57 A 13/2025

Rubrum

č. j. 57 A 13/2025- 85 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: P. S. bytem proti žalované: obec Svatá Maří sídlem Svatá Maří 34, 385 01 Vimperk za účasti: Mgr. M. S. o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nečinnosti takto:

Výrok

I. Postup žalované, která po zrušení části územního plánu obce Svatá Maří týkající se pozemku p. č. X v katastrálním území X rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2019, č. j. 50 A 90/2018-38, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 A 6/2023-88, bezodkladně nerozhodla o dalším zákonem předvídaném postupu směřujícím k odstranění absence účinné územně plánovací regulace tohoto pozemku, je nezákonný. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 57 A 13/2025

II. Žalované se zakazuje pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v nečinném udržování stavu, v němž pozemek p. č. X v katastrálním území X není pokryt účinnou územně plánovací regulací v důsledku zrušení části územního plánu uvedenými rozsudky ve výroku

I.

III. Žalované se přikazuje, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku rozhodla podle § 114 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, o dalším zákonném postupu směřujícím k odstranění absence účinné územně plánovací regulace pozemku p. č. X v katastrálním území X, a aby ve lhůtě 1 roku ode dne právní moci tohoto rozsudku tento postup ukončila vydáním příslušné územně plánovací dokumentace nebo její změny, popřípadě jiným zákonem předvídaným rozhodnutím či úkonem, jímž bude absence účinné územně plánovací regulace uvedeného pozemku odstraněna.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 239 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce má za to, že jeho pozemek p. č. X v k. ú. X, jehož je spoluvlastníkem, je dlouhodobě bez regulace územním plánem. V této skutečnosti spatřuje zásah do svého vlastnického práva. Má za to, že je v nepřiměřené nejistotě ohledně způsobu regulace a možností využití pozemku. Žalovaná je podle jeho názoru nečinná, jestliže bezodkladně nerozhodla o pořízení územního plánu v rozsahu krajským soudem zrušené části tohoto plánu. Žalobce popisuje, že zdejší soud rozsudkem ze dne 13. 2. 2019, č. j. 50 A 90/2018-38, zrušil územní plán žalované v části týkající se uvedeného pozemku. Na tuto skutečnost dle žalobce reagovala změna č. 2 územního plánu žalované, kterou zdejší soud zrušil ve vztahu k uvedenému pozemku rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 A 6/2023-88. Z toho dle žalobce plyne, že jeho pozemek není územním plánem regulován.

2. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhá ochrany proti postupu žalované, která podle jeho tvrzení nepřijala konkrétní opatření směřující k odstranění stavu, v jehož důsledku není dotčená část pozemku parc. č. X v katastrálním území X pokryta účinnou územně plánovací regulací.

3. Podle žalobce tak žalovaná měla bezodkladně postupovat podle § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, případně nyní podle § 114 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, a přijmout konkrétní postup vedoucí k odstranění vzniklé regulační mezery.

4. Žalobce namítá, že v důsledku absence územně plánovací regulace je vystaven nepřiměřené nejistotě ohledně možného využití svého pozemku, nemůže reálně plánovat stavební záměry, obtížně s pozemkem disponuje a je tím zasaženo do jeho vlastnického práva. Konkrétně uvádí, že nemůže dokončit řádně povolenou stavbu a provést „změnu stavby před dokončením“. Za správnost vyhotovení: G. K. 3 57 A 13/2025 5. Domáhá se proto určení nezákonnosti zásahu, zákazu pokračování v něm a uložení povinnosti žalované projednat a rozhodnout o dalším postupu, popřípadě ve stanovené lhůtě vydat změnu územního plánu. Odkazuje přitom na dle svého názoru skutkově a právně přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2025, č. j. 3 As 148/2024-41, a na něj navazující rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2025, č. j. 63 A 18/2024-52.

II. Vyjádření žalované k žalobě, replika žalobce

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2025 navrhuje podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Má za to, že nečinná není. Poukazuje zejména na to, že po zrušení části změny č. 2 územního plánu činila kroky v oblasti územního plánování, zejména nechala zpracovat a zastupitelstvem schválit zprávu o uplatňování územního plánu S. M. za období 2020 až 2024. Současně připouští, že v jejím správním území existuje místo, které není regulováno územním plánem, tvrdí však, že i toto území je dočasně regulováno stavebním zákonem jako nezastavěné území.

7. Žalobce v replice ze dne 12. 9. 2025 setrval na žalobě. Nad rámec žalobních tvrzení zdůraznil, že ani po podání žaloby žalovaná nepřijala žádný konkrétní krok k pořízení změny územního plánu. Žalobce uvedl, že na zasedání zastupitelstva dne 8. 8. 2025 nebyl projednán návrh na zahájení pořizování nové změny územního plánu a že takový bod nebyl zařazen ani na program zasedání dne 12. 9. 2025. Žalobce dále rozporoval tvrzení žalované, že schválení zprávy o uplatňování územního plánu představuje faktické rozhodnutí o pořízení změny územního plánu. Podle žalobce zpráva obsahuje pouze obecné doporučení, že územní plán včetně jeho změn se má následnou změnou prověřit a uvést do souladu s platnou legislativou, nejde však o konkrétní rozhodnutí zastupitelstva o pořízení nové změny.

8. Krajský soud přípisem ze dne 14. 5. 2026, č. j. 57 A 13/2025-82, vyzval žalovanou, aby sdělila, zda od jejího vyjádření došlo k relevantní změně v postupu směřujícím k odstranění absence územně plánovací regulace dotčené části pozemku. Žalovaná na výzvu nereagovala.

III. Shrnutí dosavadního stavu

9. Ze správního spisu a z předchozích soudních rozhodnutí vyplývá, že územní plán S. M. byl zastupitelstvem obce vydán usnesením ze dne 7. 10. 2016, č. 7/2016, a nabyl účinnosti dne 26. 10. 2016.

10. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2019, č. j. 50 A 90/2018- 38 (první rozsudek), byl územní plán S. M. vydaný usnesením zastupitelstva dne 7. 10. 2016 zrušen v části týkající se pozemku p. č. X v katastrálním území X. Důvodem tohoto zrušení bylo podle rekapitulace krajského soudu to, že obec nesprávně zahrnula pozemek p. č. X do zastavěného území, ačkoli tento pozemek nesplňoval definiční znaky zastavěného stavebního pozemku.

11. Zastupitelstvo obce S. M. následně usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. 2/21, schválilo pořízení změny č. 2 územního plánu S. M. Předmětem změny č. 2 územního plánu bylo mimo jiné zapracování výsledku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 57 A 6/2023- 88 ve vztahu k pozemku p. č. X. Za správnost vyhotovení: G. K. 4 57 A 13/2025 12. Změnou č. 2 územního plánu byl pozemek p. č. X vymezen pouze zčásti jako zastavitelná plocha s funkčním využitím smíšené obytné - návrh. Žalobce namítal, že došlo ke zmenšení zastavitelné plochy oproti původnímu územnímu plánu a že jeho námitky nebyly řádně vypořádány.

13. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 A 6/2023- 88 (druhý rozsudek), byla změna č. 2 územního plánu S. M. zrušena v části týkající se pozemku p. č. X v katastrálním území X. Krajský soud v tomto rozsudku dovodil, že odůvodnění rozhodnutí o námitce žalobce bylo nedostatečné, neboť z něj nebylo patrno, proč bylo přistoupeno k vymezení části pozemku do plochy smíšené obytné právě v daném rozsahu a nikoli v rozsahu požadovaném žalobcem.

14. Krajský soud zároveň výslovně konstatoval, že změnou č. 2 byla do plochy smíšené obytné zahrnuta pouze část pozemku p. č. X, zatímco o zbývající části nebylo rozhodováno a nebyly stanoveny podmínky, jak má být tato zbývající část pozemku využita. Soud také uvedl, že nelze konstatovat, že by pro zbývající část pozemku platil původní územní plán S. M., neboť v této části byl tento původní územní plán již zrušen rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 2. 2019.

IV. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud posoudil podanou žalobu; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozhodnutí (§ 87 odst. 1 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“).

16. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná.

18. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

19. Jelikož se v tomto případě jedná o tzv. trvající zásah, žaloba je ve smyslu § 84 odst. 1 s. ř. s. včasná. Není zde ani jiného prostředku obrany, který by žalobce mohl využít a žaloba je proto přípustná (§ 85 s. ř. s.). Aktivní legitimace žalobce jako spoluvlastníka dotčeného pozemku je rovněž dána.

20. Žalobce v rámci své žaloby poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2025, č. j. 3 As 148/2024-41, a na něj navazující rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2019, č. j. 63 A 18/2024-52. Závěry Nejvyššího správního soudu a zdejšího soudu v uvedených věcech jsou plně přenositelné a krajský soud neshledal důvod, pro který by se od nich odchýlil. V těchto věcech se soudy zabývaly obdobnou situací. Nejvyšší správní soud se zabýval zásahovou žalobou vlastníka, který tvrdil, že po zrušení části územního plánu vzniklo na jeho pozemku tzv. bílé místo a obec nečinila kroky k nápravě. Nejvyšší správní soud uvedl, že „Jestliže v této situaci žalovaná prodlévá s pořízením a schválení změny územního plánu, souladné se závazným právním názorem dle zrušujícího rozsudku KS, vystává zde přinejmenším otázka, zda taková nečinnost není nezákonným zásahem. Nejvyšší správní soud Za správnost vyhotovení: G. K. 5 57 A 13/2025 přisvědčuje stěžovateli, že ten se zjevně ocitá v absurdní situaci: dosáhl sice dříve úspěchu před krajským soudem, neboť dosáhl zrušujícího rozsudku KS, avšak význam tohoto rozsudku je nyní „vyprázdněn“ nečinností žalované, která na zrušující rozsudek měla v souladu s § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 reagovat, avšak zůstává nečinná.“ Krajský soud následně shledal nezákonnost postupu dané obce a popsal, že dospěl k závěru, že „nečinnost žalované, která v rozporu s § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, resp. s § 114 odst. 1 nového stavebního zákona, bezodkladně nerozhodla o pořízení územního plánu v rozsahu krajským soudem zrušené části tohoto plánu, vztahující se na pozemky žalobce, ve spojení s následky této nečinnosti, zasahuje do veřejných subjektivních práv žalobce. Konkrétně do jeho vlastnického práva, kdy žalobce je vystaven nepřiměřené nejistotě ohledně způsobu regulace, resp. možného využití těchto pozemků. Vydáním územního plánu v této části by žalobce získal informace o dlouhodobých podmínkách, za kterých může realizovat svůj stavební záměr. Žalovaná však svou nečinností, rozpornou s § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 (§ 114 odst. 1 nového stavebního zákona), fakticky vyprázdnila význam shora zmiňovaného rozsudku zdejšího soudu, kterým byl její územní plán částečně zrušen.“ 21. Rozhodování o územním plánu a jeho změnách je výkonem samostatné působnosti obce a vlastník pozemku obecně nemá veřejné subjektivní právo na pořízení změny územního plánu podle svých představ. Tento závěr vyplývá mimo jiné z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 As 322/2016-58, ze dne 12. 6. 2023, č. j. 5 As 333/2022-23, a ze dne 19. 12. 2024, č. j. 8 As 108/2024-35. V projednávané věci je však podstatou žaloby tvrzení, že po soudním zrušení části územně plánovací dokumentace vznikla ve vztahu k části jeho pozemku regulační mezera a žalovaná na ni nepřijala konkrétní zákonem předvídaný postup. Soud proto posuzuje otázku, zda žalobce může být po nepřiměřenou dobu ponechán ve stavu právní nejistoty vyvolané nečinností žalované po soudním zrušení části územně plánovací dokumentace.

22. Právě tento rozdíl zdůraznil Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku č. j. 3 As 148/2024- 41. Jako v uvedené věci, ani nyní žalobce netvrdí, že by zrušení územního plánu nemělo zákonem předvídané důsledky, nýbrž že vzniklé bílé místo ve spojení s trvající nečinností obce zasahuje do jeho vlastnického práva. Na pozemek se nadále vztahuje obecná právní úprava stavebního práva a individuální stavební záměry mohou být posuzovány stavebním úřadem podle příslušných zákonných kritérií, avšak chybí zde účinná územně plánovací regulace, tedy regulace prostřednictvím územního plánu, která by určila konkrétní způsob využití dotčené plochy a podmínky jejího využití. Obecný režim nezastavěného území podle stavebního zákona je pouze zákonným následkem absence konkrétní územně plánovací regulace. Nenahrazuje však územní plán jako koncepční nástroj regulace území obce. Územní plán má stanovit urbanistickou koncepci, vymezit plochy s rozdílným způsobem využití a stanovit podmínky pro jejich využití. Pouhé podřazení pozemku pod obecný režim nezastavěného území tak vlastníkovi neposkytuje srovnatelnou míru právní jistoty ohledně budoucího využití pozemku. Podle správních soudů může být situace, ve které obec prodlévá s pořízením a schválením změny územního plánu souladné se závazným právním názorem soudu, nezákonným zásahem a v této věci tomu tak je.

23. Jakkoli je s ohledem na okamžik rozhodování krajského soudu rozhodná aktuální úprava, pro úplnost krajský soud nejprve poukazuje na § 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., Za správnost vyhotovení: G. K. 6 57 A 13/2025 stavebního zákona (dále jen „starý stavební zákon“), územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí. Podle § 55 odst. 3 starého stavebního zákona dále platilo, že dojde-li ke zrušení části územního plánu nebo nelze-li podle něj rozhodovat na základě § 54 odst. 4 až 6, zastupitelstvo obce bezodkladně rozhodne o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu. Zpráva o uplatňování územního plánu ani zadání změny územního plánu se v tomto případě nezpracovávají.

24. Aktuální právní úprava, nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „stavební zákon“), popisuje ve svém § 80 odst. 1 jako základní koncepční dokument obce k usměrňování územního rozvoje a ochrany hodnot jejího území. Ustanovení § 114 poté upravuje následky zrušení územně plánovací dokumentace.

25. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona dojde-li ke zrušení územně plánovací dokumentace nebo její části nadřízeným orgánem územního plánování v přezkumném řízení nebo soudem, schvalující orgán bezodkladně rozhodne o a) pokračování v pořizování územně plánovací dokumentace, přičemž pořizovatel naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením dotčen, b) pořízení nové územně plánovací dokumentace nebo její změny, nebo c) zastavení pořizování v případě regulačního plánu nebo změny územně plánovací dokumentace.

26. Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona při zrušení změny územně plánovací dokumentace platí územně plánovací dokumentace ve znění před touto změnou. Je-li to nezbytné, zajistí pořizovatel úpravu úplného znění.

27. Z uvedeného plyne, že po zrušení části územního plánu je obec povinna na tuto skutečnost reagovat zákonem stanoveným způsobem. Jak plyne z níže uvedeného, tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila.

28. Jak již krajský soud popsal výše, prvním rozsudkem č. j. 50 A 90/2018-38 krajský soud zrušil původní územní plán obce z roku 2016 v části týkající se pozemku žalobce p. č. X. Na to reagovala žalovaná vydáním Změny č. 2, kterou vymezila jako zastavitelnou plochu (smíšenou – obytnou) pouze část tohoto pozemku. O zbývající části pozemku Změna č. 2 nijak nerozhodla a nestanovila podmínky jejího využití. Krajský soud ve svém druhém rozsudku č. j. 57 A 6/2023-88 výslovně konstatoval, že pro tuto nevyřešenou zbývající část pozemku územní plán neplatí, protože byl v této části zrušen již předchozím rozsudkem. Protože žalovaná vyřešila pozemek pouze částečně a ponechala zbytek bez jakékoliv regulace, vyhodnotil soud tento postup jako neúplný a nezákonný. Z tohoto důvodu zrušil i Změnu č. 2 územního plánu, a to opět v části týkající se pozemku p. č. X. Za správnost vyhotovení: G. K. 7 57 A 13/2025 29. Mezi účastníky není sporné, že tento pozemek žalobce není pokryt účinnou územně plánovací dokumentací; žalovaná tuto skutečnost ve svém vyjádření k žalobě připouští.

30. Z uvedeného plyne, že v čase došlo jak ke zrušení samotného vydaného územního plánu v dané části, tak i reagující změny. Z tohoto důvodu zde není územně plánovací dokumentace, která by ve smyslu § 114 odst. 2 stavebního zákona pozemek žalobce upravovala.

31. Chybí-li ve vztahu ke konkrétní části pozemku účinná územně plánovací regulace, absentuje právě ta informace, kterou má územní plán podle § 43 odst. 1 stavebního zákona poskytovat, a to zařazení pozemku do určité plochy s rozdílným způsobem využití a stanovení podmínek využití této plochy. Vlastník pak z územního plánu nemá k dispozici informaci o dlouhodobém způsobu využití dotčené části pozemku, což je významné pro výkon jeho vlastnického práva. V projednávané věci přitom již krajský soud v rozsudku č. j. 57 A 6/2023-88 výslovně konstatoval, že o zbývající části pozemku p. č. X nebylo ani tehdy rozhodováno a nebyly stanoveny podmínky, jak má být tato část pozemku využita.

32. Význam informací o dlouhodobých podmínkách využití území zdůraznil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 As 132/2016-86. V něm popsal, že vydáním regulačního plánu by vlastník získal informace o dlouhodobých podmínkách, za jakých může realizovat svůj záměr, a že dlouhodobá nečinnost při vydání takové regulace může přímo zasáhnout do jeho právní sféry. Tyto závěry nejsou s nynější věcí totožné skutkově, jsou však přiléhavé v tom, že právní jistota ohledně budoucího využití pozemku představuje významnou součást výkonu vlastnického práva.

33. Nelze přitom přehlédnout ani dobu, po kterou tento stav trvá. Pozemek žalobce byl dotčen absencí řádné územně plánovací regulace již po zrušení části původního územního plánu prvním rozsudkem ze dne 13. 2. 2019. Změna č. 2 územního plánu měla tento stav napravit, avšak i ona byla ve vztahu k témuž pozemku zrušena druhým rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, neboť žalovaná opět nepřijala zákonně přezkoumatelné a úplné řešení. Od právní moci tohoto rozsudku dne 2. 11. 2023 tak stav absence účinné územně plánovací regulace trvá znovu. Nejde proto o krátkodobý přechodný důsledek soudního zrušení územně plánovací dokumentace, nýbrž o opakovaný a dlouhodobý stav, který žalovaná dosud konkrétním postupem neodstranila.

34. Žalovaná dále namítá, že nečinná není, neboť zastupitelstvo dne 13. 6. 2025 schválilo zprávu o uplatňování územního plánu S. M. za období 2020 až 2024. Podle žalované je tato zpráva ve své podstatě schváleným zadáním změny územního plánu a jejím prostřednictvím má být řešena i regulace pozemku žalobce. Soud ani tuto námitku nepovažuje za důvodnou. Schválení zprávy o uplatňování územního plánu nepochybně představuje určitou aktivitu žalované v oblasti územního plánování. Nejde však o aktivitu, která by sama o sobě odstranila stav absence účinné územně plánovací regulace dotčené části pozemku žalobce či alespoň tento proces fakticky zahájila. Zpráva o uplatňování územního plánu je hodnotícím a koncepčním dokumentem. Krajský soud proto nemůže přisvědčit žalované, že schválením zprávy o uplatňování územního plánu byl odstraněn vytýkaný zásah.

35. Pro úplnost krajský soud dodává, že zastupitelstvo žalované na témže zasedání dne 13. 6. 2025 neschválilo přílohu č. 2 usnesení, která obsahovala konkrétní návrh na pořízení změny Za správnost vyhotovení: G. K. 8 57 A 13/2025 č. 4 územního plánu S. M. za účelem prověření regulace pozemku parc. č. X v katastrálním území X. Podle obsahu této přílohy mělo být rozhodnuto o pořízení změny č. 4 podle § 114 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, podána žádost pořizovateli, určen zastupitel pro spolupráci s pořizovatelem a starosta pověřen dalšími kroky. Z důvodové zprávy k této neschválené příloze navíc vyplývá, že pořízení nové změny územního plánu bylo označeno jako přiléhavá možnost postupu s ohledem na to, že zrušena byla pouze část změny č. 2 územního plánu S. M. a že předchozí regulace dotčené části pozemku již neplatí. Žalovaná tedy měla předložen konkrétní návrh postupu směřujícího k odstranění stavu absence územně plánovací regulace, avšak tento návrh neschválila.

36. Krajský soud přitom nepřehlédl, že žalovaná poukazuje na hospodárnost a na snahu řešit územní plán komplexně. Takový postup může být obecně legitimní. Nemůže však vést k tomu, že konkrétní část pozemku žalobce zůstane po zrušujícím rozsudku soudu po nepřiměřenou dobu bez účinné územně plánovací regulace, aniž by žalovaná přijala konkrétní rozhodnutí podle § 114 odst. 1 stavebního zákona (§ 55 odst. 3 starého stavebního zákona). Soud proto uzavírá, že schválení zprávy o uplatňování územního plánu S. M. za období 2020 až 2024 nelze považovat za dostatečnou reakci na zrušení části změny č. 2 územního plánu ve vztahu k pozemku žalobce. Zpráva o uplatňování neobsahuje žádnou konkrétní regulaci pozemku žalobce, nezměnila jeho právní režim a sama o sobě nevedla k odstranění stavu, kdy dotčená část pozemku není pokryta účinnou územně plánovací regulací.

37. Krajský soud proto shledal splněnými podmínky pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. Postup žalované je přičitatelný orgánu veřejné správy, nejde o rozhodnutí, zásah trvá, je nezákonný pro rozpor s povinností žalované bezodkladně rozhodnout o dalším postupu po zrušení části územně plánovací dokumentace a ve svých důsledcích přímo zasahuje do právní sféry žalobce jako vlastníka dotčeného pozemku. Žalobce je ponechán v nepřiměřené nejistotě ohledně dlouhodobého využití svého pozemku, což představuje zásah do jeho vlastnického práva.

V. Závěr a náklady řízení

38. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že: I. Postup žalované, která v rozporu s § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. (§ 114 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb.), po zrušení části změny č. 2 jejího územního plánu – rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2023, č.j. 57 A 6/2023-88, nerozhodla o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu, neprojednala návrh na pořízení takové změny, a řádně nepostupovala při pořizování a vydání změny územního plánu tak, aby byl odstraněn nezákonný stav, v důsledku něhož není pozemek žalobce nikterak regulován, je nezákonný. II. Žalované se zakazuje pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v neprojednání změny územního plánu a nerozhodnutí o jejím pořízení, a to v rozsahu, kterým byla změna č. 2 územního plánu žalované zrušena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 A 6/2023-88. Za správnost vyhotovení: G. K. 9 57 A 13/2025 III. Žalované se přikazuje, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku projednala a rozhodla o návrhu na pořízení změny územního plánu v uvedeném rozsahu, a aby ve lhůtě 1 roku od právní moci tohoto rozsudku změnu územního plánu vydala.

39. Krajský soud je vázán podaným návrhem v souladu s dispoziční zásadou. Nejedná se však o vázanost absolutní. Žalobce navržený rozsudek výroku soudu staví na rozsudku zdejšího soudu ze dne 57 A 6/2023-88, ten v rámci samotné žaloby zasahuje do kontextu předcházejícího rozsudku zdejšího soudu č. j. 50 A 90/2018-38. Obsah a dopad obou rozsudků do územního plánu žalovaného krajský soud popsal shora. Krajský soud hodnotil žalobu dle jejího obsahu, nikoli izolovaně podle navrženého výroku soudu (petitu). Z jejího obsahu plyne, že žalobce žádá soudní ochranu proti stavu, který v návaznosti na judikaturu popisuje jako tzv. bílé místo v územním plánu – tímto bílým místem bez územně plánovací regulace je pozemek, jehož je žalobce spoluvlastníkem. Nápravy tohoto stavu se žalobce textem své žaloby domáhá. To však ne zcela odpovídá jím formulovanému návrhu výroku rozsudku. Ten je přímo navázán pouze na druhá zrušující rozsudek zdejšího soudu, zatímco samo bílé místo ve vztahu k celému pozemku je zde dáno ve spojení i s prvním zrušujícím rozsudkem. Z tohoto důvodu krajský soud, při plném respektu k dispoziční zásadě a rovnému postavení účastníků, v mezích vlastních možností přeformuloval navržený výrok tak, aby odpovídal samotnému obsahu a smyslu podané žaloby.

40. Na základě shora uvedeného s ohledem na skutkový a právní stav věci ke dni tohoto rozhodnutí, který je v tomto případě podle § 87 odst. 1 věty první s. ř. s. pro posouzení věci rozhodující, žalobě v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. vyhověl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.

41. Krajský soud současně žalované zakázal pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícího v neprojednání změny územního plánu v patřičném rozsahu a nerozhodnutí o jejím pořízení. Stanovené lhůty dle výroku III. krajský soud s ohledem na dlouhodobou nečinnost žalované hodnotí jako přiměřené. Stav úplné absence účinné územně plánovací regulace daného pozemku trvá od právní moci rozsudku ze dne č. j. 57 A 6/2023-88, tj. od 2. 11. 2023 a žalovaná si jej byla vědoma. Soud tímto výrokem žalované nepředepisuje obsah budoucí regulace ani nepřiznává žalobci právo na konkrétní funkční využití pozemku; ukládá pouze odstranění nezákonného stavu v časovém rámci nezbytném k tomu, aby poskytnutá soudní ochrana nebyla pouze formální.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; dle soudního spisu dále poštovné za zaslání žaloby ve výši 92 Kč, poplatek za poštovní poukázku při úhradě soudního poplatku ve výši 57 Kč a poštovné za zaslání vyjádření a repliky ze dne 12. 9. 2025 ve výši 90 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 2 239 Kč.

43. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2025, podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem Za správnost vyhotovení: G. K. 10 57 A 13/2025 k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 17. června 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: G. K.