57 A 21/2024

Rubrum

č. j. 57 A 21/2024- 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: R. B. trvale bytem zastoupen Mgr. Ondřejem Řezáčem, advokátem se sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň proti žalovaný: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. KUJCK 67380/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 57 A 21/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 10. 7. 2024 žalobu, kterou se žalobce domáhá jak zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. KUJCK 67380/2024, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 28. 3. 2024, č. j. MAU/2180/2024 Boč, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrzeno, tak i zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím zamítl námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů a potvrdil provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

2. Žalobce namítá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí „žádným relevantním způsobem nezohlednil argumentaci žalobce.“ Argumentace správního orgánu je dle žalobce nepřezkoumatelná z důvodu nevypořádání se s námitkou žalobce, že pokutový blok ze dne 9. 12. 2022 neobsahuje vlastnoruční podpis účastníka řízení, a proto není splněn formální požadavek nutný k nabytí právní moci pokutového bloku. Žalobce namítá, že nesouhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení, a proto daný blok nepodepsal, což žalovaný ve svém rozhodnutí „zcela zjevně opomíjí“ a není tak „vůbec zřejmé, jakými úvahami se zabýval, když v tomto směru zcela zjevně použitá argumentace krajského úřadu vylučuje, že ji správní orgán četl.“ 3. Žalobce poukazuje na ustanovení § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), kde jsou stanoveny náležitosti, jež musí každý pokutový blok obsahovat. V této souvislosti žalobce také odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, s tím, že pokutový blok neobsahující jakoukoliv z náležitostí uvedených v § 92 odst. 2 zákona o přestupcích nemůže nabýt právní moci, a tedy ho nelze vůbec považovat za podklad způsobilý vyvolat jakékoli právní následky. Jedná se tak o nicotné právní jednání a pokutový blok tak de iure neexistuje. Žalobce proto zdůrazňuje, že náležitosti pokutového bloku uvedené v ustanovení § 92 odst. 2 zákona o přestupcích jsou obligatorními náležitostmi a blok musí být přezkoumatelný. Je proto vyloučeno použití oznámení o přestupku nebo další dokumentaci následně zpracovanou Policií České republiky k doplnění či umožnění přezkoumatelnosti bloku.

4. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný opakovaně, stejně jako správní orgán prvního stupně, posoudil pravost podpisu na pokutovém bloku ze dne 9. 12. 2022 sám na základě vlastního laického odhadu, přestože se hodnocení této ryze odborné otázky „standardně vypořádává prostřednictvím provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví“. Žalobce také namítá, že žalovaný tak činí, „aniž by blíže svůj závěr o vlastnoručnosti podpisu jakkoli rozvedl, poskytl účastníkovi možnost se k posouzení této odborné otázky vyjádřit a konečně uvedl na základě jaké odbornosti tuto otázku posoudil.“ 5. Žalovaný dále namítá, že pokutový blok ze dne 9. 12. 2022 nepodepsal, neboť nesouhlasil s tím, aby byl daný přestupek projednán v rámci blokového řízení. Z tohoto důvodu je dle žalobce mylná argumentace žalovaného ohledně nemožnosti namítat skutkové nedostatky pokutového bloku, popř. další okolnosti přestupkového jednání po podpisu pokutového bloku. Žalobce poukazuje na Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, podle něhož je právě námitka manipulace s obsahovou stránkou Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 A 21/2024 pokutového bloku po jeho vyplnění včetně podpisu pokutovaného i pokutujícího (tedy po skončení blokového řízení) přípustným argumentem v přezkumném řízení. Jeho odepření by bylo zřejmou mezerou v možnostech přezkumu činnosti veřejné moci. Žalobce tak namítá nicotnost pokutového bloku ze dne 9. 12. 2022, jelikož dle svého tvrzení tento blok nepodepsal.

6. Další žalobcem namítanou vadou pokutového bloku ze dne 9. 12. 2022 je skutečnost, že blok neobsahuje čitelné jméno správního orgánu, přestože se rovněž jedná o zákonnou náležitost, která je nezbytná pro jeho platnost, což žalobce dokládá i odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1533/2008. Jedná se tak o nevymahatelné rozhodnutí bez právních účinků, a tedy nezpůsobilé pro zápis bodů do karty řidiče.

7. Z těchto výše popsaných důvodů je podle žalobce napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a trpí vadou opomenutého důkazu.

8. Vedle toho žalobce uvádí, že argumentace žalovaného ohledně jeho přítomnosti na místě, identifikaci a ztotožnění je „zcela mimoběžnou a nepřiléhavou“, žalobce od počátku tuto skutečnost nikterak nezpochybňuje, naopak toto ve svých podáních opakovaně potvrzoval. Skutečným těžištěm argumentace žalobce tak není jeho nepřítomnost na místě, ale skutečnost, že „nesouhlasil s tím, že se dopustil přestupku, a proto trval na projednání ve správním řízení.“ 9. Závěrem žalobce konstatuje, že rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí jsou zatíženy vadou opomenutého důkazu. Přestože se podle žalobce nejedná o důkazní návrh (žádost o vypracování grafologického posudku) jehož provedení by bylo spojeno s obtížemi nad rámec běžného procesního postupu, oba správní orgány postupovaly tak, že k jeho provedení nepřistoupily a ani se nijak nevypořádaly s tím, proč tak neučinily. Žalobce proto navrhuje obě napadená rozhodnutí zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný setrvává na svém právním hodnocení dané věci a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce nedostatků rozhodnutí procesního charakteru žalovaný uvedl, že se s odvolacími námitkami vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí a při svém rozhodování se řídil platnými právními předpisy. Rovněž vycházel z aktuální judikatury, přičemž zdůraznil, že ve své rozhodovací činnosti není vázán rozhodnutími jiných správních orgánů.

11. Žalovaný dále uvádí, že v rámci odvolacího řízení opětovně posoudil způsobilost podkladů (příkazních bloků) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, přičemž shledal příkazní bloky za způsobilý podklad pro zápis daného počtu bodů. Učinil tak na základě svého závěru, že předložené vyplněné příkazové bloky jsou zcela souladné s požadovanými kritérii, neboť z každého bloku je jasně seznatelné, kdy a kde byl přestupek spáchán, skutek je popsán dostatečně konkrétně tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a nechybí ani právní kvalifikace porušené právní povinnosti a ustanovení, podle kterého byla ukládána pokuta. Příkazové bloky jsou rovněž podepsány řádně identifikovanou osobou, které byla za přestupek uložena pokuta (žalobcem). Žalovaný dále konstatuje, že žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by měly věrohodně zpochybňovat nepodepsání příkazových bloků. Námitky žalobce v tomto směru proto nebyly důvodné. Žalovaný tak má za to, že posuzované příkazové bloky byly způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 A 21/2024 12. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.”).

14. Žaloba není důvodná.

15. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Tato nepřezkoumatelnost podle žalobce spočívá v nezohlednění argumentace žalobce, že pokutový blok ze dne 9. 12. 2022 nepodepsal, nevyhovění žalobci v provedení důkazu grafologickým posudkem a nedostatečným zdůvodněním proč nebyl opatřen a jak žalovaný dospěl ke své „pocitové“ úvaze o pravosti podpisu.

16. Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelnost rozhodnutí popsal např. ve svém rozhodnutí ze dne 3. 12. 2019, č. j. 4 Azs 406/2019-28, kde s odkazem na svou ustálenou judikaturu shrnul, že „rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považoval žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené nebo proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí může být případ, kdy soud opomněl přezkoumat některou ze včas uplatněných žalobních námitek. Nesrozumitelné je pak rozhodnutí krajského soudu především tehdy, pokud z něho není zřejmé, jak soud rozhodl, v jaké věci, pokud výrok neodpovídá odůvodnění, případně pokud jsou v rozhodnutí krajského soudu jiné vnitřní rozpory. Dle judikatury Ústavního soudu (viz např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02) je jedním z principů, představujících součást práva na řádný proces a vylučujících libovůli při rozhodování, i povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví srov. ustanovení § 54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění tak musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.“ Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že popsané nároky na přezkoumatelnost rozhodnutí splňuje. Správní orgány podrobně popsaly obsah jednotlivých příkazních bloků, zhodnotily i existenci podpisů žalobce, přítomnost čitelného označení správního orgánu, který pokutu uložil, a vypořádaly se řádně se všemi námitkami žalobce v odvolání.

17. Konkrétně se žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve zabýval jednotlivými pokutovými bloky. Podrobil je vlastnímu zevrubnému přezkumu, přičemž správně došel k závěru, že tyto příkazní bloky jsou způsobilým podkladem pro zápis bodů do karty řidiče. Následně se žalovaný vyjádřil s odkazem na judikaturu k průběhu příkazního řízení jako takovému, tyto závěry aplikoval na dané řízení, a následně přistoupil k vypořádání odvolacích námitek žalobce. Žalovaný tak na straně 4 napadeného rozhodnutí uvádí usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1As 21/2010-65, dle něhož zaplacením pokuty přestupce potvrzuje spolehlivé zjištění přestupku a splnění všech podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 92 odst. 2 zákona o přestupcích. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že všechny příkazní bloky obsahující údaje o spáchaném skutku a výši pokuty, byly žalobcem na místě stvrzeny podpisem, tak okamžitým uhrazením stanovené pokuty. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 A 21/2024 18. Dále žalovaný na straně 5 napadeného rozhodnutí správně ke všem příkazním blokům uvedl, že žalobce měl v případě nesouhlasu se spácháním přestupků vždy hned v blokovém řízení tuto skutečnost namítat a trvat na projednání věci ve správním řízení. To ovšem vylučují písemnosti ve správním spise. Podepsané a zaplacené příkazní bloky jasně prokazují, že žalobce se spáchanými přestupky a výší uložené pokuty vždy souhlasil. Následně se v posledním odstavci na téže stránce napadeného rozhodnutí žalovaný vypořádává i s námitkou žalobce, že příkazní bloky nebyly žalobcem podepsány. Žalovaný uvádí, jak posuzoval existenci podpisu žalobce na příkazních blocích, a že podpisy jsou zcela čitelné, charakteristické tím, že žalobce se podepisuje celým svým jménem a příjmením, a odpovídají i podpisu žalobce ze záznamu o nahlédnutí do spisu. Shodný je i podpis na plné moci podepsané žalobcem. Žalovaný proto důvodně uzavřel, že by byl znalecký posudek zcela nadbytečným. S hodnocením žalovaného ohledně pravosti podpisu žalobce na pokutovém bloku ze dne 9. 12. 2022, stejně jako na všech ostatních blocích, se soud ztotožňuje, a proto považuje námitku žalobce o nepodepsání předmětného bloku za zcela vyvrácenou. Vyhotovení znaleckého posudku je v tomto případě zcela nadbytečným, jestliže je zcela zřejmo porovnáním podpisů, že se jedná o podpis žalobce na bloku ze dne 9. 12. 2022. Pokud žalobce znalecký posudek považoval za důležitý důkaz, měl možnost ho v rámci správního řízení i v rámci soudního přezkumu předložit, což neučinil. Žalobcem vznesená námitka posouzení podpisu pouhým laickým pohledem bez pořízení znaleckého posudku je tak pouze účelovou snahou o znevěrohodnění zákonnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud má za to, že žalovaný své závěry ohledně pravosti podpisu žalobce na příkazních blocích dostatečně odůvodnil.

19. Z popsaného je zřejmé, že i související námitka žalobce ohledně mylné argumentace žalovaného, že je nemožné namítat skutkové nedostatky po podpisu pokutového bloku, je zcela neopodstatněná, jestliže žalobce s vyplněným pokutovým blokem stejně jako s pokutou za spáchaný přestupek souhlasil, přičemž tento svůj souhlas stvrdil svým podpisem na příkazních blocích a zároveň uhrazením pokuty na místě. Stejně tak námitka údajného nesouhlasu žalobce s blokovým řízením nemůže obstát, jestliže žalobce všechny pokutové bloky podepsal, tedy i předmětný příkazní blok ze dne 9. 12. 2022, ale rovnou i zaplatil. Žalobce tak s celým blokovým řízením souhlasil, a je proto vyloučeno, že by trval na projednání ve správním řízení.

20. Žalobce rovněž namítá absenci čitelně uvedeného jména správního orgánu na příkazním bloku ze dne 9. 12. 2022. Krajský soud i tuto námitku považuje za nedůvodnou. Na daném příkazním bloku je zcela čitelně strojovým zápisem a razítkem uvedeno číslo zasahujícího policisty, který blokovou pokutu udělil a vyplnil příkazový blok, jeho podpis a otisk razítka Policie České republiky. Stejně tak zbylé dva bloky obsahují čitelné, rukou psané, osobní číslo zasahujícího policisty a otisk úředního razítka Policie České republiky. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, plyne, že „[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace,“ ovšem musí z nich stále být patrné, oč jde. To je i při uvedení pouze osobního čísla policisty splněno, neboť je daný policista pod tímto číslem plně identifikovatelný a nezaměnitelný za jinou osobu.

21. Krajský soud při svém posuzování námitek žalobce vycházel mimo jiné i z judikatury nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39, se mimo jiné uvádí, že „[d]ovozuje-li stěžovatel, že z hlediska formálních náležitostí se v případě pokutového bloku uplatní stupeň přísnosti v tom směru, že chybí-li některá z nich, nenastávají Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 A 21/2024 jeho účinky, a proto ani nemůže být podkladem pro zápis bodů, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů.“ V tomto případě bylo výše popsanými zjištěními prokázáno, že pokutové bloky obsahují mimo všech ostatních podstatných náležitostí i podpis žalobce, tak jak to upravuje § 92 odst. 2 písm. d) řízení o přestupcích. Krajský soud má proto za to, že všechny zákonné náležitosti tyto tři příkazní bloky obsahují.

22. Při kontrole byl žalobce ztotožněn a bylo s ním vedeno blokové řízení, přičemž ve všech případech byl vystaven příkazní blok na pokutu na místě zaplacenou, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil. Zde považuje krajský soud za nutné citovat judikaturu Nejvyššího správního soudu, který se vyjádřil např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015-42, tak, že „policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoliv zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem.“ S tímto závěrem nekoliduje ani názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 520/16, v němž Ústavní soud vyslovil, že „v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány.“ Úřední osoby za standardních okolností nemají na výsledku přestupkového řízení zájem, nejsou-li v řízení prokázány skutečnosti prokazující zaujatost policisty vůči obviněnému. Je proto nepravděpodobné, že by tři různí policisté jednali protiprávně ve smyslu maření žalobcova práva na správní řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Krajský soud uzavírá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí správně zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť podklady v podobě příkazových bloků k tomu byly plně způsobilé. Žádná z žalobních námitek není důvodná, napadené rozhodnutí je i přezkoumatelné v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu.

24. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 57 A 21/2024 České Budějovice 25. září 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.