57 A 19/2021

Plný text

č. j. 57 A 19/2021 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M. P. bytem adresa pro doručování: zastoupen advokátem JUDr. Tomešem Vytiskou sídlem Masarykovo náměstí 1/II, Jindřichův Hradec proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. KUJCK 40088/2021 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. odůvodnění: Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 57 A 19/2021

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 23. 4. 2021 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. KUJCK 40088/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2021, č. j. SO/14024/2020-2 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobce o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 6 a 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

2. Dne 5. 10. 2020 nabyl právní moci příkaz č. j. SO/14024/2020 (dále též jen jako „příkaz“), vydaný správním orgánem I. stupně dne 18. 9. 2020, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), (dále jen „zákon o silničním provozu“), když se přes výzvu policisty odmítl podrobit lékařskému vyšetření poté, kdy u něj byla přístrojem Drugwipe S5 zjištěna přítomnost látky Amfetamin/Metamfetamin; dále podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu, když v rozporu s § 4 písm. c) téhož zákona nezastavil nákladní vozidlo MAN, RZ X s návěsem RZ X na signál, který mu přikazoval vozidlo zastavit; a podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, když nesplnil povinnost na výzvu policisty předložit ke kontrole platný řidičský průkaz. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu.

3. Z doručenky příkazu zaslaného žalobci prostřednictvím České pošty se podává, že příkaz byl žalobci odeslán na adresu trvalého bydliště, přičemž výzva k vyzvednutí zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí byla na adrese žalobce zanechána dne 23. 9. 2020 a zásilka byla uložena k vyzvednutí u poskytovatele poštovních služeb. Žalobce si příkaz v úložní lhůtě 10 dnů nevyzvedl, a tudíž byl příkaz v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dne 5. 10. 2020 považován za doručený fikcí doručení. Zákonem stanovena lhůta pro podání odporu proti příkazu uplynula dnem 13. 10. 2020 a následující den, 14. 10. 2020, nabyl příkaz právní moci.

4. Dne 20. 11. 2020 byla žalobci k jeho žádosti ze dne 9. 11. 2020 doručena kopie pravomocného příkazu a dne 23. 11. 2020 podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce proti příkazu odpor. Žalobce v odporu argumentoval nemožností přebírat doporučené zásilky, neboť pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, což doložil knihou jízd, a v místě bydliště se od pondělního rána do pátečního večera nezdržuje. Fikci doručení proto nelze v případě žalobce použít, neboť důvody pro nepřevzetí zásilky jsou na straně žalobce omluvitelné.

5. Dne 3. 12. 2020 správní orgán I. stupně věc předal Krajskému úřadu Jihočeského kraje jako nadřízenému správnímu orgánu k posouzení podnětu k provedení přezkumného řízení. Dne 1. 2. 2021 zaslal žalobce správnímu orgánu I. stupně nesouhlasné stanovisko s postoupením věci nadřízenému správnímu orgánu za účelem posouzení podnětu k přezkumnému řízení a konstatoval, že odpor obsahoval i vysvětlení důvodu nemožnosti převzetí příkazu. Žalobce namítl, že prvostupňový správní orgán nepostupoval v souladu s Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 57 A 19/2021 § 150 odst. 3 správního řádu, když nevyrozuměl žalobce o podání opožděného odporu, a zároveň jej nepoučil o možnosti požádat o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 správního řádu. Správní orgán I. stupně tak měl odpor posoudit jako žádost o prominutí zmeškání úkonu a o takovém podání rozhodnout.

6. Sdělením žalovaného ze dne 27. 1. 2021, č. j. KUJCK 12948/2021 byl žalobce vyrozuměn o tom, že žalovaný neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení.

7. Dne 9. 2. 2021 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, kterým neprominul zmeškání lhůty pro podání odporu. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žádost byla podána po lhůtě stanovené v § 41 odst. 2 správního řádu, neboť žalobce se prokazatelně již 1. 11. 2020 nacházel na území České republiky, když byl kontrolován hlídkou Policie ČR. Lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu, která činí 15 dní, tak uplynula dne 16. 11. 2020, přičemž žalobce žádost podal až dne 1. 2. 2021. Správní orgán I. stupně dále konstatoval nedůvodnost podané žádosti, neboť nezdržování se v místě trvalého bydliště nelze ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 156/2016 – 35) považovat za překážku bez zavinění žalobce. Závěrem prvostupňový správní orgán konstatoval, že opožděný odpor nelze považovat za žádost o zmeškání úkonu, neboť takto nebyl označen.

8. K námitkám uvedeným ve stanovisku žalobce ze dne 1. 2. 2021 správní orgán I. stupně žalobci sdělil, že jej informoval o předání opožděného odporu nadřízenému správnímu orgánu dne 20. 1. 2021 (sdělení je založeno ve správním spise na č. l. 69 pod č. j. SO/14024/2020) a o skutečnosti, že z žádného právního předpisů nevyplývá povinnost správního orgánu informovat žalobce o možnosti požádat o prominutí zmeškání úkonu.

9. Proti prvostupňovému rozhodnutí o neprominutí zmeškání lhůty podal žalobce včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

10. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že správní orgány nepostupovaly v souladu s § 3 správního řádu a nedostatečně zjistily skutkový stav věci, zejména v ohledu, že žalobce jako řidič mezinárodní kamionové dopravy vykonává svou práci jak v tuzemsku, tak i v zahraniční a nemůže ovlivnit, jakou cestu mu zaměstnavatel určí.

11. Žalobce dále namítá, že jej správní orgán I. stupně v rozporu s § 150 odst. 3 správního řádu nevyrozuměl o tom, že podal opožděný odpor. Žalobce v písemnostech dodaných správními orgánu I. stupně uváděl skutečnosti znemožňující mu vyzvednutí příkazu bez jeho zavinění z pracovních důvodů, proto je přesvědčen o splnění podmínek pro prominutí zmeškání úkonu.

12. Žalobce se neztotožňuje s výkladem § 41 odst. 4 správního řádu, jak činí správní orgány, a uvádí, že účelový výklad tohoto ustanovení by vedl k situaci, kdy by žádný občan ČR nemohl tuto práci vykonávat. Žalobce zdůraznil, že cíl jeho cest je v režii zaměstnavatele a sám žalobce si nemůže vybrat, jestli vykoná jízdu v zahraničí, nebo na území ČR. Z těchto důvodů je zachována i zákonná podmínka, že nezdržování se v místě bydliště je odůvodněno nahodilou a mimořádnou skutečností, kterou je právě výběr cest zaměstnavatelem.

13. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením, že byl v řízení pasivní, neboť neexistuje žádná povinnost zřídit si datovou schránku. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 57 A 19/2021 II. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že předmětný příkaz byl žalobci doručován prostřednictvím České pošty a stal se pravomocným dne 14. 10. 2020. Odpor, který proti příkazu žalobce podal dne 23. 11. 2020, vyhodnotil správní orgán I. stupně jako opožděný a dne 3. 12. 2020 je postoupil žalovanému. Správní orgán I. stupně v předchozí komunikaci žalobce vyrozuměl o skutečnosti, že příkaz nabyl právní moci, proto již žalobce nevyrozumíval o opožděnosti podaného odporu.

15. Žalovaný odmítá námitku žalobce, že správní orgán I. stupně měl podaný odpor vyhodnotit jako žádost o prominutí zmeškání lhůty, neboť označení ani obsah této písemnosti nenasvědčoval tomu, že by se mělo jednat o žádost o prominutí zmeškání lhůty.

16. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce o tom, že si měl zavinit nemožnost doručování výběrem zaměstnání coby řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Žalovaný vidí problém při doručování písemnosti nikoliv v důsledku volby profese, ale v jeho přístupu k zajištění přebírání písemností od správních orgánů. Zřízení datové schránky by přispělo ke zlepšení jeho možností při přebírání takových písemností. Žalobcem navrhované doručování na adresu zaměstnavatele by možné bylo za situace, kdyby žalobce adresu zaměstnavatele uvedl jako doručovací adresu. Žalovaný trvá na svém závěru, že nepřítomnost žalobce v místě jeho bydliště nemohla mít vliv na doručení příkazu. Žalobce, vědom si skutečnosti, že je proti němu vedeno řízení o přestupcích, neučinil žádné kroky k zajištění přebírání písemností od státních orgánů. Odpovědnost za přebírání písemností je zcela na straně žalobce a nelze se jí zbavit z pracovních důvodů, které jsou pro danou profesi obvyklé. Na podporu svých závěrů žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 10 As 156/2016 – 35 a ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 As 208/2015 – 48, kterými bylo konstatováno, že nemožnost převzetí zásilky musí souviset s nahodilou a neplánovanou skutečností, kterou účastník nemohl jakkoliv ovlivnit.

III. Právní hodnocení soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu 18. Krajský soud rozhodl při jednání dne 20. 10. 2021 a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. V nyní posuzované věci je spornou otázkou, zda doručení prostřednictvím fikce podle § 24 odst. 1 správního řádu bylo uskutečněno v souladu se zákonem, a zda existují omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání úkonu, v tomto případě tedy zmeškání lhůty pro podání odporu proti příkazu.

20. V prvé řadě krajský soud uvádí, že je zcela nedůvodná námitka spočívající v tvrzení žalobce, že jej správní orgán I. stupně nevyrozuměl ve smyslu § 150 odst. 3 správního řádu o podání opožděného odporu. Ve správním spise je na č. l. 69 založeno sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 20. 1. 2021, adresované žalobci, v němž prvostupňový správní orgán sděluje, že podaný opožděný odpor proti pravomocnému příkazu č. j. SO/14024/2020 byl postoupen nadřízenému správnímu orgánu (žalovanému) k posouzení možných důvodů pro zahájení přezkumného řízení. Krajský soud zastává názor, že Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 57 A 19/2021 uvedené sdělení naplňuje požadavek na vyrozumění o podání opožděného odporu. Žalobce byl tímto sdělením výslovně upozorněn na podání opožděného odporu, když je tento text zvýrazněn a podtržen. Nadto správní řád neudává konkrétní formu pro vyrozumění o podání opožděného odporu, proto i formu sdělení považuje krajský soud za zcela dostatečnou.

21. Podle § 24 odst. 1 správního řádu „jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“. Podle § 24 odst. 2 „prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.“ Ustanovení § 41 pojednává o navrácení v předešlý stav, jímž se rozumí prominutí zmeškání úkonu, o které může účastník požádat do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka bránící úkon učinit. Správní orgán promine zmeškání úkonu, pokud účastník řízení prokáže, že bez jeho zavinění nastaly závažné důvody, které byly překážkou v učinění úkonu. Subjektivní lhůta pro podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu trvá 15 dnů a počítá se ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. Žalobce podal žádost o prominutí zmeškání úkonu až dne 1. 2. 2021, přičemž ze spisu se podává, že již dne 1. 11. 2020 při kontrole policejní hlídkou byl žalobce touto hlídkou informován o pravomocném příkazu a o téže skutečnosti byl správním orgánem I. stupně písemně vyrozuměn dne 20. 11. 2020, kdy mu byl pravomocný příkaz znovu doručován. Je tudíž zřejmé, že lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu žalobci marně uplynula nejpozději dne 7. 12. 2020.

22. Krajský soud podotýká, že překážka bránící úkon učinit musí být závažné a objektivní povahy. Nelze přistoupit na žalobcovo tvrzení, že z důvodu výkonu povolání řidiče v mezinárodní kamionové dopravě nemohl vyzvedávat doručované písemnosti a tyto mu tak ani nemohly být doručovány prostřednictvím institutu fikce. Závažný důvod, který žalobci bránil učinit zmeškaný úkon (podat odpor) musí být objektivní povahy a jeho závažnost je třeba posuzovat podle okolností konkrétního případu. Zároveň musí podatel prokázat, že se v konkrétním případě jedná o ojedinělý a závažný důvod. Shodně tak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudcích č. j. 7 Azs 13/2015 – 28, č. j. 8 Azs 57/2016 – 36 nebo č. j. 7 As 192/2020 – 35. Z podkladů obsažených ve správním spise je zřejmé, že žalobce neuvedl žádnou jinou adresu pro doručování písemností. Správní orgán I. stupně proto doručoval příkaz řádně prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu trvalého bydliště žalobce, která je L. X, X L.

23. Žalobce spatřoval důvod nemožnosti vyzvednout si příkaz v úložní době v tom, že jako řidič mezinárodní kamionové dopravy tráví pracovní dny mimo místo bydliště, přičemž není v jeho moci ovlivnit, zda bude pracovní cesty vykonávat na území ČR nebo v zahraničí. Krajský soud však shodně se správními orgány nepovažuje nepřítomnost žalobce v místě bydliště z důvodů pracovních cest za „vážné důvody, které nastaly bez žalobcova zavinění“, jak vyžaduje § 24 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 41 odst. 4 téhož zákona. Žalobce věděl, že s ním bude vedeno správní řízení ve věci spáchaných přestupků a mohl očekávat, že rozhodnutí, jímž se správní řízení zahajuje, bude vydáno a doručováno. Příkaz je zpravidla prvním úkonem v řízení.

24. V případě žalobce je zřejmé, že důvod nevyzvednutí příkazu souvisí s výkonem jeho zaměstnání. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce musel být obeznámen o ztížených podmínkách pro vyzvedávání úředních písemností s ohledem na jeho profesi, nemůže se Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 57 A 19/2021 jednat o důvod vzniklý bez zavinění žalobce. Podle závěrů učiněných v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 As 208/2015 – 48 „[o]bě ustanovení, jak § 24 odst. 2, tak § 41 správního řádu jednoznačně vyžadují, aby se jednalo, ať už o dočasnou nepřítomnost nebo vážné, resp. závažné, důvody, které nastaly bez zavinění. Musí se tedy jednat o takovou skutečnost, kterou adresát neplánoval a která nastala bez možnosti, aby ji jakkoliv mohl ovlivnit, např. hospitalizace z důvodu vážného úraz apod. Tedy skutečnost nahodilou, mimořádnou. Nikoliv však skutečnost zcela závislou na vůli stěžovatele, jímž bylo v daném případě s velkým předstihem před rozhodnou událostí učiněné rozhodnutí odjet na dovolenou. Plánovaná dovolená nemůže být v žádném případě vyhodnocena jako závažný důvod, který nastal bez stěžovatelova zavinění.“. Žalobce coby zaměstnanec společnosti v mezinárodní kamionové dopravě si musel být vědom důsledků, které mohou v souvislosti s doručováním písemnosti ve správním řízení nastat. Rovněž si musel být vědom skutečnosti, že se na jeho straně může objevit překážka pro doručování úředních písemností v podobě jeho dlouhodobější pracovní nepřítomnosti v místě bydliště. Důvody, které žalobce v žalobě namítá jakožto okolnosti umožňující prominutí zmeškání úkonu, tak nemohou naplnit požadavky plynoucí z výše citované judikatury.

25. Nepřípadná je tudíž námitka ohledně údajného požadavku zřídit si pro účely doručování datovou schránku. Správní orgán zřízení datové schránky žalobci pouze doporučil, neboť by bylo doručování písemností ze strany správních orgánů zjednodušeno a zároveň by se žalobce vyvaroval obdobných situací, kdy je mu doručováno fikcí, aniž by doručení žalobce následně zaregistroval. Každý občan je povinen střežit si svá práva a měl by proto i počítat s nepříznivými důsledky, pokud tuto zásadu nebude ve svém životě respektovat a dodržovat. Z uvedených důvodů je proto i zcela nedůvodná námitka ohledně účelového výkladu § 41 odst. 4 správního řádu ze strany správních orgánů. Žalobce si zvolil své povolání dobrovolně a je pouze na něm, aby mu výkon povolání nezasahoval do jeho veřejných subjektivních práv a povinností. Povolání, při kterém tráví zaměstnanec převážnou části pracovní doby mimo území ČR, nemůže odůvodnit aplikaci § 41 odst. 4 správního řádu, neboť se nejedná o závažnou okolnost nastalou bez zavinění žalobce. Rovněž nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že v absolutním důsledku by žádný občan ČR nemohl tuto práci vykonávat. Jak již bylo uvedeno, každý občan si musí střežit svá práva a uspořádat si své záležitosti tak, aby nedocházelo k újmám na jeho právech. Toto potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 10 As 156/2016 – 35, podle kterého „[s] ohledem na okolnosti věci a své zkušenosti z jiných přestupkových řízení musel velmi dobře vědět, že někdy v té době mu bude doručováno předvolání k jednání. Měl si proto své záležitosti uspořádat tak, aby písemnost na poště převzít mohl. Pokud to snad nebylo z jakéhokoliv důvodu možné, je jen jeho vina, že v období, o kterém musel vědět, že mu budou docházet důležité písemnosti od správního orgánu, ovšem nebude se na doručovací adrese zdržovat, si nezařídil možnost doručování jinak. Příkladem je právě možnost doručování na elektronickou adresu, o které ostatně stěžovatel v kasační stížnosti hovoří. O to by si ale musel stěžovatel výslovně požádat (§ 19 odst. 3 správního řádu); nic takového však neučinil. Doručení písemnosti fikcí tak bylo jen důsledek nedbalosti stěžovatele, což vylučuje aplikaci § 24 odst. 2.".

26. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že pracovní povinnosti žalobce nemohou byt posuzovány jako mimořádné, nahodilé a na vůli žalobce nezávislé okolnosti bránící mu v přebírání doručovaných písemností. Žalobce si byl vědom skutečnosti, že s ním bude zahájeno správní řízení, neboť jej sám inicioval, a bylo pouze v jeho dispozici Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 57 A 19/2021 zajistit si dosažitelnost pro doručování úředních písemností. Žalobce však v tomto ohledu žádné kroky neučinil a dostatečným způsobem si svá práva nestřežil.

IV. Závěr a náklady řízení

27. Správní orgány zjistily správně skutkový stav a v souladu se zákonem vyvodily své skutkové i právní závěry. Krajský soud se s posouzením věci správními orgány zcela ztotožnil a neshledal žalobní námitky za důvodné. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. října 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.