56 Ad 13/2016

Rubrum

56Ad 13/2016 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně I. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 10. 2016, č. j. X, s e II. z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 7. 2016, č. j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 Pokračování - 2 - 56Ad 13/2016 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 8. 8. 2016 odňat invalidní důchod. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 19. 11. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu a s hodnocením, že jí poklesla pracovní schopnost pouze o 20 %. Žalobkyně uvádí, že byla jako částečně invalidní hodnocena již v letech 2008, 2009 a 2013 a na tato zdravotní hodnocení odkazuje. Má za to, že posudkový lékař neměl k dispozici aktuální zprávy ohledně vyšetření lymfedému s tím, že jedna mízní uzlina byla pozitivní s metastatickým nálezem. Posudkový lékař svou pozornost jednostranně zaměřil pouze na bolesti zad a potíže od obratlů [viz kapitola XIII., oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“]. Žalobkyně je však toho názoru, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., oddíle B, položce 9b) přílohy citované vyhlášky s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. Žalobkyně zdůrazňuje, že od roku 2002, ani od roku 2013 se její zdravotní stav nezlepšil. Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. K žalobě přiložila lékařské zprávy z první poloviny roku 2016. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a rozhodnutí ponechala na úvaze krajského soudu. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla hodnocena jako částečně invalidní v červenci 2008, následně jako invalidní v prvním stupni v červenci 2009, červnu 2011 a v červnu 2013. Dne 29. 6. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Písek MUDr. V. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 29. 6. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to vertebrogenní potíže s poruchou statiky a dynamiky bederní páteře, lehké funkční postižení. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 7. 7. 2016 rozhodnutí, kterým od 8. 8. 2016 žalobkyni odňala invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dne 22. 9. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. M. Posudek obsahuje výčet rozhodujících Pokračování - 3 - 56Ad 13/2016 podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 29. 6. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to vertebrogenní algický syndrom komplikovaný odléčeným gynekologickým karcinomem. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Výsledky předchozích kontrolních prohlídek byly označeny jako nadhodnocené. Na základě tohoto posudku bylo dne 3. 10. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 7. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 22. 9. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spodylopatie), položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének), písm. b) (s lehkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 – 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 %, kterou dále nezvýšil podle § 3 a § 4 vyhlášky. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 22. 9. 2016 o tom, proč případ žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro invalidizaci. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 14. 2. 2017 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. Žalobkyně byla hodnocena jako asistentka prodeje – středoškolačka. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným internistou. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá podrobný diagnostický souhrn. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, mimo jiné i nález MUDr. T. ze dne 25. 5. 2016, který žalobkyně přiložila k žalobě. V posudku je popsán též nález odborné internistky při jednání komise. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je k datu vydání napadeného rozhodnutí karcinom děložního čípku pT1b pN1 M0 řešený hysterektomií a pravostrannou adnexetomií, levostr. salpingektomií s transpozicí levého ovaria, lymfadenektomií v lednu 2002, je po aktinoterapii malé pánve, paraaortál. uzlin, vaginální brachyterapii; následně trvá chronický lymfedém dolních končetin. Onkologická léčba byla Pokračování - 4 - 56Ad 13/2016 ukončena, je nadále dispenzarizována, aktuálně trvá stav bez známek recidivy či generalizace. Ostatní komorbidity, tj. chronický VAS s poruchou statiky a dynamiky v oblasti bederní páteře, halluces valgi oboustranně a kladívkové prsty výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na její pracovní schopnost. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková komise podřadila pod kapitolu IX., oddíl B, položku 9b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti z rozmezí 30 – až 40 % posudková komise stanovila v rozsahu 35 %. Posudková komise zvolila střední hranici pro zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží i komorbiditám. Pro navýšení procentní výměry podle § 3 a § 4 citované vyhlášce nebyl shledán důvod. Posudková komise zhodnotila, že první stupeň invalidity žalobkyni náleží od 29. 6. 2016. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 20. 3. 2017. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 14. 2. 2017. Lékařskými zprávami, které žalobkyně přiložila k žalobě, krajský soud důkaz neprováděl, neboť by to bylo s ohledem na zjištěný skutkový stav nadbytečné a všechny příslušné materiály měla k dispozici posudková komise MPSV při podávání svého posudku. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu Pokračování - 5 - 56Ad 13/2016 nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Písku, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 14. 2. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že nebyl dán důvod pro odnětí invalidního důchodu žalobkyni, neboť k datu vydání napadeného rozhodnutí byla i nadále invalidní v prvním Pokračování - 6 - 56Ad 13/2016 stupni. Bylo zhodnoceno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně není vertebrogenní algický syndrom podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, jak vyhodnotil posudkový lékař OSSZ Písek a ČSSZ České Budějovice, nýbrž karcinom děložního čípku, stav po hysterektomii a chronický lymfedém podle kapitoly IX., oddílu B, položky 9b) přílohy citované vyhlášky. Výsledkem posouzení zdravotního stavu žalobkyně před posudkovou komisí MPSV je vyhovění žalobě a shledání, že předchozí posudkové závěry lékařů OSSZ Písek a ČSSZ České Budějovice vycházely z nesprávně užitých posudkových kritérií. Posudková komise MPSV zhodnotila, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 35 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně s tím, že ji žalobkyni přiznala od data 29. 6. 2016. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek stěžejním důkazem vypovídajícím o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč nelze potvrdit závěry předcházejících dvou posudků. Posudková komise MPSV zhodnotila zjištěný zdravotní stav žalobkyně a shledala, že invalidita prvního stupně nadále trvá a že nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu. Platnost posudku posudkové komise MPSV byl stanoven do 31. 12. 2021. Napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, tak ta podle obsahu spisu žádné náklady nenárokovala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 7 - 56Ad 13/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. 3. 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka