56 Ad 8/2017

Rubrum

č.j. 56 Ad 8/2017 - 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: I. L., bytem X zastoupena advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem sídlem Kasárenská 4, České Budějovice proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2017, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 3. 2017, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 56Ad 8/2017

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 028 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2016, č. j. 735 717 6387, kterým byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“).

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je toho názoru, že posudek MUDr. E. ze dne 20. 3. 2017 nezohledňuje její celkový zdravotní stav. Za převažující onemocnění byla považována srdeční vada, hodnocená poklesem pracovní schopnosti pouze o 10 %. Přitom nebylo bráno v úvahu urologické onemocnění – stresová inkontinence, které je hodnoceno poklesem pracovní schopnosti o 40 % až 50 %.

4. Žalobkyně doplnila, že trpí řadou chorob; mimo močové inkontinence ještě trpí alergií, psychickými potížemi, dušností, nefrolitiázou a gynekologickými potížemi operativně neodstranitelnými.

5. Žalobkyně je přesvědčena, že posouzení jejího zdravotního stavu nebylo úplné a že nebylo přihlíženo k tomu, že nemůže v současné době vykonávat plnohodnotně zaměstnání. Poslední vyšetření ze dne 16. 5. 2017 týkající se inkontinence potvrdilo zhoršení stavu oproti předchozímu vyšetření, a to zejména v objemu úniku moči, se závěrem o existenci stresové inkontinence.

6. K žalobě žalobkyně přiložila gynekologickou studii ze dne 16. 5. 2017, lékařskou zprávu MUDr. M. ze dne 5. 4. 2017, ambulantní zprávu krajské indikační poradny ze dne 2. 2. 2017, gynekologickou studii ze dne 9. 4. 2015, lékařskou zprávu MUDr. V. ze dne 24. 1. 2017, ambulantní zprávu MUDr. L. ze dne 17. 2. 2017, lékařskou zprávu MUDr. P. ze dne 11. 11. 2016 a lékařskou zprávu MUDr. V. ze dne 6. 12. 2016.

7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a byl jím proveden důkaz. Žalovaná konstatovala, že má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a odvolala se na posudek o invaliditě ze dne 20. 3. 2017. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 56Ad 8/2017 8. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 7. 9. 2016 žalobkyně uplatnila nárok na invalidní důchod. Dne 12. 10. 2016 byl vypracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to posuzujícím lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. J. D. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Po skutkové stránce bylo shledáno: ICHS – stav po IM přední stěny – nemoc jedné tepny 10/2015, léčený zavedením lékového stentu do PCI, RIA, t. č. bez prokazatelného omezení funkce srdce s EF LK 62 % a normální EKG křivkou, porucha lipidového spektra se zvýšením cholesterolu, stresová inkontinence při hypermobilitě uretry řešitelná operací, st. po hysterektomii pro myom dělohy, nefrolithiasis v anamnéze řešená ESWL, recidivující infekty močových cest. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je ischemická choroba srdeční, která byla podřazena pod kapitolu IX., oddíl A, položku 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 10 % a byla dále navýšena s ohledem na přidružené poruchy zdravotního stavu a s ohledem na povolání dělnice o deset procentních bodů na celkových 20 %.

9. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 24. 10. 2016 rozhodnutí, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

10. Dne 20. 3. 2017 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice MUDr. P. E. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byly shledány obdobné zdravotní potíže jako v posudku předcházejícím. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 10 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu je onemocnění srdce – ischemická choroba srdeční, nemoc jedné tepny. Posudkový lékař ČSSZ zařadil zdravotní postižení žalobkyně pod kapitolu IX., oddíl A, položku 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jde o minimální funkční postižení. Žalobkyně byla hodnocena při horní hranici možného rozmezí, a sice 10 % poklesu pracovní schopnosti; v tomto hodnocení již byly zohledněny další komorbidity. Pro další navýšení poklesu pracovní schopnosti neshledal posudkový lékař důvod. Ke stresové inkontinenci bylo uvedeno, že aktuální zdravotní stav není definitivně vyřešen, v plánu jsou další vyšetření a navrhovaná operační řešení; jedná se víceméně o nestabilizovaný zdravotní stav s probíhající léčbou, přičemž výsledný eventuální funkční deficit nelze předvídat. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 56Ad 8/2017 11. Na základě tohoto posudku bylo dne 23. 3. 2017 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 10. 2016 bylo potvrzeno. V odůvodnění bylo uvedeno, že posudkem o invaliditě ze dne 20. 3. 2017 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole IX. (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A (postižení srdeční), položce 1 (chronické srdeční selhání), písm. a) (bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 5 až 10 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 10 %, kterou již dále nenavýšil ve smyslu § 3 předmětné vyhlášky.

12. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích dne 12. 9. 2017, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. Žalobkyně byla posuzována k profesi úřednice – účetní. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odborným interním lékařem.

13. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: stresová inkontinence moče smíšené etiologie, stupeň I – lehká inkontinence, recidiva po páskové TVT – O (Tension Free Vaginal Tape Obturatory) v 10/2015, ICHS – IM přední stěny 10/2015, nemoc jedné tepny (96 % stenóza střední RIA), t. č. bez prokazatelného omezení funkce srdce s EF LK 62 %, příznivou ergometrií bez průkazu snížené koronární rezervy, hysterektomie pro myom dělohy r. 2014, nefrolitiáza v anamnéze řešená ESWL, recidivující infekty močových cest, inhalační alergie a potravinová alergie.

14. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno. V posudku je popsán též nález odborného interního lékaře při jednání komise.

15. Podle posudkové komise MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stresová inkontinence moče smíšené etiologie I. st. Jedná se o zdravotní postižení uvedenému v kapitole XIV., oddílu A, položce 8b vyhlášky o posuzování invalidity – ztráty moče při stresových manévrech, kašli, smíchu, kýchnutí, zvedání těžkých předmětů, použití inkontinenčních pomůcek nemusí být trvalé. Taxace je v rozmezí 20 až 30 % poklesu pracovní schopnosti. Vzhledem k tíži potíží s recidivou zvolila posudková komise horní hranici poklesu pracovní schopnosti 30 %. K navýšení z důvodu náročnosti povolání či pro další funkčně významné poškození zdravotního stavu neshledala posudková komise důvod. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 56Ad 8/2017 16. Posudková komise též zhodnotila, že se nejedná o středně těžkou inkontinenci II. st.; v takovém případě totiž již nestačí vložky, ale je nutnost použít vložné pleny pro častější únik moče a větší objemy unikající moče.

17. Posudková komise konstatovala, že se shoduje s předchozími posudky ze dne 12. 10. 2016 a ze dne 20. 3. 2017 v tom, že se nejedná o invaliditu, odlišně však posoudila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za tu nepovažuje ischemickou chorobu srdeční, nýbrž stresovou inkontinenci moče.

18. K žalobním námitkám posudková komise uvedla, že vycházela i ze zpráv, které předložila žalobkyně při jednání, včetně nálezů aktuálních. Stresová inkontinence moči jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně však není dána v takové míře, aby ji bylo možno považovat za středně těžkou, tj. II. st. Nelze tudíž použít kapitolu XIV., oddíl A, položku 8c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, kde je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 40 % až 50 %. Další obtíže gynekologické a alergologické nemají funkční dopad ve vztahu k pracovní schopnosti, závažné chronické psychické problémy nejsou z podkladové dokumentace zřejmé, krom obtíží situačně vázaných. Kardiologická vyšetření jsou příznivá, funkční výkonnost po stránce kardiální je dobrá, dušností limitována není. Ani stabilní lithiáza pravé ledviny nemá na pracovní schopnost žádný vliv. Žalobkyně může být zaměstnána v rozsahu zbylého pracovního potenciálu, který činí 70 %.

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 23. 10. 2017, během něhož bylo provedeno dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV České Budějovice a posudkem této posudkové komise ze dne 12. 9. 2017. Zástupce žalobkyně při jednání navrhl ustanovení znalce z důvodu nutnosti komplexního posouzení zdravotního stavu žalobkyně, přičemž poukázal na to, že posudková komise MPSV zasedala dne 12. 9. 2017 ve složení, ve kterém nebyl žádný specialista na hlavní zdravotní postižení žalobkyně. Alternativně zástupce žalobkyně navrhl opatření doplňujícího posudku od místní posudkové komise MPSV při zajištění účasti odborného lékaře specializujícího se na urogynekologii. Krajský soud jednání odročil na neurčito a vyžádal od posudkové komise MPSV České Budějovice podání doplňujícího posudku o zdravotním stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž posudkové komisi uložil, aby členem komise byl specialista z oboru urogynekologie.

21. Posudková komise MPSV České Budějovice v reakci na žádost o doplňující posudek uvedla, že této vyhovět nelze, neboť odborný urogynekolog se mezi přísedícími lékaři této komise nenachází. Z tohoto důvodu byl vyžádán srovnávací posudek zadaný posudkové komisi MPSV Praha, a to s konkrétní žádostí o posouzení zdravotního stavu žalobkyně odborným urogynekologem (specialistou na močovou inkontinenci žen). V dalším průběhu řízení byl krajský soud posudkovou komisí MPSV Praha informován o Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 56Ad 8/2017 nedostatečných kapacitách této komise, v důsledku čehož bude soudem požadovaný posudek zaslán se zpožděním.

22. Dne 16. 7. 2018 obdržel krajský soud srovnávací posudek posudkové komise MPSV Praha. Posudková komise při svém jednání dne 21. 3. 2018 dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. Žalobkyně byla posuzována k profesi nekvalifikovaná dělnice, když toto zařazení bylo s ohledem na nemožnost žalobkyně vykonávat administrativní činnost změněno. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornou interní lékařkou, MUDr. M. B.

23. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: stresová inkontinence moče smíšené etiologie, stupeň I – lehká inkontinence, recidiva po páskové TVT – O (Tension Free Vaginal Tape Obturatory) v 10/2015, Ischemická choroba srdeční – stav po srdečním infarktu přední stěny 10/2015, nemoc jedné tepny (96 % stenóza střední RIA), ošetřena PCI se zavedením lékového stentu do RIA, opětný výskyt stenokardií od ledna 2017 s vyvrcholením potíží s potřebou interní hospitalizace v březnu 2018, kdy byla provedena ad hoc kardiografie s implantací lékového stentu, Dyslipoproteinémie, stav po operaci dermoidní cysty v lumbosakrální oblasti, stav po hysterektomii pro myom dělohy r. 2014, nefrolitiáza v anamnéze řešená ESWL, stav po polypektomii tlustého střeva, depresivní syndrom – v péči psychiatra, recidivující infekty močových cest, inhalační alergie a potravinová alergie.

24. V posudku jsou shrnuty lékařské nálezy, ze kterých bylo vycházeno, a to včetně zpráv dodaných žalobkyní k jednání komise: propouštěcí zpráva z hospitalizace na kardiologii od 8. 3. 2018 do 10. 3. 2018 MUDr. F., kardiologický nález MUDr. M. ze dne 28. 2. 2018, kardio vyšetření MUDr. K. ze dne 7. 11. 2017, urogynekologické vyšetření MUDr. H. ze dne 2. 3. 2018 a alergologické vyšetření MUDr. M. ze dne 16. 11. 2017. V posudku je popsán též nález odborné interní lékařky při jednání komise.

25. Podle posudkové komise MPSV Praha je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stresová inkontinence moče smíšené etiologie I. st. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV., oddílu A, položce 8b vyhlášky o posuzování invalidity – ztráty moče při stresových manévrech jsou menší než 30 ml (únik moče při kašli, smíchu, kýchnutí či zvedání těžkých předmětů, používání kompenzačních pomůcek nepravidelné), některé denní aktivity omezeny. Taxace je v rozmezí 20 až 30 % poklesu pracovní schopnosti. Vzhledem k tíži potíží s recidivou zvolila posudková komise horní hranici poklesu pracovní schopnosti 30 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně byla tato hodnota posudkovou komisí navýšena o 10 %, celkově tedy dosáhla 40 %. Důvody k tomuto navýšení shledala komise ode dne 10. 1. 2017, a to pro další významné poškození zdravotního stavu žalobkyně v podobě srdečního onemocnění s nepříznivým průběhem při psychických potížích, po předchozí stabilizaci tohoto onemocnění v roce 2016 došlo následně na počátku roku 2017 ke znovuobjevení Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 56Ad 8/2017 kardiálních potíží a v březnu 2018 byla provedena perkutánní transluminální koronární angioplastika jedné věnčité tepny, pro kterou musela být odročena antitrombotická terapie a plánovaná urologická operace.

26. Posudková komise MPSV Praha určila (pozn. soudu shodně s posudkovou komisí MPSV České Budějovice)odlišně od posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, kterou shledala stresovou inkontinenci moče smíšené etiologie I. st.. Přihlédnuto bylo taktéž k výše popsanému srdečnímu onemocnění, k psychickým obtížím žalobkyně, nefrolithiáze i k potravinové a respirační alergii.

27. Posudková komise konstatovala, že žalobkyně není schopna vykonávat plnohodnotné zaměstnání, byla u ní shledána invalidita I. stupně. Datum vzniku invalidity byl stanoven na 10. 1. 2017.

28. Dne 6. 8. 2018 proběhlo u krajského soudu druhé ústní jednání, v jehož rámci žalobkyně s odkazem na závěry revizního posudku PK MPSV Praha navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit, strana žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

29. Žaloba je důvodná.

30. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

31. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 56Ad 8/2017 rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

32. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

33. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV České Budějovice ze dne 12. 9. 2017 a především ze závěrů srovnávacího posudku posudkové komise MPSV Praha ze dne 14. 5. 2018 (jednání posudkové komise proběhlo dne 21. 3. 2018). Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odbornou interní lékařkou a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, včetně zpráv aktuálních, které Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 56Ad 8/2017 žalobkyně předložila k jednání komise. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

34. Posudek posudkové komise MPSV Praha zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími i žalobkyní sporovanými skutečnostmi a vyjádřila se taktéž k žalobkyní udávaným skutečnostem. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, proč se z hlediska hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudková komise odchýlila od hodnocení posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ a ztotožnila se se závěry posudkové komise MPSV České Budějovice. Předchozí posudky OSSZ a ČSSZ vycházely z chybně použitých posudkových kritérií, neboť za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně považovaly ischemickou chorobu srdeční. Posudková komise MPSV Praha, shodně s posudkovou komisí MPSV České Budějovice, naopak zhodnotila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stresová inkontinence moči, kterou podřadila pod kapitolu XIV., oddíl A, položku 8b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise zvolila horní hranici taxace, tj. pokles pracovní schopnosti o 30 %, přičemž v tomto zhodnocení zohlednila tíži obtíží a recidivu.

35. Posudková komise taktéž odůvodnila, proč, na rozdíl od posudkové komise MPSV České Budějovice, přistoupila k navýšení poklesu pracovní schopnosti o dalších deset procentních bodů. Bylo to z toho důvodu, že k tomuto postupu podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity byly v daném případě splněny podmínky, a to v podobě dalšího významného poškození zdravotního stavu žalobkyně, kterým je srdeční onemocnění s nepříznivým průběhem při psychických potížích, po předchozí stabilizaci tohoto onemocnění v roce 2016 došlo následně na počátku roku 2017 ke znovuobjevení kardiálních potíží a v březnu 2018 byla provedena perkutánní transluminální koronární angioplastika jedné věnčité tepny, pro kterou musela být odročena antitrombotická terapie a plánovaná urologická operace. Jako další komorbidity nikoliv nezanedbatelné byly shledány potravinová a respirační alergie, psychické obtíže, pro které je žalobkyně v péči psychiatra, nefrolithiáza a gynekologické potíže. Důvody k tomuto navýšení shledala komise ode dne 10. 1. 2017.

36. V tomto ohledu má krajský soud z posudku posudkové komise MPSV Praha za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 40 %. Jedná se o invaliditu prvního stupně.

37. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěrů. Krajský soud má za prokázané, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní.

38. Krajský soud k hodnocení srovnávacího posudku posudkové komise MPSV Praha uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 56Ad 8/2017 správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. Ze závěrů PK MPSV vyplývá, že závěry učiněné žalovanou v napadeném rozhodnutí byly založeny na nesprávných stanoviscích posudkového lékaře ČSSZ, který nesprávně určil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto nemohlo v soudním řízení obstát.

40. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

41. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je tak povinna vydat ve věci žádosti o přiznání invalidního důchodu nové rozhodnutí o námitkách žalobkyně ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, její náklady spočívají v nákladech zastoupení, a to v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 2 × účast na jednání) 4 x 1 000 Kč, celkem v částce 4 000 Kč (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava, žaloba a 2 × účast na jednání dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 5 200 Kč (k úkonům vyčísleným právním zástupcem žalobkyně v podobě sepsání námitek ve správním řízení krajský soud s odkazem např. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 1993, sp. zn. 6 A 106/92 uvádí, že náklady soudního řízení nemohou tvořit náklady vynaložené v předcházejícím správním řízení, v případě vyčísleného úkonu v podobě účasti právního zástupce žalobkyně u jednání PK MPSV Praha soud konstatuje, že účast právního zástupce žalobkyně na jednání uvedené komise nebyla vyžadována, a proto tento úkon právnímu zástupci žalobkyně soud nepřiznal); a dále náklady představující cestovné žalobkyně vynaložené za účelem její účasti na jednání PK MPSV Praha – 2 × 154 km [spotřeba 6,5 l/nafty/100 km, při sazbách dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.] celkem tedy 1 828 Kč. Celkovou částku 7 028 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 11 56Ad 8/2017 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice dne 6. srpna 2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.