57 A 11/2023

Rubrum

č. j. 57 A 11/2023- 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P. D. bytem zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Sojákem sídlem Mikuláše z Husi 382/12, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2023, č. j. KUJCK 15967/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 4. 4. 2023 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 57 A 11/2023 řád, v pozdějším znění (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 10. 10. 2022, č. j. OŽP/56900/22/Ca-702 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o zrušení vodního díla – melioračního hlavníku na pozemku p. č. XA v k. ú. X.

2. Žalobce namítá, že prvostupňové a napadené rozhodnutí poškozují jeho vlastnická práva a svobodu rozhodování o hospodaření s jeho pozemkem dle vlastního uvážení. Nesouhlasí s tvrzením správních orgánů, že je meliorační hlavník na pozemku parc. č. XA v k. ú. X v jeho vlastnictví. Žalobci, jakožto majiteli půdy, náleží pouze odvodňovací detaily a meliorační hlavník patří do vlastnictví Státního pozemkového úřadu České republiky, současně uvádí, že mu nikdy nebyly předány plány umístění melioračního hlavníku. Žalobce dále zdůrazňuje, že meliorační hlavník neslouží svému účelu.

3. Pozemek parc. č. XA v k. ú. X je trvalým travním porostem, který je žalobce správními orgány nucen odvodňovat, ačkoliv nemá zájem o podpůrné odvodňování tohoto pozemku. Žalobce se domnívá, že zavodnění předmětného pozemku ničím neomezuje ani neohrožuje práva vlastníků pozemků v blízkosti. Přebytečná voda dle žalobce steče samospádem do přilehlé vodní plochy na parc. č. XB v k. ú. X, čímž dochází k přirozenému zadržování vody v přírodě. Žalobce v žalobě dále věnuje podstatnou část popisování funkčnosti melioračních zařízení, způsobům a účinkům odvodňování pozemků a následkům pro životní prostředí. Žalobce závěrem žaloby poukazuje na obecný zájem části odborné veřejnosti na zrušení meliorací a nedostatek srážkových vod i vod povrchových.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvádí, že základem pro přechod podrobného odvodňovacího zařízení do vlastnictví nového nabyvatele (žalobce) se stalo od 1. 1. 2004 ustanovení § 126 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“).

5. Žalovaný ve vyjádření vysvětluje, co je hlavním a co podrobným odvodňovacím zařízením s odkazem na § 2 odst. 5 a 6 vyhlášky č. 225/2002 Sb., a upozorňuje, že pojem hlavník není zkráceným výrazem pro hlavní meliorační zařízení. Rovněž žalovaný doplňuje s odkazem na rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 29. 3. 2010, č. j. VÚP/17068/10/Há, že Zemědělská vodohospodářská správa nevlastní v zájmovém území žádné zařízení ani tok, z čehož žalovaný implicitně dovozuje, že všechny meliorace včetně předmětného hlavníku jsou ve vlastnictví vlastníků pozemků. Žalovaný dodává, že nebyl-li by žalobce vlastníkem melioračního hlavníku, nemohl by ani žádat o zrušení vodního díla.

6. Žalovaný zdůrazňuje, že (hydro)meliorace je souborem vodohospodářských opatření vedoucích ke zlepšení přírodních podmínek pro technické využití krajiny nebo zlepšení životního prostředí, rovněž zajišťují ochranu půdy před záplavami úpravou odtoku v krajině, výstavbou ochranných hrází a zajišťují odvodnění zamokřené půdy. Bylo prokázáno, že vlivem nefunkčnosti původního melioračního systému na pozemcích p. č. XC a p. č. XA, oba v k. ú. X došlo k zamezení odtoku vody z melioračního hlavníku a vzdouvání v šachtě na sousedním pozemku p. č. XC v k. ú. X a trvalému podmáčení tohoto pozemku. Uvedené dle žalovaného splňuje podmínky pro strpění ve smyslu § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona. Žalovaný shledává účelné upřednostnit zachování funkce celého Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 A 11/2023 melioračního systému, jenž svědčí vlastníku pozemku p. č. XC v k. ú. X, neboť nový stav by byl pro vlastníka tohoto pozemku téměř neřešitelný.

III. Obsah správního spisu

7. Součástí správního spisu jsou podklady související se všemi dalšími správními řízeními, která jsou či byla vedena s žalobcem jako účastníkem řízení a týkají se předmětného melioračního hlavníku umístěného na pozemku žalobce p. č. XA v k. ú. X.

8. V nyní projednávané věci obdržel vodoprávní úřad dne 30. 8. 2022 žádost žalobce o zrušení vodního díla – melioračního hlavníku na pozemku p. č. XA v k. ú. X. Žalobce svou žádost o zrušení vodního díla zdůvodňoval argumenty obdobnými jako v žalobě. Dne 29. 9. 2022 se žalobce dotazoval vodoprávního úřadu na stav řízení o jeho žádosti ze dne 30. 8. 2022, neboť dosud neobdržel žádnou informaci o průběhu řízení. Následovalo dne 10. 10. 2022 vydání prvostupňového rozhodnutí, jímž byla žádost žalobce o zrušení vodního díla zamítnuta. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí včas odvolal a následně své odvolání dne 3. 1. 2023 a dne 24. 1. 2023 doplnil. Žalovaný rozhodl o odvolání včetně všech doplnění napadeným rozhodnutím, kterým bylo odvolání jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

IV. Návrh žalobce na přerušení řízení

9. Žalobce navrhl přerušení řízení z důvodu vedení stavebního řízení sp. zn. VÚP/2785/99/Ha a sp. zn. VÚP/2260/2023/SO o zrušení či nezrušení vodního díla, meliorací na sousedních, výše postavených, zastavěných parcelách č. XC a stavebních parc. č. st. XD, st. XE, st. XF, st. XG, st. XH, st. XCH vše v k. ú. X. Žalobce se domnívá, že bylo-li by zrušeno vodní dílo na specifikovaných pozemcích, nemuselo by již probíhat odvodňování pozemku proti jeho vůli a mohlo by dojít k odstranění vodního díla také z jeho pozemku p. č. XA v k. ú. X. Dle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., může předseda senátu řízení usnesením přerušit, zjistí-li, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá. Krajský soud dospěl k závěru, že stavební řízení, pro nějž se žalobce domáhá přerušení soudního řízení, nemůže mít vliv na meritorní posouzení žaloby. Byla-li by meliorace na výše postavených pozemcích zrušena, bylo by to důvodem pro opětovné podání žádosti o zrušení vodního díla – melioračního hlavníku. V nyní projednávané věci by výsledek stavebního řízení neměl vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, které bylo rozhodnuto podle skutkového i právního stavu platného v době rozhodování správního orgánu. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006-99: „Soudem prováděné dokazování vždy musí směřovat výlučně k osvědčení skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu; ke skutkovým novotám se zásadně nepřihlíží.“ Proto soud neshledal důvody pro přerušení řízení podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s.

V. Právní názor soudu ve věci

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

11. Při jednání dne 18. 10. 2023 žalobce sdělil, že netrvá na vydání rozsudku, kterým by soud uložil správnímu orgánu vydat rozhodnutí o zrušení melioračního hlavníku na parc. č. XA v k. ú. X. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 A 11/2023 12. Obecně krajský soud nejprve poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54). Ve vztahu k těm námitkám, které žalobce ponechal pouze v obecné rovině a neuvedl k nim konkrétnější právní argumentaci, bude proto i odůvodnění tohoto rozsudku obecné.

13. Míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci žalobcova advokáta (srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78).

14. V prvé řadě se krajský soud zabývá námitkou žalobce, že není vlastníkem melioračního hlavníku na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, vlastníkem je Státní pozemkový úřad. Krajský soud k tomu uvádí, že otázka vlastnictví melioračního hlavníku na pozemku parc. č. XA v k. ú. X, byla již důkladně vyřešena v řízení sp. zn. 51 A 17/2022 vedeném u zdejšího soudu. Podle krajského soudu vodní dílo na pozemku žalobce není hlavním odvodňovacím zařízením, ale podrobným odvodňovacím zařízením. Správní orgány nepochybily, pokud žalobce považovaly dle § 126 odst. 3 vodního zákona za vlastníka daného podrobného odvodňovacího zařízení. Žalobce se stal ode dne 1. 1. 2004 vlastníkem podrobného odvodňovacího zařízení, s čímž na něj byly přeneseny také povinnosti týkající se řádného provozování a údržby staveb ve smyslu § 154 stavebního zákona, § 56 vodního zákona a § 3, § 4 a § 6 vyhlášky č. 225/2002 Sb., Ministerstva zemědělství o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně (dále jen „vyhláška“). Žalobce nevznesl žádné skutečnosti, jimiž by relevantně zpochybnil vlastnictví k podrobnému odvodňovacímu zařízení. Neuvedl, že by v příslušné lhůtě projevil nesouhlas s nabytím vlastnického práva k podrobnému odvodňovacímu zařízení a neuvedl ani žádné jiné skutečnosti, které by mohly závěr o vlastnickém právu žalobce zpochybnit. Namítá-li žalobce, že mu nebyly nikdy předány plány umístění melioračního hlavníku nelze než konstatovat, že faktické předání technické dokumentace není dle uvedeného podmínkou přechodu vlastnického práva k takovému odvodňovacímu zařízení. Krajský soud má za prokázané, že posuzovaný meliorační hlavník je ve vlastnictví žalobce, námitka zpochybňující jeho vlastnictví je proto shledána nedůvodnou.

15. Žalobce dále namítá, že v důsledku zamítnutí žádosti o zrušení melioračního hlavníku na pozemku parc. č. XA v k. ú. X dochází k poškozování jeho vlastnického práva k předmětnému pozemku, resp. omezování práva rozhodovat si o svém majetku dle vlastního uvážení. Podle § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba k vodohospodářským melioracím pozemků nebo její část, která souvisí s více pozemky nebo byla zřízena ve veřejném zájmu a která byla vybudována před účinností tohoto zákona, je povinen strpět stavbu k vodohospodářským melioracím pozemků nebo její část na svém pozemku. Krajský soud tak shledává i žalobní námitku brojící proti zásahům do vlastnických práv nedůvodnou, neboť dle v § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona je povinnost vlastníka stavbu k vodohospodářským melioracím na pozemku strpět. Právo rozhodovat si o svém majetku dle vlastního uvážení bylo zákonným způsobem (§ 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona) omezeno a žalobce je povinen takovou restrikci respektovat a nedošlo tak k neoprávněnému zásahu do jeho vlastnických práv. Právo vlastníka nakládat s věcí může být omezeno veřejnoprávními předpisy, což právě v nyní projednávané věci Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 A 11/2023 nastalo. Předmětný meliorační hlavník splňuje podmínku jeho vybudování před účinností vodního zákona předpokládanou v § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona. Vodní zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002, podle podkladů založených ve správním spise bylo vydáno stavební povolení již v roce 1986 a kolaudační rozhodnutí ke stavbě odvodnění bylo vydáno v roce 1988, proto § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona dopadá na nyní projednávanou věc.

16. Žalobní argumentace založená na tom, že žalobce nemá zájem na dalším podpůrném odvodňování jeho pozemku, neboť se domnívá, že větší užitek jeho pozemku přináší zavodňování, není s ohledem na § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona dostatečným důvodem pro zrušení melioračního zařízení. Meliorační hlavník a meliorační potrubí slouží primárně pro odvodnění sousedního pozemku parc. č. XC v k. ú. X, aby nedocházelo ke vzdouvání vody v šachtě a následnému trvalému podmáčení tohoto sousedního pozemku. Meliorační hlavník na pozemku žalobce souvisí s více pozemky jak předpokládá § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona.

17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl: „Jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů je jednání v souladu s veřejným zájmem. (…) Vztah střetu zájmů je nutno posuzovat s ohledem na obecné principy a hodnoty společnosti. Odvolací orgán upřednostnil zachování funkce melioračního systému, který svědčí vlastníku pozemku parc. č. XC, před změnou požadovanou odvolatelem, neboť „nový stav“ by byl pro vlastníka pozemku p. č. XC téměř neřešitelný.“ Zajištění funkčnosti stávajícího melioračního hlavníku je i v souladu s veřejným zájmem, a proto správní orgány v projednávané věci rozhodovaly správně ve prospěch veřejného zájmu (§ 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona).

18. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že v projednávané věci nastalo naplnění podmínek stanovených v § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona nezbytných pro vznik povinnosti strpět stavbu k vodohospodářským melioracím na svém pozemku. Zcela prokazatelně slouží posuzovaný meliorační hlavník sousednímu pozemku, proto podmínka souvislosti s více pozemky, jak předpokládá § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona, je splněna a též že slouží veřejnému zájmu. Pro aplikaci § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona a povinnosti žalobce strpět na svém pozemku stavby k vodohospodářským melioracím postačí splnění i jen jednoho z těchto předpokladů.

19. Žalobce podstatnou část žalobní argumentace věnoval okolnostem vzniku staveb k vodohospodářským melioracím, principům fungování odvodnění, účelnosti melioračních hlavníků v současnosti a rovněž nepřiznivým vlivům jejich fungování pro přirozené odvodňování. Krajský soud se žalobním tvrzením ohledně odborné stránky fungování staveb k vodohospodářským melioracím nezabýval, neboť taková tvrzení nejsou rozhodná pro přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce svou odbornou argumentaci věnuje vlivům melioračních zařízení obecně na okolní krajinu, nepoukazoval na konkrétní nepříznivé vlivy v nyní projednávané věci, které by byly prokazatelné. Obecný zájem části odborné veřejnosti, jak uvádí žalobce, na zrušení nedůvodných meliorací není legitimním důvodem pro vyhovění žalobě a zrušení napadeného rozhodnutí.

20. Ani obecné tvrzení žalobce o nedostatku vody, a to i vody srážkové, není způsobilé zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že nechce svůj pozemek více vysušovat melioračním hlavníkem a pokouší se zajistit přirozené zadržování vody v přírodě. Soud se tímto tvrzením žalobce nemůže zabývat po odborné stránce, neboť mu takové hodnocení nepřísluší. Ve vztahu k přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí nemá takto formulované tvrzení žádný význam, neboť se nejedná o řádný žalobní bod, z něhož Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 A 11/2023 by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné. V projednávané věci bylo předmětem přezkumu, zda správní orgány při zamítnutí žádosti žalobce o zrušení melioračního zařízení hodnotily kritéria stanovená v § 56 odst. 4 písm. a) vodního zákona a posoudily vliv požadovaného záměru na okolní pozemky, což řádně učinily. Krajský soud proto neshledal důvodnými obecně formulované námitky, resp. zmínky konstatující obecná odborná tvrzení týkající se odvodňování pozemků.

21. Soud vyhodnotil důkazní návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku ohledně funkčnosti, poškozování a opodstatnění melioračního hlavníku jako irelevantní, neboť není s ohledem na předmět řízení pro posouzení věci potřebný. Proto soud důkazní návrh žalobce jako nadbytečný zamítl.

VI. Závěr, náklady řízení

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 18. října 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.