57 A 3/2018

Rubrum

57A 3/2018 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové a v právní věci Žalobce: M. M. bytem X zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Písek, Přátelství 1960 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2017 č. j. KUJCK 143222/2017 takto :

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 57A 3/2018 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 30. 10. 2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu přestupkového řízení vedeného u Městského úřadu v Písku pod sp. zn. VV 41/2015/01794/Př-2015/2088 a zrušení rozhodnutí Městského úřadu v Písku č. j. MUPI/2015/44292, sp. zn. VV 41/2015/01794/Př-2015/288 ze dne 25. 11. 2015, neboť není důvodná. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvedl skutkový stav věci. Poukázal na to, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, neboť se dopustil přestupku dne 5. 9. 2015 v Písku, v horní části Palackého sadů udeřil do obličeje F. H., kdy by mu byl vyražen přední zub bez následné doby léčení a pracovní neschopnosti. Tím se dopustil žalobce přestupku podle § 4 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona úmyslným jednáním a dopustil se tak přestupku proti občanskému soužití § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona.

3. Žalobce si podal žádost o obnovu řízení, neboť vyšly najevo dříve neznámé důkazy, a to svědectví J. Ž. a M. B., když tito oba dva svědci viděli celý incident, avšak v průběhu řízení neměl žalobce vědomost o jejich existenci, a proto nemohli být vyslechnuti správním orgánem. Svědectví těchto uvedených svědků by poskytlo podklad pro řádné zjištění stavu věci.

4. Městský úřad v Písku žádost žalobce o obnovu řízení zamítl jako nedůvodnou. Žalobce si podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto.

5. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, nesprávně jej posoudil. Rozhodnutí je rovněž založeno na nesprávném právním názoru žalovaného a rovněž se žalovaný dopustil procesního pochybení mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobce bylo přestupkové řízení vedeno ledabyle, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav, čímž správní orgán vytvořil podmínky pro obnovu řízení. Žalobce náhodně zjistil další skutečnosti, které jsou mu ku prospěchu. Tvrzení nových svědků J. Ž. a M. B., která jsou uvedena v jejich čestných prohlášeních, považuje za korespondující s jeho tvrzením.

6. Žalobce již v rámci řízení o přestupku popisoval agresivní chování F. H., neboť měl obavu, že jím bude napaden. Správní orgán však blíže nezjišťoval, co žalobce slovním spojením „nějak se pohnul“, měl na mysli, což mu ovšem nelze klást k jeho tíži, neboť úkolem žalobce nebylo objasňovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nýbrž toto objasňování bylo výhradně povinností správního orgánu. Podle žalobce není zřejmo, zda F. H. napřahoval se tak, aby udeřil žalobce, zda tedy žalobci hrozil pěstí či rozevřenou dlaní, zda se proti žalobci rozeběhl či žalobce byl ohrožován kopem nohy, případně jiným prudším pohybem F. H. Žalobce poukázal na to, že bylo povinností správního orgánu zjistit skutečný skutkový stav, což učiněno nebylo. Rozhodnutí bylo vydáno na základě spekulací, které mohl právě správní orgán odstranit i výslechem uvedených svědků. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které považuje za přezkoumatelné, neboť je v něm dostatečným způsobem Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 57A 3/2018 popsáno, co ho vedlo k vydání předmětného rozhodnutí. Není pravdou, že by žalovaný v rozhodnutí pouze uvedl, „že se H. nějak pohnul“, když v rozhodnutí je citováno celé sdělení, které je pak konfrontováno s výpovědí svědka H. Ten uvedl, že chtěl zjistit, o čem se dohadovali V. s K. a náhle dostal od žalobce ránu pěstí do obličeje. Ze sdělení „nějak se pohnul“ nelze dovozovat, že by šlo o popis agresivního chování svědka H. Žalobce vypovídal na policii s odstupem několika týdnů u správního orgánu, i několika měsíců a ani v jednom případě netvrdil, že by svědek H. proti němu napřahoval pěst, otevřenou dlaň či nohu. Svědek H. byl ránou překvapen, vyříkával si něco s jinou osobou než s žalobcem, ten však mezi ně vstoupil a udeřil ho. U žalobce nemohlo jít o nutnou obranu. V daném případě nebylo prokázáno, že by od svědka nějaký útok hrozil, pouze pohnutí nelze vykládat jako hrozící útok. Rovněž žalobce netvrdil, že by mu F. H. vyhrožoval fyzickým útokem a ublížením na zdraví. Žalobce byl před správním orgánem vyslechnut a není důvod, proč by v případě vyhrožování a hrozícího ataku ze strany svědka H. takovou skutečnost neuvedl. Se svou odpovědností za protiprávní jednání v průběhu řízení souhlasil. Správnímu orgánu I. stupně i žalobci byla přítomnost dalších osob známá a žalobce mohl výslech těchto osob, které byly jednání aktérů účastny, navrhnout. Rovněž žalobce mohl skutečnosti uvedené v návrhu na obnovu řízení uplatnit v rámci odvolání, které však nepodal. Úvahu o tom, že se noví svědci a žalobce nějakým způsobem znali, neodůvodňuje krajský úřad pouze tím, že jde o stejnou věkovou kategorii. Z detailního popisu verze události v předloženém čestném prohlášení je zřejmé, že by museli stát v bezprostřední blízkosti události, žalobce si dokázali po téměř dvou letech ztotožnit s obviněním z přestupku a v červenci 2017 se s ním setkali, aby mu sdělili, jak událost proběhla. Nemůže jít tedy o nové svědky, když je zřejmé, že museli být přímo u události ve skupině s dalšími osobami. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že má značné pochybnosti o věrohodnosti nově objevených svědků. V současné době probíhá občanskoprávní řízení, kdy žalobcem je svědek, na zdraví poškozený F. H. Tato žaloba rovněž spadá do stejného časového období, jako podání žádosti o obnovu řízení. V čestných prohlášeních svědků, které žalobce přiložil k žádosti o obnovu řízení, je s velmi dlouhým časovým odstupem vylíčena událost s překvapivými detaily v příkrém rozporu, jak s výpovědí svědka H., tak žalobce, učiněnou při ústním jednání před správním orgánem I. stupně, tak s výpověďmi učiněnými u Policie ČR, které byly události časově nejblíže.

8. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za srozumitelné, rovněž i z žaloby vyplývá, že žalobci je z rozhodnutí zřejmé, jak odvolací orgán rozhodl a jaké důvody ho k tomuto rozhodnutí vedly. Rozhodnutí je přezkoumatelné, je v něm dostatečně odůvodněno, jak se žalovaný vypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání a je i uvedena úvaha, proč nebylo možno obnovu řízení povolit.

9. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

10. Žalobce byl rozhodnutím ze dne 25. 11. 2017 uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, jehož se dopustil tím, že dne 5. 9. 2017 kolem 21:15 hodin v Písku, v horní části Palackého sadů, udeřil pěstí do obličeje F. H., kdy tímto jednáním mu vyrazil přední zub bez následné doby léčení a pracovní neschopnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 57A 3/2018 11. Z úředního záznamu o podání vysvětlení, které podal F. H., vyplývá, že ho kamarád L. K. udeřil pěstí do obličeje, přičemž mu vyrazil druhý zub vpravo. Jeho kamarádka K. L. mu řekla, že zná osobu, která ho napadla, že se jedná o M. M.

12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení, které podal žalobce, vyplývá, že si žalobce stoupnul mezi V. a H., když se H. nějak pohnul, žalobce se lekl, že ho chce udeřit a prostě byl rychlejší, zareagoval tak, že ho udeřil pěstí do obličeje. Poté se svědek H. chytil za obličej a z místa odešel.

13. Z protokolu o ústním jednání ze dne 25. 11. 2015 vyplývá, že žalobce vypověděl, že udeřil pěstí do obličeje F. H., byl rychlejší. Předtím než svědka udeřil, si stoupnul mezi svědka H. a V., který se tedy nějak následně pohnul a on z obavy, že ho napadne, ho udeřil pěstí do obličeje.

14. Svědek F. H. k přestupku uvedl, že dostal od žalobce ránu pěstí do obličeje. Není mu známo proč.

15. Prvostupňový správní orgán vydal dne 25. 11. 2015 rozhodnutí, dle něhož je žalobce vinen z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kdy za přestupek uvedený shora mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 1. 2016.

16. Městskému úřadu v Písku byl dne 5. 10. 2017 doručen návrh na obnovu řízení s tím, že žalobce se bránil hrozícímu útoku F. H., který byl agresivní, když tuto skutečnost nemohl žalobce prokázat, neboť nebyl schopen identifikovat případné svědky. Teprve v červenci 2017 se dozvěděl od J. Ž. a M. B., kteří byli společně na pivních slavnostech, že viděli celý incident. Tito svědci mohou dosvědčit, že byl žalobce nejprve ze strany F. H. vystaven slovnímu útoku, kdy mu F. H. nadával a vyhrožoval fyzickým napadením se závažnými následky a připravoval se i na fyzický útok žalobce. Tato skutečnost dle žalobce zakládá důvod obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť o těchto svědcích v době řízení žalobce nevěděl a ani je nemohl identifikovat. Má za to, že je splněn důvod obnovy, když uvedené výpovědi svědků mohou jiným způsobem řešit po skutkové i právní otázce uvedený přestupek. Žalobce nemohl uvedené svědecké výpovědi použít v původním řízení, když tyto svědecké výpovědi mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí. Proto má za to, že by správní orgán měl povolit obnovu řízení.

17. Žalobce předložil čestné prohlášení M. B. a rovněž tak J. Ž., ve kterém tito prohlašují, že se zúčastnili pivních slavností v roce 2015, když viděli, jak se F. H. chystá napadnout M. M. K napadení nedošlo, neboť žalobce byl rychlejší, zneškodnil F. H. Dále v čestném prohlášení uvádí, že žalobce byl neustále slovně atakován, kdy se ho bezprostředně snažil F. H. i fyzicky napadnout. Tato čestná prohlášení jsou datována dnem 25. 7. 2017.

18. Z úředního záznamu ze dne 27. 10. 2017 vyplývá, že žalobce se seznámil se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí, kdy z procesní opatrnosti navrhl výslech svědka M. B. a J. Ž. O existenci těchto svědků se dozvěděl až následně. Důkazy v podobě těchto svědků existovaly v době původního řízení, ovšem žalobce je nemohl využít ve svůj prospěch, neboť o nich nevěděl. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 57A 3/2018 19. Městský úřad v Písku vydal dne 30. 10. 2017 rozhodnutí, kterým žádost žalobce o obnovu řízení zamítl, neboť není důvodná. V rozhodnutí poukázal na to, že žalobce předložil dvě čestná prohlášení osob, které měly incident vidět a mohou dosvědčit skutečnost, že žalobce se bránil hrozícímu útoku F. H., který byl agresivní. Ve spisovém materiálu, ohledně uvedeného přestupku, byli uvedeni nejméně tři svědci celého incidentu, které nebylo těžké identifikovat a následně předvolat k podání svědecké výpovědi, ovšem žalobce důkaz svědeckou výpovědí, v době kdy se o přestupku rozhodovalo, nenavrhl proto správní orgán při rozhodování vycházet ze zcela shodné výpovědi žalobce a svědka H., kterému byl vyražen zub, kdy tyto výpovědi nebyly v rozporu. Obviněný ani v jedné výpovědi netvrdil, že by mu F. H. vulgárně nadával a ani, že se bránil započatému útoku. Žalobce v žádosti o povolení obnovy nepředložil tedy důkazy, které by nemohl uplatnit v původním řízení. Přítomnost svědků byla známá již v době řízení o přestupku. I v případě, že by žalobce neznal jejich přesnou totožnost, nebyl problém ve správním řízení tuto totožnost zjistit, žalobce však žádného svědka nenavrhl. Žalobce nepředložil žádné důkazy či skutečnosti, které by splňovaly podmínky uvedené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, proto není žádost o obnovu řízení důvodná.

20. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že tvrzení svědků v čestném prohlášení koresponduje s výpověďmi žalobce i svědka H., které učinili u Policie ČR i při ústním jednání u správního orgánu. Tyto důkazy mohl žalobce uplatnit již v řízení původním s tím, že tvrzení svědků nepřináší žádné dříve neznámé skutečnosti. Na místě incidentu se nacházely dvě skupiny osob. Žalobce mohl tedy v původním řízení navrhnout výslech osob, které se v místě incidentu nacházely, a to i v případě, že neznal jejich přesnou totožnost, neboť je zřejmé, že přítomné osoby se určitým způsobem musely znát. Žádné takové svědky žalobce nenavrhl, své protiprávní jednání nepopíral a s výsledkem řízení se ztotožnil. Správní orgán dospěl k závěru, že byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Důvod pro obnovu řízení dle žalovaného není dán, a proto bylo odvoláno žalobce jako nedůvodné zamítnuto.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. V daném případě je žalobou napadeno rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o obnovu původního řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím o uložení pokuty za přestupek.

23. Podmínky pro obnovu řízení jsou upraveny v § 100 správního řádu. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, nebo se provedené důkazy ukázaly být nepravdivými. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

24. Ze znění § 100 správního řádu je zřejmé, že účelem obnovy řízení je případná náprava skutkových nesprávností, ke kterým došlo proto, že zde byly skutečnosti či důkazy, které Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 57A 3/2018 sice v době původního řízení existovaly, byly však neznámé a účastník je nemohl v původním řízení uplatnit, popřípadě je zjištěno, že provedené důkazy byly důkazy nepravdivými. Přitom za dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy je nutno považovat takové skutečnosti či důkazy, které existovaly v době původního rozhodování, vyšly však najevo až po ukončení původního řízení a v důsledku ukončení původního řízení nebyly účastníku řízení známy, proto je nemohl v řízení uplatnit, popřípadě důkazy se ukázaly bytí nepravdivými. Za dříve neznámou skutečnost je pak nutno považovat takovou skutečnost, která existovala v době původního řízení a objektivně ji účastník řízení nemohl znát, nebo nemohl uplatnit, (viz rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010 sp. zn. 6 As 39/2009).

25. Z § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu vyplývá, že zde uvedený důvod obnovy slouží ke korekci postupu správního orgánu při zajišťování důkazů pro rozhodnutí v původním řízení. Účelem obnovy řízení není přezkum a případná náprava nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu z hlediska posouzení okolností a právního stavu, který tu byl v době rozhodování, naopak účelem obnovy je to, aby bylo napraveno nedostatečné skutkové zjištění a přihlédnuto k důkazům a skutečnostem, které sice existovaly, v době původního řízení, byly však před ukončením tohoto řízení neznámé a účastník řízení, jemuž jsou ku prospěchu, je nemohl z tohoto důvodu řízení uplatnit, a to za splnění další podmínky, možnost jiného řešení otázky, jež byla předmětem původního rozhodnutí.

26. Je tedy zřejmé, že v řízení o žádosti o obnovu řízení je nutné posoudit, zda účastník řízení, který žádost dal, poukazuje na skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, ale v době původního řízení mu nebyly známy, a proto je účastník řízení nemohl v původním řízení uplatnit. Posuzování jiných otázek v rámci řízení o žádosti o obnovu řízení nepřichází v úvahu.

27. V rámci žaloby bylo proto nutno zkoumat, zda žalobce, jako účastník správního řízení předložil nové důkazy či tvrdil nové skutečnosti, jejichž novost spočívá v tom, že vyšly najevo až po ukončení původního řízení a účastník správního řízení je nemohl v původním řízení uplatnit, přesto, že v době původního řízení existovaly. Z obsahu správního spisu však dle soudu nevyplývá, že by takovéto nové skutečnosti tvrdil či takovéto nové důkazy předložil.

28. V souvislosti soud opětovně poukazuje na to, že účelem obnovy řízení je náprava skutkových skutečností, účelem je posouzení, zda nové skutečnosti či nové důkazy, které v původním řízení nebyly uplatněny, mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního rozhodování za splnění podmínky, že tyto neznámé skutečnosti či důkazy vyšly najevo až po skončení původního řízení a účastník řízení je nemohl v původním řízení uplatnit přesto, že v době, kdy bylo původní řízení vedeno, existovaly.

29. Žalobce předložil k žádosti o povolení obnovy řízení důkazy, a to čestná prohlášení J. Ž. a M. B., kteří viděli incident mezi žalobcem a F. H. a mohou dle žalobce dosvědčit, že žalobce byl vystaven nadávkám ze strany F. H., poté mu vyhrožoval fyzickým napadením a následně se připravoval na fyzický útok.

30. V daném případě žalobce směřuje námitky do posouzení otázky, zda správní orgány dostatečně zhodnotily existenci či neexistenci dříve neznámých skutečností nebo důkazů, které vyšly najevo až po ukončení původního řízení, přestože v době původního řízení již Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 57A 3/2018 existovaly a účastníkem řízení nemohly být uplatněny. Žalobce tedy uplatňuje námitky do nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy správní orgán v rámci přestupkového řízení se spokojil pouze s výpovědí žalobce a výpovědí poškozeného, aniž vyslechl další osoby, které byly přítomny incidentu. Námitka směřuje proti původnímu řízení a rozhodnutí, jedná se tedy o námitky ve věci samé, které mohl žalobce uplatnit v rámci odvolání proti rozhodnutí o uložení sankce. Jestliže žalobce svého oprávnění podat odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty nevyužil, nelze uplatňovat námitky, které ve věci samé mohly být v odvolání uvedeny, teprve dodatečně v rámci žádosti o obnovu řízení, neboť žalobci bylo známo, jestliže se incidentu zúčastnil, že byly přítomny incidentu ještě další osoby, které mohl správní orgán v rámci původního řízení vyslechnout. Tento návrh ze strany žalobce podán nebyl a rovněž tak ani v rámci odvolání žalobce nenavrhl tyto osoby vyslechnout, aniž bylo jím namítáno, že by byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce sám se doznal k tomu, že udeřil pěstí F. H.

31. Pro povolení obnovy řízení soud tedy rozhodne nové skutkové a právní okolnosti existujících již v době původního řízení, které však vyšly najevo po právní moci rozhodnutí. Je však vzít v úvahu, že ne každá dříve neznáma skutečnost či důkaz a nikoli každý důkaz, který se posléze ukázal nepravdivým, automaticky znamená povolení obnovy řízení. Musí se totiž jednat o důkazy či skutečnosti, jež mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního řízení (viz VEDRAL, Josef. správní řád. komentář. II vid. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2012, S.859). Soud rovněž poukazuje na to, že pojem dříve neznámá skutečnost nelze chápat subjektivně, tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu jako skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji tak v původním řízení uplatnit (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011 č. j. 8 As 18/2010-113).

32. Soud má za to, že v daném případě žalobci bylo známo, že se v místě incidentu vyskytovalo více osob, proto nic nebránilo tomu, aby žalobce navrhl výslech těchto osob, které se incidentu zúčastnily. Soud proto uzavřel, že výslech svědka J. Ž. a M. B. nevyšel tedy najevo po právní moci předmětného rozhodnutí. Tyto důkazy byly známy již v době, kdy probíhalo přestupkové řízení. Soud se ztotožnil rovněž se žalovaným, že se nejedná o tzv. nové svědky, neboť je zřejmo, že museli být přítomni u události, jestliže s tak velkým časovým odstupem jsou schopni se vyjádřit k incidentu, který se odehrál mezi žalobcem a svědkem F. H.

33. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť je z něho zřejmé, jakými úvahami se žalovaný řídil při vydání rozhodnutí.

34. K námitce žalobce, že krajský úřad pouze uvedl, že H. nějak pohnul, přičemž v rozhodnutí je nejprve citováno celé sdělení, které je pak konfrontováno s výpovědí svědka H., soud uvádí, že z výpovědi, že se nějak pohnul, nelze dovozovat, že by se jednalo o agresivní chování svědka H. Soud poznamenává, že v rámci řízení o obnovu řízení není přípustné hodnotit výpovědi uvedených svědků, neboť v případě povolení obnovy řízení jsou pouze zkoumány podmínky stanovené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu.

35. K námitce, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, soud uvádí, že žalobce měl možnost v daném případě si podat proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 57A 3/2018 odvolání, jestliže nepovažoval úplné zjištění skutkového stavu, což neučinil. K této výhradě soud poznamenává, že žalobce se doznal k tomu, že udeřil F. H. S tím koresponduje i výpověď svědka F. H.

36. Soud poznamenává, že předmětem řízení o žalobě v této věci není přezkum rozhodnutí o uložení pokuty, proto se soud nemohl zabývat námitkami proti rozhodnutí o přestupku, které žalobce uvedl v podané žalobě, neboť nejde o námitky, kterými by žalobce namítal, že byly splněny podmínky pro obnovu řízení, nýbrž jde o námitky, které směřují do rozhodnutí o uložení pokuty, tedy do rozhodnutí, proti kterému nebyla žaloba podána.

37. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

38. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nepřísluší. Žalovanému správnímu orgánu náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích dne 11. července 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. Předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 57A 3/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.