56 Ad 1/2016

Rubrum

56Ad 1/2016 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce: R. Č., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2015, č. j. X, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Pokračování - 2 - 56Ad 1/2016 Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 12. 4. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že podává žalobu a žádá o přezkoumání rozhodnutí, a to ze zdravotních důvodů. Žalobce uvedl, že má limitované množství stolice (7x), nečekané bolesti, bodání a pálení břicha, výtoky hlenu, trombózu – otoky nohou, trpí únavou a nespavostí. V případě částečného invalidního důchodu by měl v práci možnost sjednat si úlevy (samozřejmě za podstatně menší mzdu), zatímco v případě dlouhodobé nemoci by o práci přišel a jen těžko by si hledal v jeho věku jinou. K výzvě krajského soudu, aby doplnil náležitosti žaloby, žalobce dne 28. 4. 2016 doplnil, že se domáhá, aby byl uznán invalidním v prvním stupni. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 9. 2. 2016, vypracovaného pro účely řízení o námitkách s tím, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, avšak nejde o invaliditu podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %. Ke stejnému závěru došel už posudek o zdravotním stavu ze dne 6. 11. 2015. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 10. 8. 2015 požádal žalobce o přiznání invalidního důchodu. Dne 6. 11. 2015 byl vypracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to posuzujícím lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov MUDr. J. Š. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Po skutkové stránce byl shledán stav po resekci rektosigmatu pro karcinom tlustého střeva s komplikovaným pooperačním průběhem, bez projevů recidivy či generalizace tumoru, hypertenze, warfinizace pro recidivující trombozu LDK (2010 a 2011). Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený ca colon descendent, na který byl léčen resekcí rektosigmoidea v březnu 2015. Pooperační průběh protrahovaný, komplikovaný peritonitidou a sterkorální píštělí. Při jednání již zhojen, pasáž GIT podle chirurgie bez potíží, podle onkologie další léčba není nutná. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 1. 12. 2015 pod č. j. X rozhodnutí, kterým pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Přitom přiložil lékařskou ambulantní zprávu Nemocnice Český Krumlov ze dne 4. 1. 2016. Pokračování - 3 - 56Ad 1/2016 Dne 9. 2. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. P. K. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů, mimo jiné též zprávu Nemocnice Český Krumlov ze dne 4. 1. 2016 a Nemocnice České Budějovice ze dne 12. 1. 2016. Po skutkové stránce byl shledán stav po resekci rektosigmatu (10. 3. 2015 s reoperací pro insuficienci anastomózy se zavedením stomie dne 14. 3. 2015 a se zanořením stomie dne 26. 5. 2015) pro karcinom tlustého střeva s komplikovaným pooperačním průběhem bez projevů recidivy či generalizace tumoru, hypertenze, warfinizace pro recidivující trombózu LDK (2010 a 2011). Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnosti pouze o 25%. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu je stav po resekci rektosigmatu pro karcinom tlustého střeva. Posudkový lékař plně akceptoval posouzení provedené lékařem OSSZ Český Krumlov. Posudkový lékař zhodnotil, že se jedná o lehké postižení (stavy v kompletní remisi, onkologická léčba nebyla provedena) uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je pokles pracovní schopnosti uveden v rozmezí 15 až 25 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici procentuálního rozpětí vzhledem k onemocnění střeva. Není důvod navyšovat zhodnocení o dalších 10 % (§ 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity), neboť další postižení zdravotního stavu nejsou posudkově významná a byla zohledněna při zvolení horní hranice procentuálního rozpětí. Pro položku 1c v odd. A, kapitoly II. nejsou naplněna posudková kritéria. Na základě tohoto posudku bylo dne 16. 2. 2016 pod č. j. 591 003 1490/43091-ŘT žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2015 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 9. 2. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 25%. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole II. (onkologie), oddílu A (zhoubné novotvary), položce 1 (novotvary), písm. b) (lehké postižení, stavy v kompletní remisi, zpravidla po šesti měsících po ukončení aktivní onkologické léčby, stabilizované nebo menší výkony z důvodu zhoubného novotvaru) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 – 25 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 25 %, kterou dále nezměnil podle § 3 vyhlášky. Další navýšení nebylo důvodné, neboť další postižení zdravotního stavu nejsou posudkově významná a jsou již zohledněna při zvolení horní hranice procentuálního rozpětí. Nelze volit ani položku 1c, odd. A, kapitoly II. přílohy k vyhlášce, neboť nejsou splněna posudková kritéria této položky. Žalovaná konstatovala, že posudkový závěr lékaře ČSSZ nevzbuzuje pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými závěry nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. V námitkách nebo v průběhu řízení nebylo namítáno nezjištění některých skutečností významných pro posudkový závěr, ani nezjištění takové skutečnosti nebylo doloženo lékařským nálezem v průběhu řízení o námitkách. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly podle žalované zjištěny v rozsahu dostatečném a všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu byly objektivizovány. Posudkový závěr lékaře OSSZ byl přezkoumán lékařem ČSSZ. Po přezkoumání celkového zdravotního stavu žalobce činí pokles jeho pracovní schopností 25 % a nejsou tak splněny podmínky pro vznik invalidity. Pokračování - 4 - 56Ad 1/2016 Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích (dále jen “Posudková komise MPSV”) dne 22. 6. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem internistou. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: resekce rektosigmatu dne 10. 3. 2015 pro karcinom tlustého střeva, dne 14. 3. 2015 reoperace pro insuficienci anastomózy se zavedením sigmoidestomie, dne 15. 5. 2015 pro zarudnutí a fluktuaci v ráně provedena incize, kontraincize, drenáž, po stabilizaci stavu provedeno dne 26. 5. 2015 zanoření stomie s obnovením kontinuity trávicího traktu a současně resekce Meckelova divertiklu, 9. den po operaci se objevila enterální píštěl do dolního polu operační rány, pasáž konečníku nebyla porušena a enterální sekrece postupně ustala – závěr: komplikovaný pooperační průběh (peritonitida, sterkorální píštěl, dehiscence operační rány), vzhledem ke stadiu onemocnění bez adjuvantní onkologické terapie, dále dispenzarizace, t. č. bez projevů recidivy či generalizace tumoru. Dále byla diagnostikována recidivující trombóza DKK (femorální vlevo v roce 2010, v lýtku vpravo v roce 2011) warfinizace při antifosfolipidovém syndromu, chronická žilní insuficience DKK, zejména vlevo, ASK levého kolene dne 28. 2. 2013 s provedením menisektomie laterálního i mediálního menisku a parciální synovektomie, drobná volná pupeční kýla, porucha tukového metabolismu. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, mimo jiné i obsah lékařských zpráv ze dne 4. 1. 2016 a 12. 1. 2016. Z nálezu při jednání MUDr. S., odborné internistky, se podává, že k jednání komise žalobce přišel bez opory, byl orientován a dobře spolupracoval. Posudková komise zhodnotila, že chronická žilní insuficience, recidivující trombóza, antifosfolipidový syndrom, porucha tukového metabolismu, artroskopie a drobná volná pupeční kýla nemají podstatné posudkové dopady. Posudková komise se zabývala resekcí rektosigmatu a následným komplikovaným pooperačním průběhem. Posudková komise zhodnotila, že subjektivně si žalobce stěžuje na slabost, nechutenství, má časté stolice 7x – 8x denně. Úbytek tělesné hmotnosti zaznamenán nebyl. Naopak za posledních 10 měsíců byl zdokumentován nárůst tělesné hmotnosti o 10 kg. Žalobce dále zmiňoval otoky nohou a občasné bolesti břicha při pooperačních srůstech. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí resekce rektosigmatu s nutnými dalšími reoperacemi a komplikovaným pooperačním průběhem (peritonitida, sterkorální píštěl, dehiscence operační rány), přičemž vzhledem ke stadiu onemocnění nebylo nutné nasazení adjuvantní onkologické terapie. V hodnoceném období byl posuzovaný bez projevů recidivy či generalizace nádorového onemocnění, pro toto onemocnění byl pouze dispenzarizován. Opakovaná kolonoskopická vyšetření byla s normálním nálezem, bez průkazu poruchy pasáže, bez ztráty tělesné hmotnosti. Posudková komise zhodnotila, že žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžší fyzické práce, zvedání břemen a dlouhodobého stání. Žalobce byl posuzován jako referent nákupu a služeb. Podle posudkové komise rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 15 – 25 %. Posudková komise stanovila tento pokles na 25 %. Posudková komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži významných pooperačních komplikací, dlouhodobému hojení operační rány a poměrně krátké době uplynulé od úplného zhojení. Nebyl zjištěn důvod pro využití § 3 vyhlášky o posuzování Pokračování - 5 - 56Ad 1/2016 invalidity. U žádných dalších zdravotních postižení nebyla objektivizována významná funkční postižení a posuzovaný je dále schopen využívat své vzdělání a zkušenosti. Posudková komise hodnotila stav zcela ve shodě s lékařem ČSSZ v rámci námitkového řízení i ve shodě s lékařem OSSZ. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 10. 8. 2016. Žalobce se k jednání soudu nedostavil. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 22. 6. 2016. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost Pokračování - 6 - 56Ad 1/2016 a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Českém Krumlově, jakož i zejm. z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 22. 6. 2016. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise MPSV se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a s žalobcem udávanými zdravotními potížemi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Závěry posudkové komise MPSV se zcela shodují se závěry provedenými lékaři OSSZ Český Krumlov a ČSSZ v obou stupních správního řízení. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla shodně stanovena podle kapitoly II., odd. A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a sice že šlo o resekci rektosigmatu ze dne 10. 3. 2015 pro karcinom tlustého střeva s nutnými dalšími reoperacemi a komplikovaným pooperačním průběhem (peritonitida, sterkorální píštěl, dehiscence operační rány). V rámci následné léčby nebyla nutná onkologická terapie. Pokračování - 7 - 56Ad 1/2016 Bylo náležitě zhodnoceno, že v hodnoceném období byl žalobce bez projevů recidivy či generalizace nádorového onemocnění. Opakovaná kolposkopická vyšetření byla s normálním nálezem. U žalobce nedošlo ani ke ztrátě hmotnosti. Ostatní žalobcem uváděné a doložené zdravotní potíže (např. recidivující trombóza, volná pupeční kýla a další) byly posudkovou komisí zhodnoceny tak, že nemají podstatné posudkové dopady. Posudková komise zhodnotila, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžší fyzické práce, zvedání břemen a dlouhodobého stání. Následně posudková komise vysvětlila, proč stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici vymezeného rozpětí, tj. 25 %. Posudková komise přihlédla k tíži významných pooperačních komplikací, dlouhodobému hojení operační rány i k tomu, že dosud uběhla poměrně krátká doba od úplného zhojení. Nebýt těchto okolností volila by posudková komise hodnocení při dolní hranici procentního rozpětí, neboť by přihlížela k tomu, že nemusela být nasazena adjuvantní onkologická léčba a postižení pasáže či jiné významné funkční postižení orgánů nebylo prokázáno. Posudková komise též uvedla, že ke korekci podle § 3 citované vyhlášky neshledala důvodu, neboť žádná další zdravotní postižení nepředstavovala objektivizované významné funkční postižení a žalobce je nadále schopen využívat své vzdělání a zkušenosti. Krajský soud tak konstatuje, že má za zjištěné, že zdravotní stav žalobce byl zjištěn v dostatečném rozsahu, a to k datu vydání napadeného rozhodnutí. K žalobním námitkám krajský soud uvádí, že posudková komise se vyjádřila k žalobcem udávaným zdravotním komplikacím. K celkové slabosti, únavě a množství stolice až 7x denně posudková komise uvedla, že u žalobce nedošlo k úbytku na váze (naopak došlo ke zvýšení váhy o 10 kg za poslední 10 měsíců) a že žalobce je výživy dobré. Pokud jde o otoky na nohou, tak ty nebyly při vyšetření zjištěny (v 11:45 hodin). K chronické žilní insuficienci se posudková komise vyjádřila v tom smyslu, že ta nemá podstatné posudkové dopady. Bolesti břicha žalobce označila posudková komise jako související s pooperačními srůsty. Pokud jde o důvod, proč žalobce žádá o invalidní důchod, aby si mohl u zaměstnavatele vyjednat pracovní úlevy při současném snížení výše jeho mzdy, nelze než konstatovat, že k této skutečnosti nelze v rámci řízení o přiznání invalidního důchodu ani v následném řízení soudním přihlížet. To je skutečnost z pohledu nároku na přiznání invalidního důchodu irelevantní. Dané tvrzení nemá žádný vliv na lékařský závěr o tom, že žalobce není invalidní, neboť u něj došlo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti pouze o 25 %. Krajský soud chápe, že se žalobce obává ve svém věku ztráty zaměstnání v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti, ovšem v tomto řízení nemá tato skutečnost žádnou relevanci. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 25 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Pokračování - 8 - 56Ad 1/2016 O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, tak té nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. 8. 2016 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka