57 A 23/2019

Rubrum

č. j. 57 A 23/2019 - 92 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: V.P., narozen X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen zmocněncem JUDr. et. Mgr. J. C. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2019, č. j. MV-63782-5/SO -2019 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2019, č. j. MV – 63782 – 5/SO - 2019 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podanou dne 8. 8. 2019 se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2019, č. j. MV-63782-8-5/SO-2019 (dále též „napadené rozhodnutí“), 2 57 A 23/2019 kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 3. 2019, č. j. OAM-3834-14/ZM-2019 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že odvolání se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že správní orgán I. stupně nezohlednil přiměřenost rozhodnutí a jeho dopady do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgán by se tak neměl uchýlit pouze k mechanické aplikaci textu zákona, ale jeho správní uvážení by mělo odpovídat cíli a účelu zákona. Žalobce pochází z města Doněck, kde se nachází frontová linie a od roku 2015 zde probíhají válečné operace ukrajinské armády a proruských „teroristů“. Žalobce aktivně vyznává patriotismus pro Ukrajinu a mnohokrát již byl vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení ze strany proruských přívrženců, které v odvolání popsal. Jednalo se o činy, které jsou v příkrém rozporu s § 179 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 176/2019 Sb. účinném do 30. 7. 2019, s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a s Protokoly na Úmluvu navazujícími. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že byly splněny podmínky aplikace § 179 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 176/2019 Sb., dle kterého se za vážnou újmu, která působí nemožnost vycestování cizince do země původu, považuje vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. V případě nuceného návratu do válečné zóny by byl žalobce naverbován do ukrajinské armády a s velkou pravděpodobností by musel použít zbraň proti svým přátelům a příbuzným, což je ve výrazné nerovnováze oproti jím spáchanému prohřešku na území ČR. Žalobce v odvolání dále namítl, že správnímu orgánu vyvstala předběžná otázka, zda je nutné zamítat žádost za situace, kdy peněžitý trest uložený za spáchaný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, byl celý uhrazen, a trest zákazu řízení mu již uplynul. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek SDEU z 11. 6. 2015 ve věci C – 554/13, podle kterého musí státní orgány zachovat zásadu proporcionality a přihlížet k chování cizince a zohlednit hrozbu, jakou eventuálně představuje pro veřejný pořádek.

3. O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Žalovaná konstatovala, že přiměřenost rozhodnutí nebyla posouzena, neboť zákon takovou povinnost neukládá v situacích, kdy není prodloužena doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu cizince dle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná odkázala na řadu judikátů a rozsudků krajských soudů, které tento závěr potvrzují (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 29 A 138/2016 – 47, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. 10 Azs 249/2016 – 47 a ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71). K námitce žalobce vztahující se k jeho obavám o svou bezpečnost a k obavě z naverbování do ukrajinské armády žalovaná uvedla toliko, že branná povinnost je na Ukrajině legitimní povinnost občana vůči státu a lze využit také institut alternativní služby. Odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2016, č. j. 2 Azs 135/2016 – 34, které se zabývá 3 57 A 23/2019 podmínkami vojenské služby na Ukrajině a vychází ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí ze dne 9. 10. 2015, č. j. 115045/2015-LPTP. Žalovaná s odkazem na uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu toliko uzavřela, že je pouze na žalobci, zda se dobrovolně rozhodne nastoupit k výkonu vojenské služby do zóny ATO (tj. antiteroristické operace). K tvrzení žalobce ohledně uhrazení peněžitému trestu žalovaná uvedla, že pro neprodloužení povolení k pobytu je rozhodující pouze sama skutečnost, že byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Charakter trestné činnosti a další specifika osoby cizince nejsou relevantní. K bezpečnostní situaci na Ukrajině žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Azs 64/2017 – 55, ze kterého vyplývá možnost vnitřního přesídlení do jiné oblasti. Žalovaná uzavřela, že je v zájmu ČR, aby se na jejím území zdržovali pouze cizinci, kteří dodržují její právní pořádek. Záznam o pravomocném odsouzení žalobce je obsažen i v aktuálním výpisu z Rejstříku trestů ze dne 22. 5. 2019, tudíž prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Obsah žaloby 4. Předně žalobce namítá, že správní orgány nevykládaly právo v souladu se zásadami přiměřenosti a proporcionality, a podmínky trestní zachovalosti posoudily nepřiměřeně tvrdě a formalisticky. Skutečnost, že správní orgány nepřihlédly k přiměřenosti rozhodnutí, když tuto povinnost zákon neukládá u § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, považuje žalobce za rozpornou s ratione legis a popírá logickou stavbu celé právní úpravy. Zákon o pobytu cizinců má být vykládán v souladu s mezinárodními smlouvami, k jejichž ratifikaci dala Česká republika souhlas a s Listinou základních práv a svobod. Proto je výčet kritérií obsažen v § 174a zákona o pobytu cizinců demonstrativní a nikoliv taxativní.

5. Žalobce pokládá vyjádření o bezpečnostní situaci na Ukrajině z roku 2015, na které žalovaná odkázala, za neaktuální.

6. K otázce přiměřenosti má žalobce za to, že jeho osoba nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Jeho pochybení spočívalo v tom, že jednou řídil vozidlo po vykouření marihuanové cigarety, přečinu litoval, trest přijal a splnil. Zákon nelze aplikovat mechanicky a je třeba zohlednit rozdíl mezi hodnocením společenské nebezpečnosti cizince, který se provinil spácháním přečinu na hranici přestupku nebo spácháním závažné trestné činnosti. K tomu žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 z něhož plyne, že spravedlnost musí existovat v každém procesu interpretace zákona. Rovněž správní uvážení by nemělo striktně zohledňovat jen text zákona, ale mělo by odpovídat cíli a účelu zákona.

7. Žalobce následně rozvedl své obavy v případě návratu na Ukrajinu, neboť v Doněcku, odkud žalobce pochází a kde se nachází frontová linie, je vysoké a reálné nebezpečí ohrožení života a zdraví. Námitky žalobce se v této části žaloby v podstatných rysech shodují s námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání.

8. Žalobce nesouhlasí s doporučením žalované, aby využil možnosti vnitřního přesídlení. Žalobce by byl nucen vrátit se k rodině do Doněcku, neboť bez finančních prostředků je varianta vnitřního přesídlení nereálná. Žalobce navíc tuto radu shledává zcela mimo realitu a je z ní patrný zkreslený pohled správních orgánů na život ve válečné zóně.

9. Žalobce dále spatřuje ve svém odchodu z České republiky ohrožení práv třetích osob, neboť nebude schopen plnit závazky, které na území ČR má. 4 57 A 23/2019 10. Závěrem žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 20/09, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti, která předpokládá, že opatření omezující základní práva a svobody nesmí negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. V této souvislosti je rozveden i test proporcionality. Žalobce má za to, že jeho návratem na Ukrajinu by došlo k ohrožení jeho práva na svobodu a osobní bezpečnost, k jejichž dodržování se zavázaly členské země Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyjádření žalované 11. Ve vyjádření žalovaná odkázala na žalobou napadené rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že si žalobce musel být vědom negativních následků protiprávního jednání, kterého se na území české republiky dopustil. V zájmu České republiky je, aby se na jejím území zdržovali pouze cizinci, kteří respektují právní předpisy a nepáchají zde trestnou činnost. Žalovaná je názoru, že se ve svých právních aktech nemusí zabývat testem proporcionality, neboť to bylo provedeno zákonodárcem. Obsah správních spisů 12. Dne 21. 1. 2019 podal žalobce žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Za účelem zjištění skutečného stavu věci správní orgán I. stupně dožádal Krajský soud v Českých Budějovicích o zaslání kopie trestního příkazu ze dne 22. 2. 2018, č. j. 7 T 11/2018 – 42, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb po částce 1 000 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč, a k trestu zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání osmnácti měsíců.

13. Žalobce byl správním orgánem vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a dne 13. 3. 2019 bylo vydáno prvostupňové odvolání, které bylo k odvolání žalobce žalovaným potvrzeno. Právní názor soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

15. Žaloba je důvodná.

16. Úvodem krajský soud odkazuje na ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, podle kterého Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

17. Vzhledem ke znění výše uvedeného ustanovení není dán správnímu orgánu žádný prostor pro správní uvážení a nelze tedy považovat závěr správního orgánu I. stupně o neprodloužení pobytového oprávnění za formalistický a tvrdý, jak tvrdí žalobce. Správní orgán I. stupně respektoval zákon o pobytu cizinců, který mu jasným způsobem stanoví meze jeho rozhodovací činnosti. Pokud je tedy splněna jedna z podmínek, za kterých správní orgán zruší platnost povolení k dlouhodobému pobytu, správní orgán se od zákonného ustanovení nemůže odchýlit. Správní orgán rovněž nemůže posuzovat závažnost spáchaného trestného činu, ani okolnosti související se spácháním trestného 5 57 A 23/2019 činu, tedy že žalobce svého činu litoval, přijal uložené tresty a nedopustil se již žádného závadného jednání. V tomto ohledu tudíž nelze správnímu orgánu I. stupně vytýkat jeho postup, neboť tento orgán při svém rozhodování vycházel toliko z žádosti žalobce a z informací, které si pro své rozhodnutí sám obstaral. Jednalo se o výpis z rejstříku trestů a o trestní příkaz Okresního soudu v českých Budějovicích. Správní orgán I. stupně ze získaných informací shledal naplnění podmínky uvedené v § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a postupoval v souladu s tímto ustanovením.

18. Žalobce správním orgánům dále vytkl, že nepřihlédly ke zvláštnímu korektivu přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Krajský soud se neztotožňuje s posouzením přiměřenosti ze strany žalované. Zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví povinnost posuzovat přiměřenost rozhodnutí vydaných podle výčtu případů uvedených v § 174a (např. § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, 46a odst. 2 zákona o pobytu cizinců), přičemž se jedná o demonstrativní výčet. Byť toto ustanovení výslovně nepoukazuje na § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle judikatury Nejvyššího správního soudu je zapotřebí i v případě rozhodnutí vydaných dle § 37 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zohlednit čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017 – 26 učinil závěr, že článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zavazuje smluvní státy k respektu vůči soukromému a rodinnému životu jednotlivců a veřejná moc smí do osobní sféry jednotlivce zasáhnout, pouze pokud tím sleduje legitimní cíl, a v rozsahu nezbytném a přiměřeném tomuto cíli.

19. Správní orgány zcela opomněly posoudit dopad rozhodnutí do osobního a rodinného života žalobce, čímž svá rozhodnutí zatížily vadou. Krajský soud má za to, že tato vada má vliv na zákonnost správních rozhodnutí. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poměrně podrobně vylíčil své obavy z návratu do země původu. Žalobce pochází z města Doněck, kde probíhá válečný konflikt. Žalobce vyjádřil důvodné obavy o svůj život a popsal své dřívější negativní zkušenosti s praktikami tamních ozbrojených uskupení. Žalovaná na tyto obavy reagovala pouhým odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2016, č. j. 2 Azs 135/2016 – 34, které pojednává o souvislostech s výkonem vojenské služby na Ukrajině a potenciálním zařazením navrátivších cizinců do zóny ATO v rámci jejich náboru do armády. Žalovaná tak pochybila, jestliže nezajistila aktuální informace ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině a v doněcké oblasti, a spokojila se s pouhým konstatováním, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí žádná újma, neboť se bude moci dobrovolně rozhodnout, zda k výkonu vojenské služby, která je na Ukrajině povinná, nastoupí do zóny ATO (antiteroristické operace).

20. Vzhledem k tomu, že smyslem přímé aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zabránit nepřiměřeným zásahům do soukromého či rodinného života cizince, bylo povinností žalované zabývat se přiměřeností rozhodnutí o neprodloužení pobytového oprávnění žalobce do osobního případně rodinného života žalobce. Krajský soud spatřuje vadu řízení před žalovanou především v tom, že žalovaná zcela rezignovala na její povinnost spočívající v obstarání aktuálních informací o bezpečnostní situaci v zemi původu a s námitkou žalobce se zabývala zcela nedostatečně.

21. Byť je správní orgán povinen rozhodnout podle skutkového stavu ke dni vyhotovení rozhodnutí (ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí nebylo odsouzení žalobce zahlazeno a dobíhala zkušební doba za odsouzení k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin, která činí jeden rok počínaje dnem následujícím po dni, k němuž byl tento trest 6 57 A 23/2019 vykonán), žalovaná měla vzít tyto skutečnosti v úvahu. Nadto bylo dne 10. 5. 2019, tedy zhruba měsíc před vydáním napadeného rozhodnutí, Okresním soudem v Českých Budějovicích vysloveno, že se žalobce osvědčil ke dni 13. 4. 2018, kdy bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. K zahlazení odsouzení pak došlo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2019, č. j. 18 Nt 108/2019 – 7.

22. Jak bylo uvedeno výše, k zahlazení odsouzení žalobce došlo ke dni 2. 7. 2019, tedy ve lhůtě pro podání správní žaloby. Podle § 75 odst. 1 vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Tato povinnosti správního soudu však může být ve výjimečných případech prolomena a judikatura mimořádně umožňuje, aby soud přihlédl ke skutečnostem nastalým až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 605/03). V oblasti cizineckého práva bude taková výjimečná situace představovat typicky hrozbu porušení principu non-refoulement. V nejširším slova smyslu se jedná o zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, ve které jí hrozí porušování jejich základních lidských práv. Princip non-refoulement je zakotven v Úmluvě o právním postavení uprchlíků, ale rovněž je zahrnut i v řadě mezinárodních smluv, jmenovitě v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v č. 3 Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zachování principu non-refoulement je posuzováno především v řízeních o mezinárodní ochraně. Krajský soud má však za to, že i v případě nyní řešeném, kdy žalobce předestřel vážné obavy o svou bezpečnost již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, bylo povinností žalované zabývat se tvrzením žalobce a náležitě zjistit skutkový stav vyžádáním dostupných dokumentů a informací pojednávajících o aktuální bezpečnostní situaci v doněcké oblasti v době vydání napadeného rozhodnutí.

23. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle druhého odstavce se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. V souladu s uvedenou právní úpravou bylo povinností žalované vyžádat si závazné stanovisko o možnosti vycestování žalobce, případně obstarání jiných relevantních informací k tomu, aby byly naplněny požadavky formulované např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 209, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81, tedy že informace musí být „v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohádatelné“.

24. Nelze se tak spokojit s vypořádáním odvolacích námitek, jak učinila žalovaná, neboť pro vyhodnocení namítané obavy z návratu do vlasti nepostačuje holé konstatování, že výkon vojenské služby v doněcké oblasti pro žalobce nepředstavuje hrozbu reálného nebezpečí, neboť si žalobce bude moci dobrovolně určit, zda chce k výkonu vojenské služby nastoupit v zóně antiteroristické operace. Žalovaná pro tento závěr nezajistila žádné aktuální 7 57 A 23/2019 informace. Pouhý odkaz žalované na neaktuální usnesení Nejvyššího správního soudu nelze považovat za přezkoumatelné a dostatečné vypořádání uplatněné odvolací námitky.

25. Krajský soud se neztotožnil s odkazem žalované na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Azs 64/2017 – 55, pojednávající o možnosti vnitřního přesídlení cizince. Krajský soud má za to, že nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby byl v důsledku svého nedobrovolného návratu do domovské země nucen zajistit si náhradní bydlení v jiné bezpečnější oblasti. Tento požadavek navíc zcela postrádá logický důvod za situace, kdy žalovaná dostatečně nepojednala o bezpečnostní situaci v oblasti Ukrajiny, ze které žalobce pochází. Závěr a náklady řízení 26. Krajský soud shledal žalobou napadené rozhodnutí zatížené vadou, neboť žalovaná nezohlednila otázku přiměřenosti rozhodnutí v kontextu s obavami o svou bezpečnost, které žalobce předestřel již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a nevypořádala přezkoumatelným způsobem námitku žalobce ohledně posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině.

27. S ohledem na konstatované vady napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem, který činí celkem 4 000 Kč, a to 3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku, kterému soud usnesením ze dne 24. 9. 2019, č. j. 57 A 23/2019 – 87 vyhověl. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 4 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, 8 57 A 23/2019 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 31. října 2019 Mgr. Helena Nutilová předsedkyně senátu