57 A 4/2022

Rubrum

č. j. 57 A 4/2022 - 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: X, nar. X Státní příslušnost X bytem v ČR: X právně zastoupena Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2022, č. j. MV-36659-4/SO-2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 57 A 4/2022

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Dne 6. 10. 2021 bylo Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) doručeno oznámení žalobkyně o změně zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zákon o pobytu cizinců ukládá oznamovateli změny zaměstnavatele formální podmínky, které musí být splněny. V případě žalobkyně dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že podmínky pro oznámení změny ve smyslu § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců nebyly splněny, neboť žádost o rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne 19. 9. 2021 byla prvostupňovému správnímu orgánu dodána prostou kopií namísto originálu či úředně ověřené kopie. Prostá kopie však neprokazuje, že originál listiny obsahuje identické údaje jako kopie. Na žalobkyni přitom viselo břemeno důkazní spočívající v povinnosti předložit doklady v zákonem předepsané formě. Vzhledem k tomu, že povinností žalobkyně bylo předložit originály příslušných listin nebo jejich úředně ověřené kopie, případně dokumenty vzniklé autorizovanou konverzí originálů listin, a tato povinnost nebyla žalobkyní splněna, přistoupil správní orgán I. stupně dne 21. 10. 2021 k vydání sdělení o nesplnění podmínek stanovených zákonem č. 326/1999 Sb. pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty nebo pro jeho zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nebo na další pracovní pozici (dále jen „Sdělení“) dle § 42g odst. 9, kterým žalobkyni obeznámil o tom, že na oznámení o změně zaměstnavatele se hledí, jako by nebylo učiněno. Současně žalobkyni poučil o skutečnosti plynoucí z § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, dle kterého se na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 nevztahují ustanovení části druhé a třetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tudíž nelze proti Sdělení podat odvolání.

2. Žalobkyně přesto dne 19. 1. 2022 podala blanketní odvolání, které přislíbila ve lhůtě 15 dnů doplnit. Nedoplněné nepřípustné odvolání správní orgán I. stupně dne 14. 2. 2022 postoupil se spisovým materiálem k projednání žalovanému postupem dle § 88 odst. 1 správního řádu.

3. Žalovaný posoudil odvolání žalobkyně jako nepřípustné a žalobou napadeným rozhodnutím jej zamítl. V odůvodnění žalovaný mimo jiné odkázal na znění § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, z něhož se podává, že na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 se nevztahují ustanovení druhé a třetí části správního řádu, Sdělení tudíž bylo vydáno podle části čtvrté správního řádu a nelze se proti němu odvolat. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobou doručenou dne 13. 4. 2022 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a žalovaný byl povinen odvolání žalobkyně proti Sdělení projednat.

5. Žalobkyně má za to, že Sdělení závazně měnilo práva a povinnosti žalobkyně, jedná se tudíž o rozhodnutí prvního stupně, proti kterému bylo možné podat odvolání. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Azs 19/2021-17, v němž byl učiněn závěr, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele vydávané podle § 42g zákona o pobytu cizinců, autoritativně určuje, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 57 A 4/2022 zda jsou splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele a z materiálního hlediska se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Jedná se tak o formalizovaný úkon správního orgánu I. stupně, kterým je určeno, zda určitá osoba práva má, či nemá. Nejvyšší správní soud na podporu svého závěru poukázal na své dřívější rozsudky v obdobných věcech, v nichž dospěl ke shodným závěrům (srov. usnesení ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/2020-44, ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41, či ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 Azs 52/2021-34).

6. Žalobkyně namítá, že byla zkrácena na svých právech, když žalovaný nezákonně a v rozporu s jí citovanou judikaturou zamítl odvolání. Nadto má žalobkyně za to, že žalovaný měl žalobkyni vyzvat k doplnění blanketního odvolání.

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Judikatura, na kterou žalobkyně odkazovala, se vztahovala k právní úpravě účinné do 1. 8. 2021, přičemž od tohoto dne bylo zapotřebí aplikovat novelizované znění § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, dle kterého se na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 již nevztahuje část druhá a třetí správního řádu, včetně odvolacího řízení. Žalovaná, vázána novou právní úpravou, nemohla než odvolání žalobkyně jako nepřípustné zamítnout. Právní posouzení krajského soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 s. ř. s. Krajský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas.

9. Žaloba není důvodná.

10. Podle § 2 a § 5 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.

11. Zákon o pobytu cizinců v § 42g odst. 7 stanoví, že změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 povinen oznámit ministerstvu nejméně 30 dnů před takovou změnou. Změnit zaměstnavatele je držitel zaměstnanecké karty oprávněn nejdříve 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty; to neplatí v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, dohodou z týchž důvodů anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce nebo zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a pokud cizinec tyto důvody současně s oznámením prokáže. Držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude- li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. Držitel zaměstnanecké karty, který na území přicestoval na základě vládou schváleného programu, je oprávněn změnit zaměstnavatele nejdříve po uplynutí doby, na kterou byla tato zaměstnanecká karta vydána; to neplatí, pokud dřívější změnu zaměstnavatele umožňují podmínky vládou schváleného programu, na jehož základě držitel zaměstnanecké karty na území přicestoval. Držitel zaměstnanecké karty dále není oprávněn oznámit změnu zaměstnavatele po uplynutí doby uvedené v § 63 odst.

1. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 57 A 4/2022 12. V § 42g odst. 8 zákon o pobytu cizinců stanoví, že oznámení podle odstavce 7 se podává na k tomu určeném úředním tiskopisu, kde je cizinec povinen uvést jméno, příjmení, datum narození, státní příslušnost, požadovanou změnu, název budoucího zaměstnavatele, telefonní číslo na budoucího zaměstnavatele, informace, zda jsou dosavadní a budoucí zaměstnavatelé účastníky vládou schváleného programu, údaje k nové volné pracovní pozici vedené podle zákona o zaměstnanosti v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty v rozsahu tiskopisu a přesné datum, ke kterému změna nastane. Dále je povinen k oznámení předložit doklad prokazující, že jeho dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento vztah skončil, pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty, a prohlášení budoucího zaměstnavatele, že má cizinec odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání podle odstavce 2 písm. c). Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2; to neplatí, jedná-li se o oznámení změny zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele.

13. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 2. 8. 2021 ustanovení části druhé a třetí správního řádu se nevztahují na řízení podle § 9 (s výjimkou podle § 9 odst. 4), § 10, § 19 odst. 1, § 20, 30, 31a, 32, 33, 36, § 38 odst. 1, § 40, 41, § 42g odst. 7 až 11, § 49, 50, 52, 117, § 122 odst. 1 a 2, § 123a, § 135 odst. 3, § 148, 154, § 155 odst. 1, § 180, 180b, 180d, 180e a 180h.

14. Krajský soud nejprve uvádí, že judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou žalobkyně odkazuje, odrážela právní stav přede dnem 1. 8. 2021, kdy v důsledku nevyhovujícího Sdělení cizinec nemohl změnit zaměstnavatele (či provést jinou změnu, které se postupem dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců domáhal), čímž bylo zasaženo do jeho práv. Nejvyšší správní soud v rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41, ze dne 3. 6. 2021, č. j. 4 Azs 327/2020-44 nebo ze dne 30. 9. 2021, č. j. 1 As 249/2021-46) konstatoval, že sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců představuje správní akt způsobilý být předmětem soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. Dokonce v rozhodnutí ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41 konstatoval, že „[t]yto závěry jsou platné i ve vztahu k zákonu o pobytu cizinců s účinností od 2. 8. 2021. Vyloučení použití části II. a III. správního řádu na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců totiž nemá vliv na povahu přezkoumávaného aktu z hlediska soudního řádu správního.“ 15. Krajský soud se s uvedeným závěrem Nejvyššího správního soudu plně ztotožňuje. Sdělení představuje z materiálního hlediska rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť zasahuje do právní sféry cizince, a přestože účinky oznámení změny nastávají ze zákona, je to právě Sdělení, které závazně určuje, které účinky předvídané zákonem o pobytu cizinců mají nastat.

16. Krajský soud však navzdory uvedenému nemůže ignorovat novou právní úpravu, která počínaje dnem 2. 8. 2021 neumožňuje cizincům podat proti sdělení řádný opravný prostředek. Je však zřejmé, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pojednávající o sdělení coby rozhodnutí v materiálním smyslu, je změnou právní úpravy přezkum sdělení delegován na správní soudy. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 57 A 4/2022 17. Žalobkyně byla ve Sdělení upozorněna na aktuální právní úpravu obsaženou v § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nic jí proto nebránilo obrátit se s požadavkem na přezkum Sdělení na příslušný krajský soud. Podáním blanketního odvolání žalobkyně chtěla dosáhnout přezkumu Sdělení u nadřízeného správního orgánu, nicméně jednalo se o nepřípustný opravný prostředek. Krajskému soudu nezbývá než konstatovat, že takový postup již s ohledem na aktuální právní úpravu není možný a je nutné procesní aktivitu směřovat k podání žaloby přímo proti Sdělení u krajského soudu. Žalobkyně se nemůže v řízení o nepřípustném odvolání domoci věcného přezkumu, zda při oznámení změny zaměstnavatele postupoval správní orgán I. stupně v mezích zákona. V nyní řešené věci soud mohl posoudit pouze správnost rozhodnutí žalovaného o tom, zda odvolání žalobkyně bylo přípustné či nikoliv (srov. rozhodnutí NSS ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-81, ze dne 26. 1. 2012, č. j. 7 As 122/2011-194).

18. Podle § 88 odst. 1 věty třetí správního řádu v případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, spis odvolacímu orgánu do 10 dnů; ve stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání. Podle § 92 odst. 1 opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.

19. S ohledem na shora uvedené krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval zákonem aprobovaným způsobem, když odvolání žalobkyně jako nepřípustné zamítl postupem podle § 92 odst. 1 správního řádu. Závěr a náklady řízení 20. Krajský soud uzavřel, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Co se týče věcného přezkumu Sdělení, to je způsobilé být předmětem samostatného soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., jak bylo konstatováno krajským soudem výše. Žalobu proti Sdělení mohla žalobkyně podat ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení (srov. § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Tato lhůta však již uplynula a dle § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které původně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci se jednalo o úspěšného žalovaného, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 57 A 4/2022 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. července 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.