56 A 8/2017

Rubrum

č. j. 56 A 8/2017 - 78 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: F. L. N. X, H. P. zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Tyršova 521, Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017, KUJI 38167/2017, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne ze dne 24. 5. 2017, č.j. KUJI 38167/2017 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 800 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2 56A 8/2017

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2017, KUJI 38167/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 7. 3. 2017 č.j. OVV/3551/2016 D – 1963/16, kterým byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonu, ve znění účinném ke dni spáchání přestupků (dále jen „zákon o silničním provozu“) a z nedbalostního spáchání přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), a to v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu. Těchto přestupků se žalobce měl dopustit tím, že dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění a dále tím, že téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu.

2. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce včasnou správní žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2017, která byla doplněna podáním učiněným právním zástupcem žalobce dne 21. 9. 2017 spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, kterému krajský soud vyhověl usnesením ze dne 2. 11. 2017 č.j. 56 A 8/2017 – 57.

3. Žalobou je napadán pouze výrok, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že řídil motorové vozidlo, přestože nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu.

4. Žalobce poukazuje na to, že v daném případě bylo žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňové, vydáno, aniž by v době tohoto vydání objektivně existovalo rozhodnutí, na jehož základě bylo žalobci jeho řidičské oprávnění blokováno. Pro projednávanou věc je relevantní pouze to, že rozhodnutí správních orgánů v obou stupních byla vydána až poté, co bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, na jehož základě žalobce pozbyl řidičské oprávnění. Správní orgány tudíž rozhodovaly v době, kdy jim již byla známa neexistence rozhodnutí, na jehož základě k blokaci řidičského oprávnění žalobce došlo.

5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Setrval na závěru, že v daném případě je nutno vycházet z presumpce správnosti správních aktů, a proto v době, kdy žalobce byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, bylo jeho řidičské oprávnění 3 56A 8/2017 blokováno (od 6. 5. 2016 do 2. 12. 2016) a ten tudíž nebyl v době této kontroly oprávněn řídit motorové vozidlo.

7. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 7. 4. 2015 bylo Městským úřadem v Českém Krumlově pod č.j. MUCK18750/2015 vydáno rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění žalobci, toto rozhodnutí bylo opatřeno doložkou právní moci s datem 7. 5. 2015.

8. Rozhodnutím Městského úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 4. 2016 č.j. DOP/17633/16/Rb byl žalobce uznán vinným přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a to mimo jiné z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 27. 1. 2016 a dne 7. 2. 2016 tím, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem řidičského oprávnění z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti. Za uvedené protiprávní jednání byla žalobci uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na území České republiky na dobu 15 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, tedy ode dne 6. 5. 2016.

9. Toto rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 9. 9. 2016 č.j. KUJCK 120428/2016/ODSH v přezkumném řízení zrušeno a věc byla správnímu orgánu vrácena k novému projednání. Důvodem tohoto zrušovacího rozhodnutí byla procesní pochybení na straně prvoinstančního orgánu.

10. Dne 27. 5. 2016 vydal Městský úřad Pelhřimov pod sp. zn. OVV/441/2016 D – 285/16 rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným mimo jiné z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, neboť žalobce dne 1. 2. 2016 řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění a dne 11. 3. 2016 řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byl dne 1. 2. 2016 zadržen řidičský průkaz. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 6. 2016.

11. Dne 2. 11. 2016 bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje pod č.j. KUJCK 142876/2016/ODSH vydáno Sdělení o nezahájení přezkumného řízení, jímž krajský úřad konstatoval, že řízení ve věci odnětí řidičského oprávnění žalobci bylo zahájeno na základě nedostatečného podkladu, neboť z lékařského posudku, který byl tímto podkladem, nejsou seznatelné základní skutečnosti nezbytné pro zahájení daného řízení. Krajský úřad rovněž shledal procesní pochybení na straně správního orgánu, který řízení zahájil, aniž by toto zahájení bylo žalobci řádně oznámeno. Z tohoto důvodu nikdy k zahájení řízení ve věci odnětí řidičského oprávnění žalobci nedošlo, proto se rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění žalobci nikdy nestalo pravomocným a nelze jej podrobit přezkumu ve smyslu ust. § 94 správního řádu. Dle krajského úřadu žalobce nikdy zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel neztratil.

12. Na základě uvedeného výsledku přezkumného řízení bylo rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 27. 5. 2016 tímto orgánem dne 16. 11. 2016 pod sp. zn. OVV/3386/2016 D – 285/16 rozhodnutím následujícím bezprostředně po obnově řízení zrušeno (na podkladu ust. § 102 odst. 1 a odst. 9 správního řádu). Městský úřad poté, co uvedeným rozhodnutím rozhodl o obnově řízení, zrušil dané rozhodnutí s tím, že účinky tohoto zrušovacího rozhodnutí vydaného v obnoveném řízení nastávají ode dne právní moci zrušovaného rozhodnutí, tedy dne 29. 6. 2016. Toto rozhodnutí o povolení obnovy, kterým bylo současně zrušeno rozhodnutí ze dne 27. 5. 2016, nabylo právní moci dne 2. 12. 2016. 4 56A 8/2017 13. Dne 3. 12. 2016 odevzdala Policie ČR dle ust. § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu prvostupňovému orgánu věc k projednání dalšího přestupku žalobce, kterého se měl dopustit dne 14. 11. 2016 tím, že řídil osobní motorové vozidlo se zaniklou platností technické kontroly k datu 2. 4. 2011 a dále tím, že motorové vozidlo řídil, přestože mu tato činnost byla zakázána rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2016, kdy následně toto rozhodnutí bylo tímto správním orgánem pravomocně zrušeno ke dni 2. 12. 2016.

14. Dne 4. 1. 2017 (pozn. na oznámení nesprávně uvedeno datum 4. 1. 2016) bylo prvostupňovým orgánem vydáno Oznámení o zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu v souběhu s přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, kterých se měl dopustit dne 14. 11. 2016. Žalobce byl současně předvolán k ústnímu jednání v dané věci na den 25. 1. 2017.

15. Dne 7. 2. 2017 bylo žalobci prvoinstančním orgánem připomenuto, že proti němu bylo na základě oznámení Policie ČR zahájeno řízení pro podezření ze spáchání výše specifikovaných přestupků, kterých se měl dopustit dne 14. 11. 2016. Žalobce byl současně opětovně předvolán k ústnímu jednání v dané věci na den 27. 2. 2017.

16. Obsahem správního spisu je dále Výpis z evidenční karty řidiče ze dne 5. 1. 2017, ze kterého vyplývá, že žalobci byl dne 1. 2. 2016 předběžným opatřením zadržen řidičský průkaz, řidičské oprávnění mělo být žalobci blokováno v období od 6. 5. 2016 do 2. 12. 2016, neboť mu byla uložena sankce zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel. Aktuální stav bodového hodnocení žalobce byl 0 bodů, žalobce měl ke dni pořízení výpisu evidováno 11 záznamů o přestupcích.

17. Poté, co se žalobce opakovaně k ústním jednáním nedostavil, bylo správním orgánem prvního stupně dne 7. 3. 2017 pod sp. zn. OVV/3551/2016 D – 1963/16 vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že dne 14. 11. 2016 řídil osobní motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Tohoto přestupku se žalobce dopustil v souběhu s přestupkem dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu kterého se žalobce měl dopustit tím, že téhož dne užil k jízdě motorové vozidlo, které bylo v registru silničních vozidel ode dne 1. 7. 2015 evidováno jako zaniklé a nemělo platnou technickou kontrolu. Správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí nejprve shrnul skutkový stav věci, z něhož následně dovodil, že žalobce měl na základě rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec vydaného dne 8. 4. 2016 uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců (ode dne 6. 5. 2016 do 6. 8. 2017) a dále na základě rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov vydaného dne 27. 5. 2016 měl žalobce rovněž uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců (ode dne 29. 6. 2016 do 29. 10. 2017). Rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 8. 4. 2016 však bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje ze dne 9. 9. 2016 (v právní moci ode dne 1. 10. 2016) zrušeno. Rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 27. 5. 2016 bylo zrušeno v rámci obnoveného řízení rozhodnutím téhož orgánu ze dne 16. 11. 2016 (v právní moci ode dne 2. 12. 2016). V době spáchání dotčených přestupků a v době, kdy byl žalobce hlídkou Policie ČR kontrolován, tedy dne 14. 11. 2016, však žalobci byla platně uložena sankce v podobě zákazu činnosti řízení motorových vozidel, když ke zrušení v pořadí druhého rozhodnutí o přestupcích (rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 27. 5. 2016) došlo pravomocně až dne 2. 12. 2016, tedy až poté, co žalobce dotčené 5 56A 8/2017 přestupky, které jsou mu nyní kladeny za vinu, spáchal. Žalobce měl respektovat právní stav, který byl v době spáchání uvedených přestupků, tedy v období od 6. 5. 2016 do 2. 12. 2016, a do doby, než bude o jeho podnětech (přezkumné řízení a řízení o povolení obnovy řízení) pravomocně rozhodnuto příslušnými orgány, se měl zdržet činnosti, která mu byla zakázána, tedy řízení motorových vozidel. Vzhledem k tomu, že žalobce tento zákaz v době blokace řidičského oprávnění porušil, došlo k naplnění skutkové podstaty přestupkového jednání vymezeného v § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce řídil motorové vozidlo, které bylo evidováno jako zaniklé, a které nemělo platnou technickou kontrolu. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 27 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na území České republiky po dobu 13 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

18. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a toto napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný se ztotožnil s hodnocením prvostupňového orgánu, když konstatoval, že řidičské oprávnění bylo žalobci blokováno od 6. 5. 2016 do 2. 12. 2016 a žalobce tudíž v této době nebyl oprávněn řídit vozidlo. Pokud tedy dne 14. 11. 2016 toto motorové vozidlo řídil, stalo se tak v době, kdy k tomu nebyl z důvodu blokace řidičského oprávnění oprávněn, čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu.

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

20. Žaloba je důvodná.

21. Podstatou projednávané věci je posoudit zákonnost výroku rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 14. 11. 2016 řídil motorové vozidlo, přestože mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

22. Při řešení této otázky je nutné zopakovat skutkový průběh, který vydání rozhodnutí o přestupku žalobce ze dne 14. 11. 2016 předcházel, a který po tomto přestupku následoval. Žalobci bylo na počátku rozhodnutím Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 7. 4. 2015 odňato řidičské oprávnění, a to z důvodu zdravotní nezpůsobilosti. Žalobce tuto skutečnost nerespektoval a i nadále řídil, za což byl rozhodnutím Městského úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 4. 2016 postižen, a to sankcí v podobě zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců, kdy tento zákaz započal dne 6. 5. 2016. I přes tento zákaz žalobce opětovně řídil a následně mu byl rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov ze dne 27. 5. 2016 opětovně uložen zákaz řízení motorových vozidel, a to ode dne 29. 6. 2016. Obě tato rozhodnutí byla zrušena, v případě prvního rozhodnutí došlo k jeho pravomocnému zrušení dne 1. 10. 2016, druhé rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno dne 2. 12. 2016 (zrušovací rozhodnutí po obnově řízení bylo vydáno dne 16. 11. 2016). Žalobce opětovně řídil motorové vozidlo dne 14. 11. 2016, za což byl uznán vinným prvostupňovým rozhodnutím, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím potvrzeno.

23. Správní orgán prvního stupně tudíž v době vydání svého rozhodnutí, tedy dne 7. 3. 2017, prokazatelně věděl, že první rozhodnutí (rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec), kterým byl žalobci uložen zákaz řízení motorových vozidel, bylo pravomocně zrušeno ke 6 56A 8/2017 dni 1. 10. 2016 a taktéž věděl, že i druhé rozhodnutí (rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov – tedy jeho vlastní rozhodnutí) bylo pravomocně zrušeno dne 2. 12. 2016.

24. Krajský soud na tomto místě připomíná, že správní orgány obecně rozhodují podle skutkového a právního stavu, který je zde v okamžik jejich rozhodování, jak ostatně shrnul i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008 - 126 (pozn. všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz), když uvedl, že „správní orgán vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde je v době rozhodování. Totéž platí i o rozhodnutí odvolacího správního orgánu (např. již rozhodnutí prvorepublikového NSS ze dne 20. 10. 1925, sp. zn. 8179/25, Boh. A. č. 5975/26), což lze dovodit i z § 75 odst. 1 s. ř. s. Pokud správní soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu (zpravidla odvolacího orgánu) dle skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, pak i samo rozhodnutí (odvolací) musí vycházet ze stavu v době svého vydání.“ Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud také v rozhodnutí ze dne 7. 4. 2011 č.j. 1 As 24/2011 – 79, v němž uvedl, že pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení. Z těchto obecných pravidel může zákonodárce stanovit určité výjimky.

25. Zákon o silničním provozu žádnou výjimku z výše uvedeného pravidla nestanovuje, a tudíž i v řízení o přestupcích je příslušný správní orgán povinen při vydání rozhodnutí vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde v době tohoto rozhodování je.

26. Ve věci nyní projednávané tudíž byl prvostupňový správní orgán povinen vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni vydání rozhodnutí, tedy ke dni 7. 3. 2017. K tomuto dni již byla rozhodnutí, jimiž byla žalobci uložena sankce v podobě zákazu řízení motorových vozidel, pravomocně zrušena (poslední z nich ke dni 2. 12. 2016), k tomuto dni rovněž byl žalobce zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel, neboť, jak vyplývá z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 11. 2016, rozhodnutí, kterým bylo žalobci řidičské oprávnění pro zdravotní nezpůsobilost odňato, nikdy nenabylo právní moci, když toto řízení jednak nebylo řádně zahájeno a jednak rozhodnutí v něm vydané bylo vydáno na základě nedostatečných podkladů.

27. Přestože tedy žalobce dne 14. 11. 2016, kdy byl hlídkou policie kontrolován, nebyl z důvodu sankce v podobě zákazu řízení motorových vozidel oprávněn řídit motorové vozidlo, v době, kdy bylo o dotčených přestupcích žalobce prvostupňovým orgánem dne 7. 3. 2017 rozhodováno, bylo prokázáno, že zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel žalobce nikdy nepozbyl a na základě této skutečnosti byla přede dnem vydání prvostupňového rozhodnutí pravomocně zrušena rozhodnutí, jimiž žalobci byl uložen zákaz řízení motorových vozidel.

28. Správní orgán prvního stupně měl tudíž při svém rozhodování vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni 7. 3. 2017, pokud tak nejednal, postupoval ve vztahu k přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, kterým byl žalobce uznán vinným, v rozporu se zákonem. Ze stejných důvodů lze shledat nezákonným též rozhodnutí žalovaného, který výše uvedené závěry prvostupňového rozhodnutí potvrdil.

29. S ohledem na uvedené krajský soud žalobě vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s. ř. s., a to v celém jeho rozsahu, neboť žalovaným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto jediným výrokem, který v rámci zrušovacího rozhodnutí 7 56A 8/2017 krajského soudu není možné oddělit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2008, č.j. 2 As 45/2008 – 60). V dalším řízení je žalovaný ve smyslu ust. § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán závazným právním názorem soudu, jak byl prezentován shora, a v tomto směru se bude zabývat jednotlivými přestupky žalobce odděleně a v návaznosti na tento postup potom stanoví výši uložené sankce.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. K nákladům řízení žalobce náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba – v projednávaném případě podstatné upřesnění/doplnění žaloby) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč [§ 13 odst. 3 téže vyhlášky]. Náklady zastoupení tak činí celkovou částku 6 800 Kč. K této částce se připočítává částka důvodně vynaložená na soudní poplatky ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 10 800 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

12. července 2018 České Budějovice JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně