57 A 24/2019

Rubrum

č. j. 57 A 24/2019 - 100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: RICHMONT-CZ, a.s. se sídlem Kolodějská 507, Týn nad Vltavou zastoupeného Mgr. Ilonou Karlovou, advokátkou sídlem Karlova 108, Písek proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: Kovostroj Bohemia, s.r.o. se sídlem Kolodějská 507, Týn nad Vltavou o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, č. j. KUJCK 61289/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 57 A 24/2019

Odůvodnění

1. Žalobou podanou včas Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti usnesení Městského úřadu v Týně nad Vltavou ze dne 27. 3. 2019 č. j. MÚT/07609/2019, jehož výrokem bylo s odkazem na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno řízení o dodatečném povolení stavby „Zateplení výrobní haly – zateplení soklu západní průčelí, zateplení soklu jižní průčelí Týn nad Vltavou, Kolodějská na pozemku stp. 1836, parcely č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou, kdy napadeným rozhodnutím bylo citované usnesení změněno tak, že byl původní text výrokové části nahrazen novým textem tak, že řízení o dodatečném povolení stavby „Zateplení stavby – zateplení soklu západní průčelí, zateplení soklu jižní průčelí Týn nad Vltavou, Kolodějská na pozemku stp. 1836, parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou, které bylo zahájeno na základě žádosti společnosti Kovostroj Bohemia s.r.o. ze dne 15. 12. 2014 se zastavuje, neboť podaná žádost se stala zjevně bezpředmětnou, ve změnou nedotčených částech bylo usnesení ze dne 27. 3. 2019 potvrzeno.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že v roce 2012 podala společnost Kovostroj Bohemia s.r.o. žádost o možnost zateplení celého objektu, přičemž dne 23. 3. 2012 byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a Kovostroj Bohemia s.r.o. o prodeji výrobní haly na pozemkové parcele č. 1836 v k. ú. Týn nad Vltavou, kdy předmětem prodeje byla výrobní hala a pozemek pod výrobní halou, přičemž mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, která by opravňovala společnost Kovostroj Bohemia zasahovat na pozemek parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou ve vlastnictví žalobce. Podle žalobců stavba zateplení je provedena tak, že zasahuje do pozemku parc. č. 2905 ve vlastnictví žalobce. Stavebník doklad prokazující vlastnické právo k pozemku nebo právo založené smlouvou provést stavbu na pozemku parc. č. 2905 nepředložil. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7Co 1344/2017-202 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, dle něhož pozemky, nad kterými byla provedena neoprávněná stavba, jsou ve vlastnictví žalobce. Proto byla rozhodnutím ze dne 26. 3. 2018 č. j. MÚT/06705/2018 žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta. Na základě odvolání společnosti Kovostroj Bohemia s.r.o., Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutí o zamítnutí dodatečného stavebního povolení zrušil a vrátil věc k novému rozhodnutí s tím, že stavební úřad se má zabývat uvedenou stavbou dle § 103 stavebního zákona. Usnesením č. j. MÚT/07609/2019 bylo řízení o dodatečném povolení stavby zastaveno, kdy stavební úřad posuzoval zateplení soklu podle § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a dospěl k závěru, že se jedná o záměr, který nevyžaduje vydání stavebního povolení ani ohlášení stavby, neboť byly splněny podmínky a kritéria stanovená v § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

3. Podle žalobce se stavební úřad nezabýval vlastnickými právy k pozemkům, na kterých byla stavba provedena, a tímto rozhodnutím neoprávněnou stavbu zateplení zcela legalizoval a negoval předešlé správní rozhodnutí včetně soudních rozhodnutí. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal, přičemž žalovaný upravil výrokovou část usnesení stavebního úřadu Týn nad Vltavou a platnost tohoto usnesení o zastavení řízení potvrdil. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 57 A 24/2019 4. Žalobce má za to, že těmito rozhodnutími byla dotčena vlastnická práva k pozemkům označeným parc. č. 3223 a 2905/3, na kterých bylo provedeno zateplení výrobní haly společnosti Kovostroj Bohemia s.r.o., kdy tyto pozemky jsou jednoznačně identifikovány a byly podkladem pro soudní rozhodnutí, kterým pak bylo následně prokázáno výlučné vlastnické právo ve prospěch žalobce.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V daném případě vyšlo v průběhu řízení najevo, že se o nepovolenou stavbu nejedná, neboť k jejímu provedení nebylo třeba ani povolení stavebního úřadu, proto odpadl i předmět řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně neuvádí, v čem lze spatřovat nezákonnost rozhodnutí, případně vady řízení, proto žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle něhož zateplení pláště stavby se podle § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona považuje za stavební úpravu, podle § 79 odst. 6 stavebního zákona stavební úpravy nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas a podle § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit žádnou bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Proto byl shledán důvod pro zastavení řízení, neboť se stala žádost zjevně bezpředmětnou, v průběhu řízení o žádosti došlo k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti nemá pro žadatele význam. Stavební úřad zkoumal skutečný stav věci, což vyplývá z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 29. 11. 2018 a z fotodokumentace. Byly tedy splněny podmínky uvedené v § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, jde o stavební úpravu, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení. Proto ohledně takové stavby nelze vydat ani dodatečné povolení. Pro posouzení věci z hlediska stavebně právních předpisů není relevantní, zda stavba zasahuje či nezasahuje na cizí pozemek. Otázka eventuální zásahu do vlastnického práva žalobce spadá do oblasti občansko- právních vztahů nikoli do oblasti veřejného práva.

6. Ze spisu stavebního úřadu vyplývá, že dne 9. 5. 2013 si společnost Kovostroj Bohemia podala žádost o změnu stavby před dokončením spočívající v polohové a rozměrové změně otvorových prvků fasádních ploch výrobní haly. Následně bylo zjištěno, že před vydáním rozhodnutí o změně stavby před dokončením bylo zhotoveno zateplení soklu, přičemž dle dokladů se správní orgán domníval, že zateplení zasahuje na pozemek parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou, a proto bylo nařízeno odstranění stavby. Dne 15. 5. 2014 společnost Kovostroj Bohemia podala žádost o dodatečné povolení stavby. Žalobce vyslovil nesouhlas s dodatečným povolením stavby, neboť údajně zasahuje do vlastnických práv žalobce. Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2014 byla stavebním úřadem dodatečně povolena předmětná stavba. Proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby žalobce si podal odvolání, na základě kterého žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání, neboť nebyl řádně zjištěn stav věci.

7. Dne 15. 12. 2014 společnost Kovostroj Bohemia podala žádost o dodatečné povolení zateplení soklu západního průčelí, o dodatečné povolení zateplení soklu jižního průčelí předmětné výrobní haly a uložení povinnosti vlastníku pozemku parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou společnosti RICHMONT – CZ a.s. umožnit provedení výše uvedených prací z pozemku parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 57 A 24/2019 8. Dne 27. 2. 2018 se na místě dodatečně povolené stavby konalo jednání, při kterém společnost Kovostroj Bohemia do protokolu uvedla, že není najisto postaveno, že skutečné provedení soklu zasahuje nad pozemek společnosti RICHMONT – CZ a.s. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2018 byla zamítnuta žádost o dodatečné povolení shora uvedené stavby, proti kterému se společnost Kovostroj Bohemia odvolala. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Opatřením ze dne 13. 11. 2018 nařídil stavební úřad kontrolní prohlídku, která se uskutečnila dne 29. 11. 2018. Následně stavební úřad informoval účastníky řízení o možnosti se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí.

9. Usnesením ze dne 27. 3. 2019 bylo zastaveno řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby, neboť se tato žádost stala zjevně bezpředmětnou, neboť podle § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby.

10. Proti tomuto usnesení si žalobce podal odvolání, ve kterém zejména namítal, že nesprávně byl žalobce donucen stavebním úřadem k podání žaloby na určení práva k pozemkům, kdy žadatel si kupní smlouvou koupil budovu a pozemek pod ní, proto nemůže nastat situace, kdy toto vlastnictví a rozhodování o něm bude zpochybňováno.

11. Napadeným rozhodnutím nebylo odvolání žalobce vyhověno, žalovaný změnil výrok napadeného rozhodnutí, jak je uvedeno v bodě 1 této žaloby, kdy dle žalovaného bylo správně řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby zastaveno, neboť se jedná o stavební úpravy ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, proto bylo správně řízení o dodatečném povolení stavby zastaveno.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud především poukazuje na to, že v daném případě správní orgány aplikovaly ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Výraz žádost se stala zjevně bezpředmětnou, znamená, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně skutkových nebo právních okolností, že žádost, která v době jejího podání nebyla bezpředmětná, se bezpředmětnou stane. Bezpředmětnost je tedy nutno vnímat jako stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žalobkyně. V tomto případě se jedná o situaci, kdy vyšlo najevo, že se nejedná o nepovolenou stavbu, jestliže k jejímu provedení nebylo třeba vydání dodatečného stavebního povolení, a proto odpadl i předmět řízení o dodatečném povolení stavby, neboť pro stavbu zateplení soklu výrobní haly není potřeba stavebního povolení. Proto správní orgán v souladu s citovaným zákonem zastavil správní řízení, aniž by o žádosti o dodatečném povolení meritorně rozhodl.

14. Soud se zcela ztotožňuje se žalovaným, že v daném případě byl shledán správně důvod pro zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby pro bezpředmětnost žádosti v případě, že pro předmětnou stavbu není potřeba vydání dodatečného stavebního povolení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 57 A 24/2019 15. V tomto ohledu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008 č. j. 2 As 74/2007-55, kde Nejvyššího správního soudu uvádí, že zjevná právní nepřípustnost představuje neurčitý právní pojem, který je však nutno vykládat restriktivním způsobem. Podle ustanovení § 45 odst. 3 správního řádu totiž takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví. Z důvodu ochrany práv účastníků řízení je proto možno k tomuto způsobu rozhodnutí přikročit jen tehdy, jestliže je skutečně již na prvním pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět.

16. Smyslem tohoto ustanovení je, aby se takovou žádostí, u které je zcela zjevné, že jí nemůže být vyhověno, neboť to právní úprava neumožňuje. Správní orgán se proto nemůže po věcné stránce žádosti zabývat, neboť by to bylo zjevně bezpředmětné a výsledek řízení by byl naprosto stejný.

17. Soud proto uzavřel, že žalovaný nikterak nepochybil, jestliže v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby se stala zjevně bezpředmětnou, což vyhodnotil jako důvod pro zastavení řízení o předmětné žádosti, neboť ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona není vyžadováno pro takovouto stavbu povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Jestliže není potřeba vydání stavebního povolení, tak meritorní rozhodování stavebního úřadu o žádosti o dodatečné povolení stavby zcela postrádá smysl, neboť věcným posouzením žádosti by v tomto případě nebyl naplněn účel institutu dodatečného povolení stavby.

18. V napadeném rozhodnutí žalobci náleželo postavení účastníka řízení, jeho účastenství nebylo zpochybněno ani při podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, přesto soud má za to, že žalobce napadeným rozhodnutím nebyl dotčen na svých vlastnických právech, v případě zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, kdy správní orgán dospěl správně k závěru, že se o nepovolenou stavbu nejedná, jestliže k jejímu provedení nebylo třeba povolení stavebního úřadu.

19. Soud poukazuje na to, že žalobkyně ani neuvedla, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.

20. Soud v souvislosti s tím poukazuje na § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, dle něhož se zateplení pláště považuje za stavební úpravu podle § 79 odst. 6 stavebního zákona, pak stavební úpravy nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, kdy § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení, nemůže pak negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby.

21. Zcela irelevantní je námitka žalobce, že stavba zasahuje na cizí pozemek. Tato námitka je zcela nedůvodná v rámci tohoto řízení, kdy bylo shledáno, že se nejedná o nepovolenou stavbu, jestliže k předmětné stavbě nebylo třeba povolení.

22. Zcela nedůvodně je pak žalobkyní odkazováno na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 1344/2017-202, neboť z odůvodnění citovaného rozsudku na straně 3 vyplývá, že posouzení vlastnického práva k pozemkům zkoumání nevyžaduje, zda se na uvedených pozemcích nachází zateplení průmyslového objektu na pozemku parc. č. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 57 A 24/2019 1836 ve vlastnictví zúčastněné osoby. V předmětném řízení bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem částí pozemku parc. č. 2905 v k. ú. Týn nad Vltavou označeným geometrickým plánem, který byl nedílnou součástí napadeného rozsudku, jako pozemky parc. č. 3223, zastavěná plocha o výměře 16 m2 a parcela č. 2905/3 ostatní plocha- jiná plocha o výměře 6 m2 .

23. Námitka žalobkyně, že byla napadeným rozhodnutím, dotčena jejich vlastnická práva k pozemkům parc. č. 3223 a 2905/3 je v rámci tohoto řízení zcela irelevantní, neboť v případě, že bylo zasaženo do vlastnického práva žalobkyně neoprávněnou stavbou, pak se jedná o zásah dle soukromého práva.

24. Soud proto neshledal žalobu důvodnou a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

25. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V daném případě soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a neshledal ani důvody vhodné zvláštního zřetele, pro které by ji mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení, a proto rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 57 A 24/2019 České Budějovice 13. prosince 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.