57 A 32/2019

Rubrum

č. j. 57 A 32/2019-26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: D. Z. bytem zastoupeného Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem Chlumova 1436/3, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 15, 603 00 Brno 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. SZPI/AS389-24/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

2 57 A 32/2019 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře, ze dne 23. 1. 2019, č.j. SZPI/AS389-15/2018, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000 Kč, neboť uvedl do oběhu vína bez úředně schválených průvodních dokladů, kdy uvedl, že požadované průvodní doklady nejsou momentálně k dispozici, čímž porušil ustanovení článku 147 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhu se zemědělskými produkty. Tím se dopustil přestupku dle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb. Dále neposkytl potřebnou součinnost při výkonu kontroly, neboť nezaslal Státní zemědělské a potravinářské inspekci v termínu zprávu, ve které by prokazatelným způsobem doložil, jak naložil s opatřením zákazu uvádění vína na trh, neboť požadované dokumenty zaslal žalobce správnímu orgánu až po stanoveném termínu dne 7. 9. 2018, tedy neposkytl potřebnou součinnost ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., a tím se dopustil přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že v odvolání namítal nesprávné skutkové zjištění správního orgánu ohledně toho, že uvedl dne 2. 8. 2018 do oběhu shora uvedená vína, a to CHARDONNAY, VÍNO – SUCHÉ č. šarže: C172252, PÁLAVA, VÍNO – SLADKÉ, č. šarže: C152119, VELTLÍNSKÉ ZELENÉ, VÍNO – SUCHÉ, č. šarže: C172247, RULANSKÉ ŠEDÉ, VÍNO – POLOSUCHÉ, č. šarže: C172203 a IRSAI OLIVER, VÍNO – POLOSLADKÉ, č. šarže: C172197 a IRSAI OLIVER, VÍNO – POLOSLADKÉ, č. šarže: C172198, která byla plněna ve Vinařství Krist s. r. o.

3. Podle žalobce skutkové zjištění správního orgánu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť správní spis obsahuje protokol ze dne 2. 8. 2018 a ze dne 20. 8. 2018, ze kterého vyplývá, že žalobce dne 2. 8. 2018 ani dne 20. 8. 2018 shora uvedená vína, přes výslovně projevenou poptávku inspektora kontrolního orgánu po těchto vínech, inspektorovi neprodal ani k prodeji nenabízel, proto je tedy neuváděl na trh ve smyslu článku 3 odstavec 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002. Samotný fakt držení vína na provozovně nestačí k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že výše uvedené víno bylo žalobcem dne 2. 8. 2018 uváděno na trh. Pro naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb. musí být prokázáno, že žalobce uvedené víno dne 2. 8. 2018 držel v provozovně za účelem jeho prodeje.

4. Žalovaný se s argumentací žalobce nevypořádal, pouze se ztotožnil s konstatováním orgánu prvního stupně, že docházelo k uvádění výše uvedených vín žalobcem na trh. Žalovaný nesprávně konstatoval, že skutečnost, že žalobce kontrolním orgánům přes jejich výslovně projevenou poptávku víno neprodal a ani prodej komukoli jinému nenabízel, tak tento fakt nemění nic na tom, že tato vína mohla být prodávána z důvodu opatrnosti toliko uzavřenému okruhu spotřebitelů. Žalovaný nepovažoval za nutné provést žalobcem navržený důkaz výslechem jeho matky R. Z., kterým hodlal žalobce prokázat, že výše uvedená vína skutečně na trh neuváděl. Nesprávně správní orgán považoval tento důkaz za nadbytečný. Žalobce nesouhlasí s tím, že k prokázání skutkového zjištění ohledně uvádění uvedených vín na trh, bylo postačující zjištění, že žalobce postupně odebíral velké množství vín, která uchovával na provozovně, kde se vína běžně k prodeji nabízela, přičemž tato vína byla napojena na výčepní kohouty. Tím došlo k porušení zásady materiální pravdy, neboť správní orgán byl povinen si opatřit potřebné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce má proto za to, že nebylo s ohledem na zásadu materiální 3 57 A 32/2019 pravdy prokázáno, že by žalobce uvedl na trh výše uvedená vína, proto měl i vyslechnout matku žalobce, jak bylo jím navrhováno. Proto považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje jeho zrušení.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že se s obdobnou odvolací námitkou vypořádal v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 8 – 9. Žalovaný nemá pochybnosti ohledně protiprávního jednání žalobce, a to i přesto, že v době kontroly odmítl žalobce kontrolním orgánům na provozovně vína přímo prodat. Důvodem mohla být jistá opatrnost žalobce, který vína nabízel k prodeji pouze uzavřenému okruhu spotřebitelů. Rovněž výslech jeho matky nepovažoval správní orgán za nezbytný s ohledem na již zjištěné skutečnosti. Žalobce uváděl předmětná vína na trh tím, že postupně odebíral velké množství vín, která uchovával na provozovně, kde se vína běžně k prodeji nabízela, přičemž tato vína byla napojena i na výčepní kohouty, aniž by byla jakkoli označena, že se jedná o vína určená pro osobní spotřebu, navíc z dokladů předložených žalobcem vyplývá, že vína byla žalobcem odebírána v rámci jeho podnikatelské činnosti. Skutečnost, že žalobce uváděl vína na trh za účelem nabídky, prodeje byla dle žalovaného dostatečně prokázána.

6. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

7. U žalobce byla inspektory Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře, v jeho provozovně na adrese X dne 2. 8. 2018 a dne 20. 8. 2018 provedena kontrola zaměřená na dodržování povinností při držení a uvádění na trh vinařských produktů.

8. Z protokolu o kontrole dodržování povinností při uvádění potravin na trh ze dne 2. 8. 2018 vyplývá, že na výčepní zařízení bylo v době kontroly napojeno 10 druhů aromatizovaných vinných nápojů v balení KEG sud po 50 litrech od výrobce Vinária s.r.o. a následující nebalená vína v přepravních obalech KEG sudy po 50 litrech od Vinařství Krist s.r.o. V prodejní části provozovny nebyla uvedena nabídka nebalených vín. Žalobce v průběhu kontroly uvedl, že výše uvedená sudová vína neprodává. Na provozovně nebyly vedeny evidenční knihy vinařských produktů. Žalobce byl v průběhu kontroly vyzván k předložení nabývacích průvodních dokladů na nebalená vína, tyto požadované průvodní doklady neměl momentálně k dispozici na provozovně. Správní orgán proto učinil závěr, že žalobce porušil ustanovení článku 147 odst.1 Nařízení Rady (ES) č. 1308/2013 v platném znění, neboť produkty v odvětví vína se do oběhu v unii uvádějí s úředně schváleným průvodním dokladem.

9. Z protokolu o kontrole ze dne 20. 8. 2018 vyplývá, že žalobci na základě kontroly ze dne 2. 8. 2018 bylo uloženo opatření – zákaz uvádění na trh č. P975-30939/18/C. V průběhu kontroly dne 20. 8. 2018 se v provozovně nacházely dva téměř prázdné na výčepní zařízení nenaražené KEG sudy od vín VELTLÍNSKÉ ZELENÉ, IRSAI OLIVER, které byly plněny ve Vinařství Krist s. r. o. Žalobce odmítl podepsat kontrolní dokumentaci, kdy setrval na tvrzení, že vína, která byla na provozovně při kontrole dne 2. 8. 2018, nebyla prodávána, a že byla pořízena na rodinnou oslavu. Součástí protokolu o kontrole je pořízená fotodokumentace prostoru před provozovnou a rovněž tak i fotodokumentace v provozovně ohledně sudů, které byly naraženy. Součástí kontrolního spisu jsou pak i průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů. Z uvedených protokolů o kontrole vyplývá, že se na předmětná vína byl dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 146/2002 Sb. uložen zákaz uvádění na trh. 4 57 A 32/2019 10. Součástí správního spisu je přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2018, dle něhož základ daně z příjmů představuje částku 237 718 Kč. Z daňového přiznání za rok 2017 vyplývá, že v roce 2017 představoval základ daně z příjmů částku 188 913 Kč.

11. Žalobce ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 27. 12. 2018 opětovně uvedl, že není pravdou, že by uvedl do oběhu uvedená vína bez úředně schválených průvodních dokladů s tím, že víno bylo určeno pro jeho osobní spotřebu. Navrhl, aby k objasnění skutečného stavu byla vyslechnuta jeho matka R. Z..

12. Dne 23. 1. 2019 prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí, na základě kterého byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb., neboť na své provozovně v X uvedl do oběhu vína, která jsou uvedena v předchozí pasáži rozsudku bez úředně schválených průvodních dokladů, kdy i v průběhu kontroly uvedl, že požadované průvodní doklady nemá momentálně k dispozici, když tímto jednáním žalobce porušil ustanovení článku 147 odst. 1 Nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhu se zemědělskými produkty a zrušují Nařízení Rady EHS č. 922/72 (EHS č. 234/79, ES) č. 1037/2001 a ES č. 1234/2007. Dle uvedeného rozhodnutí se žalobce rovněž dopustil přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012, neboť v rámci žádosti o poskytnutí součinnosti ze dne 2. 8. 2018 nezaslal Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Táboře, v termínu do 10. 8. 2018, zprávu, ve které by doložil, jak naložil s víny uvedenými v opatření – zákazu uvádění na trh, kdy požadované doklady zaslal žalobce až dne 7. 9. 2018. Tedy neposkytl potřebnou součinnost a dopustil se tak přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb. Za tyto dva přestupky pak žalobci byla uložena pokuta ve výši 40 000 Kč. Žalobce se odvolal proti uvedenému rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a provostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že při kontrole dne 2. 8. 2018 se vína prokazatelně na provozovně u žalobce nacházela, přičemž tato vína byla napojena na výčepní zařízení, kdy výčepní kohouty byly umístěné v prodejní části provozovny. Žalobce neoznačil vína, že se jedná o vína pro jeho osobní spotřebu, kdy žalobce vína odebíral od dodavatele Vinařství Krist s.r.o. v rámci své podnikatelské činnosti, což vyplývá z dokladů, a to ze zjednodušených průvodních dokladů pro přepravu vinařských produktů. Správce daně rovněž zjistil, že žalobce v době od 13. 6. 2018 do 25. 7. 2018 odebral celkem 350 litrů uvedených vín, přičemž následně po kontrole vrátil dodavateli pouze 108 litrů. Žalobce by tak musel spotřebovat pro osobní spotřebu v průběhu poměrně krátké doby 242 litrů, což svědčí o účelovosti jeho námitky. Proto i žalovaný se ztotožnil s konstatováním správního orgánu prvního stupně, že docházelo k uvádění výše specifikovaných vín žalobcem na trh. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že v době kontroly se kontrolním orgánům tato vína nepodařilo na provozovně zakoupit, neboť tato vína mohla být prodávána z důvodu opatrnosti toliko uzavřenému okruhu spotřebitelů. Žalovaný nepovažoval výslech matky žalobce za nezbytný, neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti to považoval za nadbytečné.

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Krajský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

15. Žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav. K této žalobní námitce soud konstatuje, že hlavními podklady pro rozhodnutí správního orgánu byly především 5 57 A 32/2019 protokoly o kontrole ze dne 2. 8. 2018 a ze dne 20. 8. 2018, ze kterých vyplývá, že se dne 2. 8. 2018 prokazatelně na provozovně žalobce nacházela vína, která byla plněna ve Vinařství Krist s.r.o., která byla napojena na výčepní zařízení, přičemž výčepní kohouty byly umístěné v prodejní části provozovny. Jednalo se o víno CHARRDONNAY, VÍNO – SUCHÉ, PÁLAVA, VÍNO – SLADKÉ, VELTLÍNSKÉ ZELENÉ, VÍNO – SUCHÉ, RULANSKÉ ŠEDÉ, VÍNO – POLOSUCHÉ, IRSAI OLIVER, VÍNO – POLOSLADKÉ. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že správní orgán vycházel při svém rozhodování právě z těchto listin, což považuje soud za dostatečné. S ohledem na skutečnost, že žalobce uvedl do oběhu vína, která odebíral v objemu 50 litrů všech výše uvedených vín v rámci své podnikatelské činnosti, jak vyplývá z dokladů, je pak správný závěr, že se žalobce dopustil uvedeného přestupku podle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jestliže uvedl do oběhu vína bez úředně schválených průvodních dokladů a porušil tak ustanovení článku 147 odst. 1 Nařízení č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují Nařízení Rady EHS č. 922/72, EHS č. 234/79, ES č. 1037/2001 a ES č. 1234/2007 v platném znění. Tento závěr podporuje i skutečnost, že žalobce odebral v období od 13. 6. 2018 do 25. 7. 2018 celkem 350 litrů uvedených vín, když s ohledem na toto množství se jeví jako nereálné, že by v průběhu takto poměrně krátké doby žalobce pro osobní spotřebu spotřeboval 242 litrů vína, jestliže dodavateli bylo vráceno po kontrole pouze 108 litrů. Proto byl správně učiněn žalovaným závěr, že víno nebylo určeno pro osobní spotřebu.

16. Soud se zabýval tím, zda správní orgány pro posuzované řízení opatřily dostatečně přesvědčivými důkazy, které odůvodňují závěr o spáchání tvrzeného přestupku. Závěry správních orgánů jsou založeny na protokolech o kontrolních úkonech, dokladech na přepravu zboží. V obecné rovině soud neshledal, že by pro účely posuzovaného přestupku bylo potřeba opatřovat další podklady. Žalobce nezpochybňuje samotné protokoly o průběhu kontroly, pouze namítá, že vína, která byla na provozovně, byla určena pro jeho osobní spotřebu, což nebylo jím prokázáno. Soud má za to, že správní orgány opatřily důkazy, které vedou k závěru, že žalobce se uvedeného přestupku dopustil. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a porušení právní povinnosti bylo prokázáno, přičemž žalobce tvrzení, že víno bylo určeno pro osobní spotřebu, neprokázal.

17. Žalobce se tak dopustil přestupku dle § 39 zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství, a to dle odstavce 2 písm. bb), neboť jako osoba uvádějící produkt do oběhu se dopustil přestupku tím, že porušil povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty. Soud proto učinil shodný závěr jako správní orgány, že se žalobce uvedeného přestupku dopustil, jestliže žalobce uvedl do oběhu vína bez úředně schválených průvodních dokladů, přičemž tato vína se prokazatelně v době kontroly na provozovně žalobce nacházela, vína byla napojena i na výčepní zařízení, které bylo umístěno v prodejní části provozovny, kdy žalobce tato vína odebral od dodavatele Vinařství Krist s.r.o. v rámci své podnikatelské činnosti, což bylo zjištěno z listinných důkazů. Vzhledem k těmto zjištěným skutečnostem je pak přestupek prokázán, přestože žalobce v době kontroly kontrolním orgánům tato vína k prodeji nenabízel.

18. Žalobce namítá porušení procesních práv v důsledku odmítnutí provedení jím navrhovaného důkazu, a to výslechem jeho matky. K důkazu svědkyně R. Z. se správní orgán vyjádřil tak, že tento důkaz nepovažuje za nezbytný ke zjištění skutkového stavu, 6 57 A 32/2019 neboť odpověď na otázku, zda vína na provozovně byla nabízena dalším spotřebitelům, je s ohledem na zjištěné skutečnosti nadbytečná. Žalobce odebíral velké množství vín, která uchoval na provozovně, kde se vína běžně k prodeji nabízela, přičemž tato vína byla napojena na výčepní kohouty, aniž by žalobce jakkoli označil, že se jedná o vína určená k osobní spotřebě, kdy z dokladů vyplývá, že tato vína byla odebírána v rámci podnikatelské činnosti. Proto existuje logické vysvětlení, že vína byla na provozovně za účelem nabídky prodeje a prodej. Dle žalobce měl výslech uvedené svědkyně prokázat, že se jednalo o vína určená k osobní spotřebě. S ohledem na shora uvedené se i soudu jeví výpověď uvedené svědkyně jako nadbytečná a byla by i nevěrohodná s ohledem na příbuzenský vztah mezi žalobcem. V daném případě správní orgány splnily svou povinnost, neboť řádně zdůvodnily, proč danému návrhu na provedení důkazu nevyhověly, a proto se nedopustily nepřípustné libovůle ani jiného zásahu do práv žalobce, neboť skutečně výslech R. Z., matky žalobce, se jeví jako nadbytečný s ohledem na zjištěné skutečnosti, které jednoznačně prokazují, že se žalobce uvedeného přestupku dopustil. R. Z. se vyjádřila i v rámci kontroly, což vyplývá z protokolu o kontrole ze dne 20. 8. 2018. Soud proto uzavřel, že zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu porušena nebyla, neboť správní orgán zjistil stav věci prostý důvodných pochybností, aniž by se přitom omezoval na tvrzení žalobce. Správní řízení bylo vedeno účelně a rychle, kdy byl spolehlivě zjištěn objektivní stav věci, která byla předmětem řízení. Proto správně i z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení nepřistoupil správní orgán pro nadbytečnost k výslechu matky žalobce.

19. Ze shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba důvodná není, a proto ji v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak, jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní agendy nevznikly a ani je nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 7 57 A 32/2019 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. ledna 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu