57 A 6/2024

Rubrum

č. j. 57 A 6/2024–34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové, a soudkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: K. T. bytem X zastoupen JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem Dukelská 654, České Budějovice proti žalované: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, č. j. KUJCK 137004/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 57 A 6/

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Městský úřad Horní Planá usnesením ze dne 31. 8. 2023 č. j. MUHP-4313/2023 zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby označené jako „Stavba objektu pro sklizňovou úpravu – sklad sena“, na pozemku parcel. č. XA v k. ú. XA“.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 8. 1. 2024 usnesení změnil tak, že žádost o dodatečné povolení stavby podle § 149 odst. 6 správního řádu zamítl. Žalobce se žalobou domáhá zrušení tohoto rozhodnutí.

3. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a průběh řízení od počátku zjištěné existence nepovolené stavby, tedy od roku 2013.

4. Žalobní námitky žalobce zejména směřují proti obsahu podkladového závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, ze kterého žalovaný vycházel při vydání napadeného rozhodnutí.

5. Žalobce v žalobě uvádí, že dne 11., 5. 2022 podal žádost o dodatečné povolení stavby „Stavba objektu pro posklizňovou úpravu – sklad sena“, kdy se jedná o objekt, který není podsklepený, jde o přízemní stavbu s výškou hřebene sedlové střechy + 3550 mm. Skladování sena podle něj nemá negativní vliv na životní prostředí.

6. Žalobce spolu s žádostí o dodatečné povolení stavby doložil závazné stanovisko Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství, z něhož vyplývá, že tento orgán souhlasí se záměrem a dále vyjádření o existenci inženýrských sítí na pozemku parc. č. XA v k. ú. XA a dále závazné stanovisko Správy Národního parku Šumava ze dne 31. 8. 2022, ve kterém správa dospěla k závěrům, že nedojde k narušení územního plánu ekologické stability, v blízkosti stavby se nenachází žádný prvek tohoto systému stavby, tedy stavba nemá vliv na vodní a vodou vázané ekosystémy a nedojde ani ke změně vodního režimu, když v místě stavby a v jejím bezprostředním okolí se nenacházejí žádné zvláště chráněné rostliny a živočichové. V tomto závazném stanovisku však se uvádí, že navrhovaná stavba je v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny stanovenými v zákoně o ochraně přírody a krajiny, když stavba se dostává do kolize s ochranou krajinného rázu a správa stavbu hodnotí jako neúnosný zásah do krajinného rázu chráněného dle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, když navrhovaná stavba znamená nepřiměřený zásah do chráněného území.

7. Žalovaný si vyžádal dle § 149 správního řádu stanovisko nadřízeného správního orgánu, který závazné stanovisko vydal, když ministerstvo životního prostředí vydalo dne 14. 12. 2023 závazné stanovisko, které přezkoumávané závazné stanovisko potvrdilo.

8. Žalobce nesouhlasí zejména se závěry závazného stanoviska Správy Národního parku Šumava a závazného stanoviska ministerstva životního prostředí a dále nesouhlasí se závěry žalovaného ohledně existence původní stavby na předmětném pozemku Není pravdou, že sklad sena není kryt, a že je nápadný svým umístěním. Stavba nenarušuje krajinný ráz ani se její realizací nesnížila členitost krajiny, neboť není dominantní prvek v krajině. Stavba se Shoda s prvopisem: J. M. 3 57 A 6/ nachází v kultuře trvalý travní porost, když jižní svah kopce Lískovec byl používán jako úložiště kamene přemístěného sem z hraničních tarasů původních polí při scelováni pozemků. V současné době se zde uchytil nálet dřevin různého stáří, proto stavba není umístěna do volné krajiny. Proto jako důkaz navrhuje žalobce, aby bylo provedeno místní šetření.

9. Dále nesouhlasí se závěrem, že stavba vysílače na vrcholu kopce Lískovec je subtilní stožár, že je sice dominantou v krajinném měřítku, avšak v pohledech od Černé v Pošumaví nesnižuje hodnotu krajinného rázu. Podle žalobce je stožár viditelný ze všech směrů a z dálky krajinný ráz přitom nenarušuje, avšak jeho stavba, která je viditelná pouze z jednoho směru, dle ministerstva životního prostředí krajinný ráz narušuje, proto má pochybnosti o nestrannosti pracovníků ministerstva životního prostředí.

10. V závazném stanovisku se připouští, že na stejném místě byla již dříve jiná stavba, a že tedy pozemek byl zastavěn, když žalobce nedělá nic jiného, než že hodlá umístit objekt, který potřebuje k řádnému obhospodaření svého pozemku, na místě, kde již stála v minulosti stavba jiná. Proto nemůže docházet k narušení krajinného rázu.

11. Dále žalobce namítá, že se se souhlasem Správy Národního parku Šumava byly realizovány i podobné stavby, například na Modravě, a to větších rozměrů, které ani neslouží k obhospodařování zemědělských pozemků, ale k bydlení či rekreaci, a ty krajinný ráz nenarušují dle ministerstva životního prostředí.

12. Dále žalobce nerozumí poznámce ministerstva životního prostředí o vlivu stavby na systém ekologické stability, když Správa Národního parku ve svém stanovisku ze dne 31. 8. 2022 dospěla k závěru, že realizací stavby nedojde k porušení územního systému ekologické stability. Dle žalobce se v blízkosti stavby nenachází žádný prvek tohoto systému, stavba tedy nemá vliv na vodní a vodou vázané ekosystémy a nedojde tak ke změně vodního režimu. Dále žalobce odkazuje na Metodický postup ohledně posouzení vlivu stavby, činnosti nebo změny využití na krajinný ráz z května 2024, když jak závazné stanovisko Správy Národního parku Šumava i ministerstva životního prostředí nesplňuje dle žalobce podmínky stanovené výše popsaným pokynem, ale svým obsahem odporují i realitě.

13. Dále žalobce poukazuje na to, že jeho záměr je v souladu s územním plánem Černá v Pošumaví, tedy že není umístěn v rozporu cíli a úkoly územního plánování. Dále žalobce uvádí, že na předmětné parcele stál stavební objekt, když jenom z dochovaných fotografií z roku 1961 je možné prokázat existenci takového objektu. Nebylo prokázáno, že by bylo vydáno jakékoliv rozhodnutí o odstranění původní stavby na parcele č. st.

23. Podle žalobce je stavba postavena na základech původní stavby a není tak nutné žádat o změnu využití pozemku, neboť k žádné změně nedošlo.

14. Žalobce odkázal na § 2 zákona č. 139/2002 Sb., dle něhož předmětnou pozemkou úpravou došlo pouze k výměně vlastnických práv a skutečnost, že nyní je pozemek evidován jako trvalý travní porost je bez významu s odkazem na § 51 katastrálního zákona, dle něhož není způsob využití pozemku ani jeho druh závazným údajem v katastru nemovitostí.

15. Podle žalobce je stavba postavena na základech původní stavby a není tak nutné žádat o změnu využití pozemku, neboť k žádné změněn nedošlo.

16. Žalobce požaduje, aby v rámci soudního přezkumu byl přezkoumán i obsah závazného stanoviska správy Národního parku Šumava ze dne 31. 8. 2022, případně i závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 12. 2023. Shoda s prvopisem: J. M. 4 57 A 6/ II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména odkázal na § 129 odst. 3 stavebního zákona, ve kterém je stanoveno, v jakém případě lze nepovolenou stavbu dodatečně povolit. Žalovaný poukázal na to, že žalobce se domáhá dodatečného povolení stavby, kterou provedl bez povolení už roku 2013. Nyní je projednávána žádost již třetí v pořadí, když vždy se jedná o stavbu totožnou, o stavbu o zastavěné ploše 32 m2 ovšem s rozdílným označením (1. sklad nářadí, 2. sklad nářadí a zahradního náčiní, 3 objekt pro sklizňovou úpravu – sklad sena). Ze správního spisu vyplývá, že jak Správa Národního parku Šumava, tak i nadřízený správní orgán ministerstvo životního prostředí, zastávají po celou dobu řízení od roku 2013 konzistentní názor ohledně nepřípustnosti stavby v území z důvodu narušení krajinného rázu, a tudíž nepřípustného zásahu do chráněného území.

18. V rámci odvolacího řízení nepříslušelo žalovanému věcné posuzování námitek, které směřovaly proti obsahu závazného stanoviska Správy Národního parku Šumava ze dne 31. 8. 2022, proto postupoval podle § 149 odst. 7 správního řádu a vyžádal si od Ministerstva životního prostředí potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska. Ministerstvo životního prostředí závazným stanoviskem ze dne 14. 12. 20223 přezkoumávané závazné stanovisko potvrdilo a vypořádalo se s odvolacími námitkami žalobce. Závěr v závazném stanovisku je dle žalovaného srozumitelný, když přezkumné závazné stanovisko se zabývalo všemi odvolacími námitkami. Žalovaný v podrobnostech odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na stranu 5–8 ohledně argumentace uvedené v závazných stanoviscích.

19. Skutečnost, že projednávána stavba je v souladu s územním plánem Černá v Pošumaví není dostačujícím důvodem pro to, aby mohla být dodatečně povolena. Podmínky uvedené v § 129 odst. 3 písm. a) - c) stavebního zákona musí být splněny kumulativně. Není-li prokázáno splnění, byť jedné z podmínek, stavbu dodatečně povolit nelze.

20. Zcela bez významu je rovněž skutečnost, zda stavba provedena žalobcem bez příslušného povolení je či není vybudována na základech původní stavby. Žalobce neprokázal, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem chráněným zákonem o ochraně přírody a krajiny. Naopak stavba je v rozporu s veřejným zájmem na ochraně krajinného rázu, který je vyjádřen v § 12 zákona o ochraně přírody a kraji. Závazné stanovisko znemožňuje proto žádosti vyhovět, a proto byla žádost žalobce o dodatečné povolení stavby zamítnuta.

III. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s.. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Pokud jde o samotné právní hodnocení věci soud připomíná, že je povolán nepřímo i k přezkumu závazného stanoviska jako podkladového závazného aktu pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí, neboť dikce § 75 odst. 2 s.ř.s. se vztahuje na tzv. úkony předběžné povahy nebo podkladové úkony jejichž samostatný soudní přezkum není možný.

23. Dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že „[b]yl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví “ (důraz doplněn). Shoda s prvopisem: J. M. 5 57 A 6/ 24. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016-65, uvedl, že „postupuje-li obecně krajský soud dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., má přezkoumat jiný úkon správního orgánu pouze v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. Dle tohoto ustanovení rovněž platí, že soud přezkoumá zákonnost subsumovaného právního aktu a nepřezkoumává tedy jeho věcnou správnost, což by ostatně bylo například v případech přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy z odborného hlediska neproveditelné bez dalšího znaleckého zkoumání závazného stanoviska“ (důraz doplněn).

25. Podkladový úkon nenaplňuje znaky rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s.ř.s., proto jej nelze napadnout samostatnou žalobou. Současně ale představuje závazný podklad žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu a žalobce musí jeho přezkum výslovně požadovat (viz rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2007 č. j. 4 As 37/20005–83, publikovaný pod č. 1324/2007 Sb. NSS). Krajský soud se proto nejprve zaměřil na to, zda je stanovisko ministerstva životního prostředí, ze kterého vychází žalobou napadené rozhodnutí, přezkoumatelné. Žalobce v rámci odvolacího řízení vznesl řadu námitek, se kterými se měl nadřízený dotčený orgán vypořádat. Pouze v případě, že rozhodnutí je shledáno přezkoumatelným, je možné zabývat se otázkou případných pochybností o aplikované zákonné úpravě.

26. V této souvislosti soud poukazuje na § 68 odst. 3 správního řádu, které stanovuje správnímu orgánu povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí a vyjádřit právní názor k předmětné otázce jednoznačným a srozumitelným způsobem. Uvedené závěry je nutné alogicky vztáhnout rovněž i na stanovisko Ministerstva životního prostředí, které bylo dle § 75 odst. 2 s. ř.s. podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí.

27. V rozsudku ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 As 32/2021-64, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]důvodnění závazného stanoviska dle § 149 správního řádu by mělo alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 téhož zákona (viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150). Musí z něj tedy být zřejmé, jaké skutkové okolnosti dotčený orgán posuzoval a z jakých úvah vycházel při svém odborném hodnocení. Odborné posouzení musí být srozumitelné a dostatečně odůvodněné, jinými slovy musí naplňovat kritéria přezkoumatelnosti (viz rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 As 375/2018-26). Na soudu pak tedy je, aby přezkoumal, zda závazná stanoviska tvořící podklad napadeného rozhodnutí, uvedená kritéria splňují. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak je, tedy že nadřízený dotčený orgán dostatečně a přesvědčivě odůvodnil své závěry a vyšel přitom z konkrétních skutkových okolností daného případu, může převzít jeho odborné věcné závěry do odůvodnění svého rozsudku.“ 28. Krajský soud odkazuje rovněž na závěr Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 10. 2023 č. j. 6 As 209/2021–37, kde Nejvyšší správní soud uvedl: ustanovení § 12 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny upravuje, že krajní ráz, kterým je zejména přírodní kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu zejména umísťování a povolování staveb mohou být prováděny pouze s ohledem na chování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy ke krajině. Podle § 12 odst. 2 téhož zákona platí, že k umísťování a povolování staveb jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. V § 90 odst. 1 věta druhá zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví, že souhlasy a závazná stanoviska vydávána podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí a podle zvláštního právního předpisu jsou závazným stanoviskem podle správního řádu. Shoda s prvopisem: J. M. 6 57 A 6/ 29. Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval v rozsudku ze dne 3. 2. 2016 č. j. 3As 86/2014-49, že pojem krajinný ráz je typickým příkladem neurčitého právního pojmu; v jeho případě zákonodárce v § 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. stanoví interpretační vodítko ve smyslu příkladného výčtu jeho charakteristických znaků (přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti), i uvedení jeho konkrétních prvků, pomocí příkazu k zachování významných krajinných prvků, zvláště v chráněných územích kulturních dominant krajiny harmonického měřítka a vztahů v krajině. Hodnocení, zda případně do jaké míry může určitý záměr zasáhnou do krajinného rázu tak, že ho změní nebo sníží, je pak čistě otázkou dokazování. Pro úplnost soud uvedl, že zásah do krajinného rázu se ani při sebevětší snaze nedá jednoduše objektivizovat pomocí matematických či fyzikálních veličin, a proto vždy bude, alespoň do určité míry, subjektivním skutkovým hodnocením“.

30. V daném případě bylo prvoinstanční řízení k žádosti žalobce ze dne 11. 5. 2022 o vydání dodatečného povolení stavby (Stavba objektů pro posklizňovou úpravu – sklad sena na pozemku parcel. č. 422/13 v k. ú. Černá v Pošumaví) zastaveno, neboť žalobce k výzvě ani následně nedoložil rozhodnutí, respektive doklad o způsobu vyřízení jeho podnětu ministerstvu životního prostředí na přezkum závazného stanoviska Správy Národního parku Šumava ze dne 31. 8. 2022. Proti tomuto usnesení žalobce podal odvolání, když součástí spisu, který byl předložen žalovanému, bylo i sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 19. 10. 2022, v němž ministerstvo se vyjádřilo k podnětu žalobce na přezkum závazného stanoviska ze 31. 8. 2023, v jeho závěru nebyla shledána v závazném stanovisku nezákonnost, a proto není ani důvod pro jeho zrušení či změnu.

31. Správa Národního parku Šumava se v závazném stanovisku ze dne 31. 8. 2023 se zabývala vlivy stavby na územní systém ekologické stability, na přírodní stanoviště a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, na předměty ochrany chráněné krajinné oblasti Šumava i na předměty ochrany evropsky významné lokality Šumava, když žalobce proti těmto závěrům nic nenamítal, proto se Ministerstvo životního prostředí hodnocením vlivů stavby na tyto zájmy dále nezabývalo, ale posuzovalo pouze vliv stav na krajinný ráz. Ze závazného stanoviska nevyplývá, že by stavba měla vliv na systém ekologické stability.

32. Žalobce v žalobě více měně polemizuje s obsahem závazného stanoviska, kdy zejména namítá, že na pozemku se uchytil nálet dřevin různého stáří, proto stavba není umístěna do volné krajiny, ale bude splývat, z části bude skryta. Dále považuje za nehorázné tvrzení, že stavba vysílače na vrcholku kopce Lískovec je subtilní stožár, který je sice dominantou v krajinném měřítku, avšak krajinný ráz nesnižuje. Dále poukazuje na to, že pozemek byl zastavěn, v minulosti zde stála stavba a nemůže proto dle žalobce docházet k narušení krajinného rázu.

33. Soud k tomu uvádí, že podle § 75 odst. 2 věty druhé s.ř.s. musí soud přezkoumat jiný úkon správního orgánu pouze v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, když dle tohoto ustanovení rovněž platí, že soud přezkoumává zákonnost subsumovaného právního aktu a nepřezkoumává tedy jeho věcnou správnost, což by ostatně bylo například v případech přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy z odborného hlediska neproveditelné bez dalšího znaleckého zkoumání závazného stanoviska. Na druhou stranu je třeba reflektovat (viz rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009 č. j. 9 As 21/2009–150), že obsah závazného stanoviska, a to zejména v případě negativního závazného stanoviska, by tedy měl alespoň v základní rovině odpovídat požadavkům kladeným na odůvodnění správního rozhodnutí. Proto je nadřízený dotčený orgán stání správy povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku, kdy odvolacímu orgánu pak Shoda s prvopisem: J. M. 7 57 A 6/ v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího závazného stanoviska. V případě měnícího závazného stanoviska je třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 správního řádu obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále hodnocení důvodnosti těchto námitek a i úvahy, který nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení vedly.

34. Soud má za to, že předmětné revizní závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí uvedené náležitosti obsahuje, je přezkoumatelné, neboť je v něm srozumitelně uvedeno, proč nadřízený dotčený orgán má za to, že předmětná stavba narušuje krajinný ráz v dané lokalitě. Jedná se o úvahu zcela přezkoumatelnou, ale i rozumně zdůvodněnou, že sklad není skrytý nálety, v blízkosti není žádná stavba a touto stavbou by se snížka přírodní hodnota krajiny. Soud poukazuje na to, že je zcela nerozhodné pro dané řízení, zda na předmětném pozemku existovala původní stavba či nikoliv. Pro dodatečné povolení předmětné stavby je nutné, aby byly splněny podmínky a požadavky uvedené v § 129 odst. 3 písm. a) – c) stavebního zákona, když tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Rovněž je nedůvodná námitka žalobce, že se souhlasem Správy Národního parku Šumava byly realizovány i podobné stavby, například stavby na Modravě, neboť každá stavba je posuzována individuálně.

35. Nedůvodná je výhrada žalobce, že závazné stanovisko vychází z toho, že se jedná o stavbu, která je umístěna do volné krajiny, což je i nesprávně uvedeno v napadeném rozhodnutí, neboť na straně 5 závazného stanovisko ministerstva životního prostředí je uvedeno, že údolí spadající k přehradní nádrži Lipno je vyplněno kosenými lučními porosty, ve střední části jsou odděleny mezí, když jižní okraj je zarostlý náletovými dřevinami. Ministerstva životního prostředí tedy tyto informace, na které žalobce poukazuje měl. Proto je zcela nadbytečné, aby bylo soudem prováděno místní šetření v dané lokalitě. Navíc dle obsahu závazného stanoviska ministerstva životního prostředí sklad sena není kryt nálety, jak mylně žalobce uvádí, ale naopak je nápadný svým umístěním. Proto je sklad sena na jižním úbočí Lískovce v území cizorodým prvkem, je viditelný ze všech údolí, zejména pak ze silnice Bližná – Radslav, odkud je nelze přehlédnout a působí zde rušivě. Kromě toho se dle závazného stanoviska jedná i o zásah do charakteristiky historické, neboť mezi osadami nebyla žádná trvalá stavba. Proto zastavěná krajina s trvalým travním porostem má z hlediska historické charakteristiky místa nezastupitelnou roli, je jako jeden ze znaků krajinného rázu jedinečná, proto ministerstvo životního prostředí dospělo k závěru, že provedená nepovolená stavba má negativní vliv na krajinný ráz v místě. Dotčený orgán vyslovil svůj závěr na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a tento závěr dostatečně odůvodnil. Proto bylo možné z něj vycházet při rozhodování.

36. Ze závazného stanoviska ministerstva životního prostředí pak vyplývá, že stavba vysílače v pohledech od Černé v Pošumaví, Bližné či Radslavy hodnotu krajinného rázu nesnižuje, na rozdíl od nepovolené stavby skladu sena. Dále je poukázáno na to, že povolení předmětné stavby by bylo precedentem pro další výstavbu. Soud tedy uzavírá, že z obou závazných stanovisek vyplývá, že příslušné orgány ochrany přírody vyjádřily záporné stanovisko k výstavbě předmětného skladu sena, a to z důvodu narušení krajinného rázu oblasti, s tím, že se jedná o solitérní stavbu, která je na okraji lesa, která žádným způsobem nesplývá s přilehlým okolím a zasahuje tak do estetické a přírodní hodnoty krajiny. Předmětná stavba je solitérní stavbou v této oblasti, jedná se o dřevěný objekt umístěný na kopci u lesa poblíž obce Bližná. Stavba není skrytá přilehlým náletem, jak tvrdí žalobci. V okolí se kromě obce Shoda s prvopisem: J. M. 8 57 A 6/ Bližná, která je původní historickou osadou, nenachází žádná další obdobná stavba, která by takovým způsobem zasahovala do okolní krajiny.

37. Odkaz žalobce na Metodický pokyn z května 2004 je zcela irelevantní, neboť námitka žalobce, že závazná stanoviska Správy Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí nesplňují uvedené podmínky v tomto pokynu, byla vznesena pouze obecně. Žalobce pouze uvádí, co je v Metodickém postupu je uvedeno. Tento Metodický pokyn z května 2004 byl navíc vydán jako studijní materiál pro kurz celoživotního vzdělávání, orgány státní správy nejsou tímto Metodickým pokynem vázány. Rovněž soud není tímto pokynem vázán.

38. Z § 12 zákona č. 114/1992 Sb. vyplývá, že krajina má svůj ráz, když ochrana krajinného rázu se podle zákonné dikce vztahuje na veškerou krajinu bez rozdílu. Cílem tedy je chránit krajinný ráz před činnostmi a zásahy jako je umísťování a povolování staveb zvláště pak v oblastech, kterým je věnována zvýšená pozornost, a to v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického rázu krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu správy CHKO. Tomuto požadavku orgány ochrany přírody v závazných stanoviscích zcela vyhověly. Závazná stanoviska dotčených orgánů netrpí nedostatky, jsou přezkoumatelná, v závazném stanovisku je odkaz na zákonná ustanovení, na základě, kterých dospěl dotčený orgán ke svému závěru. Soud opětovně poznamenává, že soudu nepřísluší vyjadřovat názor na odbornou otázku, pokud ji považuje za dostatečně vyřešenou, a proto soud může hodnotit jen zákonnost, nikoliv věcnou správnost závazného stanoviska.

IV. Závěr a náklady řízení

39. Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, jestliže žádost o dodatečné povolení stavby zamítl, neboť dle závazného stanoviska stavba narušuje krajinný ráz. Soudem nebyla shledána nesprávnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu soud neshledal námitky žalobce důvodnými a žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

40. O nákladech řízení soudem bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., dle něhož soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl úspěšný a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti žádné nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shoda s prvopisem: J. M. 9 57 A 6/ České Budějovice 28. května 2024 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.