56 Ad 9/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce M.V., bytem Nová X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2016, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2016, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 4. 2016, č. j. X, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten ji postoupil usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 41 As 24/2016 - 6, místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že se domnívá, že měl být jeho zdravotní stav podrobněji zkoumán, a to včetně vyhodnocení jednotlivých lékařských nálezů. Žalobce namítá, že na k lékařskému posouzení dne 16. 3. 2016 nebyl přizván, takže si posudkový lékař nemohl učinit bližší představu o jeho zdravotním stavu. Posudkový lékař podle žalobce nezhodnotil jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Žalobce namítá, že jeho denní aktivity jsou těžce omezeny, neboť není schopen vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Žalobce má velké problémy se zrakem (praktická slepota) a s onemocněním páteře. Dále žalobce trpí depresivně neurotickými potížemi. Žalobcův zdravotní stav se od roku 2015 dále zhoršil, což nevzala posudková lékařka v potaz. Žalobce namítá, že neměl možnost se vyučit, takže mu zbývá vykonávat jedině fyzickou náročnou práci, kterou však vzhledem k svému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu není schopen vykonávat. Žalobce zopakoval, že má potíže s pohyblivostí a se zrakem (není schopen bez pomoci např. ani vyplnit složenku). Žalobce uzavřel, že v jeho případě nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, proto navrhl, aby krajský soud zrušil napadeného rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce dále uplatnit náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobce přiložil řadu lékařských zpráv. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) a byl jím proveden důkaz. Žalovaná konstatoval, že má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a odvolala se na posudek o invaliditě ze dne 8. 6. 2016. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 11. 2. 2016 žalobce uplatnil nárok na invalidní důchod. Dne 16. 3. 2016 byl vypracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to posuzujícím lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov MUDr. M.N. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Po skutkové stránce byl shledán vertebrogenní algický syndrom krční, hrudní a bederní páteře, akutní reakce na stresové události, neurotické obtíže při somatickém onemocnění, stav po krvácení z vředové léze, lehká distální erytematózní ezofagitida, v anamnéze pankreatitis chronica, colon iritabile. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení páteře a že zdravotní stav je dále ovlivňován praktickou slepotou levého oka a depresivně neurologickými obtížemi. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena v rozsahu 20 % a byla dále navýšena s ohledem na další zdravotní postižení o deset procentních bodů na celkových 30 %. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 1. 4. 2016 rozhodnutí, kterým podle § 38 o důchodovém pojištění žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Dne 8. 6. 2016 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno MUDr. H.E. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Po skutkové stránce byl shledán vertobrogenní algický syndrom více úseků páteře na podkladě prokázaných, středně těžkých degenerativních změn páteře bez trvalé neurologické symptomatologie, amblyopia gravis vlevo – praktická slepota levého oka podle vyšetření z 1/16, depresivně neurotické obtíže při somatickém onemocnění podle vyšetření z 11/15, medikace zavedena, stav po krvácení z vředové léze, lehká distální erytematózní ezofagitida, v anamnéze pankreatitis chronica, colon iritabile, etylismus v anamnéze, nadváha, BMI 25,73. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění, ale že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnosti pouze o 30 %. V odůvodnění posudku bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu je vertebrogenní algický syndrom více úseků páteře. Posudkový lékař ČSSZ zařadil zdravotní postižení žalobce pod kapitolu XIII., odd. E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jde o lehké funkční postižení bez trvalého, posudkově významného neurologického nálezu. Žalobce byl hodnocen při horní hranici možného rozmezí, a sice 20 % poklesu pracovní schopnosti, přičemž pro ostatní nemoci bylo hodnocení navýšeno o dalších deset procentních bodů na celkových 30 %. V tomto hodnocení je zohledněn také dopad nemocí na pracovní zapojení. Bylo shledáno, že nelze prokázat těžší funkční postižení. Byly zhodnoceny všechny nálezy a diagnózy. Trvalé zhoršení zdravotního stavu se neprokázalo. Žalobce byl posuzován jako dělník. Zbylý pracovní potenciál lze podle posudkového lékaře využít ve fyzicky méně náročné profesi s respektováním daných omezení; žalobce je schopen zaučení se v jiném oboru. Na základě tohoto posudku bylo dne 14. 6. 2016 žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 4. 2016 bylo potvrzeno. V odůvodnění bylo uvedeno, že posudkem o invaliditě ze dne 8. 6. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – lehké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 20 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil horní hranici taxace 20 %, kterou zvýšil o dalších 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky. Celkový pokles pracovní schopnosti žalobce činil 30 %. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích dne 26. 10. 2016, v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen neurologem. Na žádost krajského soudu byl posudek opraven posudkem ze dne 16. 11. 2016, přičemž byla opravena zřejmá chyba v psaní, která se týkala stanoveného poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudková komise MPSV se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Z posudkového hodnocení vyplývá následný diagnostický souhrn: vertebrogenní algický syndrom více úseků páteře na podkladě prokázaných, středně těžkých degenerativních změn páteře bez trvalé neurologické symptomatologie, amblyopia gravis vlevo – praktická slepota levého oka, normální visus pravého oka, depresivně neurotické obtíže při somatickém onemocnění, ethylismus v anamnéze, porucha osobnosti, persona simplex, vředová nemoc gastroduodena – stav po krvácení z vředové léze, lehká distální erytematózní esofagitida, v anamnéze pancereatitis chronica, colon iritabile, nadváha. Při svém posuzování posudková komise vycházela z posudkové spisové dokumentace, zdravotnické dokumentace praktického lékaře a ošetřujícího psychiatra, z vlastního zjištění při jednání a z lékařských nálezů. Podle posudkové komise MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti vertobrogenní algický syndrom více úseků páteře na podkladě prokázaných středně těžkých degenerativních změn páteře bez trvalé neurologické symptomatologie ve smyslu radikulárního postižení. Jedná se o zdravotní postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl E, položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity. S ohledem na komorbidity zvolila posudková komise MPSV horní hranici taxace poklesu pracovní schopnosti 20 %, kterou navýšila na maximálních možných 30 % s ohledem na kvalifikační potenciál žalobce. Posudková komise MPSV zhodnotila, že stran dorzopatie nelze použít položky, umožňující invalidizaci žalobce, neboť jeho klinický nález neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u těchto položek přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokud žalobce udával, že se necítí na žádnou práci, pak k tomu posudková komise uvedla, že jeho postižení v žádném případě nespadá pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1d, která je určena pro těžké postižení více úseků páteře a další popsané projevy onemocnění. Posudková komise MPSV konstatovala, že žádné z tam vyjmenovaných postižení nelze vztáhnout na případ žalobce. Posudková komise MPSV zhodnotila, že žalobce nesplňuje kritéria ani kapitoly XIII., oddíl E, položky 1c, která je určena pro středně těžké postižení jednoho nebo více úseků páteře a pro další projevy onemocnění. Klinický nález žalobce totiž nelze hodnotit jako závažný, nejsou dány známky poškození nervu. Je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je však zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení. I když je pro žalobce vhodné pracovní zařazení s respektováním omezení, která souvisí s jeho zdravotním postižením, nebyla u něj shledána taková míra funkčního postižení, která by byla indikací pro invalidizaci. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu limitují pracovní potenciál žalobce jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, která odpovídá invaliditě nějakého stupně. Funkční jednookost není důvodem k invalidizaci, neboť podle kapitoly VII, položky 4a je pro takové funkční postižení dána míra poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 %. Psychická problematika taktéž není důvodem pro invalidizaci. Psychický stav žalobce je podle dokumentace stabilizovaný a posudkově je na úrovni lehkého funkčního postižení podle kapitoly V, položky 5b, kde je dána míra taxace poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 až 20 %. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce více zdravotních postižení, jejich jednotlivé hodnoty se nečítají. Posudková komise MPSV se ztotožnila s posudkovým hodnocením OSSZ Pelhřimov i ČSSZ. Oba předchozí posudkové závěry vycházely ze správného použití posudkových kritérií, přičemž zdravotní stav a stupeň invalidity žalobce byl posouzen dostatečně. K žalobním námitkám žalobce posudková komise MPSV uvedla, že vyhodnotila žalobcovu celkovou výkonnost, pohyblivost i schopnost vykonávat denní aktivity a neshledala takové funkční postižení, které by zdůvodnilo jeho invalidizaci. Ačkoliv žalobce namítá, že má těžce omezeny denní aktivity a není schopen vykonávat žádnou pracovní činnost, podle psychiatrické dokumentace ale doma bílil a betonoval, což dokládá, že řady aktivit schopen je. Schopnost vykonávat řadu aktivit podporuje i skutečnost, že pečuje o otce, který má uznán třetí stupeň závislosti na péči. Oproti žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu v roce 2015 nebylo prokázáno žádné významné zhoršení zdravotního stavu. S vertebrogenními potížemi byl žalobce naposledy vyšetřen v roce 2015 s objektivním nálezem minimálním, psychiatrická dokumentace nedokládá zhoršení stavu psychického a není ani doložen pokles zrakových funkcí na vidoucím oku. Pracovní kvalifikace žalobce je zohledněna použitím navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Další navýšení poklesu pracovní schopnosti již legislativa nepřipouští. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 19. 12. 2016. Žalobce se k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně obeslán. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 26. 10. 2016 a jeho doplněním ze dne 16. 11. 2016. Žalobce přiložil k žalobě lékařské zprávy za období od srpna 2014 do června 2016. Těmito lékařskými zprávami krajský soud důkaz samostatně neprováděl, neboť byly součástí soudního spisu a posudková komise MPSV je měla při hodnocení žalobcova zdravotního stavu k dispozici. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ Pelhřimov, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 26. 10. 2016, ve znění jeho doplnění ze dne 16. 11. 2016. Tento posudek i jeho doplnění byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise vyšetřen dvěma odbornými lékaři a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a k žalobcem udávaným skutečnostem se taktéž vyjádřila. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, z jakých důvodů se posudková komise ztotožnila s výsledkem obou předchozích posudkových závěrů, a sice že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b. Jak posudkový lékař OSSZ Pelhřimov, posudkový lékař ČSSZ, tak posudková komise MPSV zhodnotili žalobcovy zdravotní potíže jeho lehké funkční postižení a shodně zařadili žalobcovo zdravotní postižení do kapitoly XIII., oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV vysvětlila, že kritéria položky 1c ani 1d nejsou splněna, neboť u žalobce nebylo prokázáno středně těžké ani těžké postižení páteře. Posudková komise MPSV se tak výslovně vyjádřila i k tomu, že kritéria pro podřazení žalobcova zdravotního postižení pod položky s významnějším poklesem pracovní schopnosti neměla za splněná. Posudková komise MPSV posoudila zdravotní stav žalobce komplexně, věnovala se podrobně lékařským zprávám psychiatrickým. Odborný neurolog taktéž žalobce vyšetřil při jednání posudkové komise. Posudková komise MPSV jednoznačně stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, přičemž ji bez jakýchkoliv pochybností podřadila pod příslušnou položku 1 b, kapitoly XIII, oddílu E. Posudková komise aplikovala horní hranici vymezené taxace poklesu pracovní schopnosti, neboť přihlížela k ostatním zdravotním postižením žalobce (komorbiditám – funkční jednookost, psychické obtíže). Posudková komise následně přihlédla i ke kvalifikačnímu potenciálu žalobce, a proto zvýšila taxaci o dalších 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV ve shodě s posudkovým lékařem ČSSZ i OSSZ Pelhřimov stanovila pokles pracovní schopnost žalobce o 30 %. Posudková komise MPSV provedla i komparaci s posudkem o invaliditě zpracovaným v roce 2015 v rámci žalobcovy předchozí žádosti o přiznání invalidního důchodu, a konstatovala, že nebylo prokázáno žádné zhoršení zdravotního stavu oproti hodnocení v roce 2015. Krajský soud zhodnotil, že všechny posudkové závěry jsou ve vzájemné shodě a nejsou mezi nimi žádné rozpory. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním. Podle 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity platí, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Ačkoliv se posudková komise MPSV zabývala tím, jaký pokles pracovní schopnosti by znamenalo samostatné posouzení jak funkční jednookosti, tak i psychického postižení žalobce, a došla k závěru, že by v obou případech šlo o pokles pracovní schopnosti max. o 20 %, tak to neznamená, že by bylo možné tato procenta přičíst k již stanovenému poklesu pracovní schopnosti v důsledku vertebrogenního algického syndromu. Podle citované právní úpravy nelze jednotlivé hodnoty poklesu pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení sčítat. Vždy se vychází z toho zdravotního postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní činnosti, což je v případě žalobce vertebrogenní algický syndrom s poklesem pracovní schopnosti v rozsahu 20 % navýšeným na celkových 30 %. K žalobním námitkám krajský soud uvádí, že posudková komise MPSV se vyjádřila k celkové výkonnosti žalobce, k jeho pohyblivosti a schopnosti vykonávat denní aktivity. Posudková komise přihlédla k obsahu zpráv žalobcova psychiatra, ze kterých se podává, že v roce 2015 doma vykonával zednické a malířské práce. Posudková komise přihlédla i k tomu, že žalobce pečuje o svého otce, který má uznán třetí stupeň závislosti. Krajský soud se shoduje s hodnocením posudkové komise MPSV, a sice že tyto skutečnosti svědčí o tom, že je žalobce schopen vykonávání určitých aktivit. Zdravotní stav žalobce byl posouzen komplexně a nebylo prokázáno, že by se od roku 2015 jakkoliv zhoršil. Pokud jde o žalobcem tvrzené zhoršení zraku, tak byla potvrzena praktická slepota levého oka. Pokud jde o pravé oko, tak nebyla potvrzena jakákoliv změna funkce tohoto orgánu. Pokud žalobce namítl, že nebyl přizván k jednání OSSZ Pelhřimov dne 16. 3. 2016, pak krajský soud konstatuje opak. Z posudku o invaliditě ze dne 16. 3. 2016 se podává, že žalobce byl při jednání tohoto dne posudkovým lékařem vyšetřen. Stejně tak byl žalobce vyšetřen posudkovým lékařem v rámci námitkového řízení dne 8. 6. 2016 a posudkovou komisí MPSV dne 26. 10. 2016. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 14. 6. 2016) 30 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Uvedené soudní rozhodnutí nebrání žalobci, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnil o České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. 12. 2016 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava