57 A 22/2018

Rubrum

č. j. 57 A 22/2018 - 82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: R.A., trvale bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Strouhalem, se sídlem Přátelství 1960, Písek, proti žalovanému: Policejní prezident ČR se sídlem Praha 7, Strojnická 27 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2018, č. j. PPR-1740-8/ČJ-2018- 990131, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ředitel Krajského ředitelství Jihočeského kraje (dále jen „prvostupňový služební funkcionář“) rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 4. 12. 2017, č. j. ŘKŘ- 11463/2017, na základě § 2 odst. 1 a § 181 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) nevyhověl žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu zpětně ke dni 1. 1. 2014, včetně všech Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 57 A 22/2018 nároků souvisejících s tímto služebním příjmem a včetně příslušenství. Odvolání proti rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře ze dne 4. 12. 2017 žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

2. Žalobce v podané žalobě nejprve obsáhle shrnuje předchozí správní a soudní řízení vedená s prvostupňovým služebním funkcionářem i žalovaným, ohledně propuštění ze služebního poměru, resp. zproštění výkonu služby. Žalobce byl rozhodnutím prvostupňového služebního funkcionáře dne 5. 9. 2013, č. j. ŘKŘ-2929/2013 zproštěn výkonu služby podle § 40 zákona o služebním poměru z důvodu důvodného podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Poté co bylo rozhodnuto Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka Tábor (usnesením ze dne 10. 9. 2015, č. j. 14 To 193/2015-917) o zrušení rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 3. 2. 2015, č. j. 2 T 49/2013-827, kterým byl žalobce shledán vinným z daného přečinu pronásledování podle § 354 trestního zákoníku, byla věc postoupena Městskému úřadu Písek k posouzení, zda naříkané jednání žalobce není přestupkem. Následně došlo dne 18. 11. 2015 rozhodnutím prvostupňového služebního funkcionáře č. j. ŘKŘ-5373/2015 k ukončení zproštění výkonu služby.

3. Rozhodnutím prvostupňového služebního funkcionáře ze dne 22. 11. 2016, č. j. ŘKŘ-6105/2016, byl žalobci ode dne 1. 1. 2014 stanoven zvláštní příplatek ve výši 3 800 Kč s odůvodněním, že „[p]říslušníkovi, který vykonává činnosti spojené s ochranou zájmů státu, při nichž může dojít k ohrožení jeho života nebo zdraví, popřípadě k jiným závažným rizikům, se poskytuje tzv. zvláštní příplatek. Výše příplatku je odstupňována podle míry ohrožení a rizika. Pro tyto účely zakládá zákon existenci dvou skupin zvláštního příplatku. Zařazení služebních činností do I. a II. skupiny a výši zvláštního příplatku pro služební místa v bezpečnostním sboru stanoví ředitel bezpečnostního sboru. Podle bodu I. písm. a) rozkazu policejního prezidenta č. 278 ze dne 30. prosince 2013, kterým se stanoví výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje, jsem stanovil výši zvláštního příplatku tak, jak ve výroku uvedeno“.

4. Dále bylo žalobci doručeno i rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne 22. 11. 2016, č. j. ŘKŘ-6106/2016, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci přísluší dnem 1. 11. 2014 základní tarif z 07. tarifní třídy a stanoveného 05. tarifního stupně ve výši 24 940 Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto tak, že „Ostatní složky služebního příjmu, které se nemění: zvláštní příplatek § 120/3 zákona (o služebním poměru - pozn. soudu) 3 800 Kč; osobní příplatek § 122 zákona 850 Kč; Služební příjem celkem měsíčně 29 590 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak bylo uvedeno, že žalobce dosáhl stanovené doby praxe, a tím splnil podmínky pro zařazení do vyššího tarifního stupně.

5. V odůvodnění obou rozhodnutí však není uvedeno, že došlo k navýšení služebného příjmu o 2 %. Žádostí ze dne 13. 12. 2016 se žalobce domáhal doplacení služebního příjmu, když s účinností od 1. 1. 2014 bylo realizováno plošné navýšení služebního příjmu u všech příslušníků Policie ČR o 2 % a nikoliv u žalobce, tato žádost však byla prvostupňovým služebním funkcionářem zamítnuta; zamítnutí žádosti potvrdil i žalovaný napadeným rozhodnutím. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 57 A 22/2018 6. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož není v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, z jakých podkladů žalovaný vycházel, obsahuje pouze strohé závěry bez bližšího odůvodnění, není dostatečně vypořádána argumentace žalobce. Žalovaný i prvostupňový služební funkcionář činí odlišné závěry, než které vyplývají z rozhodnutí, odůvodnění rozhodnutí nekoresponduje s odkazy na další podklady, zejména vnitřní předpisy žalovaného.

7. Dále žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávných skutkových a právních závěrech. Z odůvodnění žalovaného v napadeném rozhodnutí je zjevné, že žalobce měl mít právo na služební příjem. Pokud došlo k navýšení 2 %, pak to mělo být uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navíc ani rozhodnutí RPP 278/2013 nikde nestanoví, že navýšení zvláštního příplatku je právě o tyto 2 %.

8. Žalobce poukazuje na § 120 zákona o služebním poměru, ze kterého plyne, že příslušník služebního poměru má právo na služební příjem ve formě zvláštního příplatku. O zvláštním příplatku, jeho navýšení, nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře ze dne 22. 11. 2016, č. j. ŘKŘ-6106/2016, bylo vydáno v důsledku toho, že žalobce dosáhl stanovené doby praxe a tím splnil podmínky pro zařazení do vyššího tarifního stupně. Rozhodnutím ze dne 22. 11. 2016, č. j. ŘKŘ-6105/2016, byl žalobci stanoven zvláštní příplatek ve výši 3 800 Kč, v tomto rozhodnutí ale není nikde uvedeno, že žalobci byl navýšen služební příjem v důsledku 2 % navýšení služebního příjmu.

9. Rovněž žalobce odkazuje i na § 122 zákona o služebním poměru, který stanoví, že rozhodnutí o přiznání, změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno. Z žádných vnitřních předpisů a ani z rozhodnutí nevyplývá, že navýšení zvláštního či osobního příplatku mělo být realizováno 2 % navýšení služebního příjmu. Rovněž z ustanovení zákona vyplývá, že zvláštní či osobní příplatek je určen jako ocenění či kompenzace žalobci vzhledem k charakteru služby žalobce. Pokud měl žalobci být přiznán nárok na doplacení 2 % služebního příjmu (byť i v rozporu se zákonem), pak toto mělo být uvedeno v rozhodnutí (odůvodnění) či ve vnitřním předpisu. Stejně tak pokud mělo dojít k plošnému navýšení o 2 % služebního příjmu, mělo to být uvedeno ve vnitřním předpise. Jelikož to nikde uvedeno není, nelze tedy zcela jednoznačně určit, jak docházelo k navyšování 2 % u ostatních příslušníků.

10. S argumentací žalovaného, že v případě žalobce došlo k navýšení služebního příjmu formou zvláštního příplatku o 800 Kč ke dni 1. 1. 2014, a to že v odůvodnění rozhodnutí o zvýšení zvláštního příplatku nebylo expressis verbis uvedeno, že se jedná o realizaci vládou deklarovaného navýšení služebního příjmu o 2 %, není rozhodující, s takovou argumentací se žalobce nemůže ztotožnit. Aby bylo možné dojít k závěru, že došlo u žalobce k navýšení služebního příjmu, muselo by to být uvedeno ve vnitřních předpisů, nelze takovou skutečnost dovozovat pouze z časového kontextu. Navíc služební příjem měl být žalobci navýšen i v době zproštění výkonu služby, k čemuž nedošlo. Navýšení se tak mělo projevit i v polovině poskytovaného příjmu v době zproštění.

11. Stejně tak není možné hovořit o obsahovém kontextu. Zde žalobce odkazuje na skutečnost, že údajné navýšení o 2 % služebního příjmu nekoresponduje s navýšenou částkou. Toho si je vědom i sám žalovaný, který v napadeném rozhodnutí uvádí, že ať by bylo navýšení o 2% počítáno z jakékoliv částky služebního příjmu (základního tarifu či celkového služebního příjmu), je navýšení o 800 Kč větší. Stejně nelze akceptovat ani Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 57 A 22/2018 vyjádření žalovaného, že navýšení o pevnou částku zajišťuje rovné zacházení s příslušníky, neboť navýšení o 2 % by znamenalo pro některé příslušníky mnohem více peněz než pro jiné. Žalobce se domnívá, že naopak navýšení o částku odpovídající 2 % by znamenalo rovné zacházení.

12. S ohledem na výše uvedené tak nelze dovodit, že by žalobce dostal doplacený příjem 2 %, na který má nárok. Zde žalobce poukazuje na to, že jeho služební poměr v důsledku zproštění nezanikl a žalobce tak měl právo na navýšení služebního příjmu již v době zproštění. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře jsou nepřezkoumatelné, nezákonné, učiněna na neúplně zjištěném skutkovém stavu a na nesprávním právním názoru a že byla vydána v řízení, v nichž byla porušena téměř všechna práva žalobce a tato procesní pochybení měla vliv na zákonnost a správnost vydaných rozhodnutí.

13. Žalobce závěrem navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, a případně i prvostupňové rozhodnutí služebního funkcionáře zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný v podaném vyjádření konstatuje, že znění žaloby se téměř shoduje s textem odvolání a žalobce pouze opakuje odvolací námitky, o kterých žalovaný již vyčerpávajícím způsobem pojednal v napadeném rozhodnutí.

15. Žalovaný se neztotožňuje s tvrzením o nepřezkoumatelnosti a nesprávnosti napadeného rozhodnutí. Nejen že tyto námitky pro jejich obecnost a nekonkrétnost nelze řádně přezkoumat, ale zároveň jsou zcela liché. Z napadeného rozhodnutí je naprosto zřejmé, že žalobci byl navýšen služební příjem ke dni 1. 1. 2014 o více než 2 %, které deklarovala vláda České republiky. Pro věc je rozhodné, že předmětné zvýšení služebního příjmu se nepromítlo do stupnice základních tarifů pro příslušníku bezpečnostních sborů pro rok 2014, která je uveřejněná v příloze k nařízení vlády č. 455/2013 Sb., jelikož deklarované navýšení se týkalo pouze bezpečnostních sborů v resortu Ministerstva vnitra a stupnice základních tarifů je platná pro všechny bezpečnostní sbory.

16. Policie ČR tudíž přerozdělila finanční prostředky jinými zákonnými postupy, přičemž volba přerozdělení finančních prostředků byla ponechána plně v kompetenci jednotlivých služebních funkcionářů. Každý z nich mohl zvolit z ostatních složek služebního příjmu a buď realizovat zvýšení zvláštního příplatku, anebo zvýšení osobního příplatku. Prvostupňový služební funkcionář rozhodl, že navýšení služebních příjmu o 2 % bude v rámci Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje realizováno prostřednictvím zvýšení zvláštních příplatků, pročež byl zpracován referátník s návrhem rozkazu policejního prezidenta č. 278/2013, kterým se stanoví výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje, s účinnosti ode dne 1. 1. 2014, z něhož vyplývá, že žalobci nově náleží příplatek ve výši 3 800 Kč. Ostatně lze připomenout vyjádření policejního prezidenta učiněné na 1. poradě s řediteli krajských ředitelství a útvarů s celostátní působností Policie ČR, která se konala dne 9. 1. 2014 v Praze, kde uvedl: „V oblasti navýšení prostředků na služební příjmy příslušníků PČR o 2 % není systém jednotný, některá KŘP uvedené navýšení zahrnula do složky osobního příplatku služebního příjmu, jiná do složky zvláštního příplatku služebního příjmu“. Dle žalovaného tak není sporu o příčinné souvislosti mezi plošným navýšením služebního příjmu ke dni 1.

1. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 57 A 22/2018 2014 o 2 %, které deklarovala vláda České republiky a zvýšením zvláštního příplatku žalobci.

17. Ve služebním příjmu žalobce se tak promítlo deklarované zvýšení služebních příjmů, proto je požadavek žalobce na doplacení služebního příjmu v rozporu s dobrými mravy, neboť nelze mít pochybnosti o tom, že služební příjem žalobce byl navýšen o více než 2 %.

18. Žalovaný znovu odkazuje na napadené rozhodnutí, kde provedl následující úvahu a navazující výpočet: „Pokud by vláda České republiky promítla deklarované navýšení služebních příjmů o 2 % do stupnice základních tarifů (což se však nestalo), činilo by navýšení základního tarifu odvolatele cca 464 Kč (23 210 x 2% = 464,2). Je třeba zdůraznit, že odvolatel měl navýšen služební příjem o 800 Kč, což je o 336 Kč více. … Při obecné deklaraci o navýšení služebních příjmů vládou České republiky o 2 % dnem 1. 1. 2014 by bylo možné se domnívat, že navýšení o 2 % mělo být vypočítáno z celkového přiznaného služebního příjmu ve výši 27 060 Kč. V takovém případě by měl mít odvolatel navýšen služební příjem o částku cca 541 Kč (27 060 x 2% =541,2). Opakovaně je třeba zdůraznit, že odvolatel měl navýšen služební příjem o 800 Kč, což je o 259 Kč více“. Plošné navýšení zvláštního příplatku pro všechny příslušníky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, které zvolil prvostupňový služební funkcionář, tak byl pro žalobce výhodnější. Stejně tak si proto dovoluje žalovaný nesouhlasit s žalobní námitkou, že plošné navýšení zvláštního příplatku by bylo diskriminační, neboť jak je uvedeno výše, žalobce nebyl finančně krácen.

19. K námitce žalobce, že mu prvostupňový funkcionář nenavýšil služební příjem ihned, v době jeho zproštění výkonu služby, žalovaný sděluje, že ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že veškerý služební příjem byl žalobci řádně doplacen, pročež ani z tohoto pohledu nelze dospět k závěru, že by byl žalobce jakkoliv znevýhodněn či krácen na svých právech.

20. V podrobnostech žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře, které jsou náležitě odůvodněny. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje zamítnutí správní žaloby pro nedůvodnost. Pokud by však soud shledal důvody pro vyhovění žalobě a přiznání nákladů řízení žalobci, žalovaný navrhuje, aby stanovil lhůtu k jejich zaplacení v délce 30 dní od právní moci rozhodnutí, jelikož v možnostech žalovaného není z administrativních důvodů zaplatit náklady řízení druhé straně ve lhůtě kratší, například jak požaduje žalobce v délce tří dnů.

IV. Průběh jednání

21. Dne 4. 12. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, v jehož rámci žalovaná setrvala na nedůvodnosti podané žaloby.

22. V rámci dokazování byly čteny listiny předložené stranami. Žalobce při jednání předložil soudu Zápis z 12. porady policejního prezidenta ze dne 21. 11. 2013, ze kterého má dle žalobce plynout, že bylo zvažováno plošné navýšení příjmů všech příslušníků v republice. Žalovaný při jednání předložil soudu rozhodnutí Policejního prezidenta ze dne 9. 5. 2018, č. j. PPR-455-21/ČJ-2017-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 22. 11. 2016, č. ŘKŘ-6105/2016, kterým byl žalobci ode dne 1. 1. 2014 stanoven zvláštní příplatek ve výši 3 800 Kč, jakož i rozhodnutí Policejního rezidenta ze dne 9. 5. 2018, č. j. PPR-1152-19/ČJ- Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 57 A 22/2018 2017-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 22. 11. 2016, č. ŘKŘ-6106/2016, kterým byl žalobci ode dne 1. 1. 2014 stanoven základní tarif ze 7. tarifní třídy v 5. tarifním stupni ve výši 24 940 Kč.

23. Žalovaný setrval na tom, že k plošnému navýšení příjmů příslušníku nedošlo, rozhodnutí o navýšení bylo přenecháno jednotlivým ředitelům; žalobcova argumentace nemá oporu v předloženém zápisu, neboť v něm je pojednáváno o skupinách zvláštního příplatku.

V. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. Žalobce v podané žalobě obsáhle argumentuje, že vláda ČR deklarovala od 1. 1. 2014 zvýšení služebního příjmu o 2 %, z důvodu plošného navyšování služebních příjmu příslušníků Policie České republiky. Žalobci byla doručena rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře ze dne 22. 11. 2016, č. j. ŘKŘ-6105/2016, kterým byl žalobci stanoven dnem 1. 1. 2014 zvláštní příplatek ve výši 3 800 Kč (původní výše zvláštního příplatku 3 000 Kč), s odůvodněním, že zvláštní příplatek je stanoven dle bodu I. písm. a) rozkazu policejního prezidenta č. 278 ze dne 30. 12. 2013, kterým se stanoví výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje; a rozhodnutí z téhož dne, č. j. ŘKŘ-6106/2016, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci přísluší dnem 1. 11. 2014 základní tarif z 07. tarifní třídy a stanoveného 05. tarifního stupně ve výši 24 940 Kč měsíčně. Ani v jednom z odůvodnění těchto rozhodnutí však uvedeno, že se jedná o navýšení služebného příjmu právě o vládou deklarovaná 2 %, z toho důvodu se žalobce domáhal svým podáním ze dne 13. 12. 2016 doplacení služebního příjmu ke dni 1. 1. 2014.

26. Dle § 113 zákona o služebním poměru, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2014, služební příjem příslušníka tvoří: a) základní tarif, b) příplatek za vedení, c) příplatek za službu v zahraničí, d) zvláštní příplatek, e) osobní příplatek a f) odměna.

27. Na základě § 114 zákona o služebním poměru, ve znění účinném ke dni 1. 1. 2014, pak má příslušník nárok na základní tarif, který je stanoven pro tarifní třídu stanovenou pro služební místo a služební hodnost, do níž je jmenován, a pro tarifní stupeň, do kterého je zařazen.

28. Vláda, svým nařízením č. 455/2013 Sb., stanovila stupnice základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2014. Dále vláda schválila navýšení objemu finančních prostředků určených na služební příjmy příslušníků Policie České republiky pro rok 2014 o cca 2 %, což se následně promítlo ve zvýšení výdajů na Policii ČR v rozpočtové kapitole Ministerstva vnitra v zákoně o státním rozpočtu na rok 2014 (zákon č. 475/2013 Sb.). Konkrétní forma, jakou má dojít od roku 2014 k navýšení služebního příjmu, však vládou nebyla stanovena.

29. Obecně soud může ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost (rozpor s hmotným právem) přistoupit v případě, jestliže rozhodnutí porušuje ústavní pořádek, je v rozporu s vnitrostátními právními předpisy nebo v rozporu s mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, případně chybnou interpretací právního předpisu, aplikací Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 57 A 22/2018 nesprávného (nebo již neúčinného, neústavního) právního předpisu, zneužitím správního uvážení nebo v překročení jeho mezí správním orgánem.

30. Zatímco stupnici základních tarifů pro příslušníky bezpečnostních sborů pro rok 2014 stanovila vláda nařízením, tedy ústavně předepsanou formou, kterou může exekutivní složka státní moci vydávat podzákonné předpisy, způsob navýšení služebních příjmů Policie ČR nebyl vládou stanoven. Této skutečnosti si i žalobce musí být nepochybně vědom, neboť ani on sám nedokládá konkrétní formu, kterou by vládou došlo k pevnému stanovení navýšení služebního příjmu o 2 % od 1. 1. 2014. Pravomoc přerozdělit přiznané (navýšené) finanční prostředky tak zůstala v kompetenci Policie ČR, resp. v kompetenci jednotlivých krajských ředitelství policie, kterým byly následně za tímto účelem finanční prostředky poskytnuty.

31. Na základě výše uvedeného byl zpracován referátník č. j. KRPC-112848-2/ČJ-2013- 0200OP, kterým byla na základě § 120 odst. 4 zákona o služebním poměru předložen policejnímu prezidentovi ke schválení rozkaz, kterým se od 1. 1. 2014 stanoví nová výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje, přičemž návrh rozkazu byl zpracován dle pokynu z porady s krajskými řediteli Policie ČR ze dne 20. 12. 2013. V referátníku je dále stanoveno, že navýšení bude hrazeno ze mzdových prostředků přidělených Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje pro rok 2014. Podle tohoto návrhu byl poté schválen dne 30. 12. 2013 rozkaz policejního prezidenta č. 278/2013, kterým se stanoví výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje s účinností od 1. 1. 2014. Dle článku 13 odst. 11 písm. b) přílohy k rozkazu policejního prezidenta č. 278/2013 se pro služební místo komisař, v oddělení hospodářské kriminality SKPV, územní odbor Písek, stanoví výše zvláštního příplatku 3 800 Kč; což představuje navýšení o 800 Kč oproti původní výši zvláštního příspěvku (viz rozkaz policejního prezidenta ze dne 21. 12. 2012, č. 205/2012, o výši zvláštního příplatku s účinností od 1. 1. 2013).

32. Následně byla žalobci rozhodnutím č. j. ŘKŘ-6105/2016, ze dne 22. 11. 2016, stanovena nová výše zvláštního příplatku, s účinností od 1. 1. 2014, s odůvodněním, že k navýšení zvláštního příplatku dochází na základě bodu I. písm. a) rozkazu policejního prezidenta č. 278/2013 ze dne 30. 12. 2013.

33. Celou situaci ohledně navýšení služebních příjmu příslušníků Policie ČR dokresluje i vyjádření tehdejšího policejního prezidenta, P.L., z porady s řediteli krajských ředitelství a útvarů s celostátní působností ze dne 9. 1. 2014, s kterým byl žalobce seznámen jak v průběhu řízení, tak v prvostupňovém rozhodnutí i v rozhodnutí napadeném, kde se P.L. vyjadřuje k celé situaci tak, že „[v] oblasti navýšení prostředků na služební příjmy příslušníků PČR o 2 % není systém jednotný, některá KŘP uvedené navýšení zahrnula do složky osobního příplatku služebního příjmu, jiná do složky zvláštního příplatku služebního příjmu. Za rozumné považuje, aby bylo vládou ČR schváleno navýšení do základního tarifu služebního příjmu.“ 34. Krajský soud na tomto postupu navýšení služebního příjmu žalobce neshledává žádných vad, jelikož jak již výše bylo nastíněno, deklarace vlády o zvýšení služebního příjmu Policie ČR o 2 % bez konkrétního právního zakotvení toho, jakým způsobem by k danému navýšení mělo dojít, nemá právní relevanci, které by se žalobce mohl domáhat. Nejedná se tedy o vadu nezákonnosti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o doplatek služebního příjmu žalobce, neboť žalobci byl příjem navýšen o částku, která byla Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 57 A 22/2018 jednotlivým příslušníkům Policie ČR přerozdělena Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje z přijatých mzdových prostředků na rok 2014 a schválenou rozkazem žalovaného.

35. Stejně tak soud nespatřuje v takovém nastavení navýšení služebního příjmu diskriminaci, jíž tvrdí žalobce. Jestliže vláda nestanoví způsob navýšení platu příslušníků Police ČR konkrétní, předvídatelnou a vymahatelnou formou práva a ponechá tuto činnost v pravomoci jednotlivých Krajských ředitelství Policie ČR, je zcela na jejich uvážení, jak dané finanční prostředky přerozdělí. Dosavadní výše zvláštního příplatku pro služební místa v Krajském ředitelství policie Jihočeského kraje byla s účinností od 1. 1. 2014 navýšena o 800 Kč, s výjimkou služebních míst na OOP České Budějovice, Jednotce pro ochranu JE Temelín a Preventivně informačním oddělení, kde došlo k navýšení o 600 Kč. V tomto nastavení nelze spatřovat žádné porušení práva na rovné zacházení, kdy by ve srovnatelné situaci docházelo k odlišnému zacházení s jednotlivými příslušníky, které by nebylo legitimně zdůvodnitelné.

36. Ze Zápisu z 12. porady policejního prezidenta s řediteli krajských ředitelství policie ze dne 21. 11. 2013 plyne, že bylo v určité podobě diskutováno o navýšení služebních příjmů příslušníků Policie České republiky. Konstatuje-li v zápise Č., tehdejší policejní prezident, že navýšení služebních příjmů v roce 2014 spočívající ve zvýšení základního tarifu o 2 % v osobním příplatku platí, je nutno s ohledem na dosavadní zjištění krajského soudu uzavřít, že navýšení bylo realizováno v jiné formě tak, jak je uvedeno shora.

37. Dále se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jejich zrušení, ani této námitce však nepřisvědčil.

38. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že v jeho odůvodnění není uvedeno, z jakých podkladů žalovaný vycházel při rozhodování, jaké úvahy měl žalovaný při hodnocení těchto pokladů, nedostatečně je vypořádána argumentace žalobce, uvedeny jsou pouze strohé závěry bez bližšího odůvodnění, ani jedno z rozhodnutí nemá oporu ve spisovém materiálu.

39. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňového služebního funkcionáře a neshledal žádné vady, které zde žalobce uvádí. Z obou rozhodnutí je patrno, z jakého důvodu nemůže být žalobci přiznán jím požadovaný doplatek služebního poměru (viz výše uvedené), žalobce je současně odkazován na příslušná čísla listů podkladů rozhodnutí založených ve správním spise. Oba správní orgány se vypořádaly s veškerou argumentací žalobce obsaženou v jeho žádosti a následném odvolání, sdělili žalobci relevantní právní úpravu i jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů. Dále krajský soud podotýká, že ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek, odvolací orgán může argumentaci správního orgánu prvního stupně doplnit a opačně prvostupňové rozhodnutí doplňuje rozhodnutí odvolacího orgánu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

40. Pokud jde o namítané porušení procesních práv žalobce v řízení, která mohla mít vliv na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí, žalobce tuto námitku formuluje pouze v obecné rovině a tvrdí, že rozhodnutí „byla vydána v řízení, v nichž byla porušena téměř všechna práva žalobce“. Žalobce ale netvrdí a ani nedokládá, jakým konkrétním způsobem mělo být do jeho práv zasaženo a jaký vliv tento zásah měl mít na správnost vydaného rozhodnutí. Krajský soud neshledal žádné procesní pochybení v průběhu správního řízení, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 9 57 A 22/2018 žalobce byl vždy řádně seznámen s kompletním spisovým materiálem, ke kterému měl možnost se vyjádřit, jak vyplývá ze strany 6 napadeného rozhodnutí a přiloženého spisového materiálu.

41. Žalobce dále v podané žalobě poukazuje na to, že jeho služební poměr v důsledku zproštění nezanikl a žalobce měl nárok na 2 % zvýšení služebního příjmu již v průběhu zproštění výkonu služby. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobci byl dne 22. 11. 2016 zvýšený služební příjem zpětně ke dni 1. 1. 2014 (v případě rozhodnutí č. j. ŘKŘ- 6106/2016 ke dni 1. 11. 2014), a to poté, co pominulo zproštění žalobce z výkonu jeho služby. Veškerý služební příjem byl žalobci následně řádně doplacen, jak vyplývá z výplatních pásek žalobce za období listopad 2016, které jsou založené ve spisovém materiálu. Krajský soud upozorňuje žalobce na to, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o zamítnutí žádosti na doplatek služebního příjmu a následného rozhodnutí odvolacího orgánu, nikoli obsah rozhodnutí č. j. ŘKŘ-6106/2016, resp. č. j. ŘKŘ-6105/2016, která, jak plyne z odvolacích rozhodnutí předložených žalovaným v průběhu ústního jednání, jsou nyní pravomocná. Vzhledem k rozdílnému předmětu řízení tak soud nepovažuje za účelné se touto námitkou více zabývat.

VI. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 10 57 A 22/2018 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 4. prosince 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.