57 A 7/2019

Rubrum

č. j. 57 A 7/2019-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce: MUDr. V. B. bytem zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Český Krumlov, Za Tiskárnou 327 proti žalovanému: Ministerstvo obrany České republiky – ředitel sekce rozvoje a plánování schopností MO 1122 se sídlem Praha6, Dejvice, Vítězné náměstí 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2019, č.j. MO 17657/2019-1122 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí o jmenování do vyšší vojenské hodnosti a o udělení vojenského Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 57 A 7/2019 vyznamenání Krajského vojenského velitelství České Budějovice ze dne 19. 11. 2018, č.j. MO 315040/2018-5638.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaný dospěl k závěru, že v souladu s § 2 zákona č. 45/2016 Sbírky a dle § 7 zákona č. 221/1997 Sb. a dle dalších ustanovení zákona č. 585/2004 Sb. a RMO 40/2017 vyplývají kritéria, za kterých lze vojáka ve výslužbě jmenovat do vyšší hodnosti. Podle žalobce však tato aplikovaná kritéria a zákonná ustanovení nelze aplikovat na specifické poměry žalobce jako vojáka ve výslužbě.

3. Žalobce má za to, že nebyla správně posouzena otázka článku 3 RMO 40/2017, pro jeho jmenování do vyšší hodnosti, neboť podmínkou tohoto jmenování do vyšší hodnosti je mimo jiné účast na akcích ……“vnitrostátního charakteru ve prospěch demokracie a míru“. Žalobce však prokázal rozhodnutím Etické komise ČR osvědčením dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb., že projevil významnou aktivitu v oblasti vnitrostátního charakteru ve prospěch demokracie a míru, což je předpokladem udělení vojenského vyznamenání či povýšení do vyšší vojenské hodnosti.

4. Etická komise ČR tedy v rozhodnutí ocenila žalobce jako osobu, který svým postojem po dobu trvání jeho služebního poměru soustavně šířila protikomunistické názory a informace, což je nepochybně skutečností či akcí ve prospěch demokracie a míru. Žalobce proto splnil podmínky pro udělení vojenského vyznamenání vojákovi ve výslužbě dle článku 3 RMO 40/2017.

5. Žalobce má za to, že v případě absence pravidel pro povyšování vojáků ve výslužbě je zde dána diskreční pravomoc orgánu, který o povyšování má rozhodovat. V rámci této diskreční pravomoci je tedy žalovaný oprávněn posoudit sám skutečnosti odůvodňující možnost povýšení žalobce. Žalobce má za to, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jestliže žalovaný dospěl k závěru, že zde absentuje právní úprava, která by umožňovala rozhodnutí o povýšení vojáka ve výslužbě do vyšší vojenské hodnosti. Žalobce má za to, že pro jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší hodnosti jsou dána volná pravidla v mezích úvahy příslušného Krajského vojenského velitelství. Rozhodnutí tedy meritorně neposuzovalo možnost povýšení žalobce proto je nepřezkoumatelné.

6. Dále žalobce namítá, že nebyl před rozhodnutím žalovaného vyzván před vydáním rozhodnutí k tomu, aby se vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí, čímž došlo k porušení § 36 správního řádu.

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle článku 6 odstavec 1 RMO č. 40/2017 udělení vojenského vyznamenání občanům ČR navrhují vedoucí organizačních celků rezortu Ministerstva obrany, nebo představení Ministerstva obrany. Na základě předložených návrhů je pak ministrovi obrany dán prostor pro správné uvážení, zda ocení jednotlivce pro jejich vynikající plnění služebních povinností, záslužný čin nebo skutek vojenské povahy. Navržení vlastní osoby na vojenské vyznamenání však dle zákonné úpravy možné není. Proto bylo postupováno v souladu se zákonem, jestliže bylo konstatováno, že ředitel Krajského vojenského velitelství vojenská vyznamenání neuděluje a žádost žalobce zamítl.

8. Za protikomunistickou činnost byl žalobce oceněn Etickou komisí ČR, která rozhodnutím ze dne 23. 10. 2017 udělila žalobci osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. S ohledem na existenci komplexní zákonné úpravy týkající se oceňování protikomunistického odboje vydáním osvědčení podle zákona 262/2011 Sb. se nezakládá nárok na udělení vojenského vyznamenání. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 A 7/2019 9. Žalovaný poukázal na § 27 odst. 2 zákona č. 585/2004 Sb. o branné povinnosti, dle něhož při jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší vojenské hodnosti se postupuje podle zákona o službě vojáků v záloze obdobně. Zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, však komplexní úpravu jmenování do vyšší vojenské hodnosti neobsahuje. Dle subsidiárního ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 45/2016 Sb. se na služební poměr vojáka v záloze ve výslužbě použijí ustanovení zákona o vojácích z povolání obdobně, nestanoví-li zákon jinak. Na základě analogické interpretace § 7a zákona č. 221/1999 Sb. žalovaný uvedl, že podmínky pro jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší hodnosti žalobce nesplnil. K námitce, že žalobce nebyl seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí před vydáním odvolacího rozhodnutí žalovaný uvedl, že neměl k dispozici žádné nové důkazní prostředky, které by sloužily jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí.

10. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

11. Žalobce si podal žádost o jmenování do vyšší vojenské hodnosti a udělení vojenského vyznamenání, kdy ke své žádosti přiložil žádost o povýšení a vyznamenání ze dne 29. 1. 2018, která byla adresována jím na Sekci státního tajemníka Ministerstva obrany České republiky.

12. K žádosti přiložil odpověď Sekce státního tajemníka Ministerstva obranyˇze dne 8. 2. 2018, ve které se uvádí, že branná povinnost žalobce dovršením 60 let zanikla, a proto nelze jmenování žalobce do vyšší vojenské hodnosti realizovat dle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ani podle zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze. Přestože je žalobce držitelem osvědčení podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, za činnosti, které však nezakládají právo na status válečného veterána, nemůže být proto žalobce jmenován do vyšší hodnosti podle zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech. Jmenování do vyšší hodnosti lze realizovat však podle § 27 odst. 2 zákona č. 585/2004 Sb. o branné povinnosti, kdy o přiznání statusu vojáka ve výslužbě rozhoduje ředitel příslušného krajského vojenského velitelství na základě písemné žádosti občana.

13. Zpravidla pro výběr kandidátů pro udělení vojenských vyznamenání, zpracování a předkládání návrhů na jejich udělení stanovuje rozkaz ministra obrany č. 40/2017 Věstníku vojenská vyznamenání.

14. Na základě rozhodnutí Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu ze dne 23. 10. 2017 č.j. 15507/2016-EKO-12 bylo vydáno žalobci osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. V daném případě je předmětem přezkumu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí o jmenování do vyšší vojenské hodnosti a o udělení vojenského vyznamenání Krajského vojenského velitelství České Budějovice.

17. Ze spisu vyplývá, že žalobce si podal žádost o jmenování do vyšší vojenské hodnosti. Podle § 27 odst. 2 č. 585/2004 Sb. branného zákona lze vojáka ve výslužbě jmenovat do vyšší vojenské hodnosti, ovšem už nestanovuje žádná kritéria pro toto jmenování ani samotný postup předkládání a posuzování případných návrhů pro takové jmenování, branný zákon v § 27 odst. 2 pouze odkazuje na využití postupu podle zákona o službě vojáků v záloze, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 A 7/2019 kde však rovněž postup upraven není. Z § 27 odst. 2 zákona č. 585/2004 Sb. o branné povinnosti a jejím zajišťování vyplývá, že při jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší vojenské hodnosti se tedy postupuje podle zákona o službě vojáků v záloze obdobně. Z toho plyne, že tato ustanovení se na daný právní vztah vztahují v plném rozsahu. Zákon č. 45/2016 Sb. o službě vojáků v záloze však komplexní úpravu jmenování do vyšší vojenské hodnosti neobsahuje, proto dle § 2 odst. 2 zákona č. 45/1016 Sb. se na služební poměr vojáka v záloze ve službě použijí ustanovení zákona o vojácích z povolání obdobně, nestanoví-li zákon jinak.

18. Ustanovení v § 7a zákona č. 45/2006 Sb. na případ žalobce aplikovat nelze, jestliže je v něm stanoveno, že „voják může být do vyšší hodnosti stanovené pro služební styk jmenován nejdříve dnem zařazení na služební místo, pokud pro ni splnil kvalifikační předpoklady, byl pro ni hodnocen jako způsobilý a v dosažené hodnosti setrval alespoň nejkratší stanovenou dobu“, neboť z tohoto ustanovení vyplývá, že se musí jednat o výkon branné povinnosti formou vojenské činné služby, žalobce by musel být zařazen na služební místo. Z toho pak plyne, že v branném zákoně č. 585/2004 Sb. je upravena možnost jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší vojenské hodnosti, ovšem pro naplnění této možnosti chybí zákonná úprava, neboť zákon č. 45/2016 Sb. o službě vojáků v záloze úpravu jmenování do vyšší vojenské hodnosti neobsahuje. Správný je proto závěr žalovaného, že žalobce podmínky pro jmenování vojáka ve výslužbě do vyšší hodnosti ve smyslu § 7a zákona č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání nesplnil.

19. Dalším důvodem, pro které považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné, je nesprávná aplikace článku 3 Rozkazu ministra obrany č. 40/2017 Věstníku ve znění platném a účinném. Dle článku 6 odst. 1 Rozkazu ministra obrany č. 40/2017 Věstníku udělení vojenského vyznamenání občanů České republiky navrhují vedoucí organizačních celků rezortu Ministerstva obrany nebo představení Ministerstva obrany. Na základě předložených návrhů je ministrovi obrany dle článku 3 odstavec 1 Rozkazu ministra obrany č. 40/2017 Věstníku dán prostor pro správní uvážení zda ocení jednotlivce pro jejich vynikající plnění služebních povinností, záslužný čin nebo skutek vojenské povahy a aktivitu v bezpečnostních, humanitárních a jiných akcích mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru ve prospěch demokracie a míru. Z uvedeného pak vyplývá, že žalobce nemůže sebe navrhnout na vojenské vyznamenání, neboť dle uvedeného článku to možné není. Správně bylo proto konstatováno žalovaným, že ředitel Krajského vojenského velitelství vojenská vyznamenání neuděluje.

20. Ze spisu vyplývá, že žalobce byl oceněn Etickou komisí České republiky za protikomunistickou činnost spočívající v soustavném šíření protikomunistických a demokratických názorů a informací, neboť rozhodnutím ze dne 23. 10. 2017 žalobci bylo vydáno osvědčení dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Sb., a to osvědčení účastníka odboje a odboru proti komunismu. Žalobce byl tedy dostatečně morálně oceněn za statečnost v boji za vlast a hodnoty svobody a demokracie. Rovněž z tohoto zákona č. 262/2011 Sb. nevyplývá, že by žalobci vznikl nárok na udělení vojenského vyznamenání.

21. Soud proto uzavřel, že správně byl učiněn závěr, že žalobce nesplňuje ve smyslu článku 3 Rozkazu ministra obrany č. 40/2017 Věstníku předpoklady pro jmenování do vyšší hodnosti, jestliže vojenská vyznamenání občanů České republiky navrhují pouze vedoucí organizačních celků resortu Ministerstva obrany nebo představení Ministerstva obrany. Takový návrh na jmenování žalobce zcela absentuje, tento návrh nelze nahradit ani rozhodnutím Etické komise ČR osvědčením dle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2011 Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 A 7/2019 Sb. ze dne 23. 10. 2017, dle něhož žalobce projevil významnou aktivitu v oblasti vnitrostátního charakteru ve prospěch demokracie a míru.

22. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že nebyl před rozhodnutím odvolacího orgánu dle § 36 správního řádu vyzván před vydáním rozhodnutí k tomu, aby se vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný vycházel při vydání napadeného rozhodnutí pouze ze spisové dokumentace, kterou měl k dispozici prvoinstanční správní orgán, přičemž ani žalobce nepředložil žádné nové důkazy, proto nemohlo dojít k porušení ustanovení § 36 správního řádu. Žalobce v rámci odvolacího řízení nenavrhoval žádné důkazy ani nečinil žádné návrhy pro doplnění dokazování. Důkazní prostředky tedy nebyly doplněny ani nebyly provedeny nové důkazy, proto žalovanému tak nevznikla povinnost seznámit žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí před vydáním odvolacího rozhodnutí.

23. Soud poznamenává, že žalobce si je vědom absence kritérií v zákonné úpravě ohledně jeho jmenování do vyšší hodnosti, proto zcela nedůvodně je i žalobcem odkazováno na diskreční pravomoc správního orgánu, jestliže se jedná o absenci zákonné úpravy.

24. Soud proto na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., kdy žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšný žalovaný rovněž nemá právo na náhradu nákladů, neboť v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vnikly nezbytné náklady. Z toho důvodu mu rovněž krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 A 7/2019 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 9. září 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.