57 A 34/2023

Rubrum

č. j. 57 A 34/2023–38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: EG.D, a.s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2023, čj. KUJI 74434/2023, sp. zn. OUP 66/2023 Cí - 2 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2023, čj. KUJI 74434/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Shoda s prvopisem: Jaroslava Máchová 2 57 A 34/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Pelhřimov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 1. 2023, č. j. MPe/OV/1422/2022–5, zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti o vyvlastnění ze dne 15. 11. 2022, která se týkala vyvlastnění práv k pozemku a ke stavbě: zřízení práva odpovídající věcnému břemeni, služebnosti, spočívající v právu oprávněného, E.G.D, a.s. Brno, zřídit a provozovat na pozemku p. č. st. XA v k. ú. XA zařízení distribuční soustavy, a to kabelové vedení NN včetně všech součástí a příslušenství pro uskutečnění stavby „Počátky, Moravská, Hejtmanská – obnova NN“, jehož je vlastníkem V. M.. Prvostupňový správní orgán zastavení řízení odůvodnil tím, že vyzval žalobce k doložení důkazů a skutečností, že zřízení věcného břemene nezmařil žalobce, konkrétně, že jednání o smlouvě o zřízení věcného břemene vyvlastňovaným byla započata před zahájením stavby, když na výzvu žalobce reagoval žalobce podáním ze dne 22. 12. 2022, s vysvětlením, že souhlasem je smlouva o smlouvě budoucí, která byla k návrhu předložena. Podle prvostupňového správního orgánu vyvlastnitel nezahájil jednání o smlouvě před zahájením stavby, a tudíž zmařil řízení věcného břemene, ne vlastník nemovitosti, který byl nečinný, ale až po provedení stavby. Vyvlastnitel tedy nesplnil zákonnou povinnost zřídit věcné břemeno umožňující cizí nemovitosti nebo její části v souladu s energetickým zákonem a spolehnul se tak na smlouvu budoucí o zřízení věcného břemene, když zákon předpokládá zřízení věcného břemene předem.

2. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023 č. j. KUJI 74434/2023 tak, že shora uvedené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně včas žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně předně rozporuje závěr žalovaného, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro vyvlastnění dle § 24 odst. 5 zákona 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), resp. že žalobkyně zmařila účel vyvlastnění neoprávněnou realizací stavby vedení.

5. Požadavek žalovaného na doložení souhlasu současného vlastníka na stavbu nemá dle žalobkyně oporu v právních předpisech, neboť kroky směřující k realizaci stavby byly učiněny předtím, než se vyvlastňovaný stal vlastníkem předmětného pozemku, a to na základě souhlasu tehdejšího vlastníka s realizací stavby učiněného v rámci smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Žalobkyně ani před ani po zahájení stavby nebyla informována o změně vlastnictví. Ze strany vyvlastňovaného mu nebyl sdělen nesouhlas, ani námitky proti umístění stavby, což bylo žalobkyní sděleno vyvlastňovacímu úřadu v rámci vyjádření k výzvě. Po dokončení stavby, kdy vlastníkem dotčené nemovitosti byl vyvlastňovaný, s ním zahájila žalobkyně jednání o uzavření smlouvy, ovšem k jejímu uzavření nedošlo, neboť nereagoval.

6. Žalobce tedy splnil zákonné podmínky pro vyvlastnění, jestliže ve věci jednání o uzavření smlouvy stanovuje zákon o vyvlastnění v § 5 odst. 1 podmínku, že se nepodaří uzavřít smlouvu o získání příslušných práv ve lhůtě 90 dnů, když tato lhůta počíná běžet dnem Shoda s prvopisem: J. M. 3 57 A 34/2023 následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy. Žalobkyně zaslala kvalifikovanou výzvu vyvlastňovanému a následně se rovněž pokusil o sjednání dohody formou přípisů. Přesto se nepodařilo uzavřít smlouvu z důvodu nečinnosti vyvlastňovaného, proto byla snaha žalobkyně marná. Z toho je zřejmo, že žalobkyně s vyvlastňovaným jednala, ten ovšem na nabídku žalobkyně nereagoval.

7. V daném případě žalobkyně jednala s tehdejším vlastníkem nemovitosti, se kterým uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene v rámci, které dal tehdejší vlastník souhlas s realizací stavby s tím, že konečná smlouva bude uzavřena po realizaci.

8. Žalobkyně odkázala i na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS č. j. 7 As 67/2005–43, dle kterého nelze položit vedení bez toho, aby držitel licence jednal s vlastníkem nebo o to usiloval způsobem, který lze po něm spravedlivě požadovat. Platně uzavřená smlouva a smlouva o smlouvě budoucí obsahuje výslovný souhlas vlastníka s realizací stavby, což je důkaz o tom, že bylo s vlastníkem jednáno.

9. Dále žalobkyně odkázala na změnu energetického zákona, který s účinností od 1. 1. 2018 a zavedl v § 25 odst. 4 možnost vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemenu i na stavby již realizované.

10. V daném případě žalobkyně realizovala stavbu na základě souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku a platně uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, tedy dostála svým povinnostem i co se týče jednání s vyvlastňovaným, kdy jediným důvodem nezřízený věcného břemene smluvně je nečinnost vyvlastňovaného.

11. Vyvlastňovaný nabyl vlastnické právo k dotčenému pozemku smlouvou k 8. 8. 2018 jako právní nástupce původního vlastníka a účastníka příslušného řízení o umístění stavby, který vyslovil se stavbou svůj souhlas, proto nový vlastník musel přijmout stav řízení, který byl ke dni nabytí vlastnického práva, tedy včetně rozhodnutí o umístění stavby a souhlasu se stavbou, která byla již zahájena, a to právě na základě souhlasu vyjádřeného ve smlouvě o smlouvě budoucí. Na základě územního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2017 a souhlasu vlastníka vyjádřeného ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 23. 7. 2014 byla stavba realizovaná podle projektů a ukončena kolaudačním souhlasem ze dne 14. 8. 2019. Z čehož tedy vyplývá, že stavba byla postavena i zkolaudována v souladu s předpisy.

12. Z § 3 zákona o urychlení výstavby nelze dovodit, že by mezi původním vlastníkem a budoucím vyvlastnitelem mělo proběhnout vyjednávání o všech smluvních podmínkách. V zákoně není stanoveno, že by před zahájením stavby měla být uzavřena konečná smlouva, což by nebylo ani praktické, neboť rozsah věcného břemene je určen až geometrickým plánem podle skutečného provedení.

13. Nesprávně stojí rozhodnutí žalovaného toliko na posouzení podmínky pro vyvlastnění, a to nezmaření zřízení věcného břemene žalobkyní. Přičemž právní předpisy nestanovují jako podmínku pro vyvlastnění uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí, případně souhlas vlastníka. Nesprávně vyvlastňovací úřad vyzval žalobkyni k doložení důkazů o tom, že jednal s vyvlastňovaným před realizací stavby a jejich nedoložení posoudil jako zmaření zřízení věcné ho břemena žalobkyní a řízení zastavil.

14. Dále žalobkyně poukázala na to, že vyvlastňovací úřad nenařídil k projednání ústní jednání, čímž zkrátil práva žalobkyně na ústní projednání věci, a věc meritorně nerozhodl a řízení procesně zastavil. Shoda s prvopisem: J. M. 4 57 A 34/2023 III. Shrnutí vyjádření žalovaného 15. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval v souladu s § 25 odst. 4 energetického zákona. Podle žalované bylo povinností žalobkyně před samotnou realizací uzavřít s vyvlastňovanou smlouvu o zřízení věcného břemene. Žalobkyně svým postupem zmařila zřízení věcného břemene. Pro zřizovanou či zřízenou stavbu může vyvlastňovací úřad omezit vlastnické právo jen v případě, kdy zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy. Žalovaný je přesvědčen, že v posuzované věci k takovému zmaření došlo.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba je důvodná.

19. Pro posouzení dané věci je tedy zásadní interpretace a aplikace § 25 odst. 4 energetického zákona, resp. zejména jeho poslední věty, na zjištěný skutkový stav.

20. Dle tohoto ustanovení je provozovatel distribuční soustavy „povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu; v případě, že vlastník není znám nebo určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu, vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. To platí i v případě, kdy je stavba, pro kterou se právo vyvlastňuje, zřizována nebo již byla zřízena a zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy“ (důraz doplněn).

21. Žalobkyně se předně vymezuje proti závěru žalovaného, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro vyvlastnění dle § 25 odst. 4 energetického zákona, tj. že zmařila účel vyvlastnění neoprávněnou realizací stavby stožáru vedení. S touto námitkou se krajský soud ztotožnil.

22. Žalovaný v napadeném rozhodnutí s odkazem na § 25 odst. 4 energetického zákona konstatoval, že pokud nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení a provozování distribuční soustavy na cizí nemovitosti, vydá vyvlastňovací úřad v případě nezapočaté stavby rozhodnutí o zřízení věcného břemene. V případě stavby započaté či dokončené lze vyvlastnit toliko v případě, kdy zřízení věcného břemene nezmařil sám provozovatel distribuční soustavy, tj. žalobkyně. Žalovaný dospěl k závěru, že v posuzované věci žalobkyně zmařila vyvlastňovací řízení o zřízení věcného břemene vedené k její žádosti tím, že realizovala účel vyvlastnění na pozemku, který nebyl pro zřízení věcného břemene pravomocně vyvlastněn, a na stavbu byl i vydán kolaudační souhlas. Dle žalovaného tím nastala situace, kdy na dotčeném pozemku existuje neoprávněná stavba stožáru vedení. Tento závěr je ovšem nesprávný a v rozporu s dikcí energetického zákona.

23. Ustanovení § 25 odst. 4 energetického zákona (ve znění ke dni vydání napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí) dopadá na situaci, kdy vyvlastňovací úřad vydává rozhodnutí o zřízení věcného břemene až v okamžiku, kdy je stavba, pro kterou se právo Shoda s prvopisem: J. M. 5 57 A 34/2023 vyvlastňuje, realizována. Takový postup není možný jen v případě, že provozovatel distribuční soustavy zřízení věcného břemene zmařil. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo.

24. Soud ze správního spisu zjistil, že v daném případě bylo vydáno dne 7. 7. 2017 na uvedenou stavbu územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2017, přičemž předchozí vlastník nemovitosti uzavřel s žalobkyní dne 23. 7. 2014 smlouvu o smlouvě budoucí, zatímco stavba byla dle kolaudačního souhlasu ukončena ke dni 14. 8. 2019. Vyvlastňovaný se stal vlastníkem dotčeného pozemku na základě smlouvy ke dni 13. 7. 2018 jako nástupce původního vlastníka, který se žalobkyní uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Žalobkyně následně v roce 2020 třikrát vyzvala současného vlastníka, M. V. (vyvlastňovaného), který ovšem nereagoval na její žádost ohledně uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Tento postup žalobkyně nelze považovat za zmaření smlouvy ze strany žalobkyně, jestliže vyvlastňovaný nereagoval na nabídku žalobkyně. Zmaření uzavření smlouvy je tedy v nesoučinnosti vyvlastňovaného, nikoliv v realizaci stavby, neboť jak vyplývá z písemností, ten s vyvlastňovaným jednal.

25. Shora citovaný § 25 odst. 4 věta poslední energetického zákona zcela zjevně směřuje na situace, kdy vyvlastnitel zmaří možnost zřízení zástavního práva před podáním žádosti o vyvlastnění (typicky v důsledku nedostatečné snahy o uzavření dohody). V opačném případě by tato úprava postrádala smysl, neboť by na jedné straně umožňovala rozhodnout o vyvlastnění i u již existující stavby, avšak zároveň by samotná existence stavby vyvlastnění znemožňovala.

26. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Podle tohoto ustanovení není důvodem pro zastavení řízení jakákoliv neodstraněná vada žádosti, ale pouze taková vada, která brání pokračování v řízení, tedy aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednat. Podmínky pro zastavení řízení jsou splněny tehdy, pokud žádost není dostatečným podkladem pro věcné rozhodnutí a tato skutečnost brání pokračování v řízení.

27. Soud uzavřel, že zcela nesprávně bylo řízení o žádosti žalobkyně zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řadu, dle něhož žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení, neboť žalobkyně veškeré přílohy, které měla k dispozici, doložila. V případě, kdy vyvlastňovací úřad dospěl k závěru, že žalobkyně měla údajně zmařit zřízení věcného břemene, měl tak meritorně rozhodnout, nikoli řízení zastavit. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, správní orgán již veškeré listiny doložené žalobkyní v rámci předmětného řízení, které zastavil, posuzoval. Nejednalo se tak o situaci upravenou v § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť nic nebránilo tomu, aby bylo rozhodnuto o žádosti o vyvlastnění, neboť se nejednalo o takový nedostatek žádosti, který by mohl být odstraněn doplněním podkladů, jestliže žalobkyně doložila podklady, které měla k dispozici a vysvětlila proč nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

V. Závěr a náklady řízení

28. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Shoda s prvopisem: J. M. 6 57 A 34/2023 29. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

30. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

31. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 21. listopadu 2023 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.