56 Ad 12/2016

Rubrum

56Ad 12/2016 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně I.L., bytem X, adresa pro doručování S. Ú. II, Š. 326, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 5. 2016, č. j. X, kterým byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a kterým byl žalobkyni ponechán nadále invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Pokračování - 2 - 56Ad 12/2016 Žalobkyně v žalobě uvedla, že nebylo vyhověno její žádosti o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení stavu. Žalobkyně se domnívá, že v námitkovém řízení mohlo dojít k posudkovému omylu, neboť nebylo nikterak reagováno na podrobné doložení lékařských zpráv. V doplnění žaloby žalobkyně namítla, že posudková komise neposoudila její zdravotní stav objektivně. Žalobkyně uvedla, že se v současné době léčí na psychiatrickém oddělení nemocnice v Táboře a je evidována na Úřadu práce. V důsledku Recklinghausenovy choroby trpí žalobkyně častými a úpornými bolestmi hlavy a je velmi limitována v běžném životě. Žalobkyně nemůže vykonávat práci ani na zkrácený úvazek, proto žádá o „úplný“ invalidní důchod. K žalobě žalobkyně přiložila oba posudky o invaliditě pořízené v rámci řízení před žalovanou, zprávu o genetickém vyšetření dne 22. 7. 2015, kopii článku Neurofibromatosis von Recklinghausen autorů Petrák B., Plevová P., Novotný J., Foretová L., který byl publikován v časopise Klin Onkol 2009; 22 (Sippl): S38 - S44, a na č. l. 13 až 16 soudního spisu přiložila žalobkyně popis choroby Neurofibromatóza typu 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a byl jím proveden důkaz. Žalovaná konstatovala, že má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a odvolala se na oba posudky o invaliditě, které označila za objektivní. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla od roku 2001 uznána částečně invalidní, následně invalidní ve druhém stupni. Žalobkyně opakovaně podávala žádosti o zvýšení stupně invalidity z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl v minulosti hodnocen 50 % a zdravotní postižení žalobkyně bylo podřazeno pod kapitolu V., položku 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Dne 7. 3. 2016 podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Dne 10. 5. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor MUDr. V. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, a sice: smíšená porucha osobnosti s depresivními dekompenzacemi v zátěžových situacích, osobnost těžce maladaptabilní, Recklinghausenova fibromatosa bez příznaků lož. postižení mozku či postižení vestibulárního, VVV obou kyč. kloubů, nyní známky coxarthrosy I. – II. st., hypothyreosa komp. substitucí, alergie polyvalentní, hypakusis, celk. ztráta dle Fowera je 15,63 %, dyspeptický sy. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně je invalidní. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 50 %. Datum vzniku invalidity nadále trvá. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 45 % a z důvodu dalšího zdravotního postižení byla podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o pět procentních bodů na celkových 50 %. Pokračování - 3 - 56Ad 12/2016 Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 25. 5. 2016 rozhodnutí, kterým byla žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta, přičemž bylo uvedeno, že žalobkyně je nadále poživatelkou invalidního důchodu druhého stupně. Dne 6. 9. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. M.. Po skutkové stránce byla shledána smíšená porucha osobnosti s depresivními dekompenzacemi v zátěžových situacích, osobnost těžce maladaptabilní, Recklinghausenova fibromatosa bez příznaků lož. postižení mozku či postižení vestibulárního, VVV obou kyč. kloubů, nyní známky coxarthrosy I. – II. st., hypothyreosa komp. substitucí, alergie polyvalentní, hypakusis, celk. ztráty dle Fowera je 29,2 %, dyspeptický sy anam. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 55 %. Jde nadále o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum vzniku invalidity trvá. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bylo uvedeno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je osobnostní porucha při neurofibromatose. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé, funkčně málo významné míře. Invalidizujícím postižením je diagnóza psychiatrická, kdy jde o poruchu osobnosti se středně těžkým funkčním postižením, přičemž postižení je trvalého rázu. Byla zvolena horní hranice taxace 45 %, která byla dále zvýšena o deset procentních bodů z důvodu zohlednění komorbidit na celkových 55 % poklesu pracovní schopnosti. Žádná z komorbidit nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového poklesu pracovní schopnosti, který by odpovídal invaliditě vyššího stupně. Na základě tohoto posudku bylo dne 9. 9. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 5. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 6. 9. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 55 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7 (poruchy osobnosti), písm. b) (středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 45 %, přičemž míru poklesu pracovní schopnosti dále zvýšil podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o deset procentních bodů na celkových 55 %. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 6. 9. 2016 o tom, proč případ žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro invaliditu třetího stupně. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích Pokračování - 4 - 56Ad 12/2016 dne 11. 1. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem a psychiatrem. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a že šlo o invaliditu druhého stupně. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: smíšená porucha osobnosti s opakovanými až těžkými depresivními dekompenzacemi v zátěžových situacích, smíšená úzkostná porucha u akcentované osobnosti, spánková deprivace, neurofibromatosis von Recklinghausen typ 1 (NF1) – molekulárně – genetickým vyšetřením prokázána patogenní mutace genu NF1 – mnohočetná neurofibromatosa s maximem postižení kůže a podkoží, opak. chirurg. odstranění, naposledy odstraněn neurofibrom na dolním víčku pravého oka (21. 1. 2016), neurofibrom ve spánkové oblasti vlevo (2000), oboustranná percepční nedoslýchavost – těžká vlevo (ztráta dle Fowlera vlevo 68,3 %, vpravo 16,2 %, celková ztráta 29,2 %), sekundární artroza kyčelních kloubů I. – II. st. Při svém posuzování posudková komise vycházela z posudkové spisové dokumentace, zdravotnické dokumentace praktického lékaře a ošetřujícího psychiatra, z vlastního zjištění při jednání a z lékařských nálezů. Žalobkyně byla hodnocena jako dělnice. Podle posudkové komise MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti smíšená porucha osobnosti s opakovanými až těžkými depresivními dekompenzacemi v zátěžových situacích. V žádném případě se nejedná o těžké postižení spojené s těžce narušeným výkonem většiny denních aktivit, o těžké narušení adaptability či o stav, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám. Bylo zhodnoceno, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce a práce v hluku. Byla schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, vhodná se jeví i forma domácí práce. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V., položce 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. S přihlédnutím k tíži rozhodujícího zdravotního postižení zvolila posudková komise MPSV horní hranici taxace 45 %. Vzhledem k dalším zdravotním postižením byla podle § 3 citované vyhlášky horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti zvýšena o deset procentních bodů na celkových 55 %. Žalobkyně byla schopna po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 20. 2. 2017. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 11. 1. 2017. Žalobkyně přiložila k žalobě zprávu o genetickém vyšetření ze dne 22. 7. 2015. Tuto lékařskou zprávu krajský soud jako důkaz samostatně neprováděl, neboť byla součástí soudního spisu a posudková komise MPSV ji měla při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně k dispozici. Stejně tak krajský soud neprovedl důkaz Pokračování - 5 - 56Ad 12/2016 článkem Neurofibromatosis von Recklinghausen ani popisem poruchy neurofibromatóza. Uvedené listiny se týkají obecného popisu tohoto onemocnění a nemají vztah ke konkrétnímu zdravotnímu stavu žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí. Uvedené listiny obsahují obecné medicínské závěry. Konkrétní medicínské závěry byly v soudním řízení provedeny posudkovou komisí MPSV a krajský soud není povolán, aby sám jakkoliv po odborné lékařské stránce posuzoval zdravotní stav žalobkyně. Na jednání žalobkyně popsala svou zdravotní anamnézu, nesouhlasila s posouzením zdravotního stavu ze strany posudkové komise MPSV, zdůrazňovala své potíže s úzkostí a nespavostí za posledních šest měsíců (od konce srpna po návratu z dovolené z Chorvatska) a poukázala na to, že práci, jakou jí doporučuje posudková komise MPSV nemůže v Táboře ani v Sezimově Ústí najít, neboť taková práce neexistuje. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Pokračování - 6 - 56Ad 12/2016 Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 ve svém § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ Tábor, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 11. 1. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena dvěma odbornými lékaři a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala jednotlivými zdravotními postiženími žalobkyně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému výsledku jako v obou předchozích posudkových závěrech stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení zařazené do kapitoly V., položky 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. V posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobkyně jedná o středně těžké postižení psychického charakteru. Posudková komise MPSV taktéž náležitě odůvodnila, proč se nemůže jednat o těžké postižení. U žalobkyně totiž nejsou splněna posudková kritéria podle položky 7c – tj. není přítomno těžké narušení výkonu většiny denních aktivit, těžké narušení adaptibility a taktéž nejde o psychopatologické projevy blížící se závažným duševním poruchám. Posudková komise zhodnotila, že v rámci posuzované Pokračování - 7 - 56Ad 12/2016 položky 7b se u žalobkyně jedná o pokles pracovní schopnosti na horní hranici, tj. v rozsahu 45 %, a to z důvodu tíže zdravotního postižení. Ostatní zdravotní postižení žalobkyně byla zhodnocena v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších deset procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV tak ve shodě s posudkem ČSSZ České Budějovice ze září 2016 stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 55 %. Oproti posudku OSSZ Tábor bylo zvoleno maximální možné navýšení poklesu pracovní schopnosti z důvodu ostatních zdravotních postižení. V daném případě se však nejedná o žádný rozpor mezi posudkovými závěry OSSZ Tábor a dalšími posudky v řízení pořízenými, neboť závěr o rozhodující příčině nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je ve všech posudcích shodný, pouze posudky ČSSZ a posudkové komise MPSV významněji zhodnotily ostatní zdravotní potíže žalobkyně, tj. mimo jiné v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších deset procentních bodů zhodnotily i neurofibromatózu, jíž se žalobkyně opakovaně dovolává. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžké smíšené poruše osobnosti nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Nelze totiž odhlédnout, že obdobným způsobem je žalobkyně posudkově hodnocena již nejméně pět let s tím, že je opakovaně konstatováno, že se jedná o stav neměnný, tudíž trvalý. Krajský soud v tomto směru odkazuje na posudky o invaliditě založené ve správním spise (OSSZ Tábor 15. 2. 2012, 30. 10. 2013), ve kterých již nebyla stanovena kontrolní lékařská prohlídka. Žalobkyně žádala o změnu výše invalidního důchodu opakovaně, avšak bezúspěšně. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je konstantně podřazována pod kapitolu V., položku 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity a doposud u žalobkyně nedošlo k takové změně, která by měla vliv na stanovení jiné rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která by se případně pojila s jinak určeným poklesem pracovní schopnosti. K námitkám žalobkyně, že je nutné, aby byly při stanovení invalidity zohledněny všechny její zdravotní potíže, jednak krajský soud uvádí, že z posudků vyplývá, že byly v rámci celkové diagnózy hodnoceny všechny zdravotní potíže žalobkyně, a jednak odkazuje na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Podle tohoto ustanovení platí, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. U žalobkyně bylo určeno, že nejvýznamnější dopad na její pracovní schopnost má diagnóza psychiatrického charakteru. Od té se tudíž odvíjelo stanovení poklesu pracovní schopnosti. Ostatní zdravotní potíže včetně neurofibromatózy pak byly zohledněny při navýšení poklesu pracovní schopnosti o deset procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Tímto způsobem byl vyhodnocen pokles pracovní schopnosti žalobkyně v celkovém rozsahu 55 %. Z posudků má krajský soud za to, že žalobkyně byla hodnocena objektivně. Nic z obsahu správního spisu ani z obsahu předmětných posudků nezavdává příčinu domnívat Pokračování - 8 - 56Ad 12/2016 se, že by žalobkyně byla ze strany posuzujících lékařů jakkoliv znevýhodňována či poškozena. Ostatně takovou námitku ani v žalobě výslovně neuplatnila. Posudková komise MPSV se taktéž podrobně zabývala profesní rekomandací s tím, že konstatovala, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení, avšak není vhodné, aby pracovala v hluku či aby vykonávala činnost, u které jsou kladeny zvýšené nároky na psychické funkce. Žalobkyně je podle pracovní rekomandace schopná výkonu práce lehčího charakteru, jako vhodná se jeví práce doma. Žalobkyně na jednání soudu uvedla, že takovou doporučenou práci nelze v místě jejího bydliště ani blízkém okolí najít. To je jistě pro žalobkyni skutečnost nepříjemná, avšak není to argument, který by mohl odůvodnit zvýšení invalidity na třetí stupeň. Invalidita se odvíjí výlučně od posouzení zdravotního stavu a reálné možnosti uplatnění na trhu při takovém posuzování nemohou být zohledněny. Zákonným požadavkem na posudek o invaliditě je pracovní rekomandace a tomuto požadavku posudková komise MPSV dostála. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 9. 9. 2016) 55 %, pak byla žalobkyně invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo. Uvedené soudní rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby v případě zhoršení svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o zvýšení invalidního důchodu. Žalobkyně na jednání u soudu poukazovala především na své potíže, kterými trpí posledních šest měsíců - cca od přelomu srpna a září 2016 a které trvají doposud (úzkost, chronická nespavost). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ke skutkovému stavu ke dni 9. 9. 2016, nemohly být uvedené zdravotní potíže v plném rozsahu zohledněny tak, jak žalobkyně v řízení před soudem požadovala. Posudková komise MPSV při posuzování žalobkyně dne 11. 1. 2017 i krajský soud vycházeli z jejího zdravotního stavu ke dni 9. 9. 2016. Progredující potíže s úzkostí a nespavostí, které nastaly až po 9. 9. 2016 a příp. též další potíže související s neurofibromatózou (operativní odstranění neurofibromů) mohou být zohledněny jedině v případě, že žalobkyně podá novou žádost o zvýšení invalidního důchodu. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Pokračování - 9 - 56Ad 12/2016 O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. 2. 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava