57 A 33/2021

Rubrum

č. j. 57 A 33/2021 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: B. P., nar. X státní příslušnost X bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2021, č. j. MV – 93299-4/SO-2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 11. 8. 2021 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2021, č. j. MV- 93299-4/SO-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 57 A 33/2021 politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 4. 2021, č. j. OAM-27762-23/DP- 2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdila.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), platnost povolení k dlouhodobému pobytu nebyla neprodloužena podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil doklady podle § 103 písm. s) zákona o pobytu cizinců za účelem ověření údajů v žádosti.

3. Žalobce předně uvádí, že mu unikla výzva správního orgánu I. stupně k doložení dokladů o výkonu jeho podnikatelské činnosti, neboť byl přesvědčen, že správnímu orgánu dodal veškeré zákonem vyžadované doklady. Navíc výzva nebyla odůvodněná, což žalobce pokládá za porušení zásad správního řádu. Odůvodnění výzvy k předložení dokladů nad požadavky, které zákon vyžaduje, žalobce považuje za nezbytné.

4. Žalobce dále uvádí, že zmocněný zástupce byl při seznámení se s podklady pro rozhodnutí odpovědným pracovníkem správního orgánu ujištěn, že žádný podstatný podklad pro vydání rozhodnutí nechybí, pouze je potřeba dodat originál nebo ověřenou kopii dokladu o zdravotním pojištění.

5. Žalobce namítá, že správní orgán nahradil důkazy o neplnění účelu pobytu svou nepodloženou domněnkou, na základě které zamítl žádost o prodloužení pobytu s odůvodněním, že žalobce neplní účel pobytu.

6. Žalobce je přesvědčen, že správnímu orgánu I. stupně předložil veškeré zákonem předepsané doklady, podrobil se výslechu, při kterém uvedl pravdivé údaje a soudu doložil potvrzení a smlouvy se svými hlavními odběrateli. Žalobce má za to, že neznalost některých údajů, jako je místo provozovny, místo podnikání nebo IČO, je běžným stavem většiny drobných živnostníků.

7. Žalobce uznává své opomenutí a přehlédnutí požadavku na součinnost, nicméně zastává názor, že k němu došlo v důsledku jeho přesvědčení, že dodal veškeré zákonem vyžadované doklady a správní orgán jej při seznámení se s podklady neupozornil na nedostatek žádosti. Takový postup je podle žalobce v rozporu se správním řádem a rozhodnutí správních orgánů je protiprávní. Požadavek na součinnost je dle žalobce účelový a neodůvodněný a svědčí o zneužití silnějšího postavení správního orgánu. Vyjádření žalované 8. Ve stručném vyjádření k žalobě žalovaná konstatovala, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními správního orgánu I. stupně a odmítá žalobní námitky jako nedůvodné. Žalovaná odkázala na žalobou napadené rozhodnutí a obsah správního spisu a navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na skutečnost, že správní orgán I. stupně žalobce vyzval k doložení podkladů prokazujících provozování živnosti podle § 103 písm. s) zákona o pobytu cizinců, které však žalobce nepředložil, a tudíž byla jeho žádost zamítnuta. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 57 A 33/2021 ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas.

10. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 21. 8. 2020 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání - OSVČ. Dne 3. 12. 2020 byl žalobce za účelem zjištění stavu věci vyslechnut správním orgánem I. stupně, o čemž byl vyhotoven protokol č. j. OAM-27762- 13/DP-2020. Při výslechu žalobce uvedl, že od roku 2009 žije na území ČR a od roku 2011 má živnostenský list na stavební činnost. Po celou dobu podniká a nikdy nebyl zaměstnán. Převážnou část zakázek měl sjednanou od společnosti Status. Svou pracovní dobu si určuje sám, na stavby jezdí s kamarády ve čtyřech a o práci si vede deník. Jeho výdělek se pohybuje kolem 25 000 Kč za měsíc. Kde má hlášeno místo podnikání si žalobce nepamatuje, ale vše je uvedeno na fakturách, které vystavuje s pomocí kamaráda. Nepamatuje si ani u jaké správy sociálního zabezpečení je přihlášen, ale platby odvádí každý měsíc ve výši 2 544 Kč. S daňovým přiznáním žalobci pomáhá pan P. Na Ukrajině má dvě dcery a rodiče, manželka byla toho času na tříměsíční vízum v České republice. Žalobce posílá vydělané peníze na Ukrajinu a dvakrát ročně tam jezdí za rodinou. Rád by zůstal pracovat v České republice.

11. Jelikož skutečnosti uváděné žalobcem v průběhu výslechu vedly k pochybnosti správního orgánu I. stupně o provozování samostatně výdělečné činnosti, vyzval správní orgán I. stupně žalobce k poskytnutí součinnosti. Předmětnou výzvou k poskytnutí součinnosti ze dne 10. 12. 2020, č. j. OAM-27762-16/DP-2020 byl žalobce vyzván k předložení dokladů prokazujících provozování živnosti dle § 103 písm. s) zákona o pobytu cizinců a k předložení dokladů prokazujících bezdlužnost žalobce ve smyslu § 178e odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ve výzvě byl žalobce upozorněn, že bez poskytnutí požadované součinnosti bude jeho žádost zamítnuta.

12. Žalobce správnímu orgánu I. stupně doložil doklady prokazující jeho bezdlužnost, nikoliv však i doklady prokazující provozování živnosti, kterými správní orgán I. stupně zamýšlel např. doklady o prodeji zboží či poskytování služeb, doklady prokazující uzavření smluvních vztahů apod.

13. Dne 8. 1. 2021 byl žalobce vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž této možnosti prostřednictvím svého zmocněnce využil dne 14. 1. 2021.

14. Prvostupňovým rozhodnutím žalobci nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. Správní orgán I. stupně v odůvodnění s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2014, č. j. 2 As 75/2013 – 52 a ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 – 81 uvedl, že zápis žalobce v živnostenském rejstříku prokazuje toliko skutečnost, že je zapsaný subjekt oprávněn provozovat živnost na území ČR, nikoliv však, že danou živnost skutečně provozuje.

15. Dne 23. 4. 2021 podal zmocněný zástupce žalobce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž namítal, že žalobce při výslechu specifikoval výkon své podnikatelské činnosti a doložil platební výměr, z něhož jsou patrné příjmy získané výhradně z podnikatelské činnosti. Předložení faktur by dle jeho názoru bylo v rozporu s GDPR, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 57 A 33/2021 neboť žalobce neměl souhlas odběratelů. Jelikož žalobce využívá paušální odpočet nákladů a vede pouze evidenci příjmů, nebylo ani možné doložit další účetní doklady.

16. V žalobou napadeném rozhodnutí se žalovaná ztotožnila s právním názorem správního orgánu I. stupně a odvolání žalobce zamítla.

17. Krajský soud po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců „[d]obu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).“ 19. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.“ 20. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „[d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území s důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se o přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.“ 21. Podle § 50 odst. 2 věty druhé správního řádu „[n]estanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.“ 22. Podle § 103 písm. s) zákona o pobytu cizinců „[c]izinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen na požádání policie nebo ministerstva, je-li držitelem oprávnění k pobytu vydaného za účelem podnikání nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování, prokázat provozování živnosti nebo výkon jiné podnikatelské činnosti podle zvláštního právního předpisu.“ 23. Předně je třeba poukázat na skutečnost, že v řízení o žádosti leží primární povinnost být aktivní na žadateli, nikoliv na správním orgánu. V rozsudku ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 Azs 278/2019 – 25 Nejvyšší správní soud uvedl, že „je v zájmu žadatele o pobytové oprávnění, resp. o prodloužení jeho platnosti, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny podklady potřebné ke kladnému vyřízení jeho žádosti. Pokud tak žadatel neučinil, nelze považovat za pochybení správních orgánů, že v důsledku jeho nečinnosti rozhodly v jeho neprospěch, neboť musely vycházet z podkladů, které měly k dispozici…“ 24. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobce, že nereagoval na výzvu k poskytnutí podkladů jednak z důvodu, že výzva nebyla odůvodněná a jednak z důvodu mylného přesvědčení, že žalobce správnímu orgánu I. stupně předložil veškeré potřebné a vyžadované podklady. Byl to právě žalobce jako žadatel o prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění, který měl správní orgán I. stupně zbavit vzniknuvších pochybností o věrohodnosti uváděných údajů. Správní orgán zcela v souladu s právním řádem vyzval žalobce k poskytnutí součinnosti za účelem ověření provozování jeho podnikatelské činnosti. Takový postup je v souladu se zásadami dobré správy. Nutno zmínit, že se nejednalo o výzvu k odstranění vad žádosti, neboť žádost vadami netrpěla. Tato skutečnost ale nutně neznamená, že žádosti bude automaticky vyhověno. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 57 A 33/2021 25. Z průběhu řízení a ze správního spisu je seznatelné, že správnímu orgánu I. stupně vyvstaly pochybnosti ohledně toho, zda žalobce provozuje podnikatelskou činnost dle zásad soukromého práva, tedy zda samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (srov. § 420 zákona č. 89/2012 Sb.). Žalobce v rámci výslechu vypověděl, že dělá zednické práce pro společnost Status, s níž má uzavřenou smlouvu, kterou blíže nespecifikoval. Žalobce nevěděl, kde má hlášeno místo podnikání a nebyl schopen konkretizovat další zakázky mimo ty plynoucí od společnosti Status. Správní orgán I. stupně na základě těchto nesrovnalostí potřeboval ověřit, zda žalobce skutečně vykonává samostatně výdělečnou činnost, a proto žalobce vyzval k předložení dokladů prokazujících provozování živnosti. Výzva obsahovala i poučení o tom, jaké negativní důsledky může pro žalobce nevyhovění výzvě představovat. Mimo doklady prokazující výkon samostatně výdělečné činnosti správní orgán I. stupně po žalobci požadoval i doklady prokazující jeho bezdlužnost, které žalobce v termínu předložil. Proto lze jen těžko uvěřit žalobci, že mu výzva k přeložení dokladů prokazujících výkon samostatně výdělečné činnosti v důsledku nepozornosti unikla.

26. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, že absence odůvodnění výzvy je v rozporu se zásadami správního řádu a že správní orgán I. stupně měl žalobce informovat o důvodech, pro které požadoval doklady nad rámec dokladů zákonem požadovaných. Krajský soud má za to, že z výzvy, resp. z požadavku na předložení dokladů prokazujících provozování živnosti vyplývá účel, pro který správní orgán I. stupně tento požadavek žalobci předestřel. Byť správní orgán I. stupně výslovně neuvedl, jaké konkrétní pochybnosti o věrohodnosti žalobcových tvrzení má, z výzvy je zřejmé, že požadoval ověřit faktické provozování živnosti žalobcem. Správní orgán I. stupně i příkladmo uvedl, které doklady mají tyto skutečnosti prokázat.

27. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 4. 2014, č. j. 2 As 75/2013 - 52, na který odkazoval správní orgán I. stupně, konstatoval, že „[z]ápis v živnostenském rejstříku je pouze důkazem, který dokládá oprávnění konkrétní osoby v tomto právním režimu podnikat, nedokládá však to, že je podnikatelská činnost skutečně realizována.“ Výkon samostatné výdělečné činnosti není možné prokázat tvrzením, že účastník takovou činnost fakticky provozuje. Povolení k pobytu za účelem podnikání – OSVČ musí být podloženo ověřitelnými doklady, jejichž účelem je zabránit situacím, kdy je zastírána závislá práce, nebo práce „na černo“. Pobytový status cizince musí korespondovat s reálným účelem pobytu. Krajský soud má za to, že pokud žalobce skutečně provozuje samostatnou výdělečnou činnost, musí disponovat doklady, fakturami apod., které tuto skutečnost prokazují. Žalobce však v řízení před správním orgánem I. stupně reagoval pouze na druhou část výzvy a předložil toliko doklady prokazující jeho bezdlužnost. Nevyvrátil tudíž pochybnosti správního orgánu o tom, že žalobce skutečně provozuje živnost.

28. Krajský soud se ztotožnil s odůvodněním správních rozhodnutí, že výslechem žalobce nebylo provozování živnosti bezpochyby prokázáno. Naopak byly pochybnosti správních orgánů zcela důvodné. K prověření tvrzených skutečností pro účely prodloužení pobytového oprávnění nepostačí pouhá formální výpověď o určitých skutečnostech, ale bylo nutné, aby žalobce svá tvrzení prokázal. V případě výzvy k předložení dokladů prokazujících výkon samostatně výdělečné činnosti se nejednalo o exces, jak se žalobce nesprávně domnívá, neboť správní orgán I. stupně rámcově uvedl, co výzvou sleduje. Žalobce předložil soudu spolu s podanou žalobou doklady, Jelikož soud při přezkumu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 57 A 33/2021 důvodnosti žaloby vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, není pro posouzení věci relevantní, že žalobce předložil doklady spolu s podanou žalobou (potvrzení o dodávkách stavebních prací a o dodavatelsko-odběratelských vazbách, rámcové a dílčí smlouvy o dílo). Řízení bylo vedeno o žádosti žalobce, nikoliv z moci úřední, a bylo na žalobci, aby byl v řízení dostatečně aktivní a doklady o provozování živnosti dodal již správnímu orgánu I. stupně.

29. Ohledně námitky, že při seznámení se s podklady pro rozhodnutí byl zmocněný zástupce žalobce pracovníkem správního orgánu I. stupně ujištěn, že žádný podstatný doklad ve spise žalobce nechybí, krajský soud konstatuje, že toto tvrzení žalobce nebylo možné ze spisu ověřit. Pokud však žalobce nabyl přesvědčení, že byl pracovníkem správního orgánu uveden v omyl, mohl se proti takovému jednání bránit postupem podle § 175 správního řádu.

30. Krajský soud k uvedenému dodává, že každý cizinec, který chce pobývat na území České republiky, je povinen zajistit si k tomu právní titul. Žalobce měl v rámci řízení o prodloužení pobytového oprávnění povinnost vyvrátit pochybnosti správního orgánu I. stupně a předložit doklady prokazující, že skutečně na území ČR vykonává samostatně výdělečnou činnost. Žalobce však v tomto ohledu správnímu orgánu dostatečnou součinnost neposkytl a požadované doklady nedodal, tudíž musí nést následky své nečinnosti. Závěr a náklady řízení 31. Krajský soud uzavřel, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem a obě správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná. V dané věci soud shledal, že žaloba důvodná nebyla a nebyly zjištěny žádné vady řízení, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitek, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které původně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci se jednalo o úspěšnou žalovanou, která však náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 57 A 33/2021 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. října 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.