56 Ad 7/2017

Rubrum

56Ad 7/2017 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce L. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2017, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 4. 2017, č. j. X, se z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2016, č. j. X, kterým byla podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění Pokračování - 2 - 56Ad 7/2017 podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žalobcova žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 11. 5. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s tím, že byl posudkem o invaliditě ze dne 25. 4. 2017 hodnocen pouze jako invalidní v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti o 40 %, neboť takové hodnocení zdravotního stavu je v rozporu s lékařskými zprávami odborných lékařů, a to zejména psychiatra MUDr. M. ze dne 31. 8. 2016 a psychologa PhDr. H. ze dne 5. 4. 2017. Z těchto lékařských zpráv podle žalobce vyplývá, že jeho pracovní potenciál je těžce omezen. Podle žalobce posudkový lékař dne 25. 4. 2017 nezkoumal dostatečně podrobně jeho zdravotní stav a taktéž nepřihlédl k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Podle žalobce byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Žalovaná navrhla, nechť soud opatří posudek o invaliditě od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Žalovaná setrvala na zjištěném skutkovém stavu a navrhla žalobu zamítnout. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce byl uznán invalidním v prvním stupni s datem vzniku invalidity dnem 7. 10. 2015. Dne 17. 8. 2016 žalobce uplatnil žádost o změnu výše invalidního důchodu. Dne 27. 10. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov MUDr. Š. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce, a sice: expresivní dysfazie s lehkou pravostrannou hemiparézou po embolizační CMP v 1/2014, stav po katetrizačním uzávěru FOP, organická porucha osobnosti, anamnesticky polymorfní drogová závislost, anamnesticky epileptický záchvat při CMP. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce je nadále invalidní v prvním stupni, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 35 %. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 35 %, přičemž nebyla navýšena podle § 3 a § 4 citované vyhlášky. Bylo uvedeno, že se zdravotní stav oproti posouzení ke dni 22. 10. 2015 nikterak nezhoršil, a proto nelze stupeň invalidity zvýšit. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 15. 11. 2016 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu z důvodu Pokračování - 3 - 56Ad 7/2017 zhoršení zdravotního stavu zamítnuta, neboť nesplnil podmínky podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění. Dne 25. 4. 2017 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení MUDr. T. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byla shledána organická porucha osobnosti s afektivní labilitou s dezinhibicí, narušenou sebekontrolou, depresivitou, hypoparanoiditou a disponovaností k agresivní reaktivitě, u premorbidně nestandardně strukturované osobnosti, expresivní dysfazie s lehkou pravostrannou hemiparezou po embolizační CMP v 1/2014, stav po katetrizačním uzávěru FOP, anamnesticky polymorfní drogová závislost, anamnesticky epileptický záchvat při CMP. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce je invalidním v prvním stupni, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je organická porucha osobnosti s afektivní labilitou s dezinhibicí, narušenou sebekontrolou, depresivitou, hypoparanoiditou a disponovaností k agresivní reaktivitě. Bylo konstatováno, že se jedná o lehké funkční postižení podle kapitoly VI., položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž byla zvolena horní hranice taxace, a to pokles pracovní schopnosti v rozsahu 40 %. Procentní navýšení podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nebylo aplikováno. Na základě tohoto posudku bylo dne 27. 4. 2017 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 25. 4. 2017 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položce 1 (cévní postižení mozku a míchy, dětská mozková obrna), písm. c) (středně těžké funkční postižení, středně těžká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 až 60 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil dolní hranici taxace 40 %, kterou dále nenavyšoval podle § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 27. 9. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným psychiatrem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 60 %. Datum změny stupně invalidity stanovila posudková komise MPSV dnem 27. 4. 2017. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: expresivní dysfazie s lehkou pravostrannou hemiparézou po embolizační CMP v 1/2014, organická porucha osobnosti, anamnesticky polymorfní drogová závislost, anamnesticky epileptický záchvat při CMP, stp. katetrizačním uzávěru FOP. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, Pokračování - 4 - 56Ad 7/2017 ze kterých bylo vycházeno. V posudku je shrnut nález odborného psychiatra a neurologa, kteří žalobce vyšetřili. Posudková komise zhodnotila, že duševní porucha žalobce je chronická, jde o středně těžkou kognitivní poruchu a poruchu osobnosti organického původu. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí dne 27. 4. 2017 expresivní dysfazie s lehkou pravostrannou hemiparézou po embolizační CMP a organická porucha osobnosti. Ostatní komorbidity výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost posuzovaného a především anamnestická polymorfní drogová závislost se spolupodílí na míře poklesu pracovní schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla podřazena pod kapitolu VI., položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 40 % až 60 %. Posudková komise MPSV zvolila horní hranici taxace 60 %, a to s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi posuzovaného. Pro využití postupu podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl shledán důvod. Pro využití položky 1d v uvedené kapitole nebyly splněny podmínky. Datum změny stupně invalidity byl stanoven dnem 27. 4. 2017. Schopnost využití zachovalé pracovní schopnosti podle § 5 vyhlášky o posuzování invalidity je jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové a duševní schopnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 30. 10. 2017. Žalobce byl z jednání omluven. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 27. 9. 2017. Žalovaná na jednání rozporovala datum změny stupně invalidity s tím, že toto datum není v posudku dostatečně odůvodněno; v tomto rozsahu považovala posudek posudkové komise MPSV za nepřezkoumatelný. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez Pokračování - 5 - 56Ad 7/2017 zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, Pokračování - 6 - 56Ad 7/2017 kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Českém Krumlově, jakož i zejm. z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 27. 9. 2017. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen dvěma odborníky a posudková komise MPSV měla k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na zdravotní postižení podle kapitoly VI., položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a v souvislosti s tíží obtíží, komorbiditou a dělnickou profesí žalobce činí pokles pracovní schopnosti žalobce 60 %, což odpovídá druhému stupni invalidity. Datum změny stupně invalidity bylo určeno dnem 27. 4. 2017, tj. k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od předcházejících posudků. Posudková komise MPSV při zachování hodnocení zdravotního postižení žalobce podle kapitoly VI., položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity v rámci stanovení poklesu pracovní schopnosti na rozdíl od posudkového lékaře ČSSZ zhodnotila i další komorbiditu, tíži obtíží a profesi žalobce; na základě uvedeného dospěla posudková komise MPSV k závěru o poklesu pracovní schopnosti žalobce o 60 %. Pokud jde o námitku vznesenou žalovanou na jednání vztahující se ke stanovenému datu změny stupně invalidity a s tím související námitku nepřezkoumatelnosti posudku, pak ji krajský soud neshledal důvodnou. Posudková komise MPSV stanovila datum změny stupně invalidity dnem 27. 4. 2017 s tím, že je vycházeno z rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která je hodnocena ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise stanovila taktéž kontrolní lékařskou prohlídku ve lhůtě do 31. 12. 2019. Uvedené závěry považuje krajský soud za dostatečné stran hodnocení přezkoumatelnosti posudku. K námitce, kterou žalovaná uplatnila při jednání, a sice že se datum změny stupně invalidity neopírá o žádnou lékařskou zprávu, uvádí krajský soud následující. Pro krajský soud je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 27. 4. 2017 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Posudková komise MPSV stanovila datum změny stupně invalidity žalobce dnem 27. 4. 2017, což znamená, že napadené rozhodnutí ze dne 27. 4. 2017 je nezákonné, neboť vychází z nesprávného určení stupně invalidity. Podle skutkového stavu zjištěného posudkovou komisí MPSV byl žalobce invalidním ve druhém stupni již ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a tudíž neměla být jeho žádost o zvýšení invalidního důchodu zamítnuta s tím, že je nadále invalidním v prvním stupni. Ačkoliv žalovaná sama zdravotní stav neposuzuje a při svém rozhodování vychází z posudku Pokračování - 7 - 56Ad 7/2017 o invaliditě, který zpracuje posudkový lékař ČSSZ (v tomto případě dne 25. 4. 2017), nelze konstatovat, že žalovaná při rozhodování dne 27. 4. 2017 vycházela ze skutkového stavu zjištěného ke dni 25. 4. 2017. Správní orgány vždy vycházejí při rozhodování ze skutkového stavu, který tu byl k datu vydání jejich rozhodnutí, tj. klíčové jsou ty skutečnosti, které existovaly v době vydání rozhodnutí. Posudek o invaliditě posudkového lékaře ČSSZ ze dne 25. 4. 2017 nekonzervoval pro žalovanou skutkový stav k tomuto datu. Tento lékařský posudek byl jen jedním z podkladů pro rozhodování žalované. Okamžik zjištění skutkového stavu a okamžik vydání rozhodnutí nelze od sebe oddělovat. Správní orgán vždy rozhoduje podle skutkového stavu, který on sám zjistil ke dni vydání svého rozhodnutí, tj. v tomto případě byl skutkový stav žalovanou zhodnocen ke dni 27. 4. 2017. K tomuto datu pak i posudková komise MPSV hodnotila zdravotní stav žalobce. Po provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV ze dne 27. 9. 2017 zjistil krajský soud skutkový stav ke dni 27. 4. 2017 a tento zjištěný skutkový stav byl rozporný s tím, jak jej zjistila žalovaná ke stejnému datu. Proto krajský soud pro nesprávné zjištění skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Námitku, že se datum změny stupně invalidity neváže k žádné lékařské zprávě, nepovažoval krajský soud v tomto směru za podstatnou a relevantní; jak již bylo řečeno, posudková komise MPSV postupovala podle zadání krajského soudu a zhodnotila zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobce ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 8 - 56Ad 7/2017 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. října 2017 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: S. B.