list č. 68/09 dne 26. 9. 2006 že měřidlo: Silniční radarový rychloměr AD9C vyrobené RAMET C.H.M. a. s. Kunovice, bylo ověřeno a lze jej používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze, pak došlo k jeho ověření v souladu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii. Námitka stěžovatele v tomto směru nebyla důvodná.“ Tyto závěry jsou stále plně aplikovatelné i na nyní projednávanou věc a krajský soud se s tímto hodnocením plně ztotožňuje. Tolik k námitce žalobce o nezákonnosti činnosti této obchodní společnosti. Ověřovací list byl v tomto případě vydán rovněž autorizovaným metrologickým střediskem AMS K22.

76. Závěry žalobce o ekonomických zájmech prodejce rychloměru, které by se negativně odrážely ve výkonu státní správy, jež byla tomuto subjektu propůjčena, jsou čistě obecného a spekulativního rázu. Z tohoto důvodu se jimi krajský soud nemohl více zabývat, přičemž řešení této otázky krajskému soudu v tomto řízení ani nepřísluší.

77. V tomto kontextu žalobce rovněž namítá porušení § 79a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Dle tohoto ustanovení platí, že za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Žalobce v tomto místě zůstal u zcela obecného a vágního tvrzení, toto ustanovení pouze zakotvuje oprávnění police a obecní policie měřit rychlost vozidel a není vůbec zřejmé, jakým způsobem jsou žalobcem uváděné skutečnosti Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 15 56 A 2/2017 v rozporu s tímto ustanovení. Z těchto důvodu se krajský soud nemohl touto námitkou blíže zabývat.

78. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

79. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

26. února 2018 České Budějovice JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.