57 A 4/2018

Rubrum

č. j. 57 A 4/2018 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: X, narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika hlášené místo pobytu X zastoupena advokátem Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-138156-7/SO-2017 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců Praha ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-138156-7/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 57 A 4/2018

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou dne 12. 2. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2018, č. j. MV-138156-7/SO-2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“), č. j. OAM-1952-8/ZR-2017 ze dne 4. 10. 2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla zrušena žalobkyni platnost povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a podle § 77 odst. 3 téhož zákona byla žalobkyni stanovena lhůta 60 dnů k vycestování z území České republiky od právní moci rozhodnutí.

2. Žalobkyně namítá, že v průběhu správního řízení nebylo provedeno dokazování jejím výslechem, aby byla prokázána její nepřítomnost na území, důvody této nepřítomnosti a zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně. S ohledem na to považuje žalobkyně napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

3. Žalobkyně nesouhlasí se závěry správních orgánů ohledně posouzení závažnosti důvodů její nepřítomnosti na území států EU. Podle žalobkyně správní orgány překročily své pravomoci, když hodnotily závažnost onemocnění. Žalobkyně uvedla, že její závažné zdravotní komplikace vedly k operaci mozku v důsledku krvácení do mozku, a k následné léčbě spojené rovněž s vysokým věkem žalobkyně. Správní orgán však uváděl, že se mělo jednat o zánět mozkových blan, přičemž toto onemocnění zpravidla trvá maximálně v délce jednoho měsíce.

4. Závěrem žalobkyně namítá nesprávné hodnocení ohledně přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované, že tyto dopady nejsou správní orgány povinny zkoumat. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012 – 39, v němž byly konstatovány závěry, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu představuje závažný zásah do práv jednotlivce a v těchto věcech musí být posuzovány hlediska povahy a závažnosti dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu cizince v hostitelském státě, rodinná situace cizince, počet nezletilých dětí a jejich věk, rozsah intenzity rodinných a společenských vazeb, věk, zdravotní stav cizince, atd. Žalobkyně konstatuje, že na území České republiky pobývá již 9 let, má zde vytvořeny velmi silné sociální, kulturní a ekonomické vazby a má zde celou rodinu, na jejíž pomoc je odkázána. Žalobkyně nerozporuje, že zemí původu navštívila, nicméně učinila tak s úmyslem se vrátit do České republiky a žít zde, neboť tuto zemi již považuje za svůj domov. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že je ve věku 77 let a bez pomoci rodiny se neobejde. Dle žalobce správní orgány zcela rezignovaly na posouzení přiměřenosti rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Vyjádření žalované 5. Ve stručném vyjádření k žalobě žalovaná konstatovala, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními správních orgánů a odmítá žalobní námitky jako nedůvodné. Žalovaná odkázala 3 57 A 4/2018 na žalobou napadené rozhodnutí, k námitce směřující do opomenutí povinnosti zkoumat dopady do soukromého a rodinného života žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016 - 30 a navrhla zamítnutí žaloby. Obsah správních spisů 6. Dne 13. 7. 2017 zahájil správní orgán I. stupně z moci úřední správní řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyně. Podnětem bylo zjištění z úředních záznamů v cestovním pasu žalobkyně č. x, dle kterých pobývala žalobkyně v zemi svého původu od 18. 1. 2012 do 27. 11. 2015. Tato skutečnost byla žalobkyní potvrzena v čestném prohlášení ze dne 12. 5. 2016, v němž dále žalobkyně konstatovala, že prodělala operaci hlavy v nemocnici ve městě Saigon a její zdravotní stav byl velmi špatný.

7. Společně s oznámením o zahájení správního řízení byla žalobkyně vyzvána, aby doložila důvody své nepřítomnosti na území ČR. Žalobkyně doložila písemné potvrzení ze dne 15. 7. 2017, v němž uvedla, že začátkem roku 2012 odcestovala do Vietnamu navštívit příbuzné. Po čase cítila nepříjemné pocity a bolesti hlavy. Lékař jí zjistil vysoký krevní tlak a poslal ji do obvodního zdravotního střediska Son Ha v Hanoji, kde se léčila od 20. 2. 2012 do 20. 11. 2013. Poté odcestovala za vnučkou do obce Tay Hoa, náhle se jí zvýšil krevní tlak a žalobkyně byla převezena v bezvědomí na pohotovost do nemocnice Cho Ray v Ho Či Minově městě. Lékaři zjistili krvácení do mozku a žalobkyně ihned podstoupila operaci. V této nemocnici žalobkyně setrvala od 28. 11. 2013 do 31. 12. 2013. Následně byla žalobkyně přesunuta do mezinárodní nemocnice na neurologii, léčila se v obvodním zdravotním středisku Son Ha do 22. 11. 2015. Cítila zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu a rozhodla se odcestovat za synem zpět do ČR. Součástí tohoto úředně přeloženého potvrzení je i potvrzení obvodního zdravotního střediska o tom, že uváděný proces léčby žalobkyně je pravdivý.

8. Dále žalobkyně správnímu orgánu I. stupně předložila úředně přeložené potvrzení o pobytu v nemocnici, vystavené dne 3. 12. 2013, dle něhož žalobkyni byla doporučena léčba u obvodního lékaře a rehabilitace. Žalobkyní bylo rovněž předloženo lékařské doporučení k vyšetření vydané dne 31. 12. 2013 nemocnicí Cho Ray a určené Mezinárodní nemocnici na neurologii, která byla žalobkyni doporučena k provedení vyšetření a případné léčbě.

9. Dne 21. 8. 2017 byla žalobkyně vyzvána k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně tohoto práva nevyužila.

10. Dne 4. 10. 2017 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně pobývala mimo území EU nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí konstatoval, že neshledal důvod, aby žalobkyně musela léčit běžné onemocnění, jakým je vysoký krevní tlak, ve své vlasti po dobu 22 měsíců předtím, než ji zasáhl zánět mozkových blan a musela být hospitalizována. Stejnou dobu pak žalobkyně setrvala v zemi původu i poté, co byla propuštěna z nemocnice po úspěšné léčbě zánětu mozkových blan. Správní orgán I. stupně závěrem konstatoval, že dle ustálené judikatury se v případě zrušení povolení k trvalému pobytu z uvedeného důvodu neposuzuje přiměřenost rozhodnutí z hlediska jeho dopadu do rodinného a osobního života žalobkyně.

11. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 7. 11. 2017 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná v tomto rozhodnutí 4 57 A 4/2018 konstatovala, že období od 28. 11. 2013 do 31. 12. 2013, kdy byla žalobkyně hospitalizována, nebylo předmětem sporu. Z žalobkyní předložených listin však nic nenasvědčovalo tomu, že v období cca 22 měsíců před hospitalizací byl zdravotní stav žalobkyně natolik závažný, aby nemohla být léčena na území České republiky. Stejně tak zdravotní stav žalobkyně v období od 1. 1. 2014 do 27. 11. 2015 nevyžadoval hospitalizaci žalobkyně, neboť byla pro vysoký krevní tlak léčena pouze ambulantně. Jednalo se tedy o běžné onemocnění, jehož léčba je v ČR dostupná a žalobkyně ani neprokázala, že by její ambulantní léčba v zemi původu nemohla být nahrazena léčbou v ČR. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně pobývala v zemi původu po dobu více než 46 měsíců nepřetržitě, realizovala v zemi původu svůj rodinný a soukromý život a nemohla proto vytvářet žádné vazby na území ČR. Nebylo zjištěno závažné onemocnění žalobkyně, které by v období před a po hospitalizaci bránilo ve vycestování. Právní názor soudu 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl při jednání dne 13. 6. 2018.

13. Žaloba je důvodná.

14. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec pobýval mimo území Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, pokud nebyla odůvodněna závažnými důvody, zejména těhotenstvím a narozením dítěte, závažným onemocněním, studiem nebo odborným školením anebo pracovním vysláním do zahraničí.

15. V souladu s § 3 správního řádu je správní orgán v řízení povinen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž má vyhledávat důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch účastníka řízení. Ve smyslu této zásady materiální pravdy zjišťuje správní orgán rozhodné skutečnosti sám z úřední povinnosti.

16. Namítané neprovedení výslechu žalobkyně správním orgánem I. stupně shledal krajský soud jako důvodné. V podaném odvolání žalobkyně namítala absenci relevantního dokazování, neboť nebyla v rámci správního řízená vyslechnuta. Výslech své osoby žalobkyně považovala za stěžejní k prokázání důvodů své nepřítomnosti na území České republiky. Správní orgán I. stupně v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl, že žalobkyně byla hospitalizována kvůli zánětu mozkových blan, přičemž léčba takového onemocnění zpravidla nepřesahuje jeden měsíc. Krajský soud je však toho názoru, že správnímu orgánu nepřísluší činit závěry stran odborného posouzení zdravotního stavu žalobkyně, navíc za situace, kdy ve spise není obsažena žádná odborná lékařská zpráva zachycující její zdravotní stav. Z potvrzení o pobytu v nemocnici není zřejmé, pro jaké onemocnění byla žalobkyně hospitalizována. Z potvrzení obvodního zdravotního střediska se podává, že žalobkyně byla hospitalizována a operována pro krvácení do mozku a následně byla žalobkyni doporučena léčba na neurologii. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně je vysokého věku, není možné, aby správní orgány generalizovaly závažnost onemocnění a případnou následnou léčbu. Proběhlé onemocnění se bude jinak projevovat u mladého člověka a jinak u seniora. Správní orgán I. stupně z obsahu správního spisu a z listin předložených žalobkyní zjistil, že v období od 18. 1. 2012 do 27. 11. 2013 před hospitalizací, tedy po dobu cca 22 měsíců, kdy žalobkyně již pobývala v domovském státě, 5 57 A 4/2018 zdravotní stav žalobkyně nevyvolal potřebu její hospitalizace ve zdravotnickém zařízení. Žalobkyně byla léčena pouze ambulantně a správnímu orgánu nepředložila žádný důkaz svědčící o opaku, resp. o tom, že by byl její zdravotní stav natolik vážný, aby byl podřazen pod pojem „závažné onemocnění“ dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a žalobkyně nemohla vycestovat zpět do České republiky. Totéž bylo zjištěno i za období od 1. 1. 2014 do 27. 11. 2015, kdy sice žalobkyně podle lékařského doporučení byla převezena do Mezinárodní nemocnice na neurologii, nicméně listina, která je o tom založená ve spise, je pouze lékařským doporučením k vyšetření a nevypovídá o nutnosti hospitalizace žalobkyně. Listina byla vystavená dne 31. 12. 2013, když byla žalobkyně propuštěna z Nemocnice Cho Ray, tudíž zachycovala její zdravotní stav ke dni okamžiku propuštění z této nemocnice. Zdravotní stav žalobkyně nebyl z předložených listin správními orgány zjištěn v potřebném rozsahu.

17. Krajský soud považuje za zcela neakceptovatelné závěry učiněné správními orgány stran vyhodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Úkolem správního orgánu je primárně postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V nyní projednávané věci však správní orgán nepostavil najisto důvody, které objektivně znemožnily návrat žalobkyně na území České republiky, neboť vyhodnotil zdravotní stav žalobkyně bez adekvátních dokladů a lékařských zpráv. Správní orgány stroze konstatovaly, že zánět mozkových blan, který měla žalobkyně dle jejich názoru prodělat, nelze považovat za závažné onemocnění vyžadující akutní specializovanou lékařskou pomoc, a tudíž neexistoval objektivní důvod bránící návratu žalobkyně na území ČR. Odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně je v tomto směru nepřezkoumatelné a krajský soud považuje za nutné provést výslech žalobkyně pro dostatečné zjištění skutkového stavu věci.

18. Přesto, že břemeno důkazů leželo na žalobkyni, neboť právě ona měla tvrdit a prokázat závažnost důvodů své nepřítomnosti na území EU, aby se na ni mohl vztahovat jeden z liberačních důvodů podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, povinnost opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí má příslušný správní orgán. Žalobkyně od počátku tvrdila, že nemohla odcestovat zpět do České republiky, neboť jí to neumožňoval její zdravotní stav. Bylo prokázáno, že v období od 27. 11. 2013 do 31. 12. 2013 byla žalobkyně operována a hospitalizována, nebylo již však postaveno najisto, zda následně byla způsobilá absolvovat přepravu z Vietnamu zpět do České republiky. Žalobkyně totiž uváděla, že po operaci a propuštění z nemocnice CHO RAY byla převezena na neurologii do mezinárodní nemocnice a po propuštění z této nemocnice se nadále musela léčit v obvodním zdravotním středisku SON HA až do listopadu 2015. Pokud by bylo z výslechu žalobkyně a z podkladů shromážděných v rámci správního řízení zjištěno, že skutečně nebyla schopná absolvovat cestu mezi Vietnamem a Českou republikou, nebylo by možné klást žalobkyni k tíži, že neukončila svůj pobyt ve Vietnamu.

19. Krajský soud považuje za důvodnou i námitku nesprávného postupu správních orgánů z důvodu neposouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Byť v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců není správnímu orgánu I. stupně stanovena povinnost posuzovat přiměřenost rozhodnutí z hlediska zásahu do rodinného života účastníka, je potřeba zkoumat okolnosti daného případu a tudíž nelze vyloučit situaci, kdy předmětným rozhodnutím může být závažným způsobem zasaženo do soukromého a rodinného života účastníka řízení. Česká republika je smluvním státem Úmluvy o ochraně 6 57 A 4/2018 lidských práva základních svobod (dále též „EÚLP“). Článek 8 EÚLP, podle kterého má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, je tak přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017 – 29 v souvislosti s uvedeným konstatoval, že: „Skutečnost, že zákon o pobytu cizinců výslovně nepředepisuje posoudit přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců do rodinného a soukromého života, na rozdíl od jiných rozhodnutí vydaných podle tohoto zákona, znamená pouze tolik, že zákonodárce typově vyhodnotil dopady takových rozhodnutí do soukromého a rodinného života jako nízké, až zanedbatelné. Nelze však současně ztrácet ze zřetele, že Česká republika je mimo jiné smluvní sranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž článek 8 zavazuje smluvní státy k respektu vůči soukromému a rodinnému životu každého jednotlivce. Povinnost zvážit přiměřenost dopadu každého rozhodnutí do těchto práv tak vyplývá přímo z Úmluvy.“ Pouhým odkazem na ustanovení § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tak nelze a priori vyloučit situaci, kdy může dojít k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života výkonem rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu z tohoto zákonného důvodu.

20. Krajský soud si je vědom té skutečnosti, že judikatura Nejvyššího správního soudu, vztahující se k povinnosti správního orgánu vyhodnotit případný dopad rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu z důvodu uvedeného v § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců do soukromého a rodinného života účastníka řízení, ukládá tuto povinnost správnímu orgánu v situaci, je-li pobyt zrušován nezletilému dítěti v návaznosti na respektování článku 8 EÚLP a článku 3 Úmluvy o právech dítěte (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016 – 53 nebo rozsudek ze dne 10. 5. 2018, č. j. 6 Azs 201/2016 – 46, všechny rozhodnutí NSS jsou dostupná na webu www.nssoud.cz). Krajský soud nicméně zastává názor, že obdobně by správní orgány měly přistupovat i k účastníku řízení, který je pokročilého věku a je evidentní, že již není sám schopen se o sebe postarat a je odkázaný na pomoc svojí rodiny, jako je tomu v řešeném případě.

21. V nyní posuzované věci bylo zjištěno, že žalobkyni je 77 let, na území České republiky pobývá již více než 15 let a má celkem devět dětí, z nichž pouze jediná dcera nežije na území České republiky a pobývá ve Vietnamu. Jedno z dětí žalobkyně žije na území České republiky již téměř 30 let. Žalobkyně je zcela závislá na péči svých dětí, které v současné době o žalobkyni plně pečují, neboť není schopna se o sebe sama postarat vzhledem k jejímu pokročilému věku a na území domovského státu nemá dostatečné zázemí. Manžel žalobkyně rovněž pobývá na území České republiky a krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že mu bylo rovněž vydáno rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu pro shodný důvod, jako tomu bylo u žalobkyně. Toto rozhodnutí bylo rovněž soudem zrušeno. Je nepochybné, že vzhledem k pokročilému věku je v nejlepším zájmu žalobkyně setrvat se svojí rodinou, která pobývá na území České republiky. Správní orgány však ve svých rozhodnutích zájmu žalobkyně nedbaly a nezohlednily specifičnost daného případu. K tomu krajský soud konstatuje, že s ohledem na specifika projednávané věci a s ohledem na značně pokročilý věk žalobkyně se žalovaná měla zabývat otázkou, zda napadené rozhodnutí mohlo představovat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobkyně, a to bez ohledu na to, že zákon o pobytu cizinců posouzení přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců nevyžadoval. 7 57 A 4/2018 Závěr a náklady řízení 22. Krajský soud uzavřel, že správní orgány nepostupovaly v souladu se zákonem a skutkový stav nebyl zjištěn dostatečným způsobem. V dané věci soud shledal, že žaloba důvodná byla, neboť byly zjištěny vady řízení. S ohledem na uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které původně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Na soudní poplatky žalobkyně vynaložila částku 4 000 Kč (3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který se však žalobkyni nevrací, neboť odkladný účinek žalobě nebyl přiznán a rozhodnutím o něm byl soudní poplatek konsumován). K nákladům řízení žalobkyně dále náleží odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast na jednání) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 2 142 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 15 342 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 8 57 A 4/2018 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. června 2018 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu