57 A 17/2019

Rubrum

č. j. 57 A 17/2019 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v právní věci žalobce: P.B., narozený dne X bytem X zastoupeného JUDr. Alešem Popelkou, advokátem sídlem Třída Míru 92, Pardubice proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice, sídlem Lannova 193/26, 370 01 České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 57 A 17/2019

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 16. 4. 2019 domáhá určení, že zásah oddělení hlídkové služby Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2019 v 7:50 hodin na ulici Strakonická byl nezákonný.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 13. 2. 2019 v 7:50 hodin byl zastaven policejní hlídkou na ulici Strakonická v Českých Budějovicích na zastávce MHD Strakonická – obchodní zóna směrem ke křižovatce Strakonická x Pražská tř., kdy byl na cestě do servisu se svým vozidlem. Žalobce na výzvu policistů předložil potřebné doklady pro řízení a bylo mu sděleno, že z důvodu propadlé technické kontroly byl zastaven. Byl vyzván, aby se podrobil dechové zkoušce a aby vystoupil z vozidla. Žalobce sdělil, že dechovou zkoušku by rád provedl ve vozidle a že nebude s ohledem na svou bezpečnost vystupovat z vozidla. Rovněž hlídce sdělil, že mu není dobře, a proto by dechovou zkoušku provedl raději ve vozidle. Žalobce byl policistou poučen, že pokud neuposlechne výzvy, bude proti němu použito i násilí a následně došlo i k zákroku, kdy žalobce byl škrcen obuškem pod krkem a tahán přes otevřené okno z automobilu ven. Toto se zcela minulo účinku, neboť žalobce byl připoután bezpečnostním pásem a bylo tak nemožné, aby policista tímto zákrokem k něčemu docílil. Žalobce byl poté vytažen z vozidla za použití velkého násilí, aniž by se jakkoliv bránil nebo kladl odpor. Následně byl zakleknut policisty přímo na vozovce, kdy z videozáznamu je patrné, že v těsné blízkosti jeho nohou projíždí vozidla, které se mu musí vyhýbat, jakožto překážce na vozidle. Žalobce po celou dobu s policisty spolupracoval, a to i když byl škrcen připoután ve vozidle. Během zákroku byl žalobce několikrát vulgárně napaden i policisty slovně. Po příjezdu na služebnu byl žalobce vyveden ze služebního vozidla ve velkých bolestech z přetažených pout, aniž by kladl odpor, byl stále veden v tzv. odváděcím klinči, pro který nebyl zřejmý důvod. Na služebně byl učiněn se žalobcem zápis, kdy z důvodu velké bolesti mu byla přepoutána pouta dopředu. Policista pouta ještě zmáčkl, jinak by je nepovolil, jak byla utažená. Žalobce se podrobil dechové zkoušce s negativním výsledkem a byl propuštěn. Následně byla žalobcem podána stížnost na postup zakročujících policistů.

3. Žalobce se choval slušně, předložil potřebné doklady, nebránil se ztotožnění osoby ani vozidla, neodmítl se podrobit dechové zkoušce. Pouze s ohledem na svůj zdravotní stav požadoval provedení úkonu ve vozidle. Žalobce následně vyhledal lékařské ošetření, dle lékařské zprávy měl žalobce oteklá zápěstí, brnění v prstech pohmožděniny v obličeji, bolest čelisti, krvácení z nosu, odřeniny na krku a tužší hybnost páteře.

4. Žalobce zejména poukazuje v žalobě na § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o policii, kde je zakotvena zásada přiměřenosti postupu. Žalobce má za to, že postup, kterým policisté zákrok vedli, naprosto neodpovídal okolnostem a jeho účelu. Nezákonný zásah spočíval v bezdůvodném, nepřiměřeném a nesprávném použití donucovacích prostředků, ve způsobení újmy na zdraví, v ponižujícím zacházení a neoprávněném omezení osobní svobody.

5. Žalobce požaduje posouzení přiměřenosti zásahu policie jako celku s přihlédnutím ke všem dílčím aspektům. Především posouzení nezbytného zákroku, formy, kterým byl zákrok Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 57 A 17/2019 veden, volby donucovacích prostředků a pokračování zákroku nad míru nezbytně nutnou, tedy odvezení na služebnu, spoutání po celou dobu zákroku, nemožnost zavolat blízké osobě, nepřečtení protokolu o zadržení osoby a vulgarismy ze strany policistů. Podle žalobce byla policie povinna postupovat přiměřeně, korektně a v souladu se zákonem, neboť v případě žalobce, kdy se jedná o přestupek řízení technicky nezpůsobilého vozidla, policie zneužila svou pravomoc a vytvořila zákrok zcela nesmyslný, kterým nebylo prokázáno jiné přestupkové jednání, než výše uvedené a navíc jím byla způsobena újma na zdraví. Neuposlechnutí výzvy policisty, aby žalobce vystoupil během kontroly z vozidla, nijak nebránilo naplnění cíle silniční kontroly, tedy provedení dechové zkoušky a vyřešení věci příkazem na místě.

6. Podle žalobce nebyl zákrok v souladu s § 11 zákona o policii, neboť nebylo třeba užít takového násilí s ohledem na zjištěný skutkový stav na místě kontroly, kdy žalobce spolupracoval, choval se slušně, neodmítal se podrobit testu na přítomnost alkoholu a souhlasil se sepsáním záznamu o přestupku. Při rozhodování o použití vhodného donucovacího prostředku musí policista posoudit cíl, jež má být zákrokem naplněn.

7. Policista při silniční kontrole neuvedl žádný důvod, proč považuje za nezbytné, aby žalobce vozidlo opustil, přičemž řidič nemá při silniční kontrole povinnost vystoupit z vozidla, má ale zákonnou povinnost podrobit se zkoušce na přítomnost alkoholu z dechu, což žalobce neodmítl. Žalobce považuje zásah za nepřiměřený, neboť nasazení takové policejní síly, jaká je zřejmá z videozáznamů i ze zdravotních následků žalobce, nepovažuje za bezodkladně nezbytné, neboť v demokratické společnosti a v právním státě nemůže být každý řidič, který nevystoupí při silniční kontrole vozidla, policisty tahán teleskopickým obuškem skrze okénko vozidla ven, nelidsky spoután pouty za zády a odvezen na stanici.

8. Žalobce dále považuje za klíčové vypořádání otázky, zda po násilném vytažení z vozidla bylo nezbytné, aby bylo v zákroku pokračováno způsobem, tak hrubým, který zapříčinil žalobci uvedená zranění. Podle žalobce nelze uplatňovat donucovací instituty státní moci v případech, kdy lze téhož účelu dosáhnout bez donucení, případně lze následně od těchto opatření upustit s ohledem na konkrétní okolnosti. Pokračování v zákroku, který žalobci způsoboval zjevnou bolest, tak již neplnilo žádný zákonem sledovaný účel. Proto podle žalobce následné jednání policisty bylo nezákonným zneužitím pravomoci, neboť pro něj již neexistoval důvod. Podle žalobce nelze akceptovat, aby užití donucovacích prostředků představovalo standardní reakci na jakékoli porušení zákona nadto, když se jedná o podezření ze spáchání ne příliš závažného přestupku.

9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem silniční kontroly byla propadlá technická kontrola vozidla, které žalobce řídil, jehož provozovatelem je Beneš nábytek s.r.o. Žalobce byl zastaven pro podezření, že se dopustil přestupku, neboť jel s vozidlem, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Po zastavení byl žalobce vyzván k zajištění vozidla a k vystoupení vozidla s tím, že se má odebrat za vozidlo, kde bude probíhat dechová zkouška na alkohol a omamné látky a bude projednán přestupek. Žalobce odmítl při silniční kontrole na výzvu policisty vystoupit z vozidla a následovat policistu do bezpečného prostoru. Žalobce dokonce opakovaně odmítl uposlechnout výzvy vystoupit, byl připoutaný a uzamčený ve vozidle, několikrát sešlápl plynový pedál. Po výzvě policisty a poučení co bude následovat, když žalobce neuposlechne, bylo přistoupeno Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 57 A 17/2019 k použití donucovacích prostředků, hmaty, chvaty a teleskopického obušku, kdy policista se pomocí obušku, který dal kolem krku žalobce na pravou stranu, se snažil tahem a slovy: „pojď ven z auta jménem zákona, pojďte ven z auta“ snažil, aby žalobce vystoupil z vozidla. Žalobce však stále kladl odpor, nespolupracoval, až později odemknul vozidlo, policista otevřel vozidlo a žalobce byl vytažen z vozidla ven a byl sveden na zem. Po celou dobu žalobce kladl aktivní odpor, vzpouzel se, nedbal pokynů. Proto byly použity hmaty, chvaty, a to tak, že žalobce byl uchopen pprap. Jindrou dvěma rukama za jeho pravou ruku, byla mu nasazena páka na pravé zápěstí. Tím byla ruka zafixována za jeho zády. Ve stejný okamžik zaklekl žalobce oběma nohama, a to pravou nohou v oblasti horní části zad a levou nohou dolní části zad a byla mu přiložena pouta. Při eskortě byl pak použit tzv. odváděcí klinč. Zranění bylo u žalobce způsobeno jeho aktivním odporem, proto měl drobnou oděrku v oblasti nosu a na pravé části těla.

10. Z výpovědi policistů, vyhodnocení obrazového a zvukového záznamu, z technicko - dokumentačních prostředků tzv. minikamer, kamerového záznamu lokačního a záznamového zařízení služebního dopravního prostředku, pak bylo tvrzení žalobce zcela vyvráceno.

11. Žalovaný odkázal na § 53 odst. 1 zákona o policii, dle něhož je policista oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku a nebo k ochraně veřejného pořádku. Dále bylo odkázáno žalovaným na § 114 zákona o policii a na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 ve věci vedené pod sp. zn. ÚS 263/97, dle něhož bylo povinností žalobce podrobit se výkonu pravomoci policisty bez ohledu na vlastní soukromý názor a teprve následně proti takovému výkonu brojit. Žalobce byl zastaven proto, že porušil povinnost užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Žalobce si byl vědom, že řídí vozidlo bez platné technické kontroly a tím jako řidič porušuje zákon o silničním provozu. Žalobce byl vyzván k vystoupení z vozidla do bezpečného prostoru za vozidlo s tím, že zde bude provedena dechová zkouška na alkohol a omamné látky a projednán přestupek. J. zvolil bezpečný prostor, odstavný pruh pro autobusy, neboť sám stál na krajnici rušné silnice. J. při určení místa dopravní kontroly za vozidlem postupoval z důvodu ochrany bezpečnosti své osoby i jiných osob a sdělil mu i důvod, proč má žalobce vystoupit. Žalobce však na opakované výzvy policisty neuposlechl, měl za to, že není dán důvod pro to, aby vystoupil. K námitce žalobce, že vystoupit odmítl, protože se cítil bezpečně ve vozidle kvůli místu silniční kontroly a že se necítil dobře, žalovaný uvedl, že se jednalo o jeho subjektivní názor. Žalobce ani zdravotní potíže nedoložil lékařským potvrzením a ani je nezdůvodnil. V tuto chvíli nesdělil policistům informaci o prodělané operaci mozku. Žalovaný poukázal na povinnost policie vystupovat aktivně dle § 10 zákona o policii. Uplatnění iniciativy je podmíněno existencí věcného důvodu pro policejní zásah a je vyváženo zásadou přiměřenosti postupu policie zakotvenou v § 11 zákona o policii, kdy při uplatnění této druhé zásady musí policista zvážit nejen újmu hrozícím osobám, jež mají být předmětem zákroku, ale též újmu hrozící osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena.

12. Policisté se chovali slušně, postupovali v souladu s právními předpisy a žalobce neponižovali, což je prokazatelné z obrazového a zvukového záznamu, z úředních záznamů policistů. Žalobce neuposlechl na opakovanou výzvu s výstrahou, proto byly podmínky pro použití donucovacích prostředků naplněny. Pokud byl žalobce za pomoci obušku, hmatů a chvatů zajištěn, přičemž mu byla pro eskortu nasazena pouta, nelze dle žalovaného v jednání policisty shledávat nezákonný zásah. Použité donucovací prostředky Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 57 A 17/2019 jako obušek, hmaty, chvaty a nasazení pout pro eskortu žalovaný hodnotí jako přiměřené dané situaci. Žalovaný se nedopustil nezákonného zásahu, jednalo se o zásah zákonný a způsobená zranění, oděrky v oblasti nosu a na pravé části těla, otok krku, rukou, byla následkem aktivního odporu žalobce při oprávněném použití donucovacích prostředků, čemuž se dalo předejít, kdyby žalobce uposlechl výzev. Při eskortě žalobce na obvodní oddělení bylo rovněž postupováno v souladu se Závazným pokynem policejního prezidenta č. 159/2009, o eskortách, střežení osob o policejních celách, konkrétně s článkem 3 odst. 1 byl poučen eskortovanou osobou o důvodech eskorty o jeho právech a povinnostech a o režimu eskorty a možnosti případného použití donucovacích prostředků za podmínek stanovených v souladu s právním předpisem. Skutečnost, že žalobce prodělal operaci mozku, byla sdělena policistům až v budově obvodního oddělení policie. Proto námitka žalobce, že policie zneužila pravomoc a vytvořila zákrok zcela nesmyslný, kterým nebylo prokázané jiné přestupkové jednání, než výše uvedené, je zcela irelevantní. Smyslem donucovacího prostředku bylo překonání odporu, neuposlechnutí výzvy policisty, při řešení přestupku. Názor žalobce, že donucovací prostředky mohou být použity pro prokázání přestupkového jednání je zcela mylný, neboť k tomuto účelu nejsou zákonem vymezeny. V donucovacích prostředcích muselo být pokračováno, neboť žabce, jak vyplývá ze záznamu, i po opuštění vozidla kladl aktivní odpor vůči policistům, neuposlechl výzev. Překonání odporu nešlo dosáhnout jinak, než za použití donucovacích prostředků. V případě žalovaného se tedy jednalo o legitimní a legální přístup a z hlediska intenzity zásahu do práv žalobce o zásah přiměřený vzhledem k cíli, jímž je ochrana zdraví a bezpečnost ostatních osob, a proto je navrhováno zamítnutí žaloby.

13. Při posouzení, zda se žalovaný dopustil vůči žalobci nezákonného zásahu, soud poukazuje na to, že žalobce se domáhá určení, že zásah oddělení hlídkové služby Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2019 v 7:50 hodin na ulici Strakonická byl nezákonný, přestože v žalobě je poukazováno i na to, že žalobce byl na služebnu policie vyveden ze služebního auta ve velkých bolestech, přetažených pout, aniž by kladl odpor a byl stále veden v tzv. odváděcím klinči, pro který nebyl důvod. Dále je i uváděno, že na služebně po několika prosbách žalobce z důvodu nesmírné bolesti mu teprve byla přepoutána pouta dopředu, když i v závěrečné řeči bylo poukazováno na nedůstojné zacházení se žalobcem na služebně policie.

14. Soud má za to, že žalobce splnil všechny podmínky žalobního tvrzení dle § 82 s.ř.s. pro to, aby soud podanou žalobu věcně projednal.

15. Základní právní rámec řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je dán v § 82 s.ř.s., podle něhož platí „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (například rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2017 č. j. 1 Afs 217/2017-34) je namístě ochranu v procesním režimu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout tehdy, pokud jsou splněny kumulativně všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (zásahem správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (čtvrtá podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (pátá podmínka). Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 57 A 17/2019 16. Dle soudu je splnění některých výše uvedených podmínek, a to z hlediska tvrzení žalobce, v dané věci nesporné. Tvrzení o dotčení žalobce konkrétními policisty je tvrzením o přímém zkrácení na právech žalobce, pokud k němu došlo a bylo zásahem do jeho tělesné integrity a je tedy splněna i podmínka, že se tak mělo stát postupem policisty jako správního orgánu v širším smyslu při plnění úkolů Policie ČR dle § 2 zákona č. 274/2008 Sb. zákona o Policii ČR.

17. Žalobce na podporu svého tvrzení, že k zásahu došlo, předložil soudu videozáznam, dále lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že po tvrzeném zásahu žalobce vyhledal lékařské ošetření.

18. Sporná mezi účastníky řízení je jen podmínka nezákonnosti takového aktu z hlediska dodržení pravidla přiměřenosti dle § 11 zákona o policii. Podle § 11 písm. c) zákona o Policii ČR policista a zaměstnanci policie jsou povinni postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

19. Vzhledem k tomu, že tvrzený zásah měl spočívat v použití donucovacích prostředků dle § 52 písm. c) zákona o Policii ČR s důsledkem poranění žalobce, což je patrno z předložených fotografií ze strany žalobce, řídil se soud judikaturou soudů k principům stanovených v č. l. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a č. l. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dopadajícím na případy špatného zacházení tedy nelidského nebo ponižujícího zacházení.

20. Dle judikatury Ústavního soudu (Nález II ÚS 1398/17 ze dne 17. 10. 2017) nelidské zacházení je takové, které působí buď přímo ublížení na zdraví nebo intenzivní fyzické a psychické utrpení. Zacházení lze považovat za ponižující, jestliže potupuje nebo pokořuje jednotlivce, neprokazuje dostatečnou úctu k jeho lidské důstojnosti nebo tuto důstojnost snižuje či vyvolává pocity strachu, úzkosti nebo méněcennosti, kterou mohou zlomit morální a fyzický odpor dané osoby. Ponižující zacházení má úzkou vazbu na požadavek respektu, důstojnosti člověka, která nepřipouští, aby orgány veřejné moci s člověkem zacházely jako s objektem. Z videozáznamů, které byly předloženy, jak žalovaným tak i žalobcem, vyplývá, že je zadokumentována situace ve Strakonické ulici v Českých Budějovicích, kdy se žalobce podrobil silniční kontrole a kamera zabírá, jak přítomného žalobce i zakročující policisty. Z uvedených videozáznamů vyplývá, že průběh kontroly ve Strakonické ulici v Českých Budějovicích v 7:50 hodin byl po celou dobu zásahu zadokumentován, kdy bylo ze strany policisty použito donucovacích prostředků, a to zejména teleskopického obušku. Poté kamera spadla na zem, přesto je zachycen policejní zákrok, kdy žalobci byla nasazována pouta.

21. Soud poukazuje na to, že Nejvyšším správním soudem bylo judikováno, že celou situaci zásahu je třeba vždy posoudit vyváženě, bylo vysloveno, že „policie si musí zachovat vysokou míru akce schopnosti při ochraně práv a osob veřejného pořádku, nelze proto klást na policejní rozhodování v terénu nadměrné a nerealistické požadavky, neboť by to mohlo mít do budoucna rdousící dopad na policejní iniciativu…….určitou míru disproporce zásahu lze akceptovat a přičíst ji na vrub v omezené době na rozhodování a vypjaté situaci. Nelze podceňovat, ani potřebu působit na adresáty zásahu jako autoritativní těleso, což je role, která policii též invektivnímu plnění jejich funkcí přísluší, na straně druhé by pro závěr o oprávněnosti zásahu nestačilo, pokud by byl odůvodněn jen Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 57 A 17/2019 snahou policie neztratit tvář a vynutit splnění neadekvátního nebo nerozumného ultimáta“.

22. V dané věci má soud za to, že ze strany Policie ČR, respektive určitého jejího příslušníka nedošlo k neadekvátnímu a razantnímu opatření, ale k takovým opatřením, která za daných okolností, kdy zákrok probíhal na frekventované silnici, kdy žalobce na opakované výzvy odmítl vystoupit z vozidla a podrobit se v bezpečném místě dechové zkoušce, byla možná. Soud má za to, že osoba, která je podezřelá ze spáchání protiprávního jednání je nepochybně povinna strpět určitá omezení a musí splnit některé povinnosti, tedy, že je povinna se řídit pokyny policisty a může být i za použití donucovacích prostředků omezena na svobodě.

23. Jak již bylo uvedeno, podstatou věci je posouzení zákonnosti zásahu ze strany příslušníků žalovaného spočívajícího v použití donucovacích prostředků, a to hmatu, chvatu a teleskopického obušku.

24. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu musí opatření omezující základní práva a svobody projít testem proporcionality. Posouzení proporcionality se sestává ze tří kroků. V prvním kroku je posuzována způsobilost konkrétního opatření k naplnění účelu, čímž se rozumí, zda je vůbec schopno dosáhnout sledovaného legitimního cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku. Dále je ve druhém kroku zkoumána jeho potřebnost z tohoto hlediska, zda byl při výběru prostředků použit ten z nich, který je k základnímu právu nejšetrnější a dále ve třetím kroku je předmětem posouzení jeho proporcionalita v užším smyslu, tedy zda újma na základním právu není nepřiměřená ve vazbě na zamýšlený cíl.

25. Soud dospěl k závěru, že posuzovaný zásah byl přiměřený. Zásahem byl sledován veřejný zájem na bezpečnosti silničního provozu, což je nepochybně legitimní zájem. Donucovací prostředky, které policista zvolil, byly za daných skutkových okolností možné, jestliže žalobce na opakované výzvy odmítl vystoupit z vozidla do bezpečného prostoru za vozidla a následně se podrobit dechové zkoušce, o čemž byl žalobce řádně poučen, kdy byl i ve výzvě poučen o tom, že v případě neuposlechnutí výzvy policisty budou použity donucovací prostředky. Žalobce tedy tak svým jednáním zadal obavu, že negativně ovlivňuje bezpečnost silničního provozu, kdy nelze opomenout ani to, že policista stál ve frekventované silnici a byl tedy tak provozem silničním ohrožen.

26. V daném případě byl žalobce dne 13. 2. 2019 v době kolem 8:00 hodiny V Českých Budějovicích na ulici Strakonická zastaven hlídkou Policie ČR, kdy důvodem silniční kontroly byla propadlá technická kontrole vozidla značky BMW XP bílé barvy registrační značky x, jehož provozovatelem je Beneš nábytek s.r.o., Otavská 143, České Budějovice. Žalobce tedy byl zastaven pro podezření, že se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., jestliže užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním předpisem. Žalobce byl vyzván k zajištění vozidla a k vystoupení z vozidla s tím, že mu byl udělen pokyn, aby se odebral do bezpečného prostoru za vozidlo, kde bude probíhat dechová zkouška na alkohol a omamné látky a bude s ním projednán přestupek. Žalobce při silniční kontrole na opakovanou výzvu odmítl vystoupit z vozidla a následovat policistu do bezpečného prostoru, byl připoutaný a uzamčený ve vozidle, kdy několikrát i sešlápl plynový pedál. J. po výzvě a poučení, že v případě že žalobce nevystoupí z vozidla, bude přistoupeno k využití donucovacích prostředků, k jejich použití přistoupil, kdy se pomocí obušku, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 57 A 17/2019 který dal kolem krku žalobce na pravou stranu, se snažil tahem a rovněž tak i slovně, aby žalobce z vozidla vystoupil. Jak je patrno z videozáznamu, žalobce neustále kladl odpor, nespolupracoval, teprve po chvíli odemkl vozidlo a uvolnil bezpečnostní pás a Z. pak otevřel dveře vozidla a J. vytáhl žalobce ven z vozidla a společně jej pak svedli na zem, kde byly žalobci dány pouta. Jak je patrno z videozáznamu po celou dobu žalobce kladl odpor, nedbal pokynů, proto policisté použili hmaty chvaty. J. žalobce uchopil oběma rukama za jeho pravou ruku, nasadil mu páku na pravé zápěstí a tím mu ruku zafixoval za zády a následně žalobce zaklekl oběma nohama, a to pravou nohou v oblasti horní části zad a levou nohou v dolní části zad a byla mu přiložena pouta. Při eskortě pak byl použit takzvaný odváděcí klinč.

27. Žalobce má za to, že shora uvedený postup byl nezákonný, bezdůvodný, nepřiměřený a byly zcela nesprávně použity donucovací prostředky a dále poukazuje na to, že mu byla způsobena i újma na zdraví v ponižujícím zacházení a v neoprávněném omezení osobní svobody.

28. V souvislosti s tím soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 sp. zn. ÚS 263/97, dle něhož jsou občané povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jím byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem. Ústava ČR, Listina základních práv a svobod ani žádná jiná právní norma nepřipouští, aby jednotliví občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho, jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.

29. Z toho tedy vyplývá, že žalobce byl povinen se podrobit výkonu pravomoci policisty bez ohledu na soukromý názor, kdy žalobce poukazoval na to, že se cítí zcela bezpečně a není důvod, aby vystupoval z vozidla s tím, že je ochoten se podrobit dechové zkoušce ve vozidle.

30. Soud pro zhodnocení zákonnosti a přiměřenosti zásahu považuje fakt, že žalobce byl celkem 5x zcela klidně vyzván, aby vystoupil z vozidla do bezpečného prostoru za auto za účelem provedení dechové zkoušky, neboť zakročující policista stál ve vozovce, kde projíždělo velké množství aut a byl i žalobce řádně poučen o tom, že budou použity donucovací prostředky, jestliže se žalobce výzvě nepodrobí, čehož žalobce nedbal, proto zcela v souladu se zákonem o policii byly použity ze strany zakročujících policistů donucovací prostředky, aby bylo možné dosáhnout sledovaného cíle. Žalobce tedy porušil § 114 zákona o Policii ČR, jestliže na výzvy neuposlechl, proto následně bylo možno použít donucovací prostředky, aby byl překonán odpor žalobce.

31. Žalobce tvrdil, že byl vystaven špatnému zacházení a byla mu způsobena újma na zdraví. Toto ovšem prokázáno ze strany žalobce nebylo, neboť z videozáznamu není patrno toto a rovněž z lékařské zprávy nevyplývá, že by k onemocnění karpálního tunelu došlo u žalobce v souvislosti se zákrokem. Soud připustil, že menší zranění žalobci v průběhu zásahu bylo způsobeno, a to odřeniny a modřiny, které byly způsobeny tím, že žalobce kladl v rámci zásahu odpor, kdy mu byla nasazena pouta a bylo nutno, v případě, že dobrovolně nevystoupil, aby byl sveden na zem, a proto došlo k uvedeným zraněním.

32. Z videozáznamu je patrno, že policisté jednali zdvořile, trpělivě, ve snaze, aby žalobce uposlechl výzvy k vystoupení. Ze strany žalobce je pak patrno, že žalobce oddaloval vystoupení z vozidla, odmítal se podrobit výzvě policistů. Navrhoval jiná řešení, že se ve Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 57 A 17/2019 vozidle podrobí dechové zkoušce, přičemž se nedíval při komunikaci policistům do očí, kdy si žalobce byl vědom toho, že se přestupku dopustil. Žalovaný se tedy snažil řešit celou situaci smírně. Podle soudu bylo použití donucovacích prostředků hmatů, chvatů a teleskopického obušku důvodné, přiměřené a správné, neboť jiným způsobem nebylo možné vystoupení z vozidla zajistit, neboť žalobce kladl odpor. Jeho vozidlo bylo zamčené a žalobce byl připoután bezpečnostními pásy, proto nezbývalo než použít teleskopického obušku.

33. Policisté zvolili takové donucovací prostředky, které byly vhodné s ohledem na charakter konkrétní situace, které umožnily dosažení účelu sledovaného zákroku ve smyslu § 53 odst. 3 písm. a), tedy dostat žalobce za vozidlo do bezpečného prostoru. Zároveň byly použity správné donucovací prostředky nezbytné k překonání odporu žalobce, proti kterému bylo zakročováno.

34. Námitka, že šlo o nesmyslný zákrok, kterým nebylo prokázáno jiné přestupkové jednání, je zcela irelevantní, neboť donucovací prostředky byly použity pro překonání odporu a není proto opodstatněné se zabývat tím, jakého přestupkového jednání se měl žalobce dopustit. Rozhodné je, zda v případě zásahu bylo ze strany žalované postupováno v souladu se zákonem o Policii České republiky.

35. Zcela lichá je pak argumentace žalobce, že ze zdravotních důvodů nemohl vystoupit z vozidla, neboť v případě, že měl žalobce takové zdravotní důvody, že nemohl vystoupit z vozidla, pak nebyl schopen ani řídit vozidlo. Proto zcela oprávněně požadovali policisté jeho vystoupení z vozidla a ukončení jízdy. Žalobce byl vyzván, aby vystoupil z vozidla i z důvodu bezpečnosti policistů, neboť zákrok, respektive silniční kontrola probíhala na frekventované silnici.

36. Soud poznamenává, že Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval v obdobných věcech, že policie si musí zachovat vysokou míru akceschopnosti při ochraně práv, osob a veřejného pořádku a nelze proto klást na policejní rozhodování v terénu nadměrné a nerealistické požadavky, neboť to by mohlo mít do budoucna rdousící dopad na policejní iniciativu, a proto lze určitou míru disproporce akceptovat a přičíst ji na vrub omezené době pro rozhodování.

37. Soud proto uzavřel, že žalovaný měl zájem situaci řešit smírně. Žalobce byl opakovaně upozorňován na to, že se dopustil přestupku, a že má vystoupit z vozidla s tím, že v případě, že se nepodrobí uvedené výzvě, budou použity donucovací prostředky, přičemž žalobci byl k tomu dán i dostatečný časový prostor. Žalovaný tedy vystupoval korektně a věcně při jednání se žalobcem, přičemž žalobce opakovaně uváděl své důvody zcela irelevantní a odmítal vystoupit z vozidla, kdy argumentoval tím, že se cítí bezpečně a poté poukazoval na svůj zdravotní stav, a to obecně, aniž přesně uvedl, z jakých zdravotních důvodů nemůže vystoupit. Jeho počínání pak je soudem hodnoceno jako zcela neodpovědné, vedené snahou prosadit svůj názor, přestože si žalobce musel být vědom protiprávního jednání, jestliže mu byla známa okolnost, že se dopustil přestupku, jestliže řídí vozidlo bez platné technické kontroly, na což byl policisty upozorněn.

38. Dle soudu žalovaný využil všech možností, aby žalobce dobrovolně vystoupil z vozidla, přičemž žalovaný před provedením zákroku v rámci své pravomoci použil slov jménem zákona a odpovídající výzvu. Soud proto neshledal ve výzvě žalovaného nezákonnost. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 10 57 A 17/2019 39. Soud rovněž neshledal nezákonnost v případě zásahu spočívajícího v bezdůvodném, nepřiměřeném a nesprávném použití donucovacích prostředků a ve způsobení bezdůvodné újmy na zdraví. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný postupoval při zákroku tak, že byly použity donucovací prostředky ve smyslu § 52 písm. a), c) zákona o policii hmaty, chvaty a teleskopický obušek. Dle soudu bylo v daném případě použití donucovacích prostředků zcela důvodné, jestliže žalobce, jak bylo uvedeno výše, na základě pěti výzev, nevystoupil z vozidla. Tedy výzvě se nepodrobil. Proto soud považuje použití donucovacích prostředků za přiměřené a správné. Z videozáznamu nevyplývá, že by policie při jejich použití nedbala na to, aby nezpůsobila žalobci, proti kterému zasahovala, újmu zjevně nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jeho protiprávního jednání a překročila tak zákon (§ 53 odst. 5 zákona o policii). K tomuto závěru pak soud dospěl na základě zhlédnutí videozáznamu, dle něhož je patrný shora popsaný skutkový stav, kdy žalobce byl vyzván k vystoupení z vozidla. Na tuto výzvu neuposlechl, přestože byl poučen o použití donucovacích prostředků. Použití donucovacích prostředků soud tedy shledal nezbytným k dosažení účelu zákroku. Ve smyslu § 11 zákona o policii ho shledal zcela přiměřeným. Způsobení bezdůvodné újmy policií žalobci nezjistil. Pokud jde o použití donucovacích prostředků, soud vyšel nejen z tvrzení žalobce, ale rovněž tak z videozáznamu, ze kterého je patrno, jaké donucovací prostředky byly použity a rovněž tak z výpovědí zakročujících policistů, kteří byli vyslechnuti v rámci šetření stížnosti žalobce.

40. Žalobní tvrzení o nepřiměřeném a nesprávném použití donucovacích prostředků a způsobení újmy na zdraví je zcela nevěrohodné, neboť z lékařské zprávy nevyplývá, že by byla dána příčinná souvislost mezi onemocněním žalobce a zákrokem policistů, přičemž soud má za to, že i v případě donucovacího prostředku, kdy proti žalobci bylo zakročeno teleskopickým obuškem, měl ještě možnost podrobit se výzvě a dobrovolně z vozidla vystoupit, což žalobce neučinil. Neustále kladl odpor, proto bylo nutno ze strany žalovaného pokračovat v zákroku a žalobce musel být násilně z vozidla vytažen a sveden na zem, kde mu byla nasazena pouta. Vybočení zasahujících policistů z mezí daných ustanovením § 11 zákona o policii, tedy nevyplývá z videozáznamů, které byly zajištěny v rámci zákroku proti žalobci a rovněž tak ani z výpovědí zakročujících policistů. Soud připouští, že menší zranění typu modřin a odřenin mohla být způsobena zákonně použitými donucovacími prostředky, a to hmaty a chvaty při samotném zákroku, a to proto, že jak je patrno z videozáznamu kladl žalobce odpor. Ze záznamu není patrno, že by se žalobcem v případě zákroku, bylo brutálně zacházeno. Rovněž tak pouta byla zcela důvodně použita, neboť žalobce kladl odpor, kdy následně byl opřen o policejní vůz, byly prohlédnuty jeho osobní věci a následně byl odvezen na služebnu. Soud učinil závěr, že se žalovaný tvrzené nezákonnosti spočívající v bezdůvodném, nepřiměřeném a nesprávném použití donucovacích prostředků a ve způsobení bezdůvodné újmy na zdraví nedopustil.

41. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce o nezákonnosti zásahu spočívajícím v ponižujícím zacházení, kdy žalobce uváděl, že byl i slovně napaden, kdy mu policisté nadávali, neboť tyto skutečnosti nejsou z videozáznamu patrny a žalobce toto své tvrzení nijak neprokázal. Soud poukazuje na to, že v daném případě je ze strany žalobce navrhováno, aby soud určil, že se jednalo o nezákonný zásah ze strany žalovaného v případě jeho zákroku v 7.50 hodin ve Strakonické ulici, proto se soud nemohl zabývat tvrzením žalobce ohledně nezákonného postupu ze strany žalované na služebně policie v ulici 28. října, kdy žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 11 57 A 17/2019 tvrdil, že byl i tam slovně napadán a bylo s ním jednáno ponižujícím způsobem. Soud se proto zabýval pouze zákrokem policistů na Strakonické ulici v Českých Budějovicích.

42. K neoprávněnému omezení osobní svobody u žalobce nedošlo, jestliže dle zjištěného skutkového stavu byl žalobce přistižen při přestupku, tedy při jednání, které mělo znaky správního deliktu a následně neuposlechl výzvy a byla tedy tak důvodná obava, že bude v jednání nadále pokračovat. V jednání žalobce tedy byly shledány skutečnosti zakládající podezření ze spáchání přestupku, kdy žalobce byl povinen se podrobit silniční kontrole a zcela oprávněně tedy ze strany policie bylo požadováno, aby žalobce vystoupil do bezpečného prostoru a podrobil se dechové zkoušce.

43. Soud poukazuje na to, že videozáznamy zachycují téměř celý průběh zákroku. Pouze po určitou dobu, kdy kamera během zákroku upadla, není zcela ucelený záběr na žalobce. Přesto kamera snímala bezprostřední fyzický kontakt policistů se žalobcem, proti kterému bylo zakročováno i rovněž tak použití donucovacích prostředků. Videozáznam tedy dokumentuje klíčové okamžiky, ke kterým v rámci zákroku docházelo a rovněž tak je z videozáznamu patrný záběr, kdy žalobce byl již vyveden z vozidla a opírá se o policejní vozidlo. Soud proto uzavřel, že z videozáznamu žalovaného nevyplývá, že by zasahující policisté překročili zákonné meze při použití donucovacích prostředků, kdy soud má za to, že skutkový stav je možno na základě pořízeného videozáznamu řádně zjistit. Videozáznamy tedy mají zcela dostatečnou vypovídající hodnotu, a to jak obrazovou, tak i zvukovou.

44. Soud poukazuje na to, že tvrzení žalobce ohledně jeho zranění v průběhu zákroku nevyvolalo u soudu důvodné podezření, že by se stal žalobce obětí špatného zacházení ze strany policie. Skutečnost, že by se žalobcem bylo špatně zacházeno, z videozáznamu patrna není.

45. Aniž by soud hodlal subjektivní prožívání zákroku ze strany žalobce snižovat, má za to, že jeho zranění jsou drobného povrchového charakteru, kdy se jedná o oděrky, modřiny, když soud má za to, že toto zranění zcela odpovídá okolnostem zákroku, kdy byly vůči žalobci použity donucovací prostředky. Uvedené poranění u žalobce bylo způsobeno tím, že žalobce kladl odpor a bylo proto nutno vůči žalobci zakročit mírnějšími donucovacími prostředky, kdy bylo potřeba žalobce svést na zem.

46. S ohledem na to soud vyhodnotil zásah ze strany policistů jako přiměřený. Jako významnou by bylo možno hodnotit újmu žalobce pouze tehdy, pokud by svým rozsahem nebo mechanismem vzniku zranění překračovala rozsah, jaký se dá s ohledem na popsaný skutkový děj rozumně předpokládat. Charakter zranění žalobce ovšem není takový, aby mohl vést k závěru, že bylo záměrně ubližováno žalobci excesivním použitím donucovacích prostředků. Povrchová zranění odpovídají okolnostem, na nichž se převážnou měrou podílel sám žalobce. Žalobce se podrobil lékařskému ošetření bezprostředně po zásahu, ovšem z této lékařské zprávy nelze zjistit mechanismus vzniku poranění.

47. Soud poukazuje na to, že policie má povinnost vystupovat aktivně ve smyslu § 10 zákona o policii, kdy uplatnění iniciativy je podmíněno existencí věcného důvodu pro policejní zásah a je vyvažováno pak zásadou přiměřenosti postupu policie, která je zakotvena v § 11 zákona o policii. V daném případě bylo z obrazového a zvukového záznamu prokázáno, rovněž tak i z úředních záznamů policistů, že bylo postupováno v souladu se zákonem o policii, žalobce nebyl ponižován v rámci zákroku. Žalobce byl opakovaně vyzván Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 12 57 A 17/2019 k vystoupení z vozidla a rovněž byl upozorněn na to, jak bude postupováno v případě, že se žalobce výzvě nepodrobí. Správně proto bylo ze strany žalovaného vyhodnoceno, že se žalobce bezdůvodně odmítá podrobit výzvě, kdy žalobce zcela ignoroval policisty, nereagoval na jejich výzvy, a proto bylo správně přistoupeno k požití donucovacích prostředků. Soud proto uzavřel, že v jednání žalované nelze shledávat nezákonný zásah.

48. Soud nevyslechl žalobce, jak vnímal subjektivně zákrok, neboť tato skutečnost není rozhodná pro posouzení zákroku ze strany policie.

49. Jestliže bylo shledáno, že se nejednalo o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s., soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

50. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 2. října 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 13 57 A 17/2019 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.