56 Ad 3/2017

Rubrum

56Ad 3/2017-32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce JUDr. R.K., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 2. 2017, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 2. 2017, č. j. 630 X, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 11. 2016, č. j. X, kterým byla pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 14. 3. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že pokles jeho pracovní schopnosti byl stanoven pouze v rozsahu 30 %. Poukázal na to, že v minulosti již byl dva roky poživatelem Pokračování - 2 - 56Ad 3/2017 invalidního důchodu. Rozhodující zdravotní postižení nelze podle žalobce podřazovat pod kapitolu XV., oddíl B, položku 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), nýbrž pod kapitolu XV., oddíl B, položku 14a přílohy k vyhlášce. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní stav nebyl správně posouzen. Žalobce uvádí, že jeho pracovní schopnost se nijak nezlepšila, je i nadále omezen ve výkonu pracovní činnosti (nemožnost psaní na PC, pohyb v dopravních prostředcích, nošení břemen, povinné nošení společenského oděvu apod.). Podle žalobce nejsou dány skutkové ani posudkové podmínky pro objektivní závěr, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Žalobce navrhl zpracování znaleckého posudku k posouzení jeho zdravotního stavu a závěrem navrhl zrušit obě vydaná rozhodnutí. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ČSSZ ze dne 3. 2. 2017, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobce o 30 %. Žalovaná poukázala na to, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná navrhla, nechť soud opatří posudek o invaliditě od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Z předložených správních spisů zjistil krajský soud pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 6. 10. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. T. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce, a sice: stav po fraktuře radia a ulny v říjnu 2012, zhojený pakloubem dist. radia levého předloktí. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, ovšem že žalobce není podle § 39 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., odd. B, položce 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Bylo konstatováno, že jde o těžké postižení s taxací 30 % až 40 %, přičemž s ohledem na profesi a kvalifikaci byla zvolena dolní hranice taxace. Bylo uvedeno, že je žalobce schopen práce v oboru i řízení motorového vozidla. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 2. 11. 2016 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta, neboť nesplnil podmínky podle § 38 zákona o důchodovém pojištění. Dne 3. 2. 2017 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení MUDr. V. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byl shledán stav po fraktuře radia a ulny v říjnu 2012, zhojený pakloubem, dist. radia levého předloktí. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ovšem že žalobce není podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 30 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším Pokračování - 3 - 56Ad 3/2017 dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., odd. B, položce 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bylo uvedeno, že se jedná o těžké funkční postižení, přičemž s ohledem na profesi a kvalifikaci byla zvolena dolní hranice taxace 30 % a ta již nebyla navyšována. Na základě tohoto posudku bylo dne 8. 2. 2017 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 11. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 3. 2. 2017 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddíl B (postižení končetin), položce 6 (funkční postižení po zlomeninách kostí horní končetiny), písm. c) (těžké postižení, značné omezení funkce končetiny pro manipulaci s předměty, těžké omezení hybnosti ve dvou velkých kloubech, omezení svalové síly na 3, svalové atrofie, těžké deformity paže nebo předloktí, výkon některých denních aktivit omezen i přes využívání kompenzačních mechanismů a prostředků) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 až 40 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil dolní hranici taxace 30 % s ohledem na profesi a kvalifikaci, kterou již dále podle vyhlášky nezvyšoval. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena omezující funkce horní končetiny na podkladě stavu po komplikované zlomenině levého předloktí s odléčeným pakloubem kosti předloktí. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 29. 5. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. V posudkovém hodnocení je uveden podrobný diagnostický souhrn. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno. V posudku je shrnut nález odborného traumatologa, který žalobce vyšetřil. Žalobce byl posuzován jako advokát. Posudková komise shrnula, že žalobci byla dne 13. 2. 2014 přiznána invalidita prvního stupně pro zdravotní postižení podle kapitoly XV., odd. B, položky 14a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. V únoru 2016 byl již žalobce hodnocen podle kapitoly XV., odd. B, položky 6c přílohy k vyhlášce s poklesem pracovní schopnosti o 30 % (došlo k odnětí invalidního důchodu). Obdobně byl žalobce hodnocen i na základě nové žádosti o přiznání invalidního důchodu při posouzení lékařem OSSZ dne 6. 10. 2016 a při námitkovém řízení dne 3. 2. 2017. Posudková komise shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je poúrazový pakloub distální části vřetenní kosti, luxace loketní kosti a interkarpální artrózy. Jedná se o nevitální pakloub dolní části levého předloktí na nedominantní končetině s těžkým funkčním postižením předloktí a ruky levé horní končetiny. Ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém souhrnu byla bez významného funkčního i posudkového dopadu. Bylo zhodnoceno, že žalobce byl schopen Pokračování - 4 - 56Ad 3/2017 pracovního zařazení s vyloučením práce vyžadující dobrou funkci levé horní končetiny. Posudková komise MPSV zařadila zdravotní postižení žalobce pod kapitolu XV., odd. B, položku 14a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 35 až 50 %. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce mírou 35 %. Dolní míra taxace byla zvolena s přihlédnutím k lokalizaci pakloubu a profesi žalobce. Posudková komise vysvětlila, proč se odchýlila od hodnocení zdravotního stavu posudkovým lékařem ČSSZ, a sice že toto konkrétní zdravotní postižení žalobce (pakloub končetiny) je přímo uvedeno v daném právním předpise. Obdobně byl žalobce hodnocen posudkovým lékařem OSSZ dne 13. 2. 2014. Posudková komise doplnila, že žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, eventuálně v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno dnem 12. 9. 2016 s dobou platnosti trvale. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 26. 6. 2017. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 29. 5. 2017 a protokolem o jednání této komise. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své Pokračování - 5 - 56Ad 3/2017 orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejm. z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 29. 5. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Pokračování - 6 - 56Ad 3/2017 Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a v souvislosti s profesí činí pokles pracovní schopnosti žalobce 35 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity bylo určeno dnem 12. 9. 2016, tj. ke dni podání žádosti o přiznání invalidního důchodu. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odlišné od předcházejících posudků ze dne 6. 10. 2016 a 3. 2. 2017. Posudková komise konstatovala, že na zdravotní postižení žalobce zcela dopadá příslušná kategorie vymezená ve vyhlášce o posuzování invalidity v kapitole XV., odd. B, položce 14a. Položka 14 totiž přímo dopadá na pseudoartrózy - paklouby končetin. Posudkové hledisko je vymezeno následovně: míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle lokalizace pakloubu, omezení fyzické výkonnosti a pohyblivosti, dopadu na schopnost koordinace pohybů, přenášení a manipulaci s předměty. Současně je nutno zohlednit, zda jde o vitální nebo avitální pakloub. Krajský soud shledal, že závěry posudkové komise MPSV o tom, že žalobce je invalidním v prvním stupni, byly podány a odůvodněny v dostačujícím rozsahu, přičemž posudková komise patřičně vysvětlila volbu jiného posudkového kritéria. Lze tak uzavřít, že posudky vypracované v řízení o žádosti žalobce vycházely ze správně zjištěného skutkového stavu, ovšem došlo k nesprávnému užití posudkových kritérií podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud nepřistoupil i ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, jak navrhoval žalobce, neboť žalovaná je nadána dostatečnými procesními prostředky, aby nesprávnost výroku prvostupňového rozhodnutí napravila. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, tak ten žádné náklady nenárokoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, Pokračování - 7 - 56Ad 3/2017 se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. června 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava