56 Ad 15/2016

Rubrum

56Ad 15/2016 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně X, bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 11. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 7. 2016, č. j. X, kterým byl podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 24. 7. 2016 odňat invalidní důchod. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě posudku ze dne 31. 10. 2016 jí byl odňat invalidní důchod. Žalobkyně poukázala na to, že po prodělání zánětlivého onemocnění obou krčních mandlí dostala zánět do obou kyčelních kloubů a od 1. 11. 2016 až do dne podání žaloby (18. 12. 2016) je v pracovní neschopnosti. Žalobkyně uvedla, že při chůzi je nucena Pokračování - 2 - 56Ad 15/2016 stále užívat oporu. Závěrem navrhla krajskému soudu, aby bylo rozhodnuto tak, že je nadále invalidní v prvním stupni. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a byl jím proveden důkaz. Žalovaná konstatovala, že má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a odvolala se na oba posudky o invaliditě, které označila za úplné, celistvé a přesvědčivé. Žalovaná setrvala na správnosti svého závěru o odnětí invalidního důchodu žalobkyni. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně byla od února 2009 hodnocena jako částečně invalidní (zdravotní postižení podle kapitoly XV., oddíl H, položka 50.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., pokles pracovní schopnosti o 35 %). Při kontrolních prohlídkách v lednu 2010 a březnu 2013 byla žalobkyně hodnocena jako invalidní v prvním stupni [zdravotní postižení podle kapitoly XIII, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s poklesem pracovní schopnosti o 35 %]. Dne 22. 6. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. T. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, a sice: postdysplastická artróza pravého kyčelního kloubu s poruchou hybnosti, postdysplastická artróza levého kyčelního kloubu léčena, levostranná skolioza páteře I a-b při zkratu levé dolní končetiny o 1 cm, bez neurologického deficitu, distorze pravého kolenního kloubu při úrazu v roce 1978. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 22. 6. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Bylo uvedeno, že žalobkyně je nyní posuzována jako osoba samostatně výdělečně činná – pedikérka. Jde u ní o hraničně středně těžké postižení, nejde o funkčně významné postižení dvou a více velkých/nosných kloubů. Proto byla zvolena dolní hranice míry poklesu pracovní schopnosti i s ohledem na komorbiditu. Bylo uvedeno, že postižení indikuje volbu vhodné profese, nikoliv invalidizaci. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 7. 7. 2016 rozhodnutí, kterým od 24. 7. 2016 žalobkyni odňala invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dne 31. 10. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. V. Po skutkové stránce byla shledána postdysplastická artróza pravého kyčelního kloubu s poruchou hybnosti, postdysplastická artróza levého kyčelního kloubu léčena, levostranná skolioza páteře I a-b při zkratu levé dolní končetiny o 1 cm, bez neurologického deficitu, distorze pravého kolenního kloubu při úrazu v roce 1978. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 Pokračování - 3 - 56Ad 15/2016 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již ale o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 20 %. Den zániku invalidity byl stanoven dnem 22. 6. 2016. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to omezená zatížitelnost dolních končetin pro nadměrnou fyzickou zátěž, pro dlouhou chůzi a stání, pro chůzi v nerovném terénu při totální endoprotéze levého kyčelního kloubu s neostatečným krytím hlavice kloubní jamkou a s algicky lehce omezeným rozsahem pohybu a subjektivně udávanou progredující bolestivostí pravého kyčelního kloubu. Jedná se o středně těžké postižení dvou velkých kloubů, kdy jsou zachovány pohybové schopnosti v plném rozsahu až na omezení dlouhé chůze. Zdravotní stav snižuje celkovou výkonnost, ale vykonávané zaměstnání v režimu OSVČ je zcela v organizační režii žalobkyně, která si pracovní zátěž může volit sama. Proto byla zvolena spodní hranice stanoveného rozmezí poklesu pracovní schopnosti. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 20 %, přičemž nebyla navýšena postupem podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Dále bylo uvedeno, že zdravotní stav je stabilizovaný a že se nejedená o natolik funkčně významné postižení kloubů, které by významně zhoršovalo celkovou mobilitu, zejména ve vztahu dosažení kritických hodnot pro pohyblivost a běžný život. Stereotyp chůze není významně narušen. Na základě tohoto posudku bylo dne 8. 11. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 7. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 31. 10. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 20 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (artropatie), položce 1 (osteoartróza), písm. b (středně těžké postižení a funkčně významným postižením dvou a více velkých nosných kloubů) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 až 35 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil spodní hranici taxace 20 %, kterou dále nezvýšil podle § 3 a § 4 vyhlášky. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 31. 10. 2016 o tom, proč případ žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro invalidizaci. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích dne 8. 3. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným traumatologem. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: postdysplastická artróza pravého kyčelního kloubu – t. č. lehké funkční postižení, postdysplastická artróza levého kyčelního kloubu – dětství rok 1972 derotativní intertrochanterická osteotomie, totální endoprotéza 5/2008 pro nález pokročilé artrózy s nekrózou hlavice – t. č. lehké funkční omezení, levostranná skolioza páteře I a-b při zkratu levé dolní končetiny o 2 cm, bez neurologického deficitu, distorze pravého kolenního kloubu při úrazu v roce 1978. Při svém posuzování posudková komise vycházela z posudkové spisové dokumentace, zdravotnické Pokračování - 4 - 56Ad 15/2016 dokumentace praktického lékaře, z ortopedických zpráv, z vlastního zjištění při jednání a z lékařských nálezů. Žalobkyně byla posuzována jako pedikérka. Podle posudkové komise MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postdysplastická artróza obou kyčelních kloubů, vlevo řešená totální endoprotézou v roce 2008. Funkčně vpravo je přítomno omezení jen lehké, vlevo jde funkčně o stav obvyklý po totální endoprotéze, omezení je lehké. Vzhledem k dysplastickým změnám pravé kyčle komise zvolila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedenému v kapitole XIII., oddílu A, položce 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, a to shodně s předchozími posudky. Tato položka je určena pro funkčně významné postižení dvou a více velkých/nosných kloubů, což u posuzované nelze konstatovat. Této položce tedy posuzovaná odpovídá jen hraničně, jsou tak zohledněny dysplastické změny a tím i omezená zatížitelnost pravé kyčle. Zařazením do této položky jsou zohledněny i ostatní zdravotní potíže (tzn. stav po totální endoprotéze levé kyčle a skolióza I. st.). Vzhledem k tomu, že uvedenému posudkovému kritériu odpovídá žalobkyně jen hraničně, bylo jednoznačně indikováno použití jen dolní hranice taxace (20 %), neboť nelze konstatovat významný vliv další zdravotní problematiky na pracovní potenciál. Na levé kyčli je po totální endoprotéze normální RTG obraz, hybnost odpovídá stavu po totální endoprotéze, jde o lehké funkční postižení. Pokud by byl stav po endoprotéze zvolen jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pak by toto zdravotní postižení bylo podřaditelné pod kapitolu XV., oddíl B, položku 8a s taxací 10 až 15 %. Žalobkyně byla v listopadu 2016 vyšetřována pro bolesti v levé kyčli, spouštěčem byla angína. Vyšetření neprokázalo uvolnění komponent totální endoprotézy, zánětlivé markery se normalizovaly, ani průběh potíží zatím nenasvědčuje tomu, že v oblasti totální endoprotézy došlo ke komplikacím, hybnost v operovaném kloubu je nadále dobrá. Posudková komise zhodnotila, že ani s ohledem na aktuální vývoj není indikováno použití posudkového kritéria určeného pro stavy po totální endoprotéze na úrovní středně těžké poruchy (kapitola XV., oddíl B, položka 8b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity). Posudková komise zhodnotila, že skolióza je lehkého stupně, klinický neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, nejsou známky poškození nervu. Je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, kterou by bylo možno podřadit pod kapitoly XIII., oddíl E, položku 2a přílohy citované vyhlášky (pokles pracovní schopnosti 10 %). Pokud jde o zkrácení levé dolní končetiny o 2 cm, tak posudková komise konstatovala, že invalidizace se o tohoto typu postižení indikuje až u zkratů končetiny o více než 10 cm; pro zkraty dolní končetiny o 3 až 5 cm je dána míra poklesu pracovní schopnosti 5 až 10 % [kapitola XV., oddíl B, položka 16a)]. Posudková komise zhodnotila, že žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě – v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Dále bylo zhodnoceno, že zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Posuzovaná Pokračování - 5 - 56Ad 15/2016 se rekvalifikovala ve vhodném oboru, její kvalifikační potenciál rovněž není důvodem k volbě horní hranice taxace poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise tak potvrdila posudkové závěry předchozích posudků z 22. 6. 2016 a 31. 10. 2016. Posudková komise MPSV konstatovala, že k oduznání invalidity došlo vzhledem k posudkovému nadhodnocení při prohlídkách v roce 2010 a 2013, kdy nebyl u použitého posudkového kritéria jakýkoliv důvod k volbě horní hranice taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti. Podle posudkové komise nebyl ani v roce 2009 podle tehdy platné legislativy jednoznačný důvod k volbě horní hranice taxace. Tehdy platná legislativa nicméně umožňovala částečnou invalidizaci i u stavů po totální endoprotéze s lehkou funkční poruchou, což již současně platná legislativa neindikuje. Lékařský pokrok stran aplikace totální endoprotézy vede ke zlepšení stavu pacientů. Normální stav po totální endoprotéze pracovní potenciál nijak významně neovlivňuje. K námitkám v žalobě posudková komise MPSV uvedla, že odbornou dokumentací není prokázáno, že by u žalobkyně v oblasti kyčlí proběhl zánět. Artalgie mohou doprovázet různá infekční onemocnění bez toho, aby v kloubech probíhal floridní zánětlivý proces. Artalgie při angíně s dočasnou pracovní neschopností nelze hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav; tímto je podle platné legislativy takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 3. 4. 2017. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 8. 3. 2017. Žalobkyně se zdravotním posouzením nesouhlasila. Poukazovala na své zdravotní potíže, které se od roku 2009 zhoršily. Dále poukázala na aktuální zdravotní potíže, kdy v listopadu a prosinci 2016 prodělala angínu, která měla dopad na bolest a pohyblivost kyčlí. Předložila potvrzení z roku 1999 o tom, že byla uznána občanskou se změněnou pracovní schopností. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení Pokračování - 6 - 56Ad 15/2016 stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 ve svém § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Pokračování - 7 - 56Ad 15/2016 Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 8. 3. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odborným lékařem a posudková komise měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala jednotlivými zdravotními postiženími žalobkyně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému výsledku jako lékaři v obou předchozích posudkových závěrech stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stran míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je označeno postižení zařazené do kapitoly XIII., oddílu A, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. V posudku posudkové komise MPSV bylo vyhodnoceno, že uvedené posudkové kritérium dopadá na případ žalobkyně jen hraničně, a proto je volena dolní hranice taxace v rozmezí 20 % a zároveň je nutno považovat za touto mírou pracovního poklesu zhodnocená i další zdravotní postižení žalobkyně. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byly určeny dysplastické změny a omezená zatížitelnost pravé kyčle. Bylo zhodnoceno, že stav po totální endoprotéze na levé kyčli je normální a že stav odpovídá tomuto zdravotnímu zákroku, míra funkčního postižení je lehká. Posudková komise zhodnotila i vyšetření z listopadu 2016, kdy žalobkyně prodělala angínu, a vyskytly se zánětlivé markery. Ty se však normalizovaly a z ničeho nevyplývá, že by v oblasti totální endoprotézy došlo ke komplikacím, hybnost je nadále dobrá. Posudková komise MPSV tak zhodnotila, že není dán důvod pro užití kritéria pro středně těžké poruchy po totální endoprotéze, neboť nejsou splněna taková posudková kritéria. Posudková komise MPSV samostatně zhodnotila i další zdravotní potíže žalobkyně (skolióza, zkrácení dolní levé končetiny o 2 cm) a žádné z nich nedosahovalo takové míry postižení, aby bylo samostatně důvodem pro invalidizaci. Posudková komise se vypořádala i s posudkovými závěry z let 2009, 2010 a 2013 a konstatovala, že byly nadhodnoceny, neboť se z ničeho nepodává důvod pro použití horní hranice rozmezí poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise se zabývala zdravotním stavem žalobkyně i s ohledem na její profesi a konstatovala, že se vhodně rekvalifikovala a její rekvalifikační potenciál tudíž není důvodem k volbě horní hranice taxace. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a o zhodnocení stupně poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nemá žádné pochybnosti, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Krajský soud uvádí, že z posudků vyplývá, že byly v rámci celkové diagnózy hodnoceny všechny zdravotní potíže žalobkyně, a odkazuje na § 2 odst. 3 vyhlášky Pokračování - 8 - 56Ad 15/2016 o posuzování invalidity. Podle tohoto ustanovení platí, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. U žalobkyně bylo určeno, že nejvýznamnější dopad na její pracovní schopnost má diagnóza dysplastických změn a omezení zatížitelnosti pravé kyčle. Položku pro toto zdravotní postižení splňovala žalobkyně pouze hraničně, proto byla zvolena spodní hranice poklesu pracovní schopnosti, a to i s tím, že v ní byly zahrnuty i ostatní zdravotní potíže. Samostatný důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti pak nebyl posudkovou komisí MPSV shledán. Posudková komise MPSV se vyjádřila i ke zdravotním potížím žalobkyně v listopadu a prosinci 2016, přičemž uvedla jednak to, že z vyšetření se nepodává, že by došlo k zánětu v kyčlích a že by tedy došlo ke komplikacím v oblasti totální endoprotézy, jednak uvedla, že zánět při angíně s dočasnou pracovní neschopností nemůže být hodnocen jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav; takový stav by musel trvat nebo měl trvat déle než jeden rok. Uvedené hodnocení považuje krajský za správné, přičemž podotýká, že posudková komise MPSV hodnotila zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí. K uvedeným zdravotním potížím, které nastaly v listopadu a prosinci 2016 se komise vyjadřovala, neboť je žalobkyně uvedla v žalobě, a proto bylo nutné k nim zaujmout nějaké stanovisko. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v žádném stupni. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 8. 11. 2016) 20 %, pak nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo. Přezkoumaná rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a toto soudní rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby v případě zhoršení svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalobkyně na jednání u soudu poukazovala především na své potíže, které nastaly od listopadu 2016. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ke skutkovému stavu ke dni 8. 11. 2016, nemohly být uvedené zdravotní potíže v plném rozsahu zohledněny Pokračování - 9 - 56Ad 15/2016 tak, jak žalobkyně v řízení před soudem požadovala. Posudková komise MPSV při posuzování žalobkyně dne 8. 3. 2017 i krajský soud vycházely z jejího zdravotního stavu ke dni 8. 11. 2016. Tvrzené progredující potíže a bolesti v levé kyčli, které nastaly až po 8. 11. 2016, mohou být zohledněny jedině v případě, že žalobkyně podá novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalobkyní předložené potvrzení o tom, že byla uznána občankou se změněnou pracovní schopností až do 65 let svého věku, nemá žádnou souvislost s tímto řízení ve věci odnětí invalidního důchodu. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. 4. 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava