57 A 17/2022

Rubrum

č. j. 57 A 17/2022-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobců: a) J.S. bytem X b) ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o. se sídlem Bělohorská 688/165, Břevnov, 169 00 Praha 6 zastoupených advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr. se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo Jickovice se sídlem Jickovice, 399 01 Milevsko zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem Čéčova 11, České Budějovice Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 57 A 17/2022 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2022, č. j. KUJCK 89832/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobce žádostí ze dne 27. 3. 2013 navrhl uznání honitby Schwarzenbergská honitba Orlík III. O tomto návrhu rozhodl Městský úřad Milevsko dne 18. 12. 2014 tak, že uznal honitbu Schwarzenbergská honitba Orlík III. Toto rozhodnutí bylo v části změněno a ve zbylé části potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 8. 2015. Tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2016 č. j. 10 A 172/2015 – 73. O tomto návrhu na uznání honitby Schwarzenbergská honitba Orlík III. bylo rozhodnuto Městským úřadem Písek dne 31. 5. 2018 a rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 12. 2018 č. j. KUJCK 152854/2018/OZZL/O – 96/18.

2. Žalobce a) je vlastníkem pozemků p.č. KN 1072/1 v k.ú XA, p.č. KN XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH a XCH/8 v k. ú. XB, p.č. KN XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, X, X, XO, X, XQ a X v k.ú. XC a p.č. KN XR v k.ú. XD (dále tež jen „pozemky žalobce“). Současně je žalobce a) podle § 2 písm. m) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění (dále jen „zákon o myslivosti“) držitelem honitby Schwarzenbergská obora Květov; uživatelem této honitby podle § 2 písm. n) téhož zákona je žalobce b).

3. Honební společenstvo Jickovice navrhlo dne 7. 11. 2006 přičlenění honebních pozemků k honitbě Borek, když o tomto návrhu bylo rozhodnuto Městským úřadem v Milevsku dne 18. 12. 2014 č. j. MM 49100/2014 – OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/46, kterým byla žádost o přičlenění pozemků zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 8. 2015 č. j. KUJCK 60077/2015/OZZL 066/15. Tato rozhodnutí byla pak následně zrušena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2016 č. j. 10 A 171/2015 – 61. O návrhu Honebního společenstva Jickovice na přičlenění honebních pozemků ze dne 7. 11. 2016 bylo rozhodnuto Městským úřadem v Písku ze dne 31. 5. 2018 č. j. ZP 06/2017/11871/11 a navazujícím rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 12. 2018 č. j. KUJCK 152424/2018/OZZL – O 93/18.

4. Dne 24. 8. 2015 požádalo Honební společenstvo Jickovice jako držitel honitby Borek dle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti, o přičlenění pozemků v k. ú. XA parc. č. KN X, XS, XT, XU, XV, W, XX, XY, XZ, XAA a XAB v k. ú. XB parcel. č. KN X, X, XAC, XAD, XAE, XAF, XAG, XAH, XACH, XAI, XAJ, XAK, XAL, XAM, XAN, XAO, XAP, XAQ, XAR, XAS, XAT,XAU, XAV, XAW, XAX, XAY, XAZ, XBA, XBB, XBC, XBD, XBE, XBF, XBG, XBH v k. ú. XC a parc. č. KN X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X,X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X,X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 57 A 17/2022 X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, XBCH, XBI, XBJ, XBK, XBL, XBM, XBN, XBO, XBP, XBQ, XBR, XBS, XBT, XBU, XBV, XBW, XBX, XBY, XBZ, XCA, XCB, XCC, XCD, XCE, XCF, XCG, XCH, XCCH, XCI, XCJ, XCK, XCL, XCM, XCN, XCO, XCP, XCQ, XCR, XCS, XCT, XCU, XCV, XCW, XCX, XCY, XCZ, XDA, XDB, XDC, XDD, XDE, XDF, XDG, XDH, XDCH, XDI, XDJ, XDK, XDL, XDM, XDN, XDO, XDP, XDQ, XDR, XDS, XDT, XDU, XDV, XDW, XDX, XDY, XDZ, XEA, XEB, XEC, XED, XEE, XEF, XEG, XEH, XECH, XEI, XEJ, XEK, XEL, XEM, XEN, XEO, XEP, XEQ, XER, XES, XET, XEU, XEV, XEW a v k. ú. p.č. KN XEX, XD, které byly dříve součástí honitby Schwarzenbergská honitba Orlík zaniklé ke dni 19. 3. 2007. Žádost byla odůvodněna tím, že zahrnuje soubor honebních pozemků v ohraničení ze severní a západní strany honitbou Borek, z jižní strany honitbou Zvíkov a z východní strany honitbou Schwarzenbergská obora Květov. Tyto pozemky rovněž tvořily zaniklou honitbu Schwarzenbergská honitba Orlík. Žádost Honebního společenstva Jickovice byla podána v době, kdy bylo nepravomocně rozhodnuto o uznání honitby Schwarzenbergská honitba Orlík III. dle žádosti žalobce ze dne 27. 3. 2013 a rozhodnutím Městského úřadu Milevsko ze dne 18. 12. 2014 po zamítnutí předchozí žádosti Honebního společenstva Jickovice o přičlenění pozemků ze dne 7. 11. 2006. Správní řízení o žádosti Honebního společenstva Jickovice ze dne 24. 8. 2015 bylo proto přerušeno, a to do doby vydání a nabytí právní moci rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 31. 5. 2018 a navazujících rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018 č. j. KUJCK 152854/2018/OZZL O- 96/18 a ze dne 17. 12. 2018 č. j. KUJCK 152424/2018/OZZL -O-93/18.

5. Tato žádost Honebního společenstva Jickovice ze dne 24. 8. 2015 byla vyřízena vydáním rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. ZP 06/2019/26779/9, kterým došlo k přičlenění pozemků uvedených shora podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti k honitbě Borek, evidenčního čísla 034, v držení Honebního společenstva Jickovice a bylo rozhodnuto tak o nové výměře a nových hranicích honitby Borek.

6. Proti tomuto rozhodnutí si podali žalobci odvolání, když zejména bylo jimi namítáno, že výroková část rozhodnutí je v rozporu s odůvodněním, když obě dvě části nejsou v souladu s přílohou č. 2 zobrazující nový průběh hranic honitby Borek v mapě. Dále nesouhlasili se závěrem, že pozemky nemají díky existenci oborního plotu souvislost s honitbou Schwarzenbergská obora Květov. Dále žalobci namítali, že bylo rozhodnuto o přičlenění dotčených pozemků k honitbě Borek na základě zjištění, že předmětný blok pozemků má nejdelší společnou hranici právě s honitbou Borek, aniž by bylo zohledněno, že průběh této společné hranice je dotčen podstatnou změnou, způsobilou zjištění o nejdelší společné hranici zcela zneplatnit, když tuto změnu představují neskončená řízení o žádosti žalobce ze dne 3. 9. 2015, aby z honitby Borek byly postupem podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti z důvodu změny vlastnictví vyjmuty některé honební pozemky, které by byly následně začleněny do Schwarzenbergské honitby Orlík III. a řízení o žádosti žalobce a) a do Římskokatolické farnosti Květov ze dne 6. 5. 2019 podané u Městského úřadu Milevsko, aby podle § 31 odst. 4 zákona o myslivosti byly některé pozemky vlastněné Římskokatolickou farností Květov a žalobce byly zařazeny do honitby Schwarzenbergská honitba Orlík III.

7. O odvolání žalobců rozhodl žalovaný dne 18. 7. 2018 napadeným rozhodnutím, kterým v době odvolání byla zamítnuta a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný odvolací námitky žalobců odmítl a odkázal na závěry orgánů I. stupně s odkazem na ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, který nepřipouští, aby do jedné honitby byly začleněny Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 57 A 17/2022 pozemky, pokud tvoří překážku pohybu zvěře, neboť jsou pro ni nebezpečím, když rovněž tak bylo odkázáno na § 2 písm. j) zákona o myslivosti. V honitbě Schwarzenbergská obora Květov jsou chovány čtyři druhy zvěře, a to sika Dybowského, daněk skvrnitý, prase divoké a srnec obecný. Stávající ohrazení obory brání uvedeným druhům zvěře, aby zvěř z obory volně vybíhala a není tedy možné, aby k oboře byly přičleněny vně oborního plotu jiné pozemky, které nebudou ohrazeny, neboť stávající ohrazení obory tvoří překážku pro pohyb zvěře chované v oboře ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a zároveň takové pozemky nesplňují podmínku ustanovení § 2 písm. j) zákona o myslivosti týkající se zákazu volného vybíhání zvěře chované v oboře. Dále žalovaný uvedl, že ve prospěch jeho závěru svědčí i ustanovení § 31 odst. 6 písm. e) zákona o myslivosti, dle něhož honitba zaniká rozhodnutím orgánu Státní správy myslivosti, není-li ohrazení obory funkční a nezjedná-li držitel honitby v přiměřené lhůtě stanovené orgánem státní správy myslivosti nápravu.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

8. Žalobci zejména navrhují nesprávnost závěru o nemožnosti přičlenění pozemků k oboře z důvodů absence souvislosti vyvolané ohrazením obory. Dle žalobců nebyla možnost přičlenění dotčených honebních pozemků k Schwarzenbergské oboře Květov vyvrácena, když nesouhlasí se žalovaným, že takovým přičlenění dotčených pozemků by vznikl stav odporující § 2 písm. j) zákona o myslivosti. V daném případě bylo nutno zkoumat, zda po přičlenění pozemků bude zachován stav, kdy oborní zvěř, tj. sika Dybowského, daněk skvrnitý, prase divoké a srnec obecný budou moci ze Schwarzenbergské obory Květov volně vybíhat. Hrozba vzniku takového stavu nebyla v řízení tvrzená a zcela zjevně ani nehrozí. Z § 2 písm. j) zákona o myslivosti nelze dovodit, že obora jako typ honitby musí být ohrazena oplocením vedoucím přesně po jejím vnějších hranicích. Dle dikce předmětného ustanovení postačí, pokud bude obvod obory, tedy její vnější hranice, jinak uzpůsobena tak, aby chovaná zvěř nemohla území obory opouštět (viz § 2 písm. j) a § 31 odst. 6 písm. j) zákona o myslivosti). Dále žalobci nesouhlasí se žalovaným, že zákon o myslivosti vyžaduje, aby oborní zvěři byl umožněn volný pohyb na celé ploše obory. Takový závěr z § 2 písm. j) ani z § 31 odst. 6 písm. j) zákona o myslivosti nelze dovodit. Dále žalobci mají za to, že oborní opatření nepřerušuje souvislost honebních pozemků ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti. Žalobci mají za to, že žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu a čím se oborní oplocení liší od ostatních oplocení a ohrazení umísťovaných v krajině, která brání pohybu spárkaté zvěře a nejsou za přetržení souvislosti honebních pozemků považována. Závěr tedy žalovaného o nemožnosti přičlenění pozemků vně obory z důvodů absence souvislosti vyvolané oplocením obory je nesprávný, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné.

9. Dále žalobci namítali, že nebylo zohledněno jiné řízení, když jejich výsledek byl podstatný pro vydání rozhodnutí ve věci. V daném případě totiž orgán I. stupně rozhodl dne 20. 7. 2021 o přičlenění dotčených pozemků k honitbě Borek na základě zjištění, že pozemky, které jsou uvedeny v odst. 2 předmětné žaloby tvoří pozemkový blok, mající nejdelší společnou hranici s honitbou Borek, aniž by zohlednil, že průběh této společné hranice je dotčen podstatnou změnou, způsobilou zjištění o nejdelší společné hranici zcela zneplatnit.

10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, zcela odmítl, že u typu obora mohou být vně obory pozemky, které nejsou uvnitř oplocení obory, a to s odkazem na § 2 písm. j) zákona o myslivosti. Zákon o myslivosti nepředpokládá, že obora může být pouze na části honitby, proto nemohou být pozemky vně obory uznány jako obora. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 57 A 17/2022 III. Replika žalobce 11. Žalobce v replice poukázal na to, že není opora pro závěr, že výklad ustanovení § 2 písm. j) zákona o myslivosti je založený na požadavku, aby obora byla po celém obvodu obehnána neprostupným ohrazením nacházejícím se přesně na její vnější hranici. Základním účelem ohrazení je zabezpečit, aby zvěř chovaná v oboře jako zvláštním typu honitby, nemohla tuto honitbu volně opouštět. Toho výsledku lze pak dosáhnout nejen tím, nachází-li se ohrazení přímo na hranici honitby, ale i tehdy když chovaná zvěř je soustředěna na ploše, jejíž ohrazení se nachází uvnitř administrativní hranice honitby, určené rozhodnutím o její uznání. Podstatné je pouze to, aby ohrazená plocha s oborní zvěří byla tvořena honebními pozemky o výměře nejméně 50 ha jak vyžaduje § 17 odst. 7 zákona o myslivosti.

12. Za důvodnou rovněž považuje námitku ohledně nezohlednění jiných řízení, jejichž výsledek měl podstatný vliv pro vydání rozhodnutí ve věci, neboť mělo být do doby pravomocného skončení řízení přerušeno, a to do doby, než bude ukončeno řízení vedené Městským úřadem pod č.j. ZP06/2019/26781/7. Tato námitka se jeví jako důvodná, jestliže Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 9. 2022 č. j. 57 A 3/2022 rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2002 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Tím se obnovilo řízení směřující ke vzniku stavu, kdy pozemky uvedené v odst. 2 žaloby ztratí s honitbou Borek souvislost. Tím je tedy osvědčena důvodnost uvedené námitky.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s.ř.s.

15. V daném případě žalovaný nevyhověl odvolacím námitkám žalobců s odkazem na § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, který nepřipouští, aby do jedné honitby byly začleněny pozemky, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečný a současně s tím poukázal na § 2 písm. j.) zákona o myslivosti, podle nějž se oborou rozumí druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Z toho pak učinil závěr, že účelem citovaného ustanovení zákona o myslivosti je, aby obora byla po celém obvodu ohrazena, či jinak uzpůsobena, aby chovaná zvěř nemohla z obory volně vybíhat, a přitom mohla celé území obory využívat ke svému pohybu. Má za to, že stávající ohrazení obory brání uvedeným druhům zvěře, aby zvěř z obory volně vybíhala a není proto možné, aby k oboře byly přičleněny vně oborního plotu jiné pozemky, které nebudou ohrazeny, neboť stávající ohrazení obory tvoří překážku pro pohyb zvěře chované v oboře ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o myslivosti a současně pak tyto pozemky nesplňují podmínky § 2 písm. j) zákona o myslivosti.

16. Z § 17 odst. 5 zákona o myslivosti vyplývá, že honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset, a že i pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím, jako např. dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou. Nejvyšší správní soud se zabýval překážkami volného pohybu zvěře, a to v rozsudku č. j. 3 As 40/2005-159 ze dne 15. 8. 2007 a č. j. 9 As 69/2007-86 ze dne 15. 11. 2007, na který poukazuje i žalobce. Nejvyšším správním soudem bylo konstatováno, že výčet možných překážek pohybu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 57 A 17/2022 zvěře vyjmenovaných v tomto ustanovení je výčtem demonstrativním a upozornil i na povinnost správního orgánu přihlédnout v řízení k místním podmínkám příslušné honitby, která je posuzována.

17. Z uvedeného ustanovení § 17 odst. 5 zákona 5 o myslivosti vyplývá, že toto ustanovení nepřipouští, aby do jedné honitby byly začleněny pozemky, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím. Nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že oplocení obory mohou překonávat některé druhy zvěře, které nepatří mezi ty druhy, které se v oboře chovají. V daném případě se totiž jedná o oboru, jíž se dle ustanovení § 2 písm. j) zákona o myslivosti rozumí „druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat“. Z uvedeného pak vyplývá, že obora musí být po celém obvodu ohrazena či jinak uzpůsobena tak, aby chovaná zvěř nemohla z obory volně vybíhat, a přitom mohla celé území obory využívat ke svému pohybu. Ohrazení obory tak brání uvedeným druhům zvěře (sika Dybowského, daněk skvrnitý, prase divoké a srnec obecný), aby zvěř z obory volně vybíhala. Z uvedeného pak plyne závěr, že nelze k oboře přičlenit vně oborního plotu jiné pozemky, které nebudou ohrazeny oborním plotem. Zcela nepřípadná je pak námitka žalobce ohledně srovnání ohrazení obory s jinými druhy ohrazení umísťovaných v krajině, a to například ohrazení luk, pastvin, neboť účelem ohrazení obory je vytvoření překážky pro pohyb zvěře chované v oboře.

18. V případě nesplnění podmínky dle ustanovení § 17 odst. 5 zákona o myslivosti by pak přičlenění honebních pozemků vně oborního plotu obory Květov mělo za následek postup dle § 31 odst. 6 písm. e) zákona o myslivosti a případný zánik honitby. V případě přičlenění dalších honebních pozemků by pak následoval postup dle § 18 odst. 5. zákona o myslivosti.

19. Soud má za to, že z § 2 písm. j) zákona o myslivosti vyplývá, že obora musí být ohrazena oplocením, jestliže v uvedeném ustanovení se uvádí, že se jedná o druh honitby s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř nemůže z obory vybíhat. Z toho vyplývá, že nelze přičlenit pozemek vně obory. Z komentáře k zákonu o myslivosti rovněž vyplývá, že obora je druhem honitby, kdy pojmem jinak uzpůsobený jsou myšlena taková opatření, která zvěři zabraňují v úniku z obory a plní tak stejnou funkci jako ohrazení.

20. Zákon o myslivosti hovoří o překážce v pohybu zvěře, proto soud má za to, že předmětná obora je takovou překážkou, přičemž zvěř, která je v oboře chovaná nemůže překonávat tuto oboru. Z § 2 písm. j) zákona o myslivosti vyplývá, že obora je druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Soud má proto za to, že by bylo v rozporu s ustanovením § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, aby další pozemky byly přičleněny k honitbě Schwarzenbergská obora Květov, jestliže se jedná o oboru. Soud poukazuje na to, že když byly k oboře byly přičleněny nějaké další pozemky, nebylo by tedy zachováno tak ohrazení pro zvěř, která se v oboře chová, což vyplývá ze samotné definice obory. V případě, že by soud přisvědčil námitce žalobce a přičlenil další pozemek k oboře, muselo by pak být vyvoláno řízení o rozšíření obory ve smyslu § 18 odst. 5 zákona o myslivosti. Soud má za to, že obora slouží k tomu, aby zvěř chovaná v oboře nemohla oboru opouštět, oborní oplocení tvoří tedy překážku pohybu zvěře a je tedy stavbou, která přerušuje souvislost honebních pozemků, proto správně bylo rozhodnuto, Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 7 57 A 17/2022 že se nepřičleňují k oboře pozemky vně z důvodu absence souvislosti vyvolané oplocením obory, neboť přičlenění pozemků ani možné není, a to z důvodu bezpečnostního ohrazení.

21. K námitce žalobce, že řízení mělo být přerušeno, neboť byla současně s tímto řízením vedena další řízení, která mohla mít vliv na předmětné rozhodnutí, soud uvádí, že vychází orgán státní správy myslivosti při rozhodování ze skutkového a právního stavu, který je zde ke dni vydání napadeného rozhodnutí, což bylo v daném případě zohledněno. V souvislosti s tím soud poukazuje na § 64 správního řádu, z něhož vyplývá, za jakých podmínek může správní orgán řízení přerušit. Důvody pro přerušení řízení jsou koncipovány jako fakultativní, tedy při jejich naplnění záleží na úvaze správních orgánů, zda v daném případě k přerušení řízení skutečně přistoupí. V daném případě návrh na přerušení řízení ze strany žalobců podán nebyl, když v případě podání takovéto žádosti by správní orgán obligatorně přerušil v souladu se zásadou dispoziční na žádost žadatele. Taková žádost však žalobci podána nebyla.

V. Závěry a náklady řízení

22. Správní orgány zjistily správně skutkový stav a v souladu se zákonem vyvodily své i skutkové závěry. Krajský soud se s posouzení věci správními orgány zcela ztotožnil a neshledal žalobní námitky za důvodné. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle 78 odst. 7 s.ř.s.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí soud uložil, rozhodl soud tak, že ani ona nemá právo na náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě soud neshledal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 26. dubna 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.