57 A 22/2023

Plný text

č. j. 57 A 22/2023–34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: X, narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2023, č. j. KUJCK 30534/2023 takto:

I. Žaloba se zamítá.

I. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 6. 2023 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen Shoda s prvopisem: J. M. 2 57 A 22/2023 „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tábor (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2. 12. 2022, č. j. METB 69520/2022/SÚ/HDrh (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost o vydání územního rozhodnutí pro stavbu: oplocení, na pozemcích parc. č. XA, XB v katastrálním území XA (dále jako „předmětné pozemky“), z důvodů nesouladu stavebního záměru s územním plánem pro město Tábor (dále jen „územní plán“; záměr koliduje s veřejně prospěšnou stavbou XD) a územní studií Sv. Anna Tábor – Měšice (dále jen „územní studie“; záměr znemožňuje pokračování veřejné komunikace větve MK3).

2. Včas podanou žalobou žalobce poukázal na práva, která mu byla napadeným rozhodnutím zkrácena, a domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházejícího.

3. Žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný neodůvodnil (v souladu se zásadou rovného zacházení), v čem se situace žalobce lišila od situace umístěných staveb nacházejících se na jiných pozemcích v koridoru veřejně prospěšné stavby (XD), které byly realizovány dříve; dle žalobce žalovaný pouze konstatoval bezpředmětnost této námitky, aniž by přesvědčivě objasnil, proč správní orgány s žádostí žalobce zacházely odlišně.

4. Žalobce dále namítal, že správní orgány nesprávně dospěly k závěru, že navrhovaný záměr je v rozporu s územním plánem města Tábor z důvodu konfliktu s veřejně prospěšnou stavbou XD(dále jako „XE“). Uvedl, že oplocení z technického pohledu nebrání umístění XE, neboť podezdívka oplocení do hloubky 30 cm nebrání elektrickému vedení. Dodal, že územní plán neobsahuje žádné omezení, ze kterých by plynulo, že na předmětných pozemcích není možné umísťovat stavby pro bydlení a s nimi související (předmětné pozemky jsou označené jako plochy pro stavby bydlení). Současně nesouhlasil s vyjádřením žalovaného, že v koridoru nelze umísťovat jiné stavby, když se budou v tomto koridoru XE vést obslužné komunikace. Žalobce z výše uvedeného upozornil na porušení jeho vlastnického práva (srov. čl. 11 Listiny základních práv a svobod), neboť omezení vlastnického práva je možné vždy pouze v takové míře, v jaké je to nezbytné pro dosažení účelu, pro který bylo vymezeno.

5. Žalobce brojil proti nesouladu jeho záměru s územní studií Sv. Anna. Namítal, že správní orgány nerozlišují mezi institutem územního plánu a územní studií. Správní orgány se dle žalobce dopustily nezákonného rozšíření území dotčeného územní studií mimo plochy stanovené územním plánem, když územní rozsah rozšířili jinak než změnou územního plánu. Žalobce zdůraznil, že územní studie není v části týkající se předmětných pozemků svou povahou územní studií zpracovanou podle § 43 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebního řádu (dále jako „stavební zákon“). Jednoduše řečeno územní plán zpracování územní studie pro plochu (XA), kde se nachází předmětné pozemky, jako podmínku pro rozhodování v území nestanovil, a proto tato územně plánovací dokumentace neměla být v územním řízení posuzována.

6. Krajskému soudu byla doručena replika, v níž žalobce setrval na žalobě a rozvedl, že nebyl povinen vysvětlovat či prokazovat, že podezdívka o hloubce 30 cm nebrání ani významným způsobem neomezuje realizaci veřejně prospěšné stavby. Současně se podrobněji zabýval Shoda s prvopisem: J. M. 3 57 A 22/2023 různými druhy územních studií, přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 As 172/2021-26), a dospěl k závěru, že v předmětné věci má územní studie povahu územní studie pořízené z podnětu obce a není závazná pro rozhodování v území.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů uvedl, že se žalovaný nemohl pro bezpředmětnost zabývat v projednávané věci okolnostmi blíže nespecifikovaných staveb umístěných v okolí na rozsáhlém území. Současně ani případný rozpor jiných staveb s požadavky územního plánu nemůže představovat důvod pro povolení žalobcovo záměru.

9. Žalovaný zopakoval, že žalobce neprokázal, že by jeho záměr nezamezil vybudování veřejně prospěšné stavby dle územního plánu, přitom správní orgány posuzují předložený záměr, a není jejích úkolem nalézal technické řešení pro koordinaci různých záměrů na předmětném území. Zdůraznil, že žalobce měl prokázat, že umístění stavby nenaruší ochranu území pro navrhovanou veřejně prospěšnou stavbu XD. Doplnil, že územně plánovací dokumentaci je nutné posuzovat jako celek a k námitce žalobce, že předmětná plocha je určena pro bydlení, uvedl, že to vychází z hlavního výkresu (urbanistické koncepce), ale nelze opomenout i další výkresové části, v nichž je znázorněna samostatně technická či dopravní infrastruktura, příp. existuje i samostatný výkres veřejně prospěšných staveb na předmětném území. Žalovaný zastává názor, že do vlastnických práv žalobce nezasáhl nad míru stanovenou zákonem.

10. Žalovaný dále uvedl, že si je vědom rozdílů mezi institutem územního plánu a územní studie (srov. strana 6 a 7 napadeného rozhodnutí), přitom skutečnost, že neshledal důvodné se odchýlit od územní studie, neznamená, že oba instituty zaměňuje. Žalovaný územní studii neoznačil za závaznou územně plánovací dokumentaci, ale pouze k ní nahlížel v souladu s § 25 stavebního zákona, neboť v době podání žádosti již tento územně plánovací podklad existoval. Žalovaný dále uvedl, že územní studie byla zvětšena o území, kde se nacházely předmětné pozemky, přitom toto rozšíření nepovažuje za nezákonné. Dle § 30 stavebního zákona lze územní studii pořídit spolu s územním plánem, nebo také z vlastního podnětu, v případě, kdy je to zásadní pro stanovení ucelené koncepce dopravní a technické infrastruktury. Zákon též nelimituje rozsah územních studií pouze na území vymezené územním plánem.

III. Obsah správního spisu

11. Ve správním spisu je založena dokumentace stavebního záměru pro účely rozhodnutí o umístění stavby a žádost žalobce o rozhodnutí o umístění stavby ze dne 20. 7. 2022 adresovaná stavebnímu úřadu.

12. Městský úřad Tábor, Odbor rozvoje, na žádost stavebního úřadu předložil své vyjádření k záměru žalobce, č. j. METAB 52011/2022/OR/Pa (dále jako „sdělení stavebního úřadu“). Z tohoto vyjádření vyplývá, že záměr žalobce koliduje s veřejně prospěšnou stavbou XD – XB – plochy pro trafostanice, včetně zasmyčkování kabelového vedení vysokého napětí, tedy je v rozporu s územním plánem. Současně záměr nerespektuje územní studii Tábor – Shoda s prvopisem: J. M. 4 57 A 22/2023 Svatá Anna – lokality XB, XA a část XC z roku 2021, která je územně plánovacím podkladem pro rozhodování v území (znemožňuje pokračování veřejné komunikace – větve XF – navrhované napojení Okružní ulice Javorovou, která je prozatím zakončena na pozemku par. č. XC, kat. území Měšice u Tábora). Žalobce současně nepředložil výhodnější, či srovnatelné řešení z hlediska cílů a úkolů územního plánování. Oznámením ze dne 22. 9. 2022 byl žalobce upozorněn na uvedené skutečnosti a poučen, že pokud nedojde ke změně záměru, bude tento záměr zamítnut. Žalobce na svém záměru setrval.

13. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 2. 12. 2022, č. j. METB 69520/2022/SÚ/HDrh, kterým byla zamítnuta žádost o vydání územního rozhodnutí pro stavební záměr. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Do správního spisu bylo dále založeno dne 21. 2. 2023 v rámci součinnosti vyjádření, č. j. KUJC 21301/2023, Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územní plánování a stavebního úřadu, oddělení územního plánování (dále jen „vyjádření krajského úřadu“), které potvrdilo vyjádření stavebního úřadu – navrhovaný záměr je v přímém rozporu s územním plánem Tábor (koridor XE) a je v území nepřípustný, současně je v rozporu s řešením navrženým v územní studií (větev XF). V reakci na obdržení vyjádření krajského úřadu bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Graf č. 1: Územní plán Tábor (výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanaci) předmětné pozemky koridor VPS E6 Graf č. 2: Územní studie Sv. Anna Tábor – Měšice předmětné pozemky plánovaná trasa veřejné komunikace Shoda s prvopisem: J. M. 5 57 A 22/2023 (větev MK3) IV. Právní názor soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Žaloba není důvodná.

16. Obecně krajský soud nejprve poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 54). Ve vztahu k těm námitkám, které žalobce ponechal pouze v obecné rovině a neuvedl k nim konkrétnější právní argumentaci, bude proto i odůvodnění tohoto rozsudku obecné. IV. A. K námitce nepřezkoumatelnosti 17. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky, je přezkoumatelné, žalovaný řádně reagoval na námitky žalobce.

18. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 25).

19. Žalobce namítal, že byla porušena zásada rovného zacházení (srov. 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb, správní řád; dále jen „správní řád“), když mu nebylo v napadeném rozhodnutí přesvědčivě objasněno, proč v jeho případě správní orgány nepovolily umístění stavby, přitom je již povoleno velké množství staveb na jiných pozemcích v koridoru pro XE. Žalobce odkázal na pozemky parc. č. XC, XD, XE, XF, XG a XH, přitom nespecifikoval konkrétní stavby. Není tak zřejmé, které konkrétní stavby měl žalobce na mysli, příp. jakým způsobem by proto mohlo být v tomto směru zasaženo do jeho práv. Krajský soud souhlasí s tím, že správní orgány musí při rozhodování pamatovat na to, aby při rozhodování skutkově shodných anebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, čímž jsou vytvářeny předpoklady pro předvídatelnost činnosti veřejné správy. Žalovaný v odůvodnění k námitce ohledně umístění dalších staveb na pozemcích nacházejících se v ploše určené pro Shoda s prvopisem: J. M. 6 57 A 22/2023 veřejně prospěšnou stavbu uvedl, že tyto další stavby „nejsou předmětem žádosti na umístění stavebního záměrů a nemohou být ani předmětem přezkumu odvolacího orgánů“. Žalovaný se zcela dostatečně vypořádal s námitkou žalobce, když uvedl, že se jí nemůže pro bezpředmětnost zabývat, jestliže žalobce přesně nekonkretizoval stavby na jiných pozemcích v koridoru veřejně prospěšné stavby. V napadeném rozhodnutí se tedy žalovaný předmětnou námitkou žalobce zabýval, je patrné, z jakých důvodů žalovaný tuto námitku shledal jako nedůvodnou. Žalobce měl pro podporu své argumentace konkretizovat podmínky, za kterých byly další stavby umístěny. Soud poznamenává, že případné pochybení při rozhodování o povolení jiných staveb nezakládá nárok na umístění žalobcovo záměru v rozporu s územním plánem (k tomu srov. závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 As 155/2015-35). Žalobce by se tedy nemohl dovolávat legitimního očekávání v případě, kdy správní praxe by byla vytvořena nesprávným, respektive nezákonným postupem, v daném případě vydáním stavebního povolení na stavbu, která je umístěna v rozporu s územním plánem. Krajský soud neshledal, že by byla porušena zásada předvídatelnosti správního řízení, neboť rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu, když správní orgány shledaly rozpor navrhovaného záměru s územním plánem v dotčeném území, a nemohly tak žádosti vyhovět. Dle soudu z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil a neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. IV. B. K námitce o stavebním záměru 20. V projednávané věci se žalobce dovolával toho, že předmětný záměr není v rozporu s územním plánem, když technické řešení oplocení nijak nemůže omezit veřejně prospěšnou stavbu E6.

21. Postup správních orgánů pro posuzování záměru žadatele v územním řízení stanoví § 90 stavebního zákona. Z citovaného ustanovení vyplývá, že stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko. Územně plánovací dokumentací je mj. i územní plán (srov. § 2 odst. 1 písm. p) stavební zákon). S touto plánovací dokumentací musí být předkládaný záměr vždy v souladu. Územní plán představuje závazný podklad pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí (srov. § 43 odst. 5 věta první stavebního zákona).

22. Krajský soud z územního plánu města Tábor zjistil, že v koncepci technické infrastruktury je graficky vyjádřen návrh kabelového elektrického vedení 22 kV s provazbou do výkresu obecně prospěšných staveb, přitom toto elektrické vedení se dotýká předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce, ve kterém se plánuje stavební záměr. Ve výkresu obecně prospěšných staveb je elektrické vedení zobrazeno formou koridoru XD Cílem vymezení koridoru technické infrastruktury jako veřejně prospěšné stavby je území ochránit pro budoucí realizaci záměru. Tento závěr vyplývá i ze samotné podstaty institutu veřejně prospěšné stavby. Z projektové dokumentace žalobcovo záměru krajský soud zjistil, že po celé délce plotu by měla být vybudována podezdívka z prolévaných betonových tvarovek šíře 150 mm o celkové výšce 600 mm se zapuštěním do hloubky terénu 300 mm. Ze sdělení stavebního úřadu a vyjádření krajského úřadu, které byly zpracovány v průběhu územního řízení vyplývá, že betonový základ oplocení může ohrozit plánované provedení Shoda s prvopisem: J. M. 7 57 A 22/2023 elektrorozvodů – včetně zasmyčkování kabelového vedení vysokého napětí. Dle soudu stavební záměr žalobce je v rozporu s územním plánem, přičemž je z výše uvedeného zřejmé, že navrhované stavební úpravy mohou ohrozit záměr provedení veřejně prospěšné stavby, i když již samotným ztížením podmínek v území (např. jak navrhoval žalobce provedení kabelů pod betonovým základem). Krajský soud dodává, že úkolem správního orgánu je posoudit záměr v intencích § 90 stavebního zákona, nikoliv posuzovat vhodnost záměru, ať už s ohledem na technický stav stavebního záměru, či ekonomickou a technickou stránku řešení (srov. právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 47 A 15/2013-165). Z výše uvedeného nepřisvědčil krajský soud námitce žalobce o souladu stavebního záměru s územním plánem.

23. Námitkou žalobce týkající se nepřiměřeného zásahu do jeho vlastnického práva k pozemkům se soud nemohl zabývat, neboť žalobce zůstal v rovině pouhého konstatování kritérií pro omezení vlastnického práva plochou či koridorem veřejně prospěšné stavby, aniž by blíže argumentoval v jaké míře bylo v předmětné věci jeho vlastnické právo omezeno vymezením koridoru pro VPS XD.

24. K námitce žalobce, že územní plán neomezuje žalobce k umístění stavby pro bydlení a stavby s nimi související, krajský soud uvádí, že územní plán města Tábor byl vytvořen pro více koncepcí, tj. pro koncepci urbanistickou, uspořádaní krajiny, veřejně infrastruktury, technické infrastruktury, výkres veřejně prospěšných staveb a další. Skutečně pro podporu žalobcovo tvrzení v urbanistické koncepci jsou předmětné pozemky vyznačeny jako plochy pro bydlení, přesto je nutné územní plán posuzovat v rámci všech koncepcí jako celek, neboť z výkresu veřejně prospěšných staveb pro žalobce vyplývá omezení pro umísťování staveb ve vyznačeném koridoru, které by mohly ohrozit plánovaný záměr pro stavbu veřejně prospěšné stavby XD. Tato námitka žalobce je nedůvodná, když vlastnické právo může být omezeno koridorem veřejně prospěšné stavby. Co se týká obslužné komunikace pro umístění XE, tyto nemohou ze své podstaty ohrozit záměr plánovaného koridoru, ba naopak tento záměr pomohou uskutečnit, proto je jejich umístění žádoucí.

25. K námitce žalobce týkající se rozporu stavebního záměru s územní studií, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že "z hlediska rozhodování o umístění stavby je totiž relevantní pouze schválená územně plánovací dokumentace (§ 90 písm. a) stavebního zákona). Přitom územní studie může mít nanejvýš charakter podkladu pro pořizování územně plánovací dokumentace (tomu odpovídá její zařazení do dílu 1., hlavy III, části třetí stavebního zákona věnovaného územně analytickým podkladům) a neměla by sloužit k nahrazení úkolů územně plánovací dokumentace samotné.

26. V intencích výše citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu za situace, že posuzovaný stavební záměr žalobce je v rozporu s územním plánem, shledal krajský soud za nadbytečné se podrobně zabývat námitkou rozporu stavebního záměru s územní studií Sv. Anna.

V. Závěr, náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně Shoda s prvopisem: J. M. 8 57 A 22/2023 úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 20. prosince 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.