57 A 14/2024

Rubrum

č. j. 57 A 14/2024- 126 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s. se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 - Břevnov proti žalované: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 57 A 14/2024

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou ze dne 5. 4. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému, kterým bylo výrokem I. částečně zastaveno řízení a zrušeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočiny ze dne 15. 9. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), výrokem II. snížena pokuta z 600 000 Kč na 570 000 Kč a výrokem III. bylo ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Alternativně žalobce požaduje změnu napadeného rozhodnutí tak, že dojde ke snížení pokuty ve výroku II.

2. Žalobce brojí proti výroku II. a III. napadeného rozhodnutí, neboť je věcně a právně nesprávné, neobsahuje všechny předepsané náležitosti a je tedy nepřezkoumatelné. Uvedené námitky žalobce spatřuje v porušení zásady ne bis in idem, nesprávné aplikaci absorpční zásady a udělení pokuty ve zjevně nepřiměřené výši, a to konkrétně u přestupků uvedených pod body 7, 8, 10 a 12 (číslování je převzato z prvostupňového rozhodnutí, napadené rozhodnutí zachovalo posloupnost skutků, avšak číslování skutků již neuvádí – pozn. soudu).

3. Žalobce protiprávním jednáním porušil § 12a odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a doplnil tak skutkovou podstatu § 24 odst. 7 písm. l) téhož zákona. Konkrétně žalobce spáchal tyto přestupky tak, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně) u výrobku Lagris čočka červená 500 g, za kterou jej nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy, a to v provozovně na adrese U Tržiště 2204 ve Velkém Meziříčí dne 5. 4. 2023, v provozovně na adrese Krumlovská 1103 v Prachaticích dne 11. 4. 2023 a v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023. Dále žalobce spáchal tyto přestupky tímtéž způsobem u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023 a v provozovně na adrese Urbinská 263 v Českém Krumlově dne 14. 4. 2023.

4. Žalobce namítá, že se jedná o totožné skutky, za něž již byl sankcionován rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, (dále jen „předchozí rozhodnutí“), kterých se dopustil u výrobku Lagris čočka červená 500g v provozovně v Otrokovicích dne 6. 4. 2023 a u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně v Hodoníně dne 2. 5. 2023 tím, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně), za kterou výrobky nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Žalobce tak namítá, že se jedná o pokračující delikt ve smyslu § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť má za to, že všechny podmínky ustanovení § 7 zákona o přestupcích jsou splněny – přestupky, resp. dílčí útoky naplňují jednotný záměr skutkové podstatný stejného přestupku, jsou provedeny stejně, pojí je blízká časová souvislost a předmět útoku. Argument žalovaného, že se tak nestalo v téže Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 57 A 14/2024 provozovně, a proto se o pokračující delikt nemůže jednat, nemá dle žalobce oporu v zákoně a ni v judikatuře.

5. Žalobce tak má za to, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí jsou zatíženy procesní vadou v podobě porušení zásady ne bis in idem, jelikož byl žalobce za tentýž pokračující delikt potrestán dvakrát – poprvé v řízení v rámci rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, a podruhé v současném řízení.

6. Druhou námitkou žalobce je nesprávná aplikace absorpční zásady. Podle žalobce mělo být postupováno podle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), a obě řízení měla být o totožných skutcích spojena. Ve společném řízení pak měl správní orgán prvního stupně udělit žalobci za použití absorpční zásady dle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích úhrnnou pokutu.

7. Žalobce nesouhlasí s argumentem žalovaného, že společné řízení nemohlo být vedeno z toho důvodu, že nebyl k projednání místně příslušný tentýž správní orgán, ale dva odlišné inspektoráty České obchodní inspekce. Žalobce namítá, že pokud by správní orgán postupoval podle výše uvedených ustanovení zákona o přestupcích (tj. dle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1), byl by místně příslušný právě jeden správní orgán a vedení společného řízení by nic nebránilo a žalovaná by neporušila zásadu ne bis in idem.

8. Jelikož však žalobcem namítaný postup žalovaná neaplikovala, porušila zásadu ne bis in idem a tím se vůči žalobci dopustila šikanózního jednání, neboť ho trestala dvakrát ve stejné věci v úmyslu udělit mu co nejvyšší sankci.

9. Žalobce taktéž namítá, že se žalovaná nevypořádala s jeho námitkou, že oblastní inspektoráty a ústřední inspektorát jsou součástí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) jakožto jedné organizační složky státu zřízené zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“). Podle žalobce tak lze očekávat koordinaci oblastních inspektorátů řízenou ústředním inspektorátem. Z toho pak žalobce vyvozuje jako nepravděpodobnou skutečnost, že by oblastní inspektoráty navzájem nevěděly o provádění téhož šetření. Naopak má žalobce za to, že se jednalo o koordinované šetření, při němž si jednotlivé oblastní inspektoráty sdílely informace. To podle žalobce potvrzuje i skutečnost, že šetření proběhla v témže časovém období a prvoinstančního rozhodnutí bylo vydáno jen pár dní po rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23. Společné řízení by se tak jevilo i jako vhodná varianta z pohledu procesní ekonomie.

10. Žalobce dále v žalobě uvádí, že žalovaná měla i jiné právním řádem předvídané postupy, jak netrestat žalobce dvakrát. Podle žalobce je takovým instrumentem např. delegace dle § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Toho však žalovaná nevyužila a raději udělila žalobci dvě sankce.

11. Žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 300/2020-26, podle něhož platí, že pokud by o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 57 A 14/2024 společném řízení, musí být tato skutečnost v souladu s § 37 písm. b) zákona o přestupcích reflektována při určení druhu a výměry správního trestu. K tomu je nutné využít zásadu absorpce nebo zásadu asperace. NSS pak upřednostňuje použití právě zásady absorpce, což žalobce dokládá odkazem na rozhodnutí NSS ze dne 18.6.2009, č. j. 1 As 282009-62. Touto judikaturou se však žalovaná ani správní orgán prvního stupně neřídily a namísto použití absorpční zásady přestupky uvedené pod body 7, 8, 10 a 12 považovaly za přitěžující okolnost.

12. Podle žalobce nepoužití zásady absorpce má za následek stanovení nepřiměřeně vysoké pokuty za spáchané přestupky, a proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaná trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je tudíž přezkoumatelné. Stanovenou pokutu považuje za přiměřenou a odkazuje se především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se s námitkami žalobkyně podrobně vypořádala.

14. Žalovaná má za to, že se u nesprávného uvedení referenční ceny nemůže jednat o pokračující přestupek, neboť není naplněna podmínka jednotného záměru. Podle žalované nebylo prokázáno vědomé porušení § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaná odkazuje na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 10 As 96/2018-59, podle něhož se u pokračujících deliktů zkoumá záměr jednat protiprávně, nikoli záměr dodržet všechny předpisy. Aby tedy šlo podle žalované o pokračující delikt, musel by žalobce záměrně a vědomě uvést nesprávnou referenční cenu výrobků ve více provozovnách, čemuž ovšem nic nenasvědčuje.

15. Žalovaná taktéž nesouhlasí s aplikací § 62 odst. 4 zákona o přestupcích, neboť v případě přestupku spáchaného v místě provozovny podnikatele je k projednání přestupku příslušný místně příslušný inspektorát, a to podle kraje, ve kterém se nachází daná provozovna. Tím, že není k projednání místně příslušný tentýž správní orgán, je podle žalované vyloučen i postup dle § 88 odst. 1 zákona o přestupcích (společné řízení) a aplikace zásady absorpce.

16. Žalovaná tak z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. ve svých žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť žádná ze stran jednání nepožadovala.

18. Žalobce uplatnil v žalobě námitku ohledně nesprávné aplikace absorpční zásady.

19. Napadeným rozhodnutím uložila Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích pokutu, předtím však, jak vyplývá ze žaloby, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, se sídlem v Brně, rovněž uložil žalobci pokutu, a to rozhodnutím ze dne 4. 9. 2023 č.j. ČOI 103402/23/3000/R/N. Proto se žalobce v nynější kauze dožaduje absorpce trestu ve vztahu k časově předcházejícímu rozhodnutí. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 57 A 14/2024 20. Ustanovení § 41 odst. 1 věta první přestupkového zákona stanoví, že „za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný.“ Z § 37 písm. b) přestupkového zákona vyplývá „při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky nebylo rozhodnuto ve společném řízení“. Z toho dle soudu vyplývá, že nedojde-li k uplatnění některého institutu, tj. projednání více přestupků ve společném řízení nebo o upuštění od uložení správního trestu, je možné zohlednit neprojednání více přestupků ve společném řízení při určování druhu nebo výměru správního trestu. Pak dle soudu není rozhodné zda nekonání společného řízení bylo způsobeno pochybením správního orgánu nebo nikoliv (BOHADL,D a kol. zákon odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář.1.vydání Praha WOLTERSKLUBER ČR 2018, 700S). Absorpce trestu má místo pouze při ukládání trestu za souběh trestaných deliktů v případě, kdy delikvent spáchá nejméně dva delikty předtím, než bylo vyhlášeno rozhodnutí za kterýkoli z nich.

21. Krajský soud v Českých Budějovicích již v této věci rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, č.j. 57 A 14/2024-99, kdy tímto rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Soud shledal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná při ukládá trestu nezohlednila přestupky, kterých se žalobce dopustil dle rozhodnutí Inspektorátu Jihomoravský a Zlínský. Soud měl zato, že přestože o přestupcích žalobce jako správní orgány prvního stupně rozhodovaly různé inspektoráty podle své místní příslušnosti, bylo nutno, aby žalovaný v napadeném rozhodnutí o obdobných správních deliktech, spáchaných v souběhu a týkajících se shodných potravin stejného druhu i výrobce, byla stanovena výše pokuty v souladu s absorpční zásadou, tedy aby byla zohledněna pokuta uložená rozhodnutím Inspektorátu Jihomoravský a Zlínský.

22. Shora uvedený rozsudek napadla žalovaná kasační stížností, když Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 5 As 4/2025-34 ze dne 20. 10. 2025 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

23. Nejvyšší správní soud podotkl, že mezi účastníky řízení nejsou sporné skutkové okolnosti týkající se jednotlivých přestupků, jakož ani to, že v daných případech skutečně došlo k jejich spáchání a k porušení zákona o ochraně spotřebitele tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. V případě žalobce došlo k vícečinnému souběhu, tedy žalobce více skutky naplnil znaky skutkové podstaty přestupků a rozhodl o nich v jednom společném řízení v rámci věcné a místní příslušnosti správní orgán prvního stupně. Nejednalo se tak o pokračující, popřípadě trvající správní delikt na různých místech České republiky. Ze správních rozhodnutí současně plyne, že žalobci byla za použití absorpční zásady uložena pokuta za porušení § 3 odst. 1 písm. c), § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele ve výši 600 000 Kč, resp. 570 000 Kč. Správní orgán prvního stupně pak shledal jako nejzávažnější přestupek uvedený v bodě 2 výroku, vzhledem k vyšší majetkové újmě, která vznikla spotřebiteli v důsledku nesprávného účtování a k dalším patnácti spáchaným přestupkům bylo přihlédnuto jako k přitěžujícím okolnostem.

24. Správní orgány tedy uložily úhrnnou pokutu primárně za nejpřísněji trestný přestupek, přičemž při určení její výše přihlédly k ostatním sbíhajícím se deliktům a rovněž ke skutečnosti, že žalobce je z hlediska správního trestání známou osobou a v minulosti mu již Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 57 A 14/2024 byly uloženy pokuty. Uvedený postup tak odpovídá znění § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky.

25. Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, podle jakých zásad při ukládání správních trestů u více přestupků je třeba postupovat, byly-li některé z těchto přestupků spáchány až po zahájení řízení o jiném z nich. Skutkově obdobnou věcí se zabýval rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, č.j. 5 As 98/2022-51, přičemž dospěl k závěru: „u přestupků, které byly spáchány po zahájení řízení o jiném přestupku, se ve vztahu k tomuto jinému přestupku neuplatní pravidlo pro ukládání úhrnného trestu vyjádřené v § 41 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť o nich spolu s tímto jiným přestupkem nelze dle § 88 odst. 3 tohoto zákona vést společné řízení, ani pokud se jejich skutková podstata týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a k jejich projednání je příslušný týž správní orgán“.

26. Nejvyšší správní soud na tento rozsudek rozšířeného senátu odkázal a dále podotkl, že ve vztahu k projednávané věci je pravomoc inspektorátů obsažena v zákoně o České obchodní inspekci, dle kterého v prvním stupni rozhoduje ve správním řízení inspektorát příslušný podle své územní působnosti a o odvolání proti rozhodnutí rozhoduje ústřední inspektorát. Jednotlivé inspektoráty prvního stupně rozhodují o přestupcích v rámci své územní působnosti. Nelze se proto dovolávat aplikace absorpční zásady vůči přestupkům, k jejichž projednání je místně příslušný jiný správní orgán. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaná nepochybila, pokud odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. Prvostupňový správní orgán rozhodl o přestupcích spáchaných v souběhu v rámci jeho zákonem stanovené působnosti ve společném řízení podle § 88 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a uložil úhrnnou pokutu za nejpřísněji trestný přestupek, kdy přihlédl při určení její výše k ostatním sbíhajícím se přestupkům. Proto byl postup správních orgánů v souladu se zněním a účelem zákona.

27. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil krajskému soudu, že měla být stanovena výše pokuty v souladu s absorpční zásadou i za přestupky spáchané v jiné územní působnosti, neboť důvod, na němž krajský soud založil svůj závěr, se opírá o právní názor překonaný rozšířeným senátem v nyní projednávané věci. Proto byly úvahy krajského soudu stran absence absorpční zásady před správním orgánem odmítnuty.

28. Krajský soud je při rozhodování vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu v rozsudku 5 As 4/2025-33 ze dne 20. 10. 2025. Soud proto odmítl námitku žalobce, že byla porušena zásada ne bis in idem, žalobce se zcela nedůvodně dovolával aplikace absorpční zásady. Závěr a náklady řízení 29. Žaloba není důvodná, a proto ji soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaná byla v řízení úspěšná, ovšem nebylo zjištěno, že by jí vznikly nějaké náklady nad rámec její administrativní činnosti, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 57 A 14/2024

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 3. prosince 2025 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M.