57 A 3/2019

Rubrum

57A 3/2019 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci žalobce: O. M. státní příslušnost: Ukrajina t. č. bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované shora uvedeného čísla jednacího, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 2 57A 3/2019 azylové a migrační politiky ze dne 23. 2. 2018 č. j. OAM-9932-46/DP-2016, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání, neboť přestal splňovat podmínku podle § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že správní orgán porušil § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupoval v souladu se zákony, § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť napadené rozhodnutí je zcela nepřiměřené a neodpovídá okolnostem daného případu, § 3 správního řádu a nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci a § 174a) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců, neboť napadené rozhodnutí je nepřiměřené a § 44a) odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b), neboť správní orgán chybně rozhodl, že se pobyt neprodlužuje.

3. Správní orgán uvedl, že žalobce nesplnil podmínku bezdlužnosti, žalobce však v odvolacím řízení uvedl, že měl nevypořádané pohledávky vzhledem k neuhrazeným závazkům zákazníka, na něhož však nemohl podat žalobu, neboť disponoval pouze odběratelskými fakturami. Žalobce závazky vůči České správě sociálního zabezpečení i bývalému ubytovateli postupně hradí. Na Ukrajině nemá žádné blízké osobní vazby, má tam manželku, ale s tou nežije, ani se s ní nestýká. V České republice žalobce onemocněl onkologickým onemocněním, a proto nemůže pracovat v takovém rozsahu jako dříve. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje návrat na Ukrajinu, proto je rozhodnutí z tohoto hlediska nepřiměřené. Jeho zdravotní stav byl hlavním důvodem, proč neuhradil své závazky, které vznikly v předchozích letech v roce 2015 a 2016, což bylo v době, kdy měl již příznaky onkologického onemocnění, a proto nemohl pracovat. Diagnóza mu byla stanovena v roce 2017 a od té doby nemůže pracovat v tom rozsahu, aby mohl uradit své závazky. Proto žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření poukázal na § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném v době podání žádosti, dle něhož bylo povinností žalobce k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání předložit mimo jiné potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Tento doklad však žalobce nepředložil. Ze spisu vyplývá, že v době řízení o žádosti měl žalobce splatné závazky na pojistném. Žalovaný zjistil řádně stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, námitky uvedené žalobcem byly vzaty v úvahu. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy poukázal na to, že žalobce disponoval prostředky, které mu umožňovaly hrazení povinných částek. Proto žalovaný setrval na závěru, že s ohledem na dlouhodobé zadlužení žalobce na území České republiky, a to nejen u správy sociálního zabezpečení, se prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území za účelem podnikání nejeví jako důvodné.

5. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

6. Žalobce si dne 3. 5. 2019 podal žádost o vydání prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, a to z titulu provozování živnosti. Téhož dne žalobce požádal o přerušení řízení a dne 5. 9. 2016 požádal o prodloužení lhůty pro Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 3 57A 3/2019 doložení potvrzení o bezdlužnosti od správy sociálního zabezpečení. Tato žádost byla správním orgánem zamítnuta.

7. Žalobce současně se žádostí doložil potvrzení Finančního úřadu pro Jihočeský kraj v Českých Budějovicích, které mu bylo vydáno dne 29. 4. 2016, kde je potvrzeno, že žalobce vůči orgánům finanční správy České republiky daňové nedoplatky nemá.

8. Dne 26. 10. 2016 předložil žalobce protokol o ústním jednání u Okresní správy sociálního zabezpečení, ve kterém se zavázal uhradit dluh na pojistném na sociálním zabezpečení ve výši 36.110 Kč v měsíčních splátkách. Ve spise se nalézá i okamžitá výpověď z nájemní smlouvy z důvodu neplacení nájmu ohledně bytu na adrese P. X v Č. B.

9. Z protokolu ze dne 23. 11. 2016 vyplývá, že žalobce vypověděl, že na území ČR pobývá již dlouhou dobu a hodlá zde podnikat. Potvrzení o zaplacení pojistného nemá, minulý týden měl dostat peníze od zákazníka, ovšem neobdržel je. České správě sociálního zabezpečení má zaplatit 4.000 Kč až 5.000 Kč, aby mu byl povolen splátkový kalendář. V současné době bydlí se svou sestřenicí a jejím synem v Ch. ulici v Č. B., se kterými ovšem nevede společnou domácnost. Za ubytování hradí 2.000 Kč měsíčně, splácí dluh za bydlení, který mu vznikl v předchozím bytě.

10. Dne 14. 12. 2016 předložil žalobce rozhodnutí OSSZ České Budějovice o povolení splátek o úhradu dlužného pojistného, splátkový kalendář a pojištění Magistrátu města České Budějovice o uhrazení poplatku za komunální odpad.

11. Správní orgán vyzval dne 29. 3. 2017 žalobce k předložení dokladu o úhrnném měsíčním příjmu cizince a s ním společně posuzovaných osob, platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 2016 a o předložení potvrzení správy sociálního zabezpečení o výši zaplacení pojistného na sociální zabezpečení, dále doklad o tom, že hradí splátky dluhu na pojistném a doklad o neexistenci splatných závazků na pojistném na sociální zabezpečení a potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků. Žalobci byla k předložení těchto dokladů poskytnuta lhůta do 30. 4. 2017.

12. Dne 5. 4. 2017 předložil žalobce platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2016, potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků, vyúčtování záloh na pojistné a přehled předpisů a plateb pojistného ke dni 4. 4. 2017 s uvedením dlužné částky 40.432 Kč a potvrzení OSSZ České Budějovice, dle něhož výše dluhu na pojistném, penále a přirážky k pojistnému na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti představuje 40.432 Kč, když z toho je ve splátkách 20. 432 Kč.

13. Správní orgán vyrozuměl žalobce o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim dne 27. 7. 2017 žalobci bylo umožněno nahlédnout do správního spisu. Dne 23. 8. 2017 předložil žalobce potvrzení OSSZ České Budějovice, že nedoplatek ke dni 16. 8. 2017 činí 25.223 Kč, když z této částky je součástí splátkového kalendáře 15.403 Kč. Dále předložil i přehled předpisů plateb pojistného ke dni 17. 8. 2017.

14. Správní orgán rozhodnutím ze dne 23. 2. 2018 zamítl žádost žalobce o prodloužení doby k dlouhodobému pobytu na územní za účelem podnikání s odůvodněním, že žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 4 57A 3/2019 přestal splňovat podmínku podle § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., kdy správní orgán prvního stupně zejména poukázal na dluhy žalobce na pojistném na sociálním zabezpečení a dále na dluhy na nájemném a dospěl k závěru, že vzhledem k prokazované výši příjmů podle platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob by žalobce měl mít dostatek finančních prostředků k tomu, aby své závazky hradil řádně a včas. Vzal přitom v úvahu délku a účel pobytu žalobce na území ČR a konstatoval, že mu jeho povinnosti jako podnikající fyzické osobě musí být známy a dlouhodobé neplnění těchto povinností nelze považovat za jednorázové opomenutí. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 23. 2. 2018 č. j. OAM-9932-46/DP-2016 bylo potvrzeno s odůvodněním, že žalobci byl v průběhu řízení o jeho žádosti poskytnut dostatečný prostor k prokázání, že je schopen své závazky jako osoba samostatně výdělečné činná plnit. Žalobce má neuhrazené dluhy vůči správě sociálního zabezpečení, které vznikly od roku 2015 a 2016, jak vyplývá z přehledu předpisů a plateb pojistného ke dni 17. 8. 2017 i z jeho výpovědi. Žalobce neplnil povinnost, která vyplývá z § 3 odst. 4 zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, a to dlouhodobě. Správní orgán se zabýval i posouzením přiměřenosti jeho dopadu do soukromého a rodinného života ve smyslu § 37 odst. 2 zákona 326/1999 Sb. a komise tyto závěry považuje za odpovídající okolnostem daného případu. K námitce žalobce poukazující na lepší možnosti výdělku v ČR uvedla komise, že bylo na žalobci, aby při své dlouhodobé výdělečné činnosti na území dbal i na dodržování příslušných předpisů s podnikatelskou činností.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) v mezích daných žalobními body, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

16. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podle § 44 a) odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. ze dne 3. 5. 2016, kdy prvostupňový správní orgán žalobci nevyhověl a zamítl žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neboť žalobce přestal splňovat podmínku dle § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném ke dni podání žádosti.

17. Z ustanovení § 44 a) odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném v době podání žádosti se na prodloužení platnosti k dlouhodobému pobytu § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 46 odst. 3 a 7 vztahují obdobně, kdy podle § 35 odst. 3 zákona se doba pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza. (§ 37 zákona).

18. Podle § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. zruší ministerstvo platnost víza k pobytu nad 90 dnů (neprodlouží platnost povolení k dlouhodobému pobytu), jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti přihlíží ministerstvo zejména k dopadům tohoto rozhodnutí na soukromý a rodinný život cizince. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 5 57A 3/2019 19. Z § 46 odst. 7 zákona k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je cizinec povinen předložit potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. V daném případě z vyúčtování záloh na pojistné a přehledu předpisů a plateb pojistného ke dni 4. 4. 2017 vyplývá, že žalobce dluží částku 40.432 Kč. V potvrzení České správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 4. 4. 2017 je uvedeno, že výše dluhu na pojistném, penále a přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti činí 40.432 Kč, z toho je ve splátkách 20.642 Kč, kdy žalobce tyto splátky hradí řádně.

20. Následně žalobce předložil potvrzení OSSZ České Budějovice, dle něhož nedoplatek pojistného ke dni 16. 8. 2017 činí 25.223 Kč a z této částky je součástí splátkového kalendáře 15.403 Kč.

21. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 259/1992 Sb. o pojistném na sociálním zabezpečení, jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

22. Ze shora uvedených zpráv je zřejmé, že žalobce dlouhodobě neplnil své povinnosti, jestliže v řízení o žádosti měl splatné závazky na pojistném. Žalobce tuto skutečnost nerozporuje, je tak správný závěr žalovaného, že prvostupňový správní orgán řádně zjistil stav věci. Proto je zcela nedůvodná námitka, že v daném případě bylo porušeno ustanovení § 3 správního řádu, neboť stav věci byl zjištěn řádně, žalobce byl vyslechnut v rámci řízení před prvostupňovým správním orgánem a rovněž byly zajištěny veškeré potřebné listinné důkazy, z nichž je patrno, že žalobce měl splatné závazky na pojistném. Z platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob za rok 2016 vyplývá, že žalobce tvrzené nedoplatky nemá. Zcela nerozhodná je skutečnost, že žalobce v současné době dluh vůči ČSSZ postupně umořuje. Rovněž bylo zjištěno, že žalobce dluží i za nájemné, které postupně splácí.

23. Nedůvodná je výhrada žalobce, že závazky neuhradil z důvodu špatného zdravotního stavu, kdy onemocněl onkologickým onemocněním, jestliže uvedené nedoplatky vznikly již v předchozích letech v roce 2015 a 2016.

24. Z uvedeného je zřejmé, že je správný závěr správních orgánů, že žalobce přestal splňovat podmínku podle § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žalobce nepředložil potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení OSSZ o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Z potvrzení finančního úřadu vyplývá, že žalobce nemá daňové nedoplatky, ale dle vyúčtování záloh na pojistném a přehledu předpisů a plateb pojistného ke dni 4. 4. 2017 dluží částku 40.432 Kč, kdy i z potvrzení OSSZ České Budějovice ze dne 4. 4. 2017 vyplývá, že výše dluhu na pojistném, penále a přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti činí 40.432 Kč. Z toho je zřejmé, že byly prokázány nedoplatky žalobce na Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 6 57A 3/2019 pojistném na sociální zabezpečení a rovněž žalobce vykazuje dluhy na nájemném. Soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že vzhledem k prokázané výši příjmů dle platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob měl žalobce dostatek finančních prostředků, aby své závazky hradil řádně a včas.

25. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, co bylo důvodem k zamítnutí žádosti žalobce, a to nesplnění podmínek stanovených pro prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce na území České republiky za účelem podnikání, a to podmínky stanovené v § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., dle něhož bylo povinnosti žalobce k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání předložit potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky a potvrzení OSSZ o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Správními orgány učiněné zjištění, že tomu tak u žalobce není, tedy že žalobce má splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, žalobce ani nezpochybňoval, ani předložil potvrzení, že tomu tak není. Jestliže žalobce nebyl schopen dostát svým závazkům vůči orgánům státní správy, je pak v tomto případě nutno zdůraznit veřejný zájem ČR, aby se na jejím území zdržovali pouze ti cizinci, kteří platné právní předpisy dodržují.

26. Správní orgány byly při rozhodování o žádosti žalobce povinny postupovat ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu. V § 46 odst. 7 písm. d) zákona je zcela jasně stanovena podmínka, na jejímž splnění je nutno při rozhodování o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR trvat. Jestliže žalobce tuto podmínku nesplnil, nebylo možné jeho pobyt na území České republiky prodloužit.

27. Zcela nedůvodně je žalobcem namítáno porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, s tím, že napadené rozhodnutí je zcela nepřiměřené a neodpovídá okolnostem daného případu. Jak bylo uvedeno shora, skutkový stav byl správními orgány zjištěn v dostatečném rozsahu a nedošlo proto k porušení citovaných ustanovení správního řádu. Soud neshledal rozpor ani s ustanovením § 2 odst. 4 téhož zákona, jestliže rozhodnutí je souladné s veřejným zájmem a v žalobcově případu bylo postupováno shodně jako v případech obdobných. Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné.

28. Podle § 174a) zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.

29. Soud poznamenává, že ze shora citovaného ustanovení nevyplývá a nelze ani dovodit jazykovým ani jiným výkladem, že je povinností správních orgánů vždy posuzovat přiměřenost dopadu rozhodnutí, neboť citované ustanovení § 174a) zákona o pobytu cizinců obsahuje pouze demonstrativní výčet kritérií, ke kterým správní orgány přihlédnou v případě, že jim zákon ukládá povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí. Tak je tomu například v případě rozhodování dle § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, § Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 7 57A 3/2019 46a) odst. 2 zákona o pobytu cizinců a některých dalších rozhodnutí. k aplikaci ustanovení § 174a) zákona tak může dojít teprve tehdy, pokud některé ustanovení zákona správnímu orgánu v konkrétním případě povinnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí ukládá. Soud proto nesouhlasí se žalobcem, že dle § 174a) zákona o pobytu cizinců by se měla přiměřenost dopadu posuzovat u každého rozhodnutí dle tohoto zákona.

30. V daném případě žalovaný konstatoval, že správně se správní orgán prvního stupně zabýval i posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastníka dle § 37 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, kdy uvedl, že žalobce je ženatý, má nezletilé děti, které nemají v době vydání rozhodnutí správního orgánu na území ČR žádné pobytové oprávnění a pobývají na Ukrajině. Správní orgán nezpochybnil určitý zásah vydaným rozhodnutím do života žalobce s ohledem na délku pobytu na území ČR od roku 2003, ovšem uzavřel, že zamítavé rozhodnutí bylo vydáno správně, neboť bylo pouze na svobodné vůli žalobce, zda si bude plnit své povinnosti vůči orgánům státní správy řádně a včas, kdy bylo zjištěno, že žalobce namísto toho, aby došlo k umořování dlužných částek dle splátkového kalendáře a hrazení pravidelných plateb, ještě dluh vůči České správě sociálního zabezpečení navýšil ke dni 16. 8. 2017 oproti původní částce 20.542 Kč na částku 25.223 Kč. Za tohoto skutkového stavu je zcela irelevantní námitka žalobce ohledně lepší možnosti výdělku v České republice, jestliže žalobce tvrdí, že je nemocen vážně. Soud se proto ztotožňuje se správním orgánem, že rozhodnutí správního orgánu je zcela přiměřené ve smyslu § 174a) zákona o pobytu cizinců. Tímto rozhodnutím nemohlo být zasaženo do jeho soukromého a rodinného života, aby mohlo být žádosti žalobce vyhověno.

31. Soud proto uzavřel, že se žalovaná s námitkou žalobce ohledně nepřiměřenosti řádně vypořádala v napadeném rozhodnutí, proto soud uzavřel, že tato žalobní námitka že se žalovaný nezabýval nepřiměřeností dopadu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve smyslu § 174a) zákona o pobytu cizinců, důvodná není.

32. Napadené rozhodnutí není nezákonné z důvodů namítaných v žalobě, a proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované v řízení žádné náklady přesahující rozsah její běžné administrativní činnosti nevznikly.

34. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. (§ 51 odst. 1 s. ř. s.)

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 8 57A 3/2019 lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 29. května 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.