57 A 14/2024

Rubrum

č. j. 57 A 14/2024- 99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s. se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 - Břevnov proti žalované: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 57 A 14/2024

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou ze dne 5. 4. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému, kterým bylo výrokem I. částečně zastaveno řízení a zrušeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočiny ze dne 15. 9. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), výrokem II. snížena pokuta z 600 000 Kč na 570 000 Kč a výrokem III. bylo ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Alternativně žalobce požaduje změnu napadeného rozhodnutí tak, že dojde ke snížení pokuty ve výroku II.

2. Žalobce brojí proti výroku II. a III. napadeného rozhodnutí, neboť je věcně a právně nesprávné, neobsahuje všechny předepsané náležitosti a je tedy nepřezkoumatelné. Uvedené námitky žalobce spatřuje v porušení zásady ne bis in idem, nesprávné aplikaci absorpční zásady a udělení pokuty ve zjevně nepřiměřené výši, a to konkrétně u přestupků uvedených pod body 7, 8, 10 a 12 (číslování je převzato z prvostupňového rozhodnutí, napadené rozhodnutí zachovalo posloupnost skutků, avšak číslování skutků již neuvádí – pozn. soudu).

3. Žalobce protiprávním jednáním porušil § 12a odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a doplnil tak skutkovou podstatu § 24 odst. 7 písm. l) téhož zákona. Konkrétně žalobce spáchal tyto přestupky tak, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně) u výrobku Lagris čočka červená 500 g, za kterou jej nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy, a to v provozovně na adrese U Tržiště 2204 ve Velkém Meziříčí dne 5. 4. 2023, v provozovně na adrese Krumlovská 1103 v Prachaticích dne 11. 4. 2023 a v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023. Dále žalobce spáchal tyto přestupky tímtéž způsobem u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023 a v provozovně na adrese Urbinská 263 v Českém Krumlově dne 14. 4. 2023.

4. Žalobce namítá, že se jedná o totožné skutky, za něž již byl sankcionován rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, (dále jen „předchozí rozhodnutí“), kterých se dopustil u výrobku Lagris čočka červená 500g v provozovně v Otrokovicích dne 6. 4. 2023 a u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně v Hodoníně dne 2. 5. 2023 tím, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně), za kterou výrobky nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Žalobce tak namítá, že se jedná o pokračující delikt ve smyslu § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť má za to, že všechny podmínky ustanovení § 7 zákona o přestupcích jsou splněny – přestupky, resp. dílčí útoky naplňují jednotný záměr skutkové podstatný stejného přestupku, jsou provedeny stejně, pojí je blízká časová souvislost a předmět útoku. Argument žalovaného, že se tak nestalo v téže provozovně, a proto se o pokračující delikt nemůže jednat, nemá dle žalobce oporu v zákoně a ni v judikatuře. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 A 14/2024 5. Žalobce tak má za to, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí jsou zatíženy procesní vadou v podobě porušení zásady ne bis in idem, jelikož byl žalobce za tentýž pokračující delikt potrestán dvakrát – poprvé v řízení v rámci rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, a podruhé v současném řízení.

6. Druhou námitkou žalobce je nesprávná aplikace absorpční zásady. Podle žalobce mělo být postupováno podle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), a obě řízení měla být o totožných skutcích spojena. Ve společném řízení pak měl správní orgán prvního stupně udělit žalobci za použití absorpční zásady dle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích úhrnnou pokutu.

7. Žalobce nesouhlasí s argumentem žalovaného, že společné řízení nemohlo být vedeno z toho důvodu, že nebyl k projednání místně příslušný tentýž správní orgán, ale dva odlišné inspektoráty České obchodní inspekce. Žalobce namítá, že pokud by správní orgán postupoval podle výše uvedených ustanovení zákona o přestupcích (tj. dle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1), byl by místně příslušný právě jeden správní orgán a vedení společného řízení by nic nebránilo a žalovaná by neporušila zásadu ne bis in idem.

8. Jelikož však žalobcem namítaný postup žalovaná neaplikovala, porušila zásadu ne bis in idem a tím se vůči žalobci dopustila šikanózního jednání, neboť ho trestala dvakrát ve stejné věci v úmyslu udělit mu co nejvyšší sankci.

9. Žalobce taktéž namítá, že se žalovaná nevypořádala s jeho námitkou, že oblastní inspektoráty a ústřední inspektorát jsou součástí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) jakožto jedné organizační složky státu zřízené zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“). Podle žalobce tak lze očekávat koordinaci oblastních inspektorátů řízenou ústředním inspektorátem. Z toho pak žalobce vyvozuje jako nepravděpodobnou skutečnost, že by oblastní inspektoráty navzájem nevěděly o provádění téhož šetření. Naopak má žalobce za to, že se jednalo o koordinované šetření, při němž si jednotlivé oblastní inspektoráty sdílely informace. To podle žalobce potvrzuje i skutečnost, že šetření proběhla v témže časovém období a prvoinstančního rozhodnutí bylo vydáno jen pár dní po rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23. Společné řízení by se tak jevilo i jako vhodná varianta z pohledu procesní ekonomie.

10. Žalobce dále v žalobě uvádí, že žalovaná měla i jiné právním řádem předvídané postupy, jak netrestat žalobce dvakrát. Podle žalobce je takovým instrumentem např. delegace dle § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Toho však žalovaná nevyužila a raději udělila žalobci dvě sankce.

11. Žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 300/2020-26, podle něhož platí, že pokud by o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení, musí být tato skutečnost v souladu s § 37 písm. b) zákona o přestupcích reflektována při určení druhu a výměry správního trestu. K tomu je nutné využít zásadu absorpce nebo zásadu asperace. NSS pak upřednostňuje použití právě zásady absorpce, což žalobce dokládá odkazem na rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 282009-62. Touto judikaturou se však žalovaná ani správní orgán prvního stupně neřídily a namísto použití Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 A 14/2024 absorpční zásady přestupky uvedené pod body 7, 8, 10 a 12 považovaly za přitěžující okolnost.

12. Podle žalobce nepoužití zásady absorpce má za následek stanovení nepřiměřeně vysoké pokuty za spáchané přestupky, a proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaná trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je tudíž přezkoumatelné. Stanovenou pokutu považuje za přiměřenou a odkazuje se především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se s námitkami žalobkyně podrobně vypořádala.

14. Žalovaná má za to, že se u nesprávného uvedení referenční ceny nemůže jednat o pokračující přestupek, neboť není naplněna podmínka jednotného záměru. Podle žalované nebylo prokázáno vědomé porušení § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaná odkazuje na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 10 As 96/2018-59, podle něhož se u pokračujících deliktů zkoumá záměr jednat protiprávně, nikoli záměr dodržet všechny předpisy. Aby tedy šlo podle žalované o pokračující delikt, musel by žalobce záměrně a vědomě uvést nesprávnou referenční cenu výrobků ve více provozovnách, čemuž ovšem nic nenasvědčuje.

15. Žalovaná taktéž nesouhlasí s aplikací § 62 odst. 4 zákona o přestupcích, neboť v případě přestupku spáchaného v místě provozovny podnikatele je k projednání přestupku příslušný místně příslušný inspektorát, a to podle kraje, ve kterém se nachází daná provozovna. Tím, že není k projednání místně příslušný tentýž správní orgán, je podle žalované vyloučen i postup dle § 88 odst. 1 zákona o přestupcích (společné řízení) a aplikace zásady absorpce.

16. Žalovaná tak z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. ve svých žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť žádná ze stran jednání nepožadovala.

18. Žalobce uplatnil v žalobě námitku ohledně nesprávné aplikace absorpční zásady.

19. Napadeným rozhodnutím uložila Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích pokutu, předtím však, jak vyplývá ze žaloby, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, se sídlem v Brně, rovněž uložil žalobci pokutu, a to rozhodnutím ze dne 4. 9. 2023 č.j. ČOI 103402/23/3000/R/N. Proto se žalobce v nynější kauze dožaduje absorpce trestu ve vztahu k časově předcházejícímu rozhodnutí.

20. Soud poznamenává, že absorpce trestu má místo pouze při ukládání trestu za souběh trestaných deliktů v případě, kdy delikvent spáchá nejméně dva delikty předtím, než bylo vyhlášeno rozhodnutí za kterýkoli z nich.

21. Ustanovení § 41 odst. 1 věta první přestupkového zákona stanoví, že „za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný.“ Z § 37 písm. b) přestupkového zákona vyplývá „při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména k tomu, že o některém Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 A 14/2024 z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky nebylo rozhodnuto ve společném řízení“. Z toho dle soudu vyplývá, že nedojde-li k uplatnění některého institutu, tj. projednání více přestupků ve společném řízení nebo o upuštění od uložení správního trestu, je možné zohlednit neprojednání více přestupků ve společném řízení při určování druhu nebo výměru správního trestu. Pak dle soudu není rozhodné zda nekonání společného řízení bylo způsobeno pochybením správního orgánu nebo nikoliv (BOHADL,D a kol. zákon odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář.1.vydání Praha WOLTERSKLUBER ČR 2018, 700S).

22. Nejvyšší správní soud se absorpční zásadou v přestupkovém řízení již opakovaně zabýval, a to již v rozsudku čj. 1 As 363/2019–35, č.j. 9 As 164/2018–36, č.j. 6 As 116/2017- 53. Z této judikatury pak vyplývá, že při správním trestání se přiměřeně uplatní principy ovládající souběh trestných činů, když pro trestání sbíhajících deliktů není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení – použití absorpční zásady však nutné je (viz rozsudek NSS č.j. 1 As 28/2009–62.

23. Rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 164/2018-36 z bodu 21 vyplývá, že „spojitost vedení společného řízení a nutnost aplikace absorpční zásady je tedy o oblast správního trestání poměrně volná, společné řízení je pouhou procesní cestou, která mimo jiné může vést k naplnění principu absorpce, nejde však o možnost jedinou (viz citovaný rozsudek č.j. 6 As 116/2017-53, č.j. odst. 1)“.

24. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvádí, že rozhodnutím Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského ze dne 4. 9. 2023 byl žalobce mimo jiné uznán vinným z porušení ustanovení § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, jehož se dopustila tím, že neuvedla tzv. novou referenční cenu výrobku Lagris čočka červená 500 g, a to dne 6. 4. 2023 v provozovně Otrokovicích a dále neuvedla referenční cenu u výrobku Costa d´Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500 ml, a to dne 2. 5. 2023 v Hodoníně. Žalovaný uvedl, že přestože se jednalo o stejné přestupky jako v jeho případě, kdy stejné výrobky žalobce prodával v různých provozovnách a porušil stejnou právní povinnost (uvést u výrobků ve slevě, mimo jiné tzv referenční cenu), nelze dovozovat, že by se jednalo o stejný skutek.

25. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí již namítal, že nebylo postupováno v souladu s § 62 odst. 4 zákona o přestupcích, když o porušení uvedených pod bodem 7,8,9,10 a 12 prvostupňového rozhodnutí měla rozhodovat Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, a to ve společném řízení a dle absorpční zásady, pak měla být udělena jedna úhrnná pokuta, respektive měla být v předmětném řízení zohledněna absorpční zásada, dle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích. Tím, že byly uloženy dvě sankce byla porušena i zásada ne bis in idem.

26. Soud má za to, že žalovaný se dopustil nezákonnosti, jestliže při ukládání trestu nezohlednil přestupky, kterým se žalobce dopustil dle rozhodnutí Inspektorátu Jihomoravský a Zlínský. Zcela nesprávná je argumentace žalovaného, že absorpce se může zohlednit pouze u přestupků projednávaných či projednatelných ve společném řízení, neboť vedení společného řízení není bezpodmínečnou podmínkou pro uplatnění absorpce (viz. například bod 33 rozsudku ze dne 1. 6. 2020 č.j. 9 As 299/2019–43, který potvrzuje, že shodné závěry o uplatnění absorpční zásady se uplatní i pro případy, kdy ve sbíhajících se správních deliktech z jakéhokoli důvodu není vedeno společné řízení). Absence společného řízení v žádném případě nemůže odůvodnit neuplatnění absorpční zásady. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 A 14/2024 27. Rovněž v rozsudku č.j. 2 As 426/2017–62 Nejvyšší správní soud považoval za přiměřené, aby orgány absorpci uplatnily bez ohledu na místní příslušnost, což je výrazem skutkových okolností řešeného případu. Dle uvedeného rozsudku i v případě, jestliže nedošlo ke spojení jednotlivých správních řízení o obdobných správních deliktech spáchaných v souběhu a týkajících se jedné konkrétní potraviny, stejného druhu a výrobce, do společného řízení dle § 140 správního řádu, ačkoli proto existovala procesní možnost a jevilo se to jako vhodné z pohledu zásady ekonomie, nejedná se o procesní pochybení, trvá však povinnost správního orgánu aplikovat při ukládání pokuty absorpční zásadu a zohlednit pokuty dříve uložené sbíhajícími rozhodnutími, byť byla vydána jinými správními orgány v rámci její vlastní územní působnosti.

28. Soud má za to, že vzhledem k úzké souvislosti sbíhajících se správních deliktů se jevila jako vhodná varianta z pohledu procesní ekonomie správních věcí a pokud k ní správní orgán nepřistoupil, neznamená to, že nemusel při ukládání pokuty podle absorpční zásady zohlednit pokuty dříve uložené rozhodnutím Inspektorátu Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně. Přestože o přestupcích žalobce jako správní orgány I. stupně rozhodovaly různé inspektoráty podle své místní příslušnosti, nelze přehlížet, že inspektoráty a ústřední inspektorát jsou součástí České obchodní inspekce, jakožto jedné organizační složky státu zřízené zákonem. U jednotlivých inspektorátů tak lze důvodně očekávat koordinaci jejich činnosti, pokud tedy dotčené inspektoráty vedly řízení o totožných správních deliktech stejného pachatele. Je tak i nepravděpodobné, že by o existenci těchto řízeních správních deliktů nevěděly. Ostatně samotné kontroly vůči žalobci nasvědčují tomu, že inspektoráty postupovaly koordinovaně, když tyto závady v ceně byly odhaleny při kontrolách provedených ve stejném období, když rozhodnutí byla pak i vydána v měsíci září 2023, proto dle soudu je nutno, aby v napadeném rozhodnutí o obdobných správních deliktech spáchaných v souběhu a týkající se shodných potravin stejného druhu i výrobce byla stanovena výše pokuty v souladu s absorpční zásadou, tedy byla zohledněna pokuta uložená rozhodnutím Inspektorátu Jihomoravský a Zlínský. V opačném případě by totiž žalobci k jeho tíži byly ukládány pokuty kumulativně jenom proto, že nemá Česká obchodní inspekce celostátní působnost, kdy zákon územní působnost rozděluje mezi jednotlivé inspektoráty. Námitka žalobkyně proto o porušení absorpční zásady je tudíž důvodná. Závěr a náklady řízení 29. Soud shledal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná při ukládání pokuty nezohlednila souběh přestupků a nezohlednila absorpční zásadu, a proto je výrok o trestu nezákonný ve smyslu § 78 odst. 1 s.ř.s. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dle soudu žalovaná nesprávně posoudila souběh přestupků, kterých se žalobce měl dopustit. Žalovaná neuplatnila následně řádným způsobem absorpční zásadu ke všem sbíhajícím se přestupkům. Proto bude muset žalovaná po vrácení věci zpět soudem zejména jasně určit, které přestupky v nyní řešené věci a věci vedené pod spisovou značkou 291/30/23 dle rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně byly spáchány v souběhu. Trest v této věci bude uložen v souladu s absorpční zásadou dle § 37 písm. b) přestupkového zákona.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce měl ve věci úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení před soudem účelně vynaložil. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 57 A 14/2024

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. prosince 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.