56 Ad 6/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce J.V., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2016, č. j. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 6. 2016, č. j. X, se z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 2. 2016, č. j. 590 930 0705, kterým byla pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 19. 7. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu je v rozporu s lékařskými zprávami a nálezy odborných lékařů. Podle žalobce nebyl podrobně zkoumán jeho zdravotní stav. Podle žalobce nebylo zohledněno, že osm let po prodělaném pásovém oparu trvale trpí neustálými bolestmi, které se průběžně zhoršují. Žalobce byl každý rok několik měsíců v pracovní neschopnosti. Před několika lety utrpěl zlomeninu žeber a v dubnu 2016 utrpěl zlomeninu levé nohy. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 30 %. Čekají ho další odborná vyšetření v nemocnicích v Brně a v Praze. Žalobce má před sebou taktéž operaci obou rukou z důvodu zkrácených šlach. Žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2016 a taktéž posudek o invaliditě ze dne 24. 5. 2016. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ČSSZ ze dne 24. 5. 2016, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobce o 30 %. Žalovaná poukázala na to, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná navrhla, nechť soud opatří posudek o invaliditě od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 18. 2. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor MUDr. K. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce, a sice: VAS Th páteře s vertebrokostálním syndromem při Th L skoliose, spondylosa, postherpetická neuralgie Th4 vpravo, DM II. typu nezávislý na inzulinu bez komplikací, steatosa jaterní, chr. pankreatopatie, kyfoskoliosa thorakolumbální levostranná. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, ovšem že žalobce není podle § 39 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 20 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. Bylo uvedeno, že se jedná o lehké funkční postižení a že při taxaci byla využita horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu fyzicky náročného povolání (opravář zemědělských strojů). Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 29. 2. 2016 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o invalidní důchod zamítnuta, neboť nesplnil podmínky podle § 38 zákona o důchodovém pojištění. Dne 24. 5. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařkou České správy sociálního zabezpečení MUDr. M. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byl shledán VAS Th páteře, TH L kyfoskoliosa, spondylosa, postherpetická neuralgie Th4 vpravo, osteopenie, hypertenze, DM II. typu komp. dietou, hepatopatie v. s. etyl. anam., hyperlipidemie anam., dupuytren. kontraktury 5. prstu bilat. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ovšem že žalobce není podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 30 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou dorzalgie na podkladě degenerativních změn a recidiv a recidivující postherpetická neuralgie. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobce podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé, funkčně málo významné míře. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Bylo uvedeno, že se jedná o lehké funkční postižení. Byla zvolena horní hranice taxace 20 % a ta byla navýšena o dalších 10 % s ohledem na další komorbidity a na vykonávanou profesi na celkových 30 %. Na základě tohoto posudku bylo dne 1. 6. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 2. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 24. 5. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének), písm. b) (s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 – 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 % s ohledem na postižení a další komorbidity, kterou dále podle § 3 odst. 2 vyhlášky zvýšil o deset procentních bodů z důvodu profesního na celkových 30 %. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 31. 10. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: progredující těžké Dupuytrenovy kontraktury obou rukou u praváka, polyneuropatie DK, postherpetické neuralgie Th4–8 vpravo – prodělaný herpes zoster (pásový opar) před osmi lety, porucha statiky a dynamiky hrudní páteře, epidurální lipomatosa středního hrudního úseku páteře se sekundární sagit. stenózou páteřního kanálu, bez průkazu myelopatie podle MR vyšetření, osteopenie, hypertenzní nemoc, DM 2. typu komp. dietou, hepatopatie v. s. ethyl. etilogie dle anamnézy, porucha tukového metabolismu, zlomenina V. a VI. žebra vlevo (před několika lety), spirálovitá nedislokovaná zlomenina dolní 1/3 lýtkové kosti vlevo dne 1. 4. 2016, benigní tubulární adenom tlustého střeva (dle kolposkopie dne 29. 1. 2016 – dva drobné polypy sigmoideum a sestupný tračník), divertikulosa sigmoidea, středně výrazné vnitřní hemorhoidy. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno. V posudku je shrnut nález odborného traumatologa a neurologa, kteří žalobce vyšetřili. Posudková komise MPSV zhodnotila, že při vyšetření v komisi výrazně dominovalo funkční postižení týkající se progredující těžké Dupuytrenovy kontraktury obou rukou u praváka, kdy hybnost velkých kloubů horních končetin byla zachována, avšak obě ruce byly s těžce pokročilými kontrakturami Dupuytrenova typu, kdy vpravo volně žalobce hýbal jen ukazovákem a jen značně limitovaně palcem, vlevo byla zachována hybnost na 2. a 4. prstu a částečně na palci. Bylo zhodnoceno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v důsledku popsaného postižení. Bylo uvedeno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí nároky na jemnou motoriku a úchopové schopnosti rukou. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV. (funkční postižení, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 5c (při úplné ztrátě úchopové schopnosti ruky podle dominance) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 30 až 35 %. Posudková komise zvolila horní hranici taxace 35 % s přihlédnutím k tíži popsaného zdravotního postižení, kdy se jedná o těžké deformity a o postižení funkce obou rukou, o ztrátu úchopové schopnosti vpravo u praváka. Vzhledem k původní profesi zvýšila posudková komise pokles pracovní schopnosti o dalších 5 procentních bodů podle § 3 citované vyhlášky. Celkově byl pokles pracovní schopnosti stanoven v míře 40 %. Posudková komise vysvětlila, proč se odchýlila od hodnocení zdravotního stavu posudkovým lékařem ČSSZ. Posudková komise za dominující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepovažovala dorzalgii na podkladě degenerativních změn a recidivující postherpetickou neuralgii, avšak progredující těžké Dupuytrenovy kontraktury obou rukou u praváka. Datum vzniku invalidity dne 1. 6. 2016 bylo stanoveno kvalifikovaným odhadem. Bylo dále uvedeno, že žalobce je schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Je schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti. Posudková komise MPSV zhodnotila, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí i k datu posouzení v rámci jednání této komise poklesla pracovní schopnost žalobce o 40 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tento stav odpovídal prvnímu stupni invalidity. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 19. 12. 2016. Žalobce se k jednání nedostavil, ač byl řádně obeslán. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 31. 10. 2016. Žalovaná na jednání rozporovala datum vzniku invalidity s tím, že jej posudková komise MPSV stanovila zřejmě účelově dnem 1. 6. 2016 a tento postup se nejeví jako dostatečně odůvodněný. Žalovaná namítla, že ona však ve svém napadeném rozhodnutí vycházela ze zdravotního stavu žalobce zjištěného ke dni 24. 5. 2016, kdy byl vypracován posudek o invaliditě v námitkovém řízení. K datu 24. 5. 2016 tudíž žalobce podle žalované nebyl invalidním ani po posudku posudkové komise MPSV ze dne 31. 10. 2016, který určil datum vzniku invalidity až dnem 1. 6. 2016. Závěrem ponechala žalovaná rozhodnutí na úvaze soudu. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Táboře, jakož i zejm. z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 31. 10. 2016. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a v souvislosti s dosavadním pracovním zařazením činí pokles pracovní schopnosti žalobce 40 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity. Datum vzniku invalidity bylo určeno dnem 1. 6. 2016. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odlišné od předcházejících posudků. Posudková komise při zohlednění všech postižení žalobce konstatovala, že dominujícím funkčním postižením jsou právě progredující těžké Dupuytrenovy kontraktury obou rukou u praváka. Posudková komise MPSV kladla důraz na to, že se jedná o těžké deformity a postižení funkce obou rukou a že jde o ztrátu úchopové schopnosti pravé ruky a praváka. Pokud jde o námitku vznesenou žalovanou na jednání vztahující se ke stanovenému datu vzniku invalidity, pak ji krajský soud neshledal důvodnou. Posudková komise MPSV stanovila datum vzniku invalidity dnem 1. 6. 2016 s tím, že uvedla, že jde o kvalifikovaný odhad vycházející z další progrese kontraktur na obou rukou při zohlednění všech dostupných (zejména neurologických) vyšetření. Takové odůvodnění považuje krajský soud za dostačující. Posudková komise stanovila taktéž kontrolní lékařskou prohlídku ve lhůtě do 1. 1. 2019, neboť nelze vyloučit zlepšení úchopové schopnosti rukou po eventuálním operačním řešení a následné komplexní léčbě včetně rehabilitace. K námitce, kterou žalovaná uplatnila při jednání, a sice že při svém rozhodování vycházela ze skutkového stavu ke dni 24. 5. 2016, jak byl posouzen posudkovým lékařem v námitkovém řízení, a nikoliv ze skutkového stavu zjištěného ke dni 1. 6. 2016, uvádí krajský soud následující. Pro krajský soud je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 1. 6. 2016 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Posudková komise MPSV stanovila datum vzniku invalidity žalobce dnem 1. 6. 2016, což znamená, že napadené rozhodnutí ze dne 1. 6. 2016 je nezákonné, neboť vychází z nesprávného posouzení rozhodující příčiny vzniku invalidity a z nesprávného určení stupně invalidity. Podle skutkového stavu zjištěného posudkovou komisí MPSV byl žalobce invalidním již ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a tudíž neměla být jeho žádost o přiznání invalidního důchodu zamítnuta s tím, že není invalidním. Ačkoliv žalovaná sama zdravotní stav neposuzuje a při svém rozhodování vychází z posudku o invaliditě, který zpracuje posudkový lékař (v tomto případě dne 24. 5. 2016), nelze konstatovat, že žalovaná při rozhodování dne 1. 6. 2016 vycházela ze skutkového stavu zjištěného ke dni 24. 5. 2016. Správní orgány vždy vycházejí při rozhodování ze skutkového stavu, který tu byl k datu vydání jejich rozhodnutí, tj. klíčové jsou ty skutečnosti, které existovaly v době vydání rozhodnutí. Posudek o invaliditě ze dne 24. 5. 2016 nekonzervoval pro žalovanou skutkový stav k tomuto datu. Tento lékařský posudek byl jen jedním z podkladů pro rozhodování žalované. Okamžik zjištění skutkového stavu a okamžik vydání rozhodnutí nelze od sebe oddělovat. Správní orgán vždy rozhoduje podle skutkového stavu, který on sám zjistil ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. v tomto případě byl skutkový stav žalovanou zhodnocen ke dni 1. 6. 2016. K tomuto datu pak i posudková komise MPSV hodnotila zdravotní stav žalobce. Po provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV ze dne 31. 10. 2016 zjistil krajský soud skutkový stav ke dni 1. 6. 2016 a tento zjištěný skutkový stav byl rozporný s tím, jak jej zjistila žalovaná ke stejnému datu. Proto krajský soud pro nesprávné zjištění skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud závěrem doplňuje, že nebylo v jeho kompetenci přezkoumat a zrušit i posudek ČSSZ o invaliditě ze dne 24. 5. 2016, jak v žalobě navrhoval žalobce, neboť tento úkon správního orgánu, který je závislý výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, je vyloučen ze samostatného soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s. Závěry tohoto posudku o invaliditě byly nicméně překonány výsledkem posouzení zdravotního stavu žalobce, který ke dni vydání napadeného rozhodnutí provedla posudková komise MPSV dne 31. 10. 2016 a ze kterého bude žalovaná v dalším řízení vycházet. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, tak ten podle obsahu spisu žádné náklady nenárokoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. 12. 2016 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava