57 A 35/2019

Rubrum

č. j. 57 A 35/2019 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobkyně: Zájezdy.cz, a.s. sídlem Na Potoce 468/25, 674 01 Třebíč zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 9. 2019 č. j. ČOI 114709/19/O100/2000/Be/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 57 A 35/2019 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí ředitelky Inspektorátu ČOI Jihočeský a Vysočina č. j. ČOI 118186/17/2000/Bö ze dne 12. 9. 2017, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za spáchání deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 604/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, kterého se měla dopustit svým klamavým konáním dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kdy porušila zákaz nekalých obchodních praktik tím, že jednak v červenci 2016 na internetových stránkách www.zájezdy.cz v rámci nabídky osmidenního zájezdu č. 653738 do Shans Alam Beach Resortu v Egyptě ve dnech 24. 7. až 31. 7. 2016 s cenou 17 673 Kč uváděla nepravdivou informaci, že cena zájezdu je po slevě 97 %, čímž vzbuzovala zdání, je zájezd s ohledem na poskytnutou slevu ekonomicky výhodnější, ačkoli takovou slevu neposkytla a obdobně v lednu 2017 na týchž internetových stránkách v rámci nabídky osmidenního zájezdu č. 723115 do hotelu Athos Palace v Řecku ve dnech 14. 8. až 21. 8. 2017 uváděla nepravdivou informaci, že dítě do 12 let je zdarma, čímž vzbuzovala zdání, že pro rodiny s těmito dětmi je výhodnější, ačkoliv po objednání zájezdu spotřebiteli za dítě ve věku do 12 let účtovala poplatek 7 800 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí změněno tak, že slova „jednak v červenci 2016 na internetových stránkách v rámci nabídky osmidenního zájezdu číslo 653738 do Shans Alam Beach Resortu v Egyptě ve dnech 24. 7. až 31. 7. 2016 s cenou 17 673 Kč uváděla nepravdivou informaci, že cena zájezdu je po slevě 97 %, čímž vzbuzovala zdání, že zájezd je s ohledem na poskytnutou slevu ekonomicky výhodnější, ačkoliv takovou slevu neposkytla, byla vypuštěna, kdy slova „v lednu 2017 na svých internetových stránkách byla nahrazena slovy „v lednu 2017 na internetových stránkách www. zájezdy.cz“. Napadeným rozhodnutím pak došlo ke změně výše pokuty z 10 000 Kč na 7 000 Kč a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Odvolací orgán konstatoval, že byl spáchán správní delikt pouze jedním skutkem, kdy se tedy jednalo o chybné sdělení „dítě do dvanácti let zdarma“ v rámci nabídky zájezdu č. 723115 do hotelu Athos Palace v Řecku.

2. Žalobkyně má za to, že není prodávajícím ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, jelikož není poskytovatelem předmětného zájezdu, při jehož nabídce na svých internetových stránkách užila nepravdivý údaj „dítě do 12 let zdarma“. Žalobkyně je totiž cestovní agenturou, která zájezdy sama neorganizuje, ale pouze je nabízí. V daném případě byla proto smlouva o zájezdu v těchto případech uzavírána vždy jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván. V souvislosti s tím žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018 č. j. 2 As 269/2019-36. Proto má žalobkyně za to, že není v postavení prodávajícího zájezdu.

3. Žalobkyně namítá, že se žalovaná touto její námitkou nezabývala, a proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nebyla vypořádána obrana žalobkyně založené na tvrzení, že není prodávající a že tedy odpovědnost za vady inzerátu nenese. To způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, rovněž i prvostupňového rozhodnutí.

4. Dále žalobkyně namítá, že není odpovědná za přestupek dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť jej nespáchala, jestliže není prodávající ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele je prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Zájezd je nepochybně službou, když tuto službu žalobkyně neposkytla. Zájezd byl pořádán CK Blue Style, a to prostřednictvím žalobkyně jakožto zprostředkovatele. Dále nabízela žalobkyně dle pokynů CK Blue Style včetně uvedení příslušných ceníkových položek i jeho zařazení Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 57 A 35/2019 do akce „dítě zdarma“. Jestliže žalobkyně nebyla prodávajícím zájezdu, nemohla být tedy jako prodávající odpovědná ani za spáchání přestupku dle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Jestliže žalobkyně nebyla v postavení prodávající, plyne i z toho, že se na ni nemohla vztahovat povinnost dle § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele.

5. Nebylo povinností žalobkyně provádět kontrolu zprostředkováváných cizích inzerátů. Nelze to ani rozumně požadovat, jestliže má smlouvu o zprostředkovávání prodeje zájezdů uzavřenou s 81 cestovními kancelářemi. Žalobkyně dále zpochybňuje, že by na webových stránkách neuvedla, že jedná za jiného, neboť na webových stránkách byla uvedena i pořádající CK Blue Style.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Argument žalobkyně, že není prodávajícím ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, jelikož není poskytovatelem předmětné služby cestovního ruchu (zájezdu č. 723115 CK Blue Style), při jehož nabídce žalobkyně v rámci činnosti cestovní agentury CK užila vůči spotřebiteli nepravdivý údaj „dítě do 12 let zdarma“, považuje za irelevantní. Odkázal na § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, který zahrnuje celou škálu podnikatelských subjektů, jejichž obchodním praktikám jsou osoby v postavení spotřebitele vystaveny. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, že by nepřezkoumal námitku žalobkyně, že není prodávající, neboť v napadeném rozhodnutí je výslovně obsaženo vyjádření správního orgánu. Dále žalovaný setrval na tom, že v režimu § 27 odst. 2 správního řádu se nejednalo na straně CK Blue Style o přímé dotčení na právech nebo povinnostech. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by prvoinstanční správní orgán manipuloval s důkazy, kdy za zcela podružnou považuje okolnost, zda bylo zjevné, že žalobkyně jedná v zastoupení pro dotyčnou spotřebitelku při sjednávání koupě předmětného zájezdu. Ve vyjádření odkázal na prvostupňové rozhodnutí, a to zejména na jeho odůvodnění na straně 5. Objektivní deliktní odpovědnosti za klamavé konání ve smyslu § 5 zákona o ochraně spotřebitele žalobkyni nezbavuje ani její vysvětlení, že dotyčný nepravdivý údaj jakožto cestovní agentura nabízející zájezdy pořádané jinými subjekty pouze převzala od cestovní kanceláře, přičemž rozsah jeho podnikatelské činnosti mu neumožňuje odhalit případný rozpor údajů prezentovaný spotřebiteli se skutečným stavem věci. Nízkou individuální závažnost dotyčného protiprávního jednání pak dle žalovaného vyjadřuje výše sankce, která byla vyměřena u spodní hranice zákonné sazby.

7. Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného opakovaně zdůraznila, že je zde pouze v pozici zprostředkovatele, kdy odkázala na to, že v řízení doložila smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a CK Blue Style o obchodním zastoupení, čímž je doloženo, že žalobkyně jednala na účet a jménem zastoupené CK Blue Style. Rovněž odkázala na printscreen své vlastní stránky, který byl součástí odvolání, kde je vidět, že žalobkyně uváděla, že informace o zájezdu jsou uvedeny dle popisu pořádající cestovní kanceláře a že tento zájezd organizuje kancelář CK Blue Style. Proto má žalobkyně za to, že žalovaná měla ve věci jí tvrzeného deliktu jednat s CK Blue Style a nikoli se žalobkyní. Žalobkyně není původcem informace „dítě do 12 let zdarma“, tuto pouze zobrazila ve svém vyhledávači zájezdů, nedopustila se deliktů a žalované rozhodnutí proto považuje za nezákonné.

8. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti.

9. Ve správním spise je oznámení spotřebitele, že při vyplnění E dotazníku na obchodním portálu www.zájezdy.cz ohledně zájezdu č. 723115, přestože zde byla uvedena informace, že dítě do 12 let je zdarma, při objednání zájezdu byla za dítě 2 až 12 let účtována částka 7 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 57 A 35/2019 800 Kč. Následně bylo spotřebiteli sděleno, že dítě zdarma není, jestliže s ním cestuje jen jeden dospělý. V tom případě je pak dítě zpoplatněno plnou taxou, přičemž toto u nabídky zájezdu uvedeno.

10. Dne 21. 6. 2017 Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích zahájil se žalobkyní správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 téhož zákona klamavým konáním dle § 5 odst. 1 téhož zákona, a to mimo jiné pro skutek, že v lednu 2017 na internetových stránkách v rámci nabídky osmidenního zájezdu č. 723115 do hotelu Athos Palace v Řecku ve dnech 14. 8. až 21. 8. 2017 uváděla nepravdivou informaci, že dítě do 12 let je zdarma, přestože po objednání zájezdu spotřebiteli za dítě ve věku do 12 let byl účtován poplatek 7 800 Kč. Žalobkyně tak uvedla nepravdivé informace, které byly způsobilé budit zdání, že je zájezd s ohledem na poskytnutou slevu či zdarma dítě do 12 let ekonomicky výhodný a byly způsobilé tak ovlivňovat rozhodování spotřebitele.

11. Ve správním spise je založen protokol o kontrole ze dne 15. 8. 2016 a 10. 4. 2017, kdy součástí protokolu je vyjádření žalobkyně, její námitky proti kontrolním zjištěním ze dne 31. 8. 2016, které byly vypořádané dne 22. 9. 2016 tak, že byly jako nedůvodné zamítnuty. Součástí spisu jsou pak fotokopie pořízené z webových stránek žalobkyně ohledně předmětného zájezdu.

12. Ve správním spise jsou dále vyjádření žalobkyně, ve kterých zejména poukazovala na to, že se jedná o zájezd pořádaný cestovní kanceláří Blue Style, když uvedená CK žalobkyni jako agentuře poskytla informace, kde je přímo v popisku uvedeno, že se k zájezdu vztahuje akce dítě zdarma. Tato informace je rovněž uvedena i na webových stránkách CK Blue Style, přičemž žalobkyně tyto popisky od cestovní kanceláře přebírá. Dle žalobkyně se tak jedná o chybu CK Blue Style při vytváření textů k nabídkám zájezdů, neboť v ceníku je uvedeno, že dítě je za poplatek. Ve správním spise je fotokopie pořízená z webového portálu www.zájezdy.cz ohledně zájezdu č. 723115, kdy je u tohoto zájezdu uvedena informace „dítě do 12 let je zdarma“. Součástí spisu jsou rovněž obchodní podmínky prodeje zájezdů, které jsou platné od 20. 2. 2017 a obchodní podmínky platné od 15. 5. 2015 do 31. 8. 2016.

13. Cestovní kancelář Blue Style Travel Agency na základě plné moci ze dne 7. 9. 2016 zmocnila žalobkyni, aby ji zastupovala při nabízení zájezdů a souvisejících produktů poskytovaných CK Blue Style, jakož i při uzavírání smluv o zájezdu, jejichž předmětem bude závazek poskytnout cestujícím zájezd a jiné související produkty nabízené CK Blue Style, jakož i činila všechny úkony související, to je včetně přijímání úhrady na cenu zájezdu za podmínek sjednaných o smlouvě o obchodním zastoupení a aktuálních všeobecných smluvních podmínkách CK Blue Style.

14. Součástí spisu je i dodatek k protokolu o kontrole ze dne 10. 4. 2017, dle něhož prvostupňový správní orgán učinil závěr, že žalobkyně porušila zákaz užití nekalé obchodní praktiky, jestliže na internetových stránkách v rámci nabídky osmidenního zájezdu č. 723115 do hotelu Athos Palace v Řecku ve dnech 14. 8. až 21. 8.2017 uváděla nepravdivou informaci, že dítě do 12 let je zdarma, přestože následně byl spotřebiteli účtován poplatek za dítě ve věku do 12 let ve výši 7 800 Kč. Díky tomuto kontrolnímu zjištění si podala žalobkyně námitky, které byly vyhodnoceny jako nedůvodné. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 57 A 35/2019 15. Prvostupňový správní orgán vydal dne 12. 9. 2017 rozhodnutí, na základě kterého byla žalobkyně mimo jiné uznána vinnou ze spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona o ochraně spotřebitele, když klamavým konáním dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 téhož zákona, kdy uvedla na internetových stránkách nepravdivou informaci, kdy u osmidenního zájezdu č. 723115 uvedla, že dítě je do 15 let zdarma, čímž vzbuzovala zdání, že pro rodiny s dětmi je zájezd výhodnější, ačkoli po objednání zájezdu spotřebiteli za dítě ve věku do 12 let účtovala poplatek 7 800 Kč. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. Žalovaný neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že jestliže zájezd pořádala cestovní kancelář Blue Style, kdy žalobkyně jednala jako zprostředkovatel zájezdu, není pak odpovědná za uvedený přestupek, jestliže jednala jménem cestovní kanceláře a na její účet, kdy dokládala k tomu plnou moc datovanou dnem 7. 9. 2016, která jí byla udělena cestovní kanceláří Blue Style. Dle správního orgánu byla to žalobkyně, která zveřejnila na svých internetových stránkách informaci, že dítě do 12 let bude zdarma, přičemž i na účastníka řízení spotřebitel objednávku směřoval. Jednání žalobkyně bylo vůči spotřebiteli závazné, a proto musí nést odpovědnost, jedná se o odpovědnost objektivní, u které se nezkoumá existence či míra zavinění. Dle žalovaného je zcela nepodstatné, zda takovou informaci vytvořila žalobkyně, a nebo ji převzala od jiného a šířila dál. Odpovědnost za činy nese žalobkyně, jestliže se jich dopustila. Žalobkyně jednala jako podnikatel, byť v postavení zprostředkovatele a tedy jako podnikatel nese za své protiprávní jednání odpovědnost. Pachatel se odpovědnosti za protiprávní jednání nemůže zbavit poukazem na to, že byl k takovému jednání naváděn. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala, přičemž napadeným rozhodnutím bylo změněno prvostupňové rozhodnutí v tom smyslu, že žalobkyně byla uznána vinnou pouze z přestupku spočívajícího v tom, že uvedla nepravdivou informaci ohledně zájezdu zdarma pro dítě mladší 12 let. Z toho důvodu byla pak i sankce snížena na částku 7 000 Kč.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

17. Krajský soud posoudil věc takto:

18. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

19. Podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje. Podle § 5 uvedeného zákona obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

20. Podle zákona č. 159/1999 Sb., § 9a cestovní kancelář a osoba zprostředkovávající podle tohoto zákona prodej zájezdu (dále jen prodejce zájezdu) jsou povinni poskytnout zákazníkovi před tím, než učiní závaznou objednávku nebo před uzavřením smlouvy o zájezdu informaci na příslušném formuláři.

21. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda žalobkyně byla prodávajícím ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, jestliže v daném případě byla zprostředkovatelem prodeje zájezdu, neboť zájezd č. 723115 do hotelu Athos Paláce v Řecku ve dnech 14.

8. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 57 A 35/2019 2017 – 21. 8. 2017, který zveřejňovala na svých internetových stránkách v lednu 2017, pořádala cestovní kancelář Blue Style, neboť žalobkyně jako cestovní agentura zájezdy sama neorganizuje a nabídky zájezdu tedy nevytváří. Vystupuje ve vztahu k CK Blue Style v postavení obchodního zástupce.

22. Za relevantní ustanovení ohledně závěru, zda lze žalobkyni považovat za prodávající zájezdu, je nutno považovat § 2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kde je vymezen pojem prodávající, kdy dle písm. b) je prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Z § 420 občanského zákoníku vyplývá, že prodávajícím je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je tento tedy považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Proto pro účely ochrany za podnikatele se považuje rovněž každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (například zprostředkovatel, který má tudíž zásadně stejné povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně spotřebitele jako běžný prodávající).

23. Prodávajícím je tedy pro účely zákona o ochraně spotřebitele jak podnikatel, který prodává věci nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, tak podnikatel, který poskytuje služby, a který by byl v rámci soukromého práva označován jinak. Osobou odpovídající za řádné plnění povinností dle tohoto zákona tak bude nejen klasický prodejce výrobků, ale rovněž i další podnikatelé včetně cestovních kanceláří a cestovních agentur, slevových portálů, bezpečnostních agentur, přestože mohou být regulovány i dalšími veřejnoprávními předpisy, které jím stanovují další povinnosti.

24. Ze shora uvedeného pak plyne, že podle zákona o ochraně spotřebitele, je tedy prodávajícím takový podnikatel, který na základě smlouvy poskytl plnění fyzické osobě, jež nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy spotřebiteli.

25. V daném případě je tedy klíčový pojem prodávající, když tento pojem je definován v zákoně o ochraně spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. b), podle něhož pro účely tohoto zákona se rozumí prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Službou se pak rozumí jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli (§ 2 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona). Právně významnou je definice spotřebitele obsažená v § 2 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, podle které spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti, nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

26. Z toho pak plyne, že podle zákona o ochraně spotřebitele je prodávajícím pouze takový podnikatel, který na základě smlouvy poskytl plnění fyzické osobě, jež nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy spotřebiteli. Žalobkyně je pak ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona, o ochraně spotřebitele, prodávajícím, neboť poskytla spotřebiteli služby. Jestliže žalobkyně byla prodávajícím uvedeného zájezdu, zcela nesprávně je jí namítáno, že nenese odpovědnost za uvedený přestupek, neboť byla v postavení zprostředkovatele, zájezd neorganizovala a jen popis zájezdu převzala od CK Blue Style. Žalobkyně jako prodávající je totiž odpovědná za uvedený přestupek, a to s odkazem na § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kdy jako prodávající porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik. Z § 24 odst. 1 písm. a) vyplývá, že se tohoto přestupku může dopustit nejen prodávající, ale i jiný podnikatel. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 57 A 35/2019 27. Zcela nepřípadně je pak žalobkyní odkazováno na § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kde je obsažen pojem prodávající, neboť toto ustanovení nedopadá na její případ, neboť se nejedná o případ obchodní praktiky zaměřené na určitou skupinu zvýšeně zranitelných spotřebitelů, jak je uvedeno výše, rovněž v zákoně č. 159/1999 Sb., v § 9a, kde je uvedeno, že je žalobce prodejcem zájezdu. Soud proto učinil na základě toho závěr, že žalobkyně byla prodávající bez ohledu na to, že činnost vykonávala na základě plné moci a smlouvy o zprostředkování s CK Blue Style, kdy zákon o podnikání v oblasti cestovního ruchu považuje, jak cestovní kancelář, tak i osobu zprostředkovávající, za prodejce zájezdu.

28. Zcela nedůvodná je námitka žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ohledně toho, že nebyla vypořádána námitka, že není prodávající, neboť žalovaný se touto námitkou, byť stručně, vypořádal na straně 9 napadeného rozhodnutí v odstavci 1 až 2 a rovněž se zabýval tím i prvostupňový správní orgán na straně 5 až 7. Vzhledem k tomu, že řízení před prvostupňovým správním orgánem a odvolacím správním orgánem tvoří jeden celek, pak soud má za to, že i tato námitka byla řádně vypořádána. Z rozhodnutí je patrno, že žalobkyně byla považována za prodávajícího, kdy jako podnikatel, zveřejnila na svých webových stránkách nepravdivé údaje, a proto musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost dle zákona o ochraně spotřebitele.

29. Soud se zcela ztotožnil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, že v daném případě je dána objektivní odpovědnost, kde se nezkoumá zavinění a je to právě žalobkyně, která tyto nepravdivé informace, že je dítě do 12 let u předmětného zájezdu zdarma, zveřejnila na svých webových stránkách a dle soudu je zcela nerozhodné kde, a jakým způsobem tyto informace získala, zda je vytvořila sama či nikoli. Poznamenává se, že žalobkyně ani nerozporuje, že se tohoto protiprávního jednání dopustila, a proto dle soudu byla oprávněně uznána vinnou, neboť jako podnikatel (prodávající) porušila zákaz používání nekalých praktik, a proto je odpovědná za přestupek. Žalobkyně se nemůže odpovědnosti zprostit s odkazem na to, že údaje převzala jako zprostředkovatel od CK Blue Style, jestliže se jedná o objektivní odpovědnost a byla to žalobkyně, která tyto nepravdivé údaje prezentovala na svých webových stránkách. Jestliže žalobkyně byla postižena dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kdy klamavým konáním dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 téhož zákona. Je pak zcela nepřípadný odkaz žalobkyně na § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kde figuruje pojem prodávající. V daném případě žalobce se totiž nejedná o případ obchodní praktiky zaměřené na určitou skupinu zvýšeně zranitelných spotřebitelů.

30. Rovněž správný je závěr žalovaného, že cestovní kancelář Blue Style nebyla účastníkem tohoto řízení, jestliže se na straně uvedené cestovní kanceláře dle § 27 odst. 2 správního řádu nejednalo o přímé dotčení na jejich právech nebo povinnostech.

31. Zcela irelevantní je odkaz žalobkyně, že i cestovní kancelář Blue Style zveřejňovala na svých webových stránkách nepravdivý údaj o tom, že u uvedeného zájezdu je dítě do 12 let zdarma a rovněž tak skutečnost, že v prvostupňovém správním rozhodnutí se uvádí, že na jeho webových stránkách ohledně uvedeného zájezdu nebylo zveřejněno, že jedná za jiného, neboť tato skutečnost je ohledně odpovědnosti žalobkyně za uvedený přestupek irelevantní. Žalobkyně nebyla postižena za to, že by uvedenou okolnost na svých webových stránkách neuvedla.

32. V daném případě bez ohledu na to, zda byly na webových stránkách uvedeny údaje o pořádající CK, je zde dána odpovědnost žalobkyně za klamavou obchodní praktiku, jestliže Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 57 A 35/2019 to byla právě žalobkyně, která na svých webových stránkách uvedla vůči spotřebitelce závadné údaje a nese proto odpovědnost za své protiprávní jednání bez ohledu na to, zda tak bylo učiněno i pořádající cestovní kanceláří Blue Style.

33. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů neshledal, že by se napadené rozhodnutí nevypořádalo s některou z žalobcových námitek uplatněných ve správním řízení. Napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvního stupně vzalo zřetel na všechny námitky, které žalobce v průběhu správního řízení uplatnil, je konzistentní a přesvědčivé a je náležitě odůvodněno, a jak vyplývá z výše uvedeného, soud se se závěry žalovaného učiněnými v žalobou napadeném rozhodnutí, ztotožnil.

34. Soud podotýká, že informace o tom, že je dítě zdarma do věku 12 let, je natolik zásadní informací, že se žalobce své odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na to, že vystupuje toliko jako zprostředkovatel a nikoli jako prodejce.

35. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na rozsudek č. j. 9 As 55/2015-23 Nejvyššího správního soudu, dle kterého údajně nelze třetí osobu považovat za prodávající dle zákona o ochraně spotřebitele, neboť citovaný rozsudek dopadá na správní delikt dle § 24 odst. 7 zákona o ochraně spotřebitele a zde se jednalo o prodávajícího dle § 19 zákona č. 604/1992 Sb. Jedná se tedy o skutkově zcela jiný případ. Soud proto uzavřel, že při uvedení nepravdivého údaje, že dítě je do 12 let zdarma, se jedná o nekalou obchodní praktiku ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. Konkrétní spotřebitel totiž uvedený údaj bude jistě vnímat tak, že vždy dítě není zpoplatněno. Soud proto posoudil otázku porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik žalobcem za věcně správné. V rozsudku č. j. 9 As 55/2015-23 Nejvyšší správní soud řešil skutkovou situaci, kdy Česká obchodní inspekce uložila podnikateli pokutu za správní delikt dle zákona o ochraně spotřebitele za to, že třetí osoba označená v kupní smlouvě uzavřené mezi žalobcem a spotřebitelem jako záruční servis nevystavila potvrzení o uplatnění reklamace se všemi předepsanými náležitostmi dle § 19 odst. 1 uvedeného zákona, kdy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ČOI postupovala správně, když pokutu uložila prodávajícímu z kupní smlouvy nikoli třetí osobě, která nevyřídila řádně reklamaci. Uvedené rozhodnutí proto nepodporuje právní názor žalobce.

36. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

37. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce v řízení nebyl úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. To by náleželo úspěšnému žalovanému, ten se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 57 A 35/2019 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. června 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 57 A 35/2019 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.