57 A 30/2021

Rubrum

č. j. 57 A 30/2021 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobkyně: A. N., narozená dne státní příslušnost Moldavská republika bytem zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 - Nusle o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2021, č. j. MV-58020-4/SO-2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 5. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 2. 2. 2021, č. j. OAM-52070- 2 57 A 30/2021 15/ZM-2020, kterým byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. zamítnuta žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, neboť zaměstnavatel je ve smyslu § 178f odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. nespolehlivý. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 2. 2. 2021 potvrzeno, neboť nebylo prokázáno převedení pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty ani provozovny na adrese P. X, H., která byla vedena jako místo výkonu práce žalobkyně a zaměstnavatel je nespolehlivý.

2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že není pravdou, že by byl zaměstnavatel ve smyslu § 178f odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. nespolehlivý. Žalobkyně předložila kopii smlouvy o koupi závodu ze dne 18. 12. 2020 včetně informace pro zaměstnance a podpisového archu o seznámení zaměstnanců s převodem závodu. Z těchto dokumentů je zřejmé, že v důsledku realizovaného převodu závodu žalobkyně přešla, a to ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, jako zaměstnankyně do firmy X. (nový název X). Kdy ke splnění oznamovací povinnosti vůči příslušnému finančnímu úřadu došlo dne 4. 1. 2021, proto nebyly naplněny zákonné podmínky pro zamítnutí podané žádosti žalobkyně, neboť žalobkyně přešla v důsledku převodu závodu, a to ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, jako zaměstnankyně firmy X. Dále žalobkyně namítá, že správní orgán, jestliže měl pochybnosti o skutkovém stavu, mohl provést její výslech. Žalovaný tak porušil § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci. Dále si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu. Dále správní orgány porušily § 2 odst. 1, 3, 4 správního řádu. Proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na souhlasné stanovisko úřadu práce ČR ze dne 20. 10. 2020, ze kterého vyplývá, že žalobkyně měla být zaměstnána u s.r.o. X. jako montážní dělnice výroků z kovů, místo výkonu práce P. X v H. Z příkazu Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu vyplývá, že uvedený zaměstnavatel je nespolehlivý ve smyslu § 178f odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., když toto ani žalobkyně nepopírá. Z výpisu z evidence volných pracovních míst je uvedeno, že volné místo žalobkyně bylo vyřazeno z centrální evidence dne 4. 11. 2020, proto byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti žalobkyně o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty.

4. Žalobkyně následně oznámila převod práv obchodnímu závodu, sestávajícímu se z třinácti zaměstnanců včetně žalobkyně, společností X. na společnost X., nový název X. s účinky ke dni 1. 1. 2021. Nebylo však prokázáno převedení pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnacké karty ani provozovny na adrese P. X, H., která byla vedena jako místo výkonu práce žalobkyně. Komise proto neshledala důvody pro zrušení rozhodnutí. K ostatním námitkám žalobkyně žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. O převodu žalobkyně na jinou společnost nejsou pochybnosti. Když není zřejmé, jakým způsobem by se mohla vyjádřit k transakcím obou jmenovaných společností.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně pobývá na území ČR na základě dlouhodobého pobytu vydaného formou zaměstnanecké karty platné od 5. 10. 2018 do 4. 10. 2020 na pracovní místo vedené v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty pod č. X na práci montážní dělnice výrobků z kovů. Žalobkyně si podala žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, když 3 57 A 30/2021 k žádosti předložila cestovní doklad potvrzený společností X. o zaměstnání, kdy doložila pracovní smlouvu uzavřenou s touto společností a potvrzení o ubytování.

6. Dne 27. 7. 2020 byl vydán příkaz Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, kterým byl společnosti X. Praha uložen za přestupek podle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti, kdy byla uložena uvedené společnosti pokuta ve výši 350 000 Kč za spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) a d) a § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Dále je ve spise výpis z evidence volných pracovních míst, dle něhož volné pracovní místo žalobkyně bylo ke dni 4. 11. 2020 vyřazeno z centrální evidence volných pracovních míst. Prvostupňový správní orgán žádost žalobkyně o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zamítl rozhodnutím ze dne 2. 2. 2021, neboť zaměstnavatel žalobkyně je ve smyslu § 178f odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. nespolehlivý.

7. Žalobkyně předložila oznámení o převodu práv a povinností v souvislosti s převodem závodu a přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů stávajícího zaměstnavatele společnosti X. Praha na nového zaměstnavatele X. s tím, že se jedná o právní nástupnictví.

8. Žalobkyně se v zákonné lhůtě proti prvostupňovému rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty odvolala. Předložila kopii smlouvy ze dne 18. 12. 2020 o koupi závodu včetně souvisejících dokumentů. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnuto s odůvodněním, že volné pracovní místo žalobkyně č. X. bylo z centrální evidence vyřazeno dne 4. 11. 2020, a proto nelze platnost zaměstnanecké karty předložit. K vyřazení volného pracovního místa došlo v důsledku uložení pokuty zaměstnavateli žalobkyně, a proto je převod závodu sestávajícího se ze třinácti zaměstnanců společnosti X. Praha s.r.o. na společnost X. irelevantní. Žalobkyně neuvedla žádné jiné volné pracovní místo, na které by požadovala vydání zaměstnanecké karty resp. její prodloužení. Výslech žalobkyně se jevil jako neúčelný, neboť není v kompetenci správního orgánu posuzovat právní aspekty transakce mezi uvedenými společnostmi.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Ustanovení prvního odstavce § 85a zákona o azylu navazuje na § 3d až 4c zákona o azylu, které vážou udělování vstupního víza na prohlášení o mezinorádní ochraně. Tímto okamžikem zaniká platnost víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného cizinci podle zákona o pobytu cizinců a právní postavení cizince se začíná řídit zákonem o azylu. Opačně však již tento proces nefunguje. Jakmile cizinec učiní prohlášení o mezinárodní ochraně, platnost víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zákona o pobytu cizinců zaniká jednou pro vždy a toto vízum nebo povolení nelze již znovu aktivovat například zpětvzetím žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z toho plyne závěr, že od učinění prohlášení o mezinárodní ochraně již není cesty zpět. V daném případě bylo soudu oznámeno, že žalobkyně podala dne 12. 8. 2021 žádost o mezinárodní ochranu dle § 3 zákona o azylu, kdy naposledy je hlášena k pobytu X. Z., H. X, Z. Z toho tedy vyplývá, že jestliže si žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu, zákon o pobytu cizinců se na ni nevztahuje a její další pobyt je regulován zákonem o azylu.

11. Zákon o azylu totiž v § 3d stanovuje oprávnění žadatele setrvat na území ze zákona, proto není potřeba, aby byla v platnosti i duplicitní pobytová oprávnění podle zákona o pobytu 4 57 A 30/2021 cizinců. § 85a odst. 1 upravuje zánik většiny pobytových oprávnění podle zákona o pobytu cizinců podáním žádosti o mezinárodní ochranu.

12. Krajský soud upozornil žalobkyni, že podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany ex lege zaniká platnost krátkodobého víza, dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Učiněním prohlášení o mezinárodní ochraně tak přímo ze zákona zaniká platnost víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zákona č. 326/1999, přičemž toto povolení nebo vízum nelze znovu získat zpětvzetím žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

13. S ohledem na skutečnost, že podáním žádosti o azyl zaniká povolení k dlouhodobému pobytu dle zákona o pobytu cizinců, je žaloba zcela bezpředmětná. Proto soud žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Z důvodu nadbytečnosti a s ohledem na aplikaci ustanovení § 85a zákona o azylu soud se nezabýval žalobními námitkami proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2021.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady původně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu ji krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 6. října 2021 5 57 A 30/2021 Mgr. Helena Nutilová předsedkyně senátu