56 Ad 1/2017

Rubrum

56Ad 1/2017-33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně J.H., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 11. 2016, č. j. X, se z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9. 11. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 7. 2016, č. j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 8. 8. 2016 odňat invalidní důchod. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Z hlediska včasnosti žaloby jen nezbytné uvést, že žalobkyně svou žalobu ze dne 2. 1. 2017 adresovala Krajskému soudu v Českých Budějovicích, avšak podala ji osobně prostřednictvím Okresního soudu v Písku dne 5. 1. 2017. Okresní soud v Písku Pokračování - 2 - 56Ad 1/2017 zaslal předmětnou žalobu Krajskému soudu v Českých Budějovicích přípisem ze dne 6. 1. 2017. Žaloba byla evidována na podatelně Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 11. 1. 2017. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno v pondělí 21. 11. 2016, z čehož plyne, že podáním žaloby k Okresnímu soudu v Písku dne 5. 1. 2017 a ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 11. 1. 2017 byla dvouměsíční lhůta pro podání žaloby zachována. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zhodnocení jejího zdravotního stavu posudkovými lékaři je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů. Posudky o invaliditě byly podle jejího názoru podány, aniž by byl podrobněji zkoumán její zdravotní stav. Žalobkyně uvedla, že na jednání nebyla přizvána. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a rozhodnutí ponechala na výsledku dokazování a úvaze krajského soudu. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla hodnocena jako částečně invalidní v listopadu 2007, obdobně v listopadu 2008. Následně byla hodnocena jako invalidní v prvním stupni v listopadu 2010, říjnu 2012 a srpnu 2014. Dne 14. 7. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Písek MUDr. E. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 14. 7. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Bylo uvedeno, že zdravotní stav je dlouhodobě neměnný a stabilizovaný, dosavadní psychiatrická léčba je bez efektu, chronická psychofarmakoterapie není důvodem k invalidizaci, nikdy nebyla nutnost psychiatrické hospitalizace, zaměstnána je jako vrátná. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na horní hranici taxace v rozsahu 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 22. 7. 2016 rozhodnutí, kterým od 8. 8. 2016 žalobkyni odňala invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dne 31. 10. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. V. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem Pokračování - 3 - 56Ad 1/2017 14. 7. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5, písm. b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Bylo uvedeno, že žalobkyně je na svůj zdravotní stav adaptovaná, nevyžadovala hospitalizaci na psychiatrickém oddělení, nebyl navržen ani stabilizační pobyt. Na základě tohoto posudku bylo dne 9. 11. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 7. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 31. 10. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 5 (poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy), písm. b (lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 až 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 %, kterou dále nezvýšil podle § 3 a § 4 vyhlášky. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 31. 10. 2016 o tom, proč případ žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro invalidizaci. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 3. 3. 2017 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v nepřítomnosti žalobkyně, která se omluvila. Žalobkyně byla s ohledem na dosažené vzdělání, znalosti a zkušenosti hodnocena k profesi prodavačky. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá podrobný diagnostický souhrn a je podrobně popsáno, jak byla žalobkyně v minulosti hodnocena posudkovými lékaři, přičemž při kontrolních prohlídkách v roce 2012 a 2014 bylo její zdravotní postižení podřazeno pod kapitolu V., oddíl 5, položku c) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje psychické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je k datu vydání napadeného rozhodnutí anxiosně depresivní porucha s opakovanými dekompenzacemi ve smyslu depresivních stavů, zřejmá je i složka reaktivní, jsou dány známky psychosomatizace. Žalobkyně je nepřetržitě na psychiatrické medikaci více než deset let. Posudková komise MPSV zhodnotila, že posudkové hodnocení do roku 2010 pro afektivní poruchy nálady nepokládá za indikované. Podle posudkové komise MPSV převažuje symptomatologie poruchy neurotické, adekvátní je hodnocení posudkovými lékaři v letech 2012 a 2014. V těchto letech byla žalobkyně opakovaně hodnocena položkou pro Pokračování - 4 - 56Ad 1/2017 středně těžké postižení. Následné zhodnocení v roce 2016 položkou pro poruchy lehké nebylo na místě, neboť nedošlo ke zlepšení stavu a ani nebyla zřejmá uspokojivá stabilizace stavu. Posudková komise MPSV hodnotila stupeň onemocnění žalobkyně jako středně těžký, a to s ohledem na dobu trvání poruchy, nezbytnost letité medikace a průběh choroby s opakovanými depresivními dekompenzacemi. Jde tudíž o zdravotní postižení podle kapitoly V., oddílu 5, položky c) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise zvolila horní míru taxace 35 % s ohledem na průběh onemocnění. Komorbidity, ani kvalifikační potenciál nejsou důvodem pro použití případného taxačního navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Posudkové závěry posudkových lékařů z roku 2016 tudíž neodpovídaly správnému použití posudkových kritérií, a proto je nebylo možné potvrdit. Posudková komise MPSV doplnila, že nehodnotila zdravotní stav žalobkyně za natolik stabilizovaný, aby bylo možno konstatovat plné obnovení jejího pracovního potenciálu. Nelze potvrdit ani závěr posudkového lékaře, že žalobkyně je na své zdravotní postižení adaptována. Pracovní potenciál žalobkyně je omezený, a to trvale, pročež se nestanovuje další kontrolní prohlídka. Oduznání invalidity nebylo v posudcích z roku 2016 dostatečně odůvodněno a nijak nebyla ani odůvodněna změna v tom, jakým posudkovým kritériem byla žalobkyně hodnocena v letech 2012 a 2014 a jakým byla hodnocena nově v roce 2016. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 4. 3. 2017. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 3. 3. 2017. Žalobkyně při jednání upozornila na své aktuální zdravotní potíže. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní Pokračování - 5 - 56Ad 1/2017 stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Písku, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 3. 3. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Posudková komise Pokračování - 6 - 56Ad 1/2017 MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že nebyl dán důvod pro odnětí invalidního důchodu žalobkyni, neboť k datu vydání napadeného rozhodnutí byla i nadále invalidní v prvním stupni. Bylo zhodnoceno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je anxiosně depresivní porucha podle kapitoly V., oddílu 5, položky c) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise zhodnotila, že ve vztahu k předchozím hodnocením zdravotního stavu v letech 2012 a 2014 není u žalobkyně dáno zlepšení zdravotního stavu ani adaptace na své zdravotní postižení. Výsledkem posouzení zdravotního stavu žalobkyně před posudkovou komisí MPSV je vyhovění žalobě a shledání, že předchozí posudkové závěry lékařů OSSZ Písek a ČSSZ České Budějovice vycházely z nesprávně užitých posudkových kritérií. Posudková komise MPSV zhodnotila, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 35 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek stěžejním důkazem vypovídajícím o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč nelze potvrdit závěry předcházejících dvou posudků. Posudková komise MPSV zhodnotila zjištěný zdravotní stav žalobkyně a shledala, že invalidita prvního stupně nadále trvá a že nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu ani k adaptaci na zdravotní postižení. Platnost posudku posudkové komise MPSV byla stanovena trvale. Napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Krajský soud závěrem ve vztahu k posudkům o invaliditě OSSZ Písek ze dne 14. 7. 2016 a ČSSZ České Budějovice ze dne 31. 10. 2016 konstatuje, že nesplňovaly požadavek na úplnost a přesvědčivost posudkového závěru. Jejich výsledkem bylo odnětí invalidity, avšak ani jeden z těchto posudků neobsahoval přesvědčivé odůvodnění, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobkyně, které odůvodňuje odnětí invalidity, oproti období, kdy byla žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni. To konstatovala i posudková komise MPSV ve svém posudku. V tomto rozsahu nelze posudky OSSZ Písek a ČSSZ vnímat jako úplné a přesvědčivé a správní orgán z nich neměl bez dalšího vycházet, aniž si vyžádal jejich doplnění. Krajský soud doplňuje, že do budoucna nic nebrání žalobkyni, aby v případě zhoršení svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení žádost o zvýšení invalidního důchodu. Žalobkyně na jednání u soudu poukazovala především na své aktuální potíže, kterými trpí několik posledních měsíců (záněty močového měchýře, reaktivní artritida, Pokračování - 7 - 56Ad 1/2017 nemožnost chodit bez hole, potíže s kolenem). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ke skutkovému stavu ke dni 9. 11. 2016, nemohly být uvedené zdravotní potíže v plném rozsahu zohledněny tak, jak žalobkyně v řízení před soudem požadovala. Posudková komise MPSV při posuzování žalobkyně dne 8. 3. 2017 i krajský soud vycházely z jejího zdravotního stavu ke dni 9. 11. 2016. Tvrzené nové či progredující potíže, které nastaly až po 9. 11. 2016, mohou být zohledněny jedině v případě, že žalobkyně podá žádost o zvýšení invalidního důchodu. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, tak ta žádné náklady nenárokovala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. 4. 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava