57 A 37/2019

Rubrum

č. j. 57 A 37/2019 - 128 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobkyně: Ing. J. S. bytem zastoupena JUDr. Martinem Stehlíkem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem Lannova 26, 370 74 České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v neposkytnutí informací k žádostem žalobkyně ze dne 17. 4. 2015 a 26. 4. 2015, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádostech žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 17. 4. 2015 a 26. 4. 2015 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 200 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku na účet zástupce žalobkyně JUDr. Martina Stehlíka.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 2 57 A 37/2019 1. Včasnou žalobou podanou dne 21. 10. 2015 k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 18. 8. 2015, č. j. MV-91184- 4/KM-2015 (dále jen „rozhodnutí MV“), kterým bylo rozhodnuto ve věci stížnosti žalobkyně dle § 16a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ) na postup žalovaného při vyřizování dvou žádostí o poskytnutí informace, ze dne 17. 4. 2015 a ze dne 26. 4. 2015. Ministerstvo vnitra rozhodnutím MV přikázalo žalovanému vyřídit žádosti o poskytnutí informací ve lhůtě 15 dnů. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze žalobkyně požadovala rozhodnutí MV zrušit, neboť jej považovala za nevymahatelné rozhodnutí, když podle jeho příkazu žalovaný informace neposkytl, a dále požadovala uložit žalovanému poskytnout požadovanou informaci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Vzhledem k tomu, že požadované informace nebyly poskytnuty povinným subjektem, kterým je žalovaný, byla žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 A 170/2015 – 47 vyzvána k úpravě žaloby, včetně návrhu výroku rozsudku, na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Usnesením Městského soudu ze dne 17. 10. 2019, č. j. 10 A 170/2015 – 52 byla věc postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) jako místně příslušnému soudu.

3. Žalobkyně se žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhá, aby soud nařídil žalovanému vyřídit žádosti žalobkyně ze dne 17. 4. 2015 a ze dne 26. 4. 2015 o poskytnutí informací dle InfZ, jak žalovanému přikázalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutím MV.

4. V podané žalobě žalobkyně podrobně sděluje obsah žádostí a reakcí na její žádosti. Žádostí ze dne 17. 4. 2015 žalobkyně po žalovaném žádala, aby byla vyrozuměna o všech učiněných opatřeních ke spisu č. j. KRPC-142381-3/ČJ-2014-020081. Vyrozuměním ze dne 22. 4. 2015, č. j. KRPC-142381-20/ČJ-2014-020081 žalovaný žalobkyni informoval o stavu řízení, o tom, že dosud nezajistil veškeré podklady a že po skončení šetření bude žalobkyně v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) vyrozuměna. Žalobkyně učinila druhou žádost, neboť jí požadované informace nebyly poskytnuty. Na tu žalovaný opět reagoval vyrozuměním ze dne 7. 5. 2015, č. j. KRPC-142381-23/ČJ-2014-020081. Postup žalovaného následně žalobkyně napadla stížností dle § 16a InfZ u Ministerstva vnitra ČR a namítá, že žalovaný nedostál povinnosti vyřídit jí požadované informace, jak mu bylo uloženo rozhodnutím MV.

5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nejprve žalovala rozhodnutí MV u Městského soudu v Praze, je v soudním spise obsaženo vyjádření Ministerstva vnitra ČR k podané žalobě. V tomto vyjádření Ministerstvo vnitra ČR mimo jiné konstatuje, že ještě před doručením rozhodnutí MV žalobkyni žalovaný (jako povinný subjekt) žádost žalobkyně ze dne 26. 4. 2015 vyřídil, a to vyrozuměním ze dne 14. 8. 2015, č. j. KRPC-142381-39/ČJ-2014-020081, jež bylo žalobkyni doručeno dne 21. 8. 2015. V předmětném vyrozumění žalovaný popsal dosud provedené úkony a sdělil zjištění, ke kterým provedené úkony vedly. Ministerstvo vnitra mělo tímto vyrozuměním napadené rozhodnutí MV za vyřízené. Závěrem Ministerstvo vnitra ČR doplnilo, že žalobkyně podala dne 24. 8. 2015 další žádost o poskytnutí informace a o zaslání všech listinných a elektronických dokumentů týkajících se prověřování jejích trestních oznámení vedených pod sp. zn. KRPC-142381/ČJ-2014- 020081. Žalovaný na tuto žádost reagoval přípisem ze dne 10. 9. 2015 a v souladu s trestním řádem umožnil žalobkyni nahlédnutí do spisu, přičemž žalobkyně této možnosti nevyužila. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 3 57 A 37/2019 6. Na vyjádření Ministerstva vnitra ČR reagovala žalobkyně replikou ze dne 11. 1. 2016, ve které opět podrobně rozebírala skutkový stav a dosavadní průběh vyřizování jejich žádostí o informace. Většina tvrzení a námitek žalobkyně směřuje do způsobu vedení trestního řízení a týká se polemiky o tom, zda již bylo zahájeno trestní řízení a probíhající úkony lze posoudit jako úkony v rámci trestního řízení podle trestního řádu. K vyrozumění žalovaného dle § 158 odst. 2 trestního řádu ze dne 14. 8. 2015, které žalobkyně obdržela dne 21. 8. 2015, uvedla, že jej v žádném případě nelze považovat za splnění příkazu, který byl žalovanému uložen rozhodnutím MV, tedy že by tímto vyrozuměním žalovaný poskytl požadované informace podle InfZ. Tvrzení Ministerstva vnitra ČR o vyřízení žádosti tak žalobkyně považuje za účelově manipulativní, neboť požadované informace poskytnuty nebyly a žalovaný nepostupoval podle InfZ. Dle žalobkyně nelze vyrozuměním vystaveným dle § 158 odst. 2 trestního řádu splnit jinou povinnost podle jiného právního předpisu, v tomto případě povinnost vyřídit žádost o poskytnutí informace podle InfZ.

7. Žalobkyně se vyjádřila rovněž k přípisu žalovaného ze dne 10. 9. 2015, kterým byla její žádost o zaslání veškerých dokumentů vyhodnocena jako žádost o nahlédnutí do spisu dle § 65 trestního řádu. Krajský soud má však za to, že uvedená vyjádření přímo nesouvisejí s nyní řešenou věcí.

8. Žalovaný se k žalobě na ochranu proti nečinnosti vyjádřil dne 19. 12. 2019. Konstatoval, že žaloba je nepřípustná dle § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobkyně nevyčerpala řádné prostředky nápravy v řízení před správním orgánem a odkázal přitom na § 79 odst. 1 s. ř. s. s tím, že je před podáním žaloby zapotřebí vyčerpat procesní prostředky nápravy v řízení před správním orgánem. Za takový procesní prostředek nápravy je třeba považovat stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) InfZ. Následně žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2015, č. j. 6 As 113/2014 – 35, podle kterého je v rozporu se smyslem a účelem InfZ situace, kdy povinný subjekt obstrukčně odmítá poskytnout požadované informace a odvolací orgán opakovaně a z obdobných důvodů ruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. Žalovaný v kontextu uvedeného rozsudku NSS uvedl, že v nyní posuzované věci se jednalo o první rozhodnutí o stížnosti na postup při vyřizování žádosti, tudíž ze strany žalovaného a Ministerstva vnitra nejde o tzv. ping pong. Měla-li žalobkyně za to, že žalovaný nevyřídil její druhou žádost o informace ve stanovené lhůtě, měla podat stížnost podle § 16a InfZ. Ohledně samotného vyřízení žádostí je žalovaný toho názoru, že žalobkyně byla z jeho strany vyrozuměna ve smyslu § 158 odst. 2 trestního řádu, čímž bylo jejím žádostem o informace vyhověno. Ačkoliv ve vyrozumění žalovaného ze dne 14. 8. 2015 nebylo výslovně uvedeno, že se současně poskytují informace podle InfZ, dle obsahu tohoto vyrozumění je zřejmé, že žalobkyně prokazatelně obdržela informace požadované její druhou žádostí. Tímto má žalovaný za splněnou povinnost danou rozhodnutím MV. V případě, že krajský soud žalobu neodmítne, navrhuje žalovaný žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

9. K vyjádření žalovaného podala žalobkyně dne 8. 1. 2020 repliku, ve které označila za nepravdivé tvrzení žalovaného, že nevyčerpala prostředky nápravy, které právní řád na její ochranu poskytuje. Žalobkyně po zjištění, že žalovaný nehodlá podanou stížnost postoupit Ministerstvu vnitra, podala tuto stížnost osobně na Ministerstvo vnitra. Po vydání rozhodnutí MV, kterým Ministerstvo vnitra žalovanému přikázalo požadované informace poskytnout, zůstal žalovaný opět nečinný. Z uvedeného důvodu tak žalobkyně mohla Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 4 57 A 37/2019 podat žalobu ke krajskému soudu. Žalobkyně v replice zpochybnila rovněž tvrzení žalovaného, že měla být podána další stížnost z důvodu nevyřízení její druhé žádosti o informace. Takový názor by namísto účelné ochrany žadatele vedl k oddálení přístupu k informacím, což plyne i z rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017 - 35. Závěrem žalobkyně zpochybnila tvrzení žalovaného, že vyrozuměním ze dne 14. 8. 2015 byla splněna povinnost žalovaného poskytnout požadované informace a tedy že tímto vyrozuměním ve smyslu § 158 odst. 2 trestního řádu byla její druhá žádost o informace vyřízena.

10. Krajský soud v Českých Budějovicích o žalobě rozhodl rozsudkem č. j. 57 A 37/2019-75 dne 15. 4. 2020 tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vyrozuměním žalované ze dne 14. 8. 2015, č. j. KRPC 142381-39/ČJ-2014-020081, které bylo žalobkyni doručeno dne 21. 8. 2015, jí byly podány informace na veškeré jí požadované otázky, proto žalovaná ve věci nebyla nečinná, jestliže žalobkyni byly poskytnuty odpovědi na všechny otázky, které ve své žádosti žalované položila, kdy obsah vyrozumění ze dne 14. 8. 2015 plně reaguje na požadované informace. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 5 As 155/2020-26 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 57 A 37/2019-75 ve znění opravného usnesení ze dne 7. 5. 2020, č.j. 57 A 37/2019-82 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Uzavřel, že postup krajského soudu byl nesprávný a pokud vůbec připustil možnost vyřízení žádosti o poskytnutí informace jiným způsobem než dle zákona o informacích, jedná se o podstatnou vadu řízení. Vyrozumění žalované, které se žalobkyni dostalo, dle trestního řádu je třeba podle obsahu chápat jako podání informací o stavu řízení. Takový závěr krajského soudu nelze akceptovat. Krajský soud proto pochybil, dospěl-li k závěru, že žalovaná nebyla nečinná a žalobu zamítl z důvodu vydání stanoviska ministerstva a vyrozumění žalované dle § 158 odst. 2 trestního řádu.

12. Ze spisu byly zjištěny tyto skutečnosti:

13. Dne 21. 7. 2014 a 28. 8. 2014 podala žalobkyně trestní oznámení č. 1 a č. 2 a dodatek č. 1 – zaslání důkazů k trestnímu oznámení z 21. 7. 2014 na fyzickou osobu podnikatele v souvislosti s přijetím dotace z ROP NUTS II Jihozápad, dále na neznámé pachatele – zaměstnance Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad, a na obchodní společnost jakožto zhotovitele prací týkajících se dotačních titulů.

14. Žádostí ze dne 17. 4. 2015 žalobkyně po žalovaném žádala, aby byla vyrozuměna o všech učiněných opatřeních ke spisu č. j. KRPC-142381-3/ČJ-2014-020081. Na tuto žádost žalovaný reagoval vyrozuměním ze dne 22. 4. 2015, v němž žalobkyni informoval, že dosud nezajistil veškeré podklady potřebné pro své rozhodnutí, že šetření případu stále pokračuje a po skončení šetření bude žalobkyně v souladu se zákonem 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) vyrozuměna. Dále žalovaný žalobkyni informoval, že trestní řád je zvláštním zákonem ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ a s ohledem na § 11 odst. 4 písm. a) InfZ povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení.

15. Dne 26. 4. 2015 podala žalobkyně druhou žádost o poskytnutí informace k témuž spisu, přičemž formulovala otázky: (1) Jaké konkrétní úkony byly provedeny doposud dle § 158 odst. 1 trestního řádu k ověření, zda je dáno podezření z trestného činu, a tedy i důvody pro zahájení trestního řízení na Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 5 57 A 37/2019 základě trestního oznámení č. 1 a č. 2 ze dne 21. 7. 2014 včetně dodatku č. 1 – důkazy k trestnímu oznámení č. 1 ze dne 28. 8. 2014?; (2) Jaká konkrétní zjištění byla ověřováním dle bodu 1) zjištěna doposud?

16. Žalobkyně dále v žádosti citovala několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (konkrétně se jednalo o rozhodnutí NSS č. j. 1 As 28/2010 – 86, č. j. 2 As 38/2007 – 78 a č. j. 1 As 97/2009 – 119) týkajících se výkladu § 2 odst. 3 InfZ, a tedy zda je trestní řád zvláštním právním předpisem, jež by vylučoval možnost domáhat se poskytnutí informací v režimu InfZ. Na druhou žádost žalovaný reagoval vyrozuměním ze dne 7. 5. 2015, ve kterém opět žalobkyni informoval o jejím právu být do jednoho měsíce vyrozuměna o učiněných opatřeních podle § 158 odst. 2 trestního řádu, neboť šetření případu nadále pokračuje.

17. Dne 19. 5. 2015 podala žalobkyně stížnost podle § 16a InfZ k Ministerstvu vnitra ČR, neboť žalovaný požadované informace žalobkyni nepodal a odůvodnění opíral o svůj vlastní výklad InfZ a trestního řádu, z něhož dle žalobkyně nesprávně dovozoval, že trestní řízení započalo. Žalobkyně však zastávala názor opřený o Sbírku výkladových stanovisek ze dne 2. 2. 2012 vydanou Nejvyšším státním zástupcem JUDr. Pavlem Zemanem pod př. č. 1/2012 nazvanou „K důvodnosti vydání a náležitostem záznamu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (k § 158 odst. 1 a 3 trestního řádu)“, v jehož kontextu měla žalobkyně za to, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení nebyl sepsán, tudíž nezačalo trestní řízení podle trestního řádu a postup policie v tomto stádiu probíhá podle jiných právních předpisů (podle zákona č. 273/2008 Sb., o policii).

18. Rozhodnutím MV o stížnosti žalobkyně Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo tak, že přikázalo žalovanému požadované informace poskytnout.

19. Krajský soud rozhodoval podle § 81 odst. 1 s. ř. s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

21. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

22. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu má povahu lex specialis vůči žalobě proti rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Nevztahuje se proto na přezkum již vydaného rozhodnutí, či učiněného úkonu nebo zásahu správního orgánu. Slouží toliko k poskytnutí ochrany proti nezákonné nečinnosti správního orgánu, který je v dané situaci povinen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podmínkou přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je předchozí marné vyčerpání prostředků, které procesní předpis stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Tento závěr je obsažen i v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. například v rozsudek ze dne 18. 10. 2007, čj. 7 Ans 1/2007-100, č. 1683/2008 Sb. NSS). Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 6 57 A 37/2019 23. Vyčerpáním prostředků ochrany ve smyslu § 79 s. ř. s. ve spojení s žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2011, čj. 2 Ans 9/2010-56, a konstatoval, že „stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba považovat za prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.“.

24. Žalobkyně v posuzované věci podala stížnost proti postupu žalovaného jako povinného subjektu ve smyslu § 16a odst. 1 písm. b) InfZ, čímž dostála povinnosti požadované v § 79 odst. 1 s. ř. s. Ministerstvo vnitra, jako nadřízený správní orgán žalovaného, o stížnosti rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost vyřídit žádost žalobkyně o poskytnutí informace, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí MV.

25. V daném případě soud přisvědčil žalobkyni, že nedošlo k vyřízení její žádosti dle zákona o informacích, a to vyrozuměním žalované dle § 158 trestního řádu, neboť povinné subjekty dle zákona o informacích nemohou vyřizovat žádosti podané výslovně dle tohoto zákona podle jiného právního předpisu a její vyřízení nemůže být posuzováno materiálně dle obsahu, neboť smysl a účel obou právních norem je odlišný. V případě § 158 trestního řádu má oznamovatel právo na to, aby se dozvěděl, jaký výsledek v konečném důsledku jeho oznámení mělo a jaká opatření byla učiněna. Přičemž zákon o informacích je obecnou právní normou, která zajišťuje právo veřejnosti na informace, které mají k dispozici povinné subjekty. Jak vyplývá z obsahu obou žádostí, žalobkyně se domáhala podání informací dle zákona č. 106/1999 Sb. v platném znění, tedy žalobkyně požadovala poskytnutí informací podle zákona o informacích týkající se trestního řízení. Bylo proto povinností žalované nejprve zkoumat případné ohrožení účelu trestního řízení a fáze tomuto řízení předcházející a následně posoudit, zda žádosti o informace lze vyhovět či nikoliv. V daném případě žalovaná o žádosti řádně nerozhodla, přestože Ministerstvo vnitra rozhodlo dne 18. 8. 2015 tak, že dle § 16a odst. 6 písm. b) zákona o informacích přikázalo žalované, aby žádost o poskytnutí informace vyřídila ve lhůtě 15 dnů s tím, aby bylo postupováno dle zákona o informacích. Žalovaná měla žalovaná informace poskytnout nebo vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Mimo jiné byla žalovaná informována, že odůvodnění případného odmítnutí žádosti nemůže být jen odkaz na ustanovení jakéhokoli zákona a ani nelze pouze citovat výjimku z § 11 odst. 4 zákona o informacích. V daném případě bylo zjištěno, že žalobkyně podala žádost výslovně dle zákona o informacích dle § 16a. Podala rovněž námitky, přičemž ministerstvo o nich v tomto režimu rozhodovalo a přikázalo v režimu zákona o informacích žalované informace poskytnout.

26. V souvislosti s tím soud poukazuje shodně, jak bylo citováno v bodě 26 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 155/2020-30, na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č.j. 4 As 12/2017-21, kde bylo konstatováno, že při posuzování nečinnosti jsou v této souvislosti možné tři alternativy: 1) povinný orgán poskytne všechny informace, čímž žádost vyřídí a není nečinný; 2) povinný orgán vydá rozhodnutí o odmítnutí či částečném odmítnutí poskytnutí informací, a nebo žádost odloží ( § 14 odst. 5 písm. a) a c) popřípadě § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb.), což také vylučuje nezákonnou nečinnost; 3) povinný orgán v zákonem předepsané lhůtě neposkytne veškeré informace ani o žádosti zákonem předepsaným způsobem nerozhodne a stane se tak nečinným.

27. Jak bylo zjištěno, v projednávané věci žalovaná tímto postupem nepostupovala, proto se stala nečinnou. Nebylo postupováno v režimu zákona o informacích. V souvislosti s tím Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 7 57 A 37/2019 soud odkazuje na bod 28 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 155/2020-26, dle něhož vyrozumění žalované, které se žalobkyni dostalo v režimu § 158 odst. 2 trestního řádu, je třeba podle obsahu chápat jako podání informací žalobkyni o stavu řízení, nelze takový závěr akceptovat. Nelze připustit možnost vyřízení žádosti o poskytnutí informace jiným způsobem než dle zákona o informacích.

28. Soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaná je v řízení o žádostech žalobkyně nečinná, když tato nečinnost trvá. Rozhodnutí ve věci nebylo vydáno ke dni rozhodnutí soudu o žalobě. Soud proto podané žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vydat rozhodnutí. S ohledem na to, že byla podána žádost již v roce 2015, soud uložil žalované povinnost vydat rozhodnutí, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

29. Žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží ji proto náhrada nákladů důvodně vynaložených podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Tyto náklady spočívají v nákladech souvisejících se zastoupením advokátem za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (za převzetí věci, sepis kasační stížnosti a vyjádření ze dne 14. 2. 2022) a tři režijní paušály po 300 Kč. Celkem tedy činí náklady za právní zastoupení 10 200 Kč. Další náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 2 000 Kč a 5 000 Kč za kasační stížnost. Proto soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 19 200 Kč. Je povinností žalované, aby tato částka byla žalobkyni poukázána na účet jejího právního zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. března 2022 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 8 57 A 37/2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K..