57 A 18/2021

Rubrum

57A 18/2021 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: V. K. zastoupené obecným zmocněncem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: X X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021 č. j. KUJCK 29211/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. 2 57A 18/2021

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 20. 4. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2021 č. j. KUJCK 29211/2021 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo na základě odvolání žalobkyně změněno rozhodnutí ze dne 25. 9. 2020 č. j. SU/1827/2018-9, spisové značky SU /1827/2018 Lv vydané Stavebním úřadem v Českých Budějovicích, jehož výrokem č. 1 bylo s odkazem na § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. nařízeno odstranění stavby označené „změna dokončené stavby“ - stavba rodinného domu, X na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X tak že citované rozhodnutí bylo změněno, kdy původní text byl nahrazen novým textem „stavební úřad České Budějovice jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. zjistil, že „změna dokončené stavby Z – přístavba rodinného domu, X“ na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X byla provedena bez opatření stavebního úřadu vyžadovaného zákonem č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 1. 2020 a stavba nebyla dodatečně povolena. Na základě tohoto zjištění stavební úřad rozhodl tak, že nařídil žalobkyni odstranění výše uvedené stavby, tedy všech ocelových konstrukcí přistavěných k východní straně domu č. p. X v X ulici v X včetně prosklených střech a opláštění s tím, že stavba bude odstraněna nejpozději do devíti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, kdy ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno.

2. Žalobkyně v žalobě shrnula skutkový stav s tím, že žalovaný odmítl její námitky, ovšem nijak toto rozhodnutí nevysvětlil, jen uvedl, že se ztotožňuje s názorem prvoinstančního orgánu. Žalovaný se řádně nevypořádal s námitkami žalobkyně, převzal zjištění skutkový stav, ač bylo jeho nedostatečné zjištění namítáno. Žalobkyně má za to, že jen řádné a úplné zjištění skutkového stavu může být validním podkladem pro rozhodnutí. Žalovaný učinil rozhodnutí na základě nesprávných hodnocení a nesprávné právní závěry. Proto se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhoval její zamítnutí. Má za to, že napadené rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 68 a 69 správního řádu, kdy z odůvodnění lze dovodit, jaké skutečnosti vedly stavební úřad k nařízení odstranění předmětné stavby, rozhodnou a postačující skutečností byla existence pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby. Pro posouzení věci bylo rozhodující, že v řízení byla prokázána existence stavby provedené bez příslušného opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem a že tato stavba nebyla dostatečně povolena. Žalovaný vedl řízení o povolení výjimky a rovněž řízení o dodatečném povolení stavby. Žalovaný zcela odmítl námitky žalobkyně, neboť v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem reagoval na její námitky a své závěry dostatečným způsobem odůvodnil. Má za to, že nic nebrání tomu, aby se žalovaný ztotožnil s argumentací prvoinstančního orgánu. Skutečnost, že žalovaný nesdílí názor žalobkyně na charakter přístřešku a prezentuje názor odlišný, nepředstavuje překážku přezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Skutková zjištění učiněná stavebním úřadem byla zcela dostatečná, přičemž odvolací námitky žalobkyně správnost zjištěného skutkového stavu nemohly zpochybnit. Žalovaný má za to, že se bez jakýchkoli pochybností jednalo o stavbu, která byla postavena bez příslušného stavebního povolení. Tato stavba nebyla pro neprokázání splnění požadavků podle § 129 odst. 3 3 57A 18/2021 stavebního zákona dodatečně povolena, a to zejména pro nedodržení odstupové vzdálenosti od hranice pozemků od sousedního rodinného domu stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb. Proto bylo nutno nařídit odstranění předmětné stavby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Krajský soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí spolu s námitkou porušení § 68 odst. 3 správního řádu upravujícího náležitosti odůvodnění. Obecně se rozlišuje nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, či v případě, že správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti, které nebyly žádně zjištěny. Nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost spočívá zejména v absenci zákonných náležitostí rozhodnutí, kdy dále nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno, jak bylo rozhodnuto, výrok rozhonutí nekoresponduje s odůvodněním apod. Takové vady soud v žalobou napadeném rozhodnutí nezjistil.

6. Žalobkyně namítá, že žalovaný odmítl její námitky uplatněné v odvolání, ovšem nijak toto rozhodnutí blíže nevysvětlil, pouze uvedl, že se ztotožňuje s názorem prvoinstančního orgánu a nevypořádal se s jejími námitkami. Tento názor žalobkyně však soud nesdílí, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 6 a 7, žalovaný se řádně zabýval její námitkou, ve které rozporovala, že konstrukce, která byla vybudována, není stavbou, ale pouze stříškou nad východem z technické místnosti a nad balkonovými dveřmi z obývacího pokoje, kdy rovněž rozporovala v rozhodnutí uvedené rozměry konstrukčního prvku zastřešení, použité materiály a boční prosklení, kdy na místě samém nebyl údajně řádně zjištěn faktický stav. Na tuto námitku žalovaný řádně reagoval, když se ztotožnil se stavebním úřadem ohledně posouzení přístřešku, že se jedná o přístavbu k rodinnému domu dle § 2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona s tím, že bylo rozhodné, zda jsou přístřešky provozně propojené s rodinným domem. Dále žalovaný odkázal na kontrolní prohlídky státního dozoru a poukázal i na to, že stavba nemá dostatečné odstupové vzdálenosti od hranice pozemku a od sousedního rodinného domu stanovené vyhláškou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že k nařízení odstranění předmětné stavby došlo na základě toho, že existuje pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, které bylo hlavním důvodem k nařízení odstranění předmětné stavby.

7. Soud poznamenává, že námitka žalobkyně, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami, je zcela obecná, neboť žalobkyně neuvádí, s jakou konkrétní námitkou se žalovaný nevypořádal. Žalobkyně rovněž neuvádí, jaká konkrétní zjištění nebyla učiněna a v jakém směru je nutno zjištění ještě doplnit.

8. Podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem, stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření, nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem a nebo v rozporu s ním a stavba nebyla dodatečně povolena. 4 57A 18/2021 9. Podle ustanovení § 129 odst. 3 písm. b) stavebního zákona stavba uvedená v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanací území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

10. Ze správního spisu soud zjistil, že stavební úřad zahájil z moci úřední řízení o odstranění předmětné stavby, když žalobkyně požádala o dodatečné povolení stavby, a proto stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil. Stavební úřad vydal následně rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby zamítl, kdy toto rozhodnutí potvrdil žalovaný svým rozhodnutím ze dne 26. 3. 2020, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2020. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně žalobou u soudu nebránila Vydáním rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení stavby, které vydal stavební úřad dne 13. 12. 2019, s nabytím právní moci dne 1. 4. 2020 tak pominula překážka, pro níž bylo řízení o odstranění stavby přerušeno. Proto následně stavební úřad pokračoval v řízení o odstranění stavby a dne 25. 9. 2020 vydal rozhodnutí, kterým žalobkyni nařídil odstranit stavbu „Změna dokončené stavby – přístavby rodinného domu, X č. p. X“ v X na pozemku parc. č. XA, XB v k. ú. X.

11. Z judikatury Nejvššího správního soudu vyplývá, že řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby jsou dvě samostatná řízení, která jsou spolu těsně provázána. V každém řízení však stavební úřad zkoumá naplnění odlišných zákoknných podmínek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2013 č. j. 7 As 154/2012-26). V řízení o odstranění stavby je stavební úřad oprávněn posuzovat pouze to, zda je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího a nebo v rozporu s ním a zda stavba byla dodatečně povolena. V tomto řízení stavební úřad nemá žádné diskreční oprávnění.

12. V tomto směru je pak třeba posuzovat relevantnost uplatněných námitek ze strany žalobkyně. Mimo výše naznačený zákonný rámec se pak ocitají tvrzení žalobkyně, která mohla uplatňovat pouze v řízení o dodatečném povolení stavby, nikoli však proti rozhodnutí o odstranění stavby. Mezi tyto námitky je nutno podřadit námitku, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a to včetně argumentace podanou žádostí o dodatečné povolení stavby.

13. Soud uvádí, že stavební úřad přistoupí k nařízení odstranění stavby na základě toho, že stavba byla provedena bez příslušného povolení vyžadovaného stavebním zákonem. Předmětem této úpravy je odstranění tzv. černých staveb. Pokud se v řízení o odstranění stavby prokáže, že stavba byla provedena bez příslušného povolení vyžadovaného stavebním zákonem nebo v rozporu s ním, stavební úřad odstranění stavby nenařídí pouze v případě, že bude stavba dodatečně povolena v řízení o dodatečné povolení stavby. Předmětem řízení o odstranění stavby je tedy pouze přezkum naplnění zákonných předpokladů daných § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tedy zda je stavba provedená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem nebo v rozporu s ním, nikoli zda je stavba v souladu s podmínkami ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona, což je předmětem řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. 5 57A 18/2021 14. Z toho vyplývá, že předmětem přezkoumání rozhodnutí o odstranění stavby nemůže být přezkoumávání podmínek pro vydání rozhodnutí, kterým nebyla žalobkyni stavba dodatečně povolena. Žalobkyně měla totiž možnost se domáhat přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby podáním správní žaloby. Pokud však tuto možnost nevyužila, ač tak učinit mohla, nelze tuto její pasivitu zhojit uplatňováním námitek spadajících do řízení o dodatečném povolení stavby v jiném řízení (v řízení o odstranění stavby). Naopak lze po žalobkyni požadovat, aby v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sund nesla nepříznivý následek spojený s neuplatněním nyní uváděných námitek směřujících k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu založeného negativním rozhodnutím vydaným v řízení vedeném o dodatečném povolení stavby. Pokud totiž zákon jednoznačně stanoví, že stavba postavená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu nebo v rozporu s ním musí být odstraněna, stavební úřad tak neučiní pouze při splnění všech zákonných podmínek, které musí stavebník prokázat. Nejedná se přitom o správní uvážení, nýbrž stavebník sám musí prokázat, že ke splnění podmínek došlo. Pokud v daném případě nebyla stavba dodatečně povolena, neměl správní orgán jinou možnost, než rozhodnout o odstranění předmětné stavby. V řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona totiž mohou správní orgány přihlížet pouze k tomu, zda se jedná o stavbu provedenou nebo prováděnou bez příslušného rozhodnutí nebo opatření, eventuálně v rozporu s ním. Účelem řízení o odstranění stavby a rozhodnutí v tomto řízení je tedy fakticky uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby, nebo vydáním dodatečného stavebního povolení.

15. Pokud se žalobkyně dovolává nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí o odstranění stavby zejména namítala, že postavený konstrukční prvek není stavbou, ale pouze stříškou, rozporovala v rozhodnutí uvedené rozměry konstrukčního prvku zastřešení, použité materiály a boční prosklení, i to, že na místě samém nebyl řádně zjištěn fyzický stav, je nutno konstatovat, že správní orgány ani soud neměl v rámci mezí určených § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona povinnost ani možnost námitky žalobkyně v tomto směru reflektovat. Správní orgány by naopak překročily svou pravomoc, pokud by se v rámci řízení o odstranění stavby zabývaly námitkami směřujícími do jiného správního řízení. V projednáváné věci se však uvedené námitky míjejí s předmětem řízení, jímž je posouzení splnění zákonných podmínek pro odstranění stavby. Těmi jsou pouze absence příslušného povolení ve smyslu citovaného ustanovení stavebního zákona, nikoli jiné události uvedené žalobkyní. Soud konstatuje, že stavba byla postavena bez příslušného povolení či jiného právně relevantního aktu stavebního úřadu a nebyla povolena ani dodatečně, a proto jsou zákonné podmínky pro odstranění stavby splněny, tak jak předpokládá § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

16. K námitce žalobkyně, že žalovaná převzala nedostatečně zjištěný skutkový stav, aniž je uváděno, v jakém směru bylo nutno řízení doplnit, soud uvádí, že pro rozhodnutí o odstranění stavby je již pouze rozhodné, že stavba byla postavena bez povolení i bez dodatečného povolení.

17. Soud proto uzavírá, že předmětem tohoto řízení o odstranění stavby, bylo pouze zjistit, zda předmětná stavba byla provedená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem, respektive zda stavba byla povolena dodatečně. V daném případě není sporu o tom, že pravomocným rozhodnutím došlo k zamítnutí žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby. Stavba byla provedena bez rozhodnutí a 6 57A 18/2021 nebyla povolena ani dodatečně, proto byla naplněna dikce § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

18. Krajský soud neshledal napadené rozhodnutím nezákonným, potažmo nepřezkoumatelným ve smyslu formulovaných žalobních námitek, a proto s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud, rozhodl zdejší soud tak, že ani ony nemají právo na náhradu nákladů

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasční stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. listopadu 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu 7 57A 18/2021