57 A 30/2023

Rubrum

č. j. 57 A 30/2023–25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: AREXIS, spol. s.r.o., IČO 44741413 se sídlem Havlíčkovo náměstí 6172/28, Poruba, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2023, č. j. KUJCK 86657/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 57 A 30/

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby a vyjádření žalovaného

1. Žalobkyně se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 9. 6. 2023, č. j. MUPI/2023/35618 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta žádost žalobkyně, podle § 15 odst. 1 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o poskytnutí kontaktních údajů bývalé zaměstnankyně povinného subjektu M.M., a to z důvodu ochrany osobních údajů dotčené osoby.

2. Žalobkyně namítá, že právní posouzení věci je založeno na nesprávných právních závěrech a současně žalovaný nedostatečně přihlédl ke skutkovým tvrzením žalobkyně a vyvodil z nich neúplné a nesprávné skutkové a právní závěry.

3. Svou žádost o poskytnutí informací žalobkyně odůvodnila skutečností, že je veden soudní spor o zaplacení náhrady škody u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 C 314/2022. V citovaném soudním sporu je společnost JAR REAL TRAFFIC s.r.o. žalobkyní, přitom bývalí pracovníci povinného subjektu (včetně M. M.) se mohly podílet na způsobené škodě. Žalobkyně sdělila, že uvažuje o nabytí pohledávky od společnosti JAR REAL TRAFFIC s.r.o., která může vzniknout z citovaného soudního sporu. Doplnila, že její žádost o informace je odůvodněna snahou o mimosoudní vyřešení sporu s M. M. a důvodem její žádosti tak není soukromoprávní záležitost.

4. Na základě shora uvedeného žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i povinného subjektu, zrušil a věc žalovanému vrátil k novému projednání.

5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

II. Obsah správního spisu

6. Do správního spisu byla založena žádost žalobkyně ze dne 26. 5. 2023, kterou se žalobkyně dožadovala města Písek o sdělení „někdejší adresy bydliště bývalé zaměstnankyně paní M. M. (pracovala přibližně v období 2000-2010) případně jiných kontaktních údajů či datum narození“.

7. Povinný subjekt odmítnul poskytnout informace s odkazem na ochranu osobních údajů dotčené osoby, když se požadované informace nevztahovaly k veřejné nebo úřední činnosti této osoby a současně žádost nebyla odůvodněna. Podle povinného subjektu se jednalo o soukromý zájem. Své rozhodnutí odůvodnil testem proporcionality, když dospěl k závěru, že nepřevažuje veřejný zájem na poskytnutí informací před právem na ochranu osobních údajů a soukromí. Současně povinný subjekt připomněl, že jakkoliv jsou zaměstnanci veřejné správy povinni snášet vyšší míru zásahů v některých oblastech, platí, že se tak má dít v aktuální době, anebo jen s přiměřeným časovým odstupem, přitom žalobkyně požadovala informace z doby před 13 až 23 lety Shoda s prvopisem: J. M. 3 57 A 30/ a takový časový odstup posiluje právo na ochranu soukromí nad povinností snášet zásah.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala a žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný zopakoval, že v daném případě bylo právo na poskytnutí informací omezeno právem na ochranu osobnosti a osobních údajů. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně odůvodnila svou žádost možným budoucím postoupením pohledávky mezi dvěma soukromoprávními subjekty. Důvodnost této žádosti tak není podepřena veřejným zájmem, ale zájmem ryze soukromoprávním.

III. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

10. Žaloba není důvodná. III. A. K námitce nepřezkoumatelnosti 11. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

12. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005- 65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Z rozhodnutí správního orgánu tedy musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

13. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nezabýval jejími odvolacími námitkami v celém rozsahu a jeho posouzení věci je nedostatečné. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde mj. i tehdy, pokud se správní orgán určitou pro posouzení věci významnou skutečností vůbec nezabýval. Žalobkyně neuvedla, kterou konkrétní námitku žalovaný neposoudil, či opomenul, když ve své žalobě pouze uvedla, že jsou „stále opomíjeny Shoda s prvopisem: J. M. 4 57 A 30/ základní argumenty, kterými se snaží poukázat na důvodnost své žádosti“ a odkázala na probíhající soudní řízení. Krajský soud uvádí, že žalovaný se s argumentací týkající se soudního řízení v napadeném rozhodnutí vypořádal (část II. odst. 8 napadeného rozhodnutí).

14. Krajský soud tak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z rozhodnutí je patrné, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný a jaké důvody jej vedly k jím dosaženého závěru (ústavně zaručené právo na ochranu soukromí převážilo nad právem na informace). III. B. K námitce svobodného přístupu k informacím 15. Poté se krajský soud zabýval tím, zda správní orgány postupovaly správně, když odmítly poskytnout požadované informace. Žalobkyně dne 26. 5. 2023 podala žádost o poskytnutí informací, a to sdělení adresy bydliště bývalé zaměstnankyně M. M., případně jiných konkrétních údajů, když pro svůj požadavek neuvedla žádné odůvodnění. Žalobkyně žádost odůvodnila až v odvolání potřebnosti zjištění kontaktních údajů M. M. pro civilní soudní spor vedený u Okresního soudu v Písku, ve kterém může dojít ke zjištění, zda činností, pohledávky koupit povinného subjektu nebo jednotlivých bývalých zaměstnanců došlo k porušení zákona, když žalobce zvažuje nabytí pohledávky, kterou společnost JAR REAL TRAFFIC vymáhá, když škodu mohli způsobit pracovníci MěÚ Písek.

16. Krajský soud v prvé řadě předesílá, že právo na přístup k informacím patří mezi politická práva (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Účelem práva na informace je zejména kontrola veřejné moci ze strany občanů, aby nedošlo k jejímu zneužití. Zákon o svobodném přístupu k informacím toto ústavně zaručené právo konkretizuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59), neboť upravuje „jak základní podmínky, za nichž mají být informace poskytovány, tak také podmínky přístupu k těmto informacím (…) informace, které mají k dispozici, vydají povinné subjekty na požádání žadatele, tj. každé fyzické nebo právnické osoby. Výjimkou z tohoto pravidla jsou informace, jejichž poskytnutí zákon výslovně vylučuje nebo v nutné míře omezuje. Jde zejména o informace, které jsou na základě zákona prohlášeny za utajované, nebo informace, které by porušily ochranu osobnosti a soukromí osob.“ (Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 2, § 1).

17. Současně je nutné připomenout čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

18. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že soudy a jiné orgány veřejné moci musejí v každém jednotlivém případě střetu ústavně zaručených práv porovnat (právo na informace a právo na ochranu soukromí) dotčená v konfliktu stojící práva testem proporcionality (např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16).

19. Posouzení proporcionality poskytnutí osobních údajů přichází v úvahu teprve za předpokladu, že lze možnost jejich poskytnutí podřadit pod některou z výjimek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2014, č. j. 1 As 78/2014-41, č. 3127/2014 Sb. NSS). Dle relevantní právní úpravy obecně platí, že osobní údaje, Shoda s prvopisem: J. M. 5 57 A 30/ pod které nepochybně spadají také kontaktní údaje lze poskytnout pouze se souhlasem subjektu údajů, ledaže lze uplatnit některou ze zákonných výjimek, které v dostatečné míře umožňují v konkrétním případě poměřovat obě dotčená práva, tj. zda i přes nesouhlas či zákonnou výjimku může právo na informace převážit nad právem na soukromí. Naopak jakékoli vyvažování je zbytečné, jestliže žádná ze zákonných možností poskytnutí osobních údajů nepřichází v úvahu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 8 As 12/2015-46, č. 3310/2015 Sb. NSS, a ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 113/2012-133, č. 3222/2015 Sb. NSS).

20. Podle § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím „[i]nformace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.“ Těmito právními předpisy jsou zejména v oblasti ochrany osobních údajů zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (který nahradil zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (známé pod anglickou zkratkou GDPR; dále jen „GDPR“).

21. Osobním údajem je podle čl. 4 odst. 1 GDPR jakákoliv informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě. Identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje a další. Krajský soud konstatuje, že požadované identifikační údaje na dotčenou osobu (adresa bydliště, datum narození a další) jsou osobními údaji, jelikož je možné na základě této kombinace údajů (adresa bydliště a datum narození) tuto osobu identifikovat.

22. Povinný subjekt, který rozhoduje o poskytnutí osobních údajů na základě žádosti je povinen především dodržovat základní zásady zpracování osobních údajů stanovené v čl. 5 GDPR (zásada zákonnosti, minimalizace, časového a účelového omezení, aj.) a musí být s to dodržování těchto zásad doložit. Poskytování osobních údajů podle zákona o svobodném přístupu k informacím lze jen na základě jednoho z právních titulů (zákonných výjimek) stanovených v čl. 6 GDPR.

23. Podle čl. 6 bod 1. GDPR: „Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu: a) subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více konkrétních účelů; b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů; c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje; d) zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby; e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce; f) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.“ Shoda s prvopisem: J. M. 6 57 A 30/ 24. V tomto případě žádná z uvedených podmínek nebyla splněna. Žalobkyně ani neuvádí existenci zákonného důvodu pro poskytnutí požadovaných informací. Povinný subjekt i žalovaný, i přes citaci této úpravy, žádný důvod nestanovili a povinný subjekt přikročil rovnou k povolení testu proporcionality, závěry jeho hodnocení odpovídají absenci zákonného důvodu pro poskytnutí požadovaných informací.

25. Pokud by byl udělen souhlas, přicházel by v úvahu důvod podle čl. 6 bod 1. písm. a) GDPR. Z obsahu spisu je zřejmé, že povinný subjekt neměl souhlas subjektu údajů s poskytnutím požadovaných informací a ani se tento souhlas nepokusil získat. Proti těmto skutečnostem však žalobkyně podanou žalobou nebrojí.

26. V případě splnění další v úvahu přicházející zákonné výjimky podle čl. 6 bod 1. písm. f) GDPR by bylo nutno hodnotit naplnění oprávněného zájmu příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě (zpracováním je zde myšleno poskytnutí).

27. Pokud je nějaký zájem možné považovat za oprávněný a za účelem dosažení tohoto zájmu je nezbytné zpracovávat osobní údaje, může tak správce údajů učinit. Osobní údaje však zpracovávat nemůže, pokud nad oprávněným zájmem v daném případě mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektů údajů, jejichž osobní údaje mají být zpracovány. Již z tohoto vymezení vyplývá, že před zahájením zpracování osobních údajů na základě oprávněného zájmu bude nezbytné každý správcem definovaný zájem nejprve důkladně posoudit, a to nejen z hlediska jeho oprávněnosti, ale i z hlediska toho, zda nad zájmem správce nepřeváží zájmy nebo práva a svobody subjektů údajů.

28. Oprávněný zájem by byl v tomto případě dán, pokud by existoval relevantní a odpovídající vztah mezi M. M. a žalobkyní. Žalobkyně by se měla dovolávat ochrany určitého práva nebo právem chráněného zájmu. Pokud by byl dán oprávněný zájem žalobkyně, mohlo by být přistoupeno ke komplexnímu posouzení, jehož výsledkem je určení, (1) jestli je stanovený zájem oprávněný, tedy jestli splňuje požadované kvality, (2) jestli je zamýšlené zpracování skutečně nezbytné, resp. potřebné pro dosažení daného cíle, a (3) nakonec také jestli nad tímto oprávněným zájmem nepřevažují zájmy nebo základními práva a svobody subjektů údajů. Zpracování lze následně zahájit pouze v případě, že stanovený zájem všechny části posouzení splní.

29. Krajský soud má za to, že v daném případě, kdy žalobkyně zvažuje postoupení dosud neexistující pohledávky z titulu náhrady škody, nejedná se o existenci oprávněného zájmu dle čl. 6 bod 1. písm. f) GDPR. Žalobkyně požadavek neopírá o žádný existující právní vztah. Svůj zájem na poskytnutí informací odůvodňuje zájmem v rámci soudního sporu vyslechnout osobu, jejíž jednání může být v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, přitom žalobkyně není účastníkem civilního sporu a nemá tak žádná práva a povinnosti (např. důkazní břemeno). Požadované informace nepřesahují úzce zaměřený rámec případného (nyní neexistujícího) vzájemného sporu žalobkyně a dotčené osoby (srov. již odkazovaný rozsudek 3 As 61/2022, bod 27).

30. Z výše uvedeného krajský soud konstatuje, že správní orgány nepochybily, když požadované údaje podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím neposkytly, neboť tyto informace nelze poskytnout. Požadavek žalobkyně nepřevažuje nad zájmem Shoda s prvopisem: J. M. 7 57 A 30/ na ochranu soukromí, jestliže žalobkyně svůj požadavek opírá o dosud neexistující právní vztah s dotyčnou osobou. Veřejný zájem žalobkyně na poskytnutí požadovaných informací neexistuje.

31. Správní orgány přistoupily k provedení testu proporcionality a dospěly k závěru, že požadavek na poskytnutí osobních údajů nelze nadřadit nad zájem na ochranu soukromí. Provedení testu proporcionality je však dle soudu neopodstatněné, jestliže nebyla splněna žádná ze zákonných podmínek.

IV. Závěr, náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice dne 14. února 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.