56 Ad 8/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobkyně K. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 7. 2016, č. j. X, se z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2016, č. j. X, kterým byla podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni od 22. 4. 2016 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 31. 8. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí byl snížen invalidní důchod ze třetího na druhý stupeň, avšak posudkový lékař neměl k dispozici poslední zprávu ošetřujícího lékaře MUDr. P. ze dne 23. 6. 2016, takže si nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním stavu. Posudkový lékař se zabýval otázkou invalidity podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, ovšem nezhodnotil celkovou schopnost žalobkyně vykonávat denní aktivity. Žalobkyně poukazuje na to, že její postižení je ve formě těžké, tj. že je u ní těžce narušen výkon většiny denních aktivit, a to v důsledku funkčně významné poruchy osobnosti. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že její postižení bylo posudkovým lékařem hodnoceno jako středně těžké, ačkoliv ze zprávy ošetřujícího psychiatra ze dne 5. 1. 2016 se podává, že jde o poruchu zvlášť těžkou. Žalobkyně poukázala též na to, že již od roku 2004 je opakovaně hodnocena jako plně invalidní. V roce 2016 se její zdravotní stav nikterak nezměnil oproti předchozím nálezům, avšak tato skutečnost neměla žádný vliv na posouzení posudkového lékaře, který jí snížil invaliditu na druhý stupeň. Závěrem žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno k novému rozhodnutí. Žalobkyně též navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 23. 3. 2016, podle kterého již žalobkyně nebyla uznána invalidní pro třetí stupeň, nýbrž nadále toliko pro druhý stupeň. Žalovaná poukázala na to, že se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a proto je rozhodné odborné lékařské posouzení. Lékařský posudek ze dne 28. 6. 2016, zpracovaný v námitkovém řízení, vyzněl stejně jako posudek předchozí. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 16. 11. 2004 žádost o důchod. Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2004 byla žalobkyně shledána plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, v tehdy platném znění. V rámci posouzení zdravotního stavu v říjnu 2005, lednu 2009, březnu 2012 a březnu 2013 byla žalobkyně nadále uznávána plně invalidní, resp. invalidní ve třetím stupni. Dne 23. 3. 2016 byl lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. T. vypracován posudek o invaliditě, ze kterého vyplynula skutková zjištění o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, a sice: obsedantně kompulsivní porucha těžká, chronifikovaná s mysofobií, nosofobií a bakteriofobií, oční vada – myopia oc I. utr., VAS C-Th přechodu, chron. anam. Bylo zhodnoceno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně je invalidní. Nejde již ale o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 55 %. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem 23. 3. 2016. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 45 %, přičemž byla zvýšena podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o deset procentních bodů na celkových 55 %. Bylo uvedeno, že se jedná o těžkou poruchu. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 7. 4. 2016 pod č. j. X rozhodnutí, kterým od 22. 4. 2016 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně s tím, že dávka invalidního důchodu měsíčně činí 6 234 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dne 28. 6. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. K. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byla shledána porucha osobnosti s obsedantně kompulsivní poruchou těžkou, chronifikovaná s mysofobií, nosofobií a bakteriofobií, oční vada – myopia oc I. utr., VAS C-Th přechodu, chron. anam. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 55 %. Nešlo již o invaliditu třetího stupně, nýbrž o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum změny stupně invalidity bylo stanoveno dnem 23. 3. 2016. V odůvodnění posudku byl konstatován obsah předchozích zdravotních posouzení žalobkyně od roku 2004 dále. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a sice porucha osobnosti s obsedantně kompulsivní poruchou těžkou, chronifikovaná s mysofobií, nosofobií a bakteriofobií. Bylo uvedeno, že se jedná o poruchu středně těžkou. Byla zvolena horní hranice taxace 45 % a vzhledem k profesi žalobkyně (administrativní pracovnice) byl pokles pracovní schopnosti navýšen o dalších 10 %. Dále bylo uvedeno, že se nejedná o poruchu těžkou podle položky 5d, neboť nejsou splněna posudková kritéria této položky, protože žalobkyni nebyla poskytnuta ústavní péče v nemocnici nebo odborném ústavu. Jedná se spíše o poruchu osobnosti. Nebyla užita ani položka 7c, neboť taktéž nebyla naplněna její posudková kritéria. Na základě tohoto posudku bylo dne 1. 7. 2016 pod č. j. X žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2016 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 28. 6. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 55 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7 (poruchy osobnosti), písm. b) (středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 45 %, kterou dále zvýšil podle § 3 odst. 2 vyhlášky o dalších deset procentních bodů na celkových 55 %. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku ze dne 28. 6. 2016 o tom, proč případ žalobkyně nesplňuje posudková kritéria pro podřazení do jiné položky či písmena kapitoly V. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 21. 10. 2016 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: obsedantně kompulsivní porucha těžká, chronifikovaná s mysofobií, nosofobií a bakteriofobií, oční vada – myopie obou očí, vertebrogenní algický syndrom anamnesticky. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, mimo jiné i nález MUDr. P. ze dne 23. 6. 2016, na který žalobkyně odkazovala v žalobě. V posudku je popsán též nález psychiatra MUDr. T. při jednání komise. Posudková komise MPSV zhodnotila, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její psychické schopnosti a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je těžká obsedantně kompulsivní porucha, dominují složité rituály a vyhýbavé chování. Posudková komise MPSV se ohradila proti závěrům předcházejících posudků a konstatovala, že u žalobkyně nedominuje porucha osobnosti, ale problematika těžké obsedantně kompulsivní poruchy. Posudková komise MPSV proto hodnotila žalobkyni posudkovým kritériem, kterým již byla hodnocena v roce 2012 a 2013, a sice že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Zde je dána míra poklesu pracovní schopnosti o 70 %. U žalobkyně je sice jednoznačně plněna jen část posudkových kritérií, a sice je u ní těžké narušení společenských a pracovních funkcí, má omezen výkon většiny denních aktivit, míra jejích volnočasových aktivit je velmi výrazně redukována, i v těch společenských aktivitách, které občasně zvládne, se projevuje její porucha. Žalobkyně neplní část posudkových kritérií týkajících se neschopnosti kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče. Žalobkyně je schopna určitého a omezeného kontaktu mimo své přirozené sociální prostředí. Její problémy s kontakty s cizími věcmi a lidmi ale vedou prakticky k neschopnosti využít ústavní léčbu. I podle člena posudkové komise (psychiatra) by žalobkyně hospitalizaci nezvládla a nebyla by pro ni přínosem. Podle jeho posouzení míra funkčního postižení žalobkyni invalidizuje jednoznačně plně. Posudková komise MPSV zhodnotila, že žalobkyně aspekty použitého posudkového kritéria v plné míře nesplňuje, ovšem komisi se nejevila případná volba položky pro středně závažné poruchy jako adekvátní, neboť porucha žalobkyně je letitě na úrovni těžké. Posudková komise MPSV zhodnotila též to, že projevy poruchy žalobkyně nelze v žádném případě považovat za stabilizované. Nelze proto indikovat stabilizaci stavu a snížit míru poklesu pracovní schopnosti o deset procentních bodů. Za stabilizaci totiž nelze považovat skutečnost, že při trvajících projevech obsedantně kompulsivní poruchy dosud nebyla nezbytná hospitalizace. Taková hospitalizace se totiž nejeví jako reálná a přínosná. Posudková komise zhodnotila i to, že žalobkyně byla plně invalidizována již od roku 2004, přičemž dlouhodobé vyřazení z pracovního procesu jistě dílem vedlo k chronifikaci vyhýbavého a zabezpečujícího chování a v souvislosti s tím k zániku pracovních motivací a k petrifikaci projevů obsedantně kompulsivní poruchy. Zdravotní stav se za tu dobu nezlepšil, nebyl stabilizován, ani nedošlo ke zlepšení pracovního potenciálu. Snížení stupně invalidity se proto posudkové komisi nejevilo indikované. Posudková komise MPSV zhodnotila, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 70 % z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tento stav odpovídal třetímu stupni invalidity. Lékařské posudkové závěry OZZS a ČSSZ vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými zprávami nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Předchozí posudkové závěry však nevycházely ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. Posudková komise MPSV dospěla k tomu, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 23. 3. 2016 a ze dne 28. 6. 2016 ve smyslu uznání druhého stupně invalidity nelze potvrdit. Posudková komise MPSV námitkám uvedeným v žalobě plně vyhověla. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 28. 11. 2016. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 21. 10. 2016. Žaloba je důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ v Českých Budějovicích, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 21. 10. 2016. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou. Z tohoto posudku vyplývá, že s ohledem na těžké zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a které omezuje psychické schopnosti žalobkyně, činí pokles její pracovní schopnosti nejméně 70 %, což odpovídá třetímu stupni invalidity. Krajský soud vyhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek stěžejním důkazem vypovídajícím o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč nelze potvrdit závěry předcházejících dvou posudků a podrobně vysvětlila, proč zvolila jinou položku kapitoly V. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV náležitě zhodnotila zjištěný zdravotní stav žalobkyně a kladla důraz především na to, že od roku 2004, kdy byla žalobkyně plně invalidizována, nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu, zdravotní stav nebyl nijak stabilizován a nedošlo ani ke zlepšení pracovního potenciálu. Právě naopak posudková komise MPSV zhodnotila, že dlouhodobá plná invalidizace žalobkyně dílem vedla ke ztrátě pracovních motivací, k chronifikaci jejího stavu a petrifikaci projevů její poruchy. Posudková komise MPSV zdůraznila, že snížení stupně invalidity nelze indikovat a s ohledem na petrifikaci stavu se do budoucna nestanovuje ani další kontrolní lékařská prohlídka. Posudková komise MPSV se náležitě vypořádala i s tím, proč užila posudkové kritérium, jehož podmínky žalobkyně částečně neplní, přičemž zdůraznila, že podmínku hospitalizace nelze na případ žalobkyně aplikovat, neboť hospitalizaci by v žádném případě nezvládla a nebyla by pro ni přínosem. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Krajský soud závěrem ve vztahu k posudkům o invaliditě OSSZ České Budějovice ze dne 23. 3. 2016 a ČSSZ ze dne 28. 6. 2016 konstatuje, že nesplňovaly požadavek na úplnost a přesvědčivost posudkového závěru. Jejich výsledkem bylo snížení stupně invalidity, avšak ani jeden z těchto posudků neobsahoval přesvědčivé odůvodnění, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu žalobkyně, které odůvodňuje snížení stupně její invalidity na druhý stupeň, oproti období, kdy byla žalobkyně uznána invalidní ve třetím stupni. V tomto rozsahu nelze posudky OSSZ České Budějovice a ČSSZ vnímat jako úplné a přesvědčivé a správní orgán z nich neměl bez dalšího vycházet, aniž si vyžádal jejich doplnění. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, tak ta v žalobě požadovala přiznání náhrady nákladů řízení. Podle obsahu spisu vynaložila žalobkyně částku 38 Kč jako poštovné. Vznik dalších nákladů žalobkyně není z obsahu spisů patrný a žalobkyně svůj nárok ani dále nedoplnila a nespecifikovala. Krajský soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 38 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. 11. 2016 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka