57 A 11/2017

Rubrum

č. j. 57A 11/2017 - 58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Věry Balejové žalobce: X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika ubytování zajištěno na adrese X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem, advokátem sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji, sídlem Hanoj, 13 Chu Van An, Vietnamská socialistická republika adresa pro doručování Ministerstvo zahraničních věcí České republiky sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1 o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 1. 9. 2017, č. j. 2993/2017 – HANOI - V, takto:

Výrok

I. Usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 1. 9. 2017 č. j. 2993/2017- HANOI-V se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 57 A 11/2018

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.

Odůvodnění

1. Podle usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 1. 9. 2017 č. j. 2993/2017- HANOI-V byla žádost žalobce nepřijatelná, neboť si žalobce předem nesjednal termín podání žádosti, přestože je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena, a to v § 169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/19999 Sb., a že žádost nebyla podána osobně. Proti shora uvedenému usnesení byla žalobcem podána žaloba.

2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul skutkový stav věci. Žalobce uvedl, že se osobně dostavil s žádostí o vydání zaměstnanecké karty k Velvyslanectví České republiky v Hanoji a byl na základě sjednaného termínu vpuštěn v úředních hodinách do vnitřních prostor žalovaného. Žalobce byl vyzván, aby vstoupil do podací místnosti. Žalobce na úředním formuláři s příslušnými náležitostmi podal žádost o zaměstnaneckou kartu, která mu byla následně vrácena zpět spolu se stejnopisem usnesení žalovaného o nepřijatelnosti této žádosti, které žalovaný učinil do spisu.

3. Žalobce považuje postup žalovaného i rovněž tak shora uvedené usnesení za nezákonné. V záznamu o usnesení je uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť žalobce si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoli je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena. Toto tvrzení žalovaného je dle žalobce nepřezkoumatelné, jestliže není blíže odůvodněno. Žalobce si sjednal termín podání žádosti, a to k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia, neboť bez sjednání termínu by nebyl v úředních hodinách vpuštěn do vnitřních prostor žalovaného. Ze zákona podle žalobce nevyplývá, že by měl povinnost sjednat si termín pro podání konkrétního typu žádosti.

4. Žalobce není oprávněn na základě platné právní úpravy žádost posoudit jako nepřijatelnou podle § 169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu nesjednání termínu pro osobní podání žádosti. Proto z tohoto důvodu nemůže být nepřijatelnou ani žádost žalobce.

5. Podle žalobce zákon o pobytu cizinců žádný způsob sjednání termínu pro podání žádosti nestanoví. Stanovení § 169f zákona č. 326/1999 Sb. sice stanoví pro žadatele povinnost předem si sjednat termín osobního podání žádosti, avšak není možno jej používat odděleně od ustanovení §169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Podle tohoto ustanovení je povinností zastupitelského úřadu zveřejnit na své úřední desce způsob, jakým má být předem sjednán termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu.

6. Žalovaný na své úřední desce dne 28. 3. 2017 zveřejnil informaci, že žadatel je v souladu s § 169f zákona 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu prostřednictvím systému Visapoint. K tomu žalobce namítá, že registrace prostřednictvím Visapoint není jakožto způsob sjednání termínu osobního podání žádosti v zákoně o pobytu cizinců stanovena. Žalovaný tedy v textu nesprávně informuje, že tato Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 57 A 11/2018 povinnost registrace prostřednictvím systému Visapoint vyplývá z § 169f zákona č. 326/1999 Sb. K tomu žalobce ještě poukázal na to, že se opakovaně marně pokoušel prostřednictvím právního zástupce v systému Visapoint registrovat. Ovšem systém mu vždy odpověděl, že žádné termíny nejsou volné a má se o registraci pokusit později. Žalovaný tedy na své úřední desce zveřejnil způsob sjednání termínu prostřednictvím systému Visapoint, který není však v zákoně stanoven a registraci fakticky neumožňuje. Proto žalobce zvolil registraci k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia, aby dosáhl vpuštění do prostor žalovaného, kterou si zajistil ještě před 15. 8. 2017.

7. Žalobce považuje odůvodnění usnesení za nepřezkoumatelné, jestliže je v něm uvedeno, že žádost je nepřijatelná, neboť nebyla podána osobně, aniž je v celém textu usnesení blíže toto zdůvodněno. Ze strany žalovaného se však jedná o nepravdivé tvrzení, neboť žalobcem byla žádost podána osobně, jeho totožnost byla zkontrolována před vstupem do prostor žalovaného, kdy žalobce osobně jednal s úřední osobou, která s ním komunikovala prostřednictvím tlumočícího vietnamského zaměstnance a vydala žalobci stejnopis záznamu o usnesení o nepřijatelnosti jeho žádosti. Proto žalovaný nemůže tvrdit, že žádost nebyla žalobcem podána osobně. Podle žalobce měl s ním sepsat protokol, který by postavil na jisto, jaké osoby byly při podání žádosti přítomny a jaký byl průběh podání žádosti. Žalobce trval na tom, že žádost o zaměstnaneckou kartu podal osobně.

8. Žalovaný při jednání použil nové ustanovení § 169h zákona 326/1999 Sb., které je účinné od 15. 8. 2017 a neexistuje k němu žádná judikatura, zda se lze domáhat soudní ochrany žalobou proti rozhodnutí či žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu. Žalobce si tedy není jist, zda citované usnesení podléhá soudnímu přezkumu. Proto žalobce in eventum podává rovněž žalobu podle § 82 a násl. s.ř.s. na ochranu před zákonným zásahem žalovaného, jestliže bez právního důvodu byla označena za nepřijatelnou žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu a byl mu vrácen tiskopis žádosti a předložené doklady. Žalobce tedy činí předmětem řízení otázku, zda usnesení podléhá soudnímu přezkumu. V případě že soud dospěje k názoru, že usnesení podléhá soudnímu přezkumu dle § 65 s. ř.s. navrhuje, aby zásah žalovaného spočívajícího v tom, že dne 1. 9. 2017 vrátil žalobci jakožto nepřípustnou žádost o vydání zaměstnanecké karty, podanou žalobcem u žalovaného dne 1. 9. 2017, tedy mu vrátil tiskopis žádosti a veškeré předložené doklady, byl nezákonný.

9. Žalovaný považuje žalobu za nepřípustnou, neboť má za to, že usnesení nesplňuje náležitosti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s.ř.s. a žaloba je tak podle § 68 odst. 1 písm. e) v části, ve které směřuje proti dotčenému usnesení, nepřípustná. Proto se žalovaný vyjadřoval pouze k nezákonnému zásahu. Má za to, že žadatel byl povinen sjednat si termín osobního podání žádosti způsobem, který zastupitelský úřad zveřejnil na své úřední desce. V daném případě se žalobce zaregistroval pro jiný účel pobytu, než pro který následně podal na přepážce žádost. Takový postup nelze z právě uvedených důvodů považovat za splnění registrační povinnosti ve smyslu § 169f zákona o pobytu cizinců. Ustanovení § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců přitom spojuje s porušením registrační povinnosti nepřijatelnost žádosti. Jestliže žalovaný odmítl přijmout žádost, jednal v souladu se zákonem. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 57 A 11/2018 10. Žalovaný v souladu s § 169f zákona o pobytu cizinců určil a prostřednictvím internetových stránek zveřejnil způsob sjednávání termínů pro osobní podání žádosti prostřednictvím objednávacího systému Visapoint, proto byl oprávněn žalovaný vyžadovat předchozí registraci žalobce pro dotčený druh a účel pobytu, který skutečně zamýšlel podat prostřednictvím systému Visapoint. Jestliže žalobce nesplnil registrační povinnost, jednal žalovaný v souladu se zákonem, jestliže odmítl žádost přijmout jako nepřijatelnou. Žalobce byl povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalého pobytu způsobem, který byl zveřejněn na úřední desce. Zákon jednoznačně stanoví způsob sjednání termínu osobního podání a to tak, že určení konkrétního způsobu ponechává na zastupitelském úřadu. Povinnost osobní účasti je spojena se splněním povinnosti sjednáním termínu osobního podání žádosti. V případě, že termín nebyl platně sjednán, tedy splněna registrační povinnost, je pro účely podání žádosti pro určitý druh a účel pobytového oprávnění potřeba na žadatele hledět jakoby nebyl osobně přítomen, byť by se fyzicky nacházel v prostorách zastupitelského úřadu. Opačný výklad by zcela popřel účel, který je povinností sjednat si předem termín osobního podání žádosti sledován. Žalovaný nesouhlasí s tím, že systém Visapoint registraci neumožňuje. Podle žalovaného může žádost podat pouze ten, kdo si takto stanoveným způsobem sjednal jednání osobního podání žádosti. Systém Visapoint byl funkční, jestliže si žalobce nemohl v reálném čase získat přes systém Visapoint termín k podání žádosti, zatímco jiný žadatel ano. Jakkoli by byla čekací doba na volný termín frustrující, neopravňuje to žalobce k obcházení stanoveného způsobu podání žádosti lstí. Tedy nemohl se uchýlit ke kreativnímu způsobu náhradního podání, kdy se tedy snažil obejít účel regulace. K takovému chování žalobce pak nenáleží soudní ochrana. Žalovaný poukázal na to, že systém Visapoint byl organizačním opatřením na principu elektronických úředních hodin, jímž se žadatelům umožňovalo splnění povinností osobního podání žádosti. Na příslušném zastupitelském úřadu byl od 1. 11. 2017 na všech zastupitelských úřadech České republiky pozastaven a je nahrazený jinými způsoby registrace. Žalovaný považuje podanou žalobu na ochranu před nezákonným zásahem za nedůvodnou. Usnesení nesplňuje náležitosti rozhodnutí § 65 odst. 1 s.ř.s. a žaloba je tak podle § 68 písm. e) téhož zákona nepřípustná v rozsahu v jakém směřuje proti usnesení žalovaného ze dne 1. 9. 2017.

11. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

12. Žalobce podal registraci v systému Visapoint k podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia.

13. Žádostí osobně podanou Velvyslanectví České republiky v Hanoji žalobce požádal o udělení dlouhodobého víza za účelem zaměstnanecké karty.

14. Záznamem o usnesení vydaným dne 1. 9. 2017 byla žádost prohlášena za nepřijatelnou, neboť si žalobce předem nesjednal termín k podání žádosti a žádost nebyla podána osobně.

15. Dne 3. 10. 2017 bylo vydáno Velvyslanectvím České republiky v Hanoji usnesení, kterým byla žádost o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu zamítnuta a v důsledku zamítnutí žádosti o upuštění od osobního podání bylo řízení o žádosti zaměstnaneckou kartu dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zastaveno. Z odůvodnění vyplývá, že zastupitelský úřad v ČR v Hanoji obdržel dne 1. 9. 2017 žádost Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 57 A 11/2018 o zaměstnaneckou kartu, kdy k žádosti byla přiložena žádost o upuštění od povinnosti osobního podání, kde žalobce uvádí, že se prostřednictvím svého právního zástupce pokoušel o registraci v systému Visapoint, která je podmínkou k podání žádosti. Systém Visapoint registraci neumožnil a byla mu poskytnuta informace, že žádné termíny nejsou volné, žadatel nemá žádnou záruku, že bude moci žádost o zaměstnaneckou kartu podat osobně, a proto požádal o upuštění od této povinnosti.

16. Ve spise je rovněž založena žádost žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání datovaná dnem 1. 9. 2017 s tím, že žalobce měl registraci o dlouhodobé vízum pro studium a následně podal žádost o zaměstnaneckou kartu, která nebyla přijata. Z usnesení zastupitelského úřadu ze dne 3. 10. 2017 vyplývá, že se žalobce se ve dnech 24 až 31. 8 2017 pokusil celkem šestkrát o registraci v registru Visapoint a bylo mu sděleno, že žádná volná místa k dispozici nejsou.

17. Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 9. 2018 č. j. 57 A 11/2017 – 34 zrušil usnesení žalovaného ze dne 1. 9. 2017 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť žádost žalobce o zaměstnaneckou kartu nepřijatelná, protože si předem nesjednal termín podání žádosti, přestože je tato povinnost žalovaným povinna. Krajský soud zrušil uvedené usnesení žalovaného, neboť je nutno žádost žalobce považovat za účinně podanou. Pokud tedy žalobce podal žádost o zaměstnaneckou kartu, měla být tato karta považována za účinně podanou, neboť se v době jejího podání jednalo o účinný prostředek.

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 s. ř. s.).

19. Žaloba je důvodná.

20. Soud se nejdříve zabýval povahou usnesení o nepřijatelnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza.

21. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018 č. j. 6Az 82/2018-19 vyplývá, že usnesení podle § 169h odst. 3 zákona č. j. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, je rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem spočívající ve vrácení tiskopisu žádosti o udělení dlouhodobého víza, jež byla podle tohoto ustanovení shledána nepřijatelnou, tudíž není přípustná, neboť takový úkon je pouze důsledkem usnesení zastupitelského úřadu o nepřijatelnosti a ochrany se lze domáhat přímo podáním žaloby proti správnímu rozhodnutí. V souvislosti s tím, je třeba zdůraznil, že žaloba před nezákonným zásahem je subsidiárním typem a žaloba proti rozhodnutí správního orgánu předjímá přednost (viz. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017 č. j. 7 As 155/2015-160). Proto existuje-li nějaké rozhodnutí správního orgánu, je třeba správní žalobu zaměřit proti němu. Soud proto uzavřel, že soudnímu přezkumu podléhá usnesení podle § 169 h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť autoritativně a závazně určuje, že řízení o žádosti o povolení pobytu či dlouhodobé vízum nebylo zahájeno a na tuto žádost se hledí jako by nebyla podána. S konečnou platností tedy rozhoduje o osudu této žádosti, proto případné vyhovující rozhodnutí správního soudu v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí by pak žadateli poskytlo bezprostřední a účinnou ochranu, neboť po zrušení tohoto usnesení, je Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 57 A 11/2018 pak věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku. S ohledem na shora citovaný rozsudek soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť citované usnesení je rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s.

22. V nyní projednávané věci žalobce za účelem získání termínu pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt na zastupitelském úřadu vytvořil v systému Visapoint registraci, kde jako účel dlouhodobého pobytu uvedl studium. Poté, co mu byl termín systémem přidělen, se na zastupitelský úřad fyzicky dostavil, avšak s žádostí o vydání zaměstnanecké karty. Tato žádost byla konzulárním úředníkem žalobci jako nepřijatelná bezprostředně vrácena spolu se stejnopisem usnesením o nepřijatelnosti žádosti.

23. Z obsahu projednávané žaloby i z výše popsaného obsahu správního spisu bylo zjištěno, že důvodem, pro který žalobce nejprve zvolil jiný, zástupný a skutečnosti neodpovídající účel dlouhodobého pobytu, je faktická nemožnost registrace v systému Visapoint, na základě které by mu byl přidělen termín, v jehož rámci by mohl podat žádost o zaměstnaneckou kartu. Vzhledem k tomu, že mu tento způsob neumožnil docílit podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, uchýlil se k absurdnímu postupu, kdy osobně konzulárnímu úředníkovi předal žádost o upuštění od osobního podání spolu s žádostí o zaměstnaneckou kartu.

24. Z obsahu žaloby i z vyjádření žalovaného je zřejmé, že účastníkům řízení je známo recentní rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č.j. 10 Azs 153/2016 – 52 (rozhodnutí NSS jsou dostupná na webové adrese www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí poukázal na tristní situaci z hlediska respektování základních práv jednotlivců, která nastala v souvislosti s fungováním systému Visapoint. V rozhodnutí bylo poukázáno na zdánlivě absurdní postupy občanů Vietnamu, kteří se na zastupitelském úřadu ČR v Hanoji snaží dosáhnout podání žádosti. Mezi těmito absurdními postupy žadatelů byl zmíněn i postup, kdy žadatel o dlouhodobý pobyt osobně zastupitelskému úřadu podá žádost o upuštění od osobního podání žádosti, k níž připojí samotnou žádost o dlouhodobý pobyt. Takto žadatelé postupují jen proto, aby dosáhli přijetí pobytové žádosti, která by bez registrace v systému Visapoint jinak přijata nebyla.

25. K samotnému fungování systému Visapoint Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí uvedl: “Je třeba si uvědomit, co je pravou podstatou sporu, který vede žalobkyně a který vede či vedlo spolu s ní množství dalších zejména vietnamských či ukrajinských státních občanů. Česká veřejná správa totiž zejména ve Vietnamu a na Ukrajině vytvořila pro žadatele o některá oprávnění k pobytu na území České republiky zcela neprůhledný a na svévoli příslušných úředníků založený systém přístupu k podávání těchto žádostí, neumožňující byť jen náznak vnější kontroly a naopak silně náchylný ke korupci a zneužití… Neuspokojivou situací se opakovaně zabýval vedle Nejvyššího správního soudu i veřejný ochránce práv a upozorňoval na ni veřejně již před delší dobou (viz zejm. jeho tiskovou zprávu „Nedostatky systému Visapoint odporují mezinárodním závazkům ČR“ z 11. 9. 2012, dostupnou ke dni 14. 5. 2017 na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy- 2012/nedostatky-systemu- visapoint-odporuji-mezinarodnim-zavazkum-cr/)... Podstatou tohoto systému bylo, že ještě ve fázi „předprocesní“, tj. ve fázi před podáním žádosti o příslušný pobytový titul, musel žadatel získat v tzv. systému Visapoint právo takovou žádost podat, přesněji řečeno získat „časové okénko“ v úředních hodinách příslušného zastupitelského úřadu, aby se mohl dostavit, jak mu příslušná ustanovení cizineckého práva ukládají, osobně na tento zastupitelský úřad a podat tam Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 57 A 11/2018 příslušnou žádost. Registrace v systému Visapoint přitom dle tvrzení mnoha žadatelů byla často jen obtížně proveditelná, neboť systém často vůbec neumožňoval termín k návštěvě zastupitelského úřadu získat. Tato tvrzení žadatelů nebyla veřejnou správou nikdy relevantně zpochybněna a jsou potvrzována i zjištěními monitoringu systému, o nichž je referováno ve shora uvedeném článku P. P. …“ V rozhodnutí následuje výčet judikatury Nejvyššího správního soudu, která se zabývala problematikou systému Visapoint v letech 2009 – 2012, a konstatování rozšířeného senátu, že: „Nejvyššímu správnímu soudu není známo, že by veřejná správa tuto judikaturu reflektovala tak, že by systém Visapoint v ní uvedeným požadavkům přizpůsobila. Naopak, z jednání veřejné správy je patrné, že se všemi prostředky snažila podstatu věci neměnit a i nadále si zachovat možnost zcela neprůhledného, nepředvídatelného a z vnějšku prakticky nekontrolovatelného postupu při „nabírání“ žádostí o pobytová oprávnění. Výsledkem byla další vlna judikátů, nyní již zaměřených na řešení konkrétních situací, kdy se žadatelé o pobytová oprávnění nejrůznějšími kreativními postupy snažili „probít do Kafkova Zámku“ a podat žádost o pobytové oprávnění jinak než za pomoci systému Visapoint…“ 26. Nejvyšší správní soud připustil vysokou administrativní náročnost zpracování pobytových žádostí, které svým počtem převyšují personální možnosti toho kterého zastupitelského úřadu, avšak technologie, které byly pro zvládnutí této administrace užity, musí být užívány takovým způsobem, který strukturuje masu žadatelů podle pravidel, která nejsou svévolná a která vyloučí rozhodování o žádostech na základě jiných než racionálních a férových kritérií. Po státu je nutno požadovat, aby, pokud povinnost osobního podání žádosti stanovil, také vytvořil adekvátní podmínky pro to, aby tuto povinnosti žadatelé mohli adekvátním způsobem splnit. Tato povinnost nesmí být státem zneužívána ke svévolnému faktickému bránění žadatelům své žádosti vůbec podat a tím podávání žádostí o pobytová oprávnění fakticky znemožnit.

27. V rozhodnutí byly rovněž zmíněny účinky žádostí, které byly podány tzv. nouzovým způsobem, tedy např. jako příloha ke stížnosti na postup konzulárního úředníka. Takto podané žádosti jsou dosavadní judikaturou zcela oprávněně považovány za žádosti podané účinně, jakkoliv takto podané žádosti znemožňují naplnit účel jejich osobního podání, kterým je zejména ověření totožnosti žadatele, jeho motivace a osobní a jiné poměry. Právě tyto žádosti podané nouzovým způsobem jsou dle Nejvyššího správního soudu jediným účinným nástrojem k ochraně práv žadatelů. Dokud veřejná správa svůj přístup nezmění, není důvod na uvedených závěrech judikatury cokoliv měnit.

28. Krajský soud ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu dospěl k závěru, že žalobce v nyní projednávané věci využil k podání žádosti o dlouhodobý pobyt jeden z výše zmiňovaných „nouzových“ způsobů, když žádost o zaměstnaneckou kartu podal namísto žádosti z důvodu studia.

29. Žádost žalobce byla příslušnému úřadu podána dne 1. 9. 2017. V té době bylo do zákona o pobytu cizinců novelou č. 222/2017 Sb. včleněno ust. § 169d odst. 2, § 169f a § 169h, jimiž zákonodárce na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu reagoval.

30. Dle ust. § 169d odst. 2 zákona o pobytu cizinců se osobním podáním žádosti rozumí úkon žadatele, při kterém se žadatel osobně dostaví ke správnímu orgánu, u kterého má být žádost podána, a osobě přímo se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu určené k přijetí žádosti podá žádost v době určené pro jednotlivé druhy a účely pobytových Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 57 A 11/2018 oprávnění a ve formě a způsobem, který stanoví tento zákon. Povinnost osobního podání žádosti se vztahuje i na zákonného zástupce. Podmínka osobního podání žádosti se považuje za splněnou v případě podání žádosti zastupitelskému úřadu prostřednictvím fyzické nebo právnické osoby, se kterou má Česká republika uzavřenou smlouvu o přijímání žádostí (dále jen „externí poskytovatel služeb“), jde-li o žádost takového druhu, jehož shromažďováním a předáváním je externí poskytovatel služeb pověřen.

31. Dle ust. § 169f zákona o pobytu cizinců je žadatel povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce.

32. Ustanovení § 169h zákona o pobytu cizinců dále upravuje případy, kdy je žádost o udělení pobytového oprávnění nepřijatelná. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení nepřijatelnost žádosti zjišťuje u žádosti podané na zastupitelském úřadu zastupitelský úřad a u žádosti podané ministerstvu ministerstvo. Je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.

33. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě obhajuje legitimitu svého postupu účinností výše citovaných zákonných ustanovení, která příslušné úřady dle jeho názoru zmocňuje k tomu, aby regulovaly podané pobytové žádosti. Uvedenými zákonnými ustanoveními byla dle žalovaného zmiňovaná judikatura Nejvyššího správního soudu překonána.

34. S uvedenými závěry žalovaného se krajský soud neztotožnil. Novelou včleněná zákonná ustanovení pouze definují, co se rozumí pojmem „osobní podání žádosti“, stanovují povinnost sjednat si termín osobního podání žádosti a upravují pravomoci zastupitelského úřadu v případě, kdy povinnost osobního podání žádosti splněna není. Tato zákonná ustanovení však nezměnila ničeho na samotném chodu a fungování systému Visapoint, který i v době podání žádosti žalobkyně nebyl schopen žadatelům zajistit, že své žádosti budou moci v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem podat.

35. Uvedená zákonná ustanovení neopravňují zastupitelské úřady dle svého uvážení stanovovat kvóty pobytových žádostí, jejichž podání bylo fakticky podmíněno fungováním nekontrolovatelného systému Visapoint, provozovaného externím provozovatelem, který nebyl schopen zajistit jeho transparentnost.

36. Veřejná správa přijetím uvedených zákonných ustanovení nijak relevantně na judikaturu Nejvyššího správního soudu nereagovala. Nevyužila jiné vhodnější technologie, nezavedla vícestupňovou proceduru posuzování žádostí, prvky náhodného výběru ani nástroje ekonomické regulace. Do zákona byla pouze včleněna zákonná ustanovení konkretizující postupy žadatelů a postupy zastupitelských úřadů případně ministerstva. Systém Visapoint těmito legislativními změnami dotčen nebyl a jeho fungování i nadále neumožňovalo žadatelům získat v přiměřené době termín pro podání žádosti o pobytové oprávnění.

37. Nezákonnosti a nefunkčnosti systému Visapoint svědčí i skutečnost, že provoz tohoto systému byl, mimo jiné z důvodu jeho netransparentnosti i z důvodu vypršení smlouvy s jeho provozovatelem, ke dni 31. 10. 2017, ukončen. Skutečnost, že žalobkyně podala svou žádost v době, kdy systém fungoval, jí nemůže být kladena k tíži.

38. Soud pro úplnost poukazuje též na závěry Veřejného ochránce práv učiněné v tiskové zprávě ze dne 2. 9. 2013, které přímo souvisí s žádostmi o dlouhodobý pobyt za účelem Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 57 A 11/2018 sloučení rodiny podávanými na základě registrace v systému Visapoint, a které tedy dopadají i na nyní projednávanou věc: „Řízení proti České republice zahájila Evropská komise v souvislosti s internetovým systémem Ministerstva zahraničních věcí Visapoint, jehož prostřednictvím se cizinci ve vybraných zemích musí nejprve zaregistrovat, aby poté mohli podat žádost o vízum k pobytu v ČR nad 90 dnů nebo žádost o dlouhodobý/trvalý pobyt. Už od roku 2011 veřejný ochránce práv opakovaně upozorňoval Ministerstvo zahraničních věcí, že systém Visapoint nefunguje a registraci neumožňuje. Kladením nesplnitelné podmínky je tak cizincům odepřeno právo žádost vůbec podat, tedy i základní právo na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že jsou tímto způsobem omezováni i cizinci žádající o dlouhodobý či trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny nebo za účelem studia, kteří mají na povolení k pobytu právní nárok, jedná se ze strany České republiky o porušování závazků vyplývajících z práva Evropské unie.“ 39. Napadení usnesení soud považuje za přezkoumatelné, neboť je z něho patrno, z jakého důvodu byla považována za nepřijatelnou, tedy že nebyla podána osobně. Tato skutečnost se nezakládá na pravdě, jestliže žalobcem tato žádost osobně podána byla, neboť ze spisu vyplývá, že žalobce osobně jednal s úředníkem a byl mu rovněž v rámci tohoto jednání vydán stejnopis záznamu o usnesení o nepřijatelnosti jeho žádosti. Žádost o zaměstnaneckou kartu byla žalobcem podána tedy osobně.

40. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, jestliže bylo zjištěno, že žalobce si vytvořil v systému Visapoint registraci pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia, a to z důvodu faktické nemožnosti registrace ve Visapointu na jejímž základě by mu byl přidělen termín pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem vydání zaměstnanecké karty. Jak vyplývá ze správního spisu, tento systém neumožnil žalobci docílit podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, jestliže se celkem šestkrát během týdne od 24. 8. do 31. 8. 2017 pokusil o registraci a volná místa k dispozici nebyla, proto se žalobce byl nucen uchýlit k tomuto postupu a zvolil tento tzv. nouzový způsob. Při rozhodování krajský soud vycházel z rozsudku rozšířeného senátu č. j. 10Az 153/2016, kde se řeší účinky žádostí podaných tzv. nouzovým způsobem. Podle judikatury, jsou takové žádosti považované za účinné podané, neboť jsou jediným nástrojem k ochraně práv žadatelů. Pokud tedy žalobce podal žádost o zaměstnaneckou kartu, měla být tato žádost považována za účinně podanou, neboť se v době jejího podání jednalo o účinný prostředek.

41. Ze shora uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené usnesení postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud dále v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, která neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 57 A 11/2018 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. února 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.