57 Af 1/2020

Plný text

č. j. 57 Af 1/2020-46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Hotel Vyšehrad, a. s. sídlem Rybná 716/24, Praha 1 – Staré Město zastoupeného advokátem Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem sídlem Jiráskova 495, Rajhrad proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47803/19/5100-31462- 704211, ze dne 19. 11. 2019, č. j. 47805/19/5100-31462-704211 ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47806/19/5100-31462-704211 a ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47808/19/5100-31462-704211 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 57 Af 1/2020 1. Žalobou doručenou dne 12. 1. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 7. 5. 2019 č. j. 1361308/19/2203-00460-305791, č. j. 1362030/19/2203-00460-305791, č. j. 1366480/19/2203-00460-305791 a č. j. 1366850/19/2203-00460-305791.

2. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť je považuje za naprosto formální, kdy se žalovaný věnuje jen zdůvodnění, proč předmětné nemovité věci formálně existují, když je zřejmé, jaký je jejich reálný stav. Rozhodnutí je postaveno na premise, že v okamžiku kolaudace jakékoliv stavby, případně jejího užívání před kolaudací stavby, se stává stavba ve smyslu zákona o dani z nemovitých věcí zdanitelnou. Objekt je však vybydlený a neschopný užívání jako hotel, proto je nesprávně trváno na zdanění této stavby. Stavba, aby byla zdanitelnou, musí být užívána, nebo alespoň užívání schopná. Žalobce má za to, že není možné odhlédnout od reálného užívání, případně nemožnosti užívání zdanitelné stavby. Je nesporné, že budova není schopna užívání, přičemž žalobce po vyřešení právních sporů bude muset vyřešit, zda budovu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby demolovat, nebo případně rekonstruovat. V souvislosti s tím pak žalobce odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 153/2014-79. Proto se žalobce domáhá zrušení uvedených rozhodnutí.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného pro posouzení věci je klíčové zjištění, zda dotčená stavba splňuje znaky definice předmětu daně ze staveb a jednotek dle § 7 zákona o dani z nemovitých věcí, dle kterého je předmětem daně ze staveb zdanitelná stavba nacházející se na území České republiky, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí dokončená nebo užívaná budova podle katastrálního zákona. V zákoně o katastru nemovitostí je pak budova definovaná v § 2 písm. l) jako nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Zásadní pro posouzení, zda je budova předmětem daně, je tedy okolnost, že dotčená stavba splňuje definici budovy podle katastrálního zákona, tedy je spojena se zemí pevným základem, má obvodové zdivo a střešní konstrukci a je tedy nemovitou věcí v právním slova smyslu. Tyto skutečnosti byly pak ověřeny správcem daně při místním šetření, a proto nelze žalobci přisvědčit v tom, že by jeho majetek existoval jen formálně a nikoliv reálně. Závěr žalovaného je potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Af 54/2001, dle něhož není podstatné, zda ta která stavba fakticky plní své funkce a je možné ji užívat, nýbrž výhradně to, zda odpovídá definici předmětu daně podle § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí. Zdanitelná stavba přestane být předmětem daně ze staveb pouze tehdy, jestliže byl vydán pravomocný souhlas k odstranění stavby nebo pravomocné rozhodnutí, jímž bylo povoleno nebo nařízeno její odstranění. Zanikla-li stavba, aniž by bylo rozhodnuto o jejím odstranění, přestane být předmětem daně ze staveb a jednotek, pokud došlo k úplné destrukci obvodových zdí. V případě, že nedošlo k úplné likvidaci stavby, tedy je-li zřejmá dispozice prvního nadzemního podlaží, stavba je stále evidována v katastru nemovitostí a Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 57 Af 1/2020 nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, jímž bylo povoleno její odstranění, považuje se stavba stále za dokončenou zdanitelnou stavbu a je i nadále předmětem daně ze staveb a jednotek. Skutečnost, že stavba není užívána ani užívání schopna, je irelevantní. Podle žalovaného užívání stavby je rozhodné pouze při stanovení sazby daně z nemovitých věcí podle § 11 zákona č. 338/1992 Sb. Odkaz žalobce na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 4. 2016 č. j. 2 Afs 153/2014-79 je nepřípadný, neboť meritem sporu v daném případě bylo stanovení sazby daně z nemovitostí s ohledem na skutečné užívání stavby, o což v případě žalobce nejde.

4. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že by dotčená stavba nesplňovala podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. h) bod 1 zákona č. 338/1992 Sb. a ustanovení § 2 písm. l) katastrálního zákona. Správce daně pří místním šetření ověřil, že stavba splňuje definici budovy podle katastrálního zákona.

5. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

6. Žalobce je ke dni 1. 1. 2016 vlastníkem pozemku p. č. st. 1937 v obci a k. ú. Č. K. (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba občanské vybavenosti č. p. 172, kdy vklad vlastnického práva na nabyvatele vzniklého na základě kupní smlouvy byl do katastru nemovitostí proveden ke dni 13. 6. 2001. K spoluvlastnického podílu o velikosti jedné čtvrtiny na pozemku parcelního čísla 779/1 pro obec a k. ú. Č. K. (ostatní plocha), byl vklad vlastnického práva proveden ke dni 14. 4. 2006.

7. Podle daňového přiznání k dani z nemovitostí na zdaňovací období roku 2002 byla žalobcem k dani ze staveb přiznána stavba občanské vybavenosti č. p. 172 k předmětu daně ze staveb O – ostatní stavba pro podnikatelskou činnost o výměře zastavěné plochy 2.995 m2, která odpovídá celkové výměře pozemku parc. č. st. 1937 s uvedeným počtem dalších nadzemních podlaží na řádku 43 tohoto přiznání v počtu 3.

8. Žalobci byla stanovena platebním výměrem ze dne 27. 4. 2016 daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016, a to v předmětu daně z pozemku, druhu pozemku G – ostatní plocha, pozemek p. č. 779/01 o výměře 1.095 m2 (ve výši spoluvlastnického podílu o velikosti jedna čtvrtina) a v předmětu daně ze staveb O- ostatní stavba pro podnikatelskou činnost, stavba občanské vybavenosti č. p. 172 o celkové výměře zastavěné plochy 2.996 m2, to je ve výši 110.244 Kč. Platební výměr byl žalobci doručen dne 2. 5. 2016.

9. Žalobce podal dne 28. 1. 2019 opravné přiznání k dani z nemovitých věcí na rok 2016, ve kterém uvedl k předmětu daně z pozemků E – zastavěná plocha a nádvoří pozemek parc. č. st. 1937 o výměře 2.996 m2. Správce daně toto přiznání posoudil jako dodatečné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016. Správci daně na základě tohoto dodatečného daňového přiznání vznikly pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů, a proto dne 8. 2. 2019 provedl místní šetření za účelem prověření stavu budovy č. p. 172 na pozemku parc. č. st. 1937. Zjištění jsou popsána v úředním záznamu včetně dokumentace. Podle správce daně budova ke dni 1. 1. 2016 splňovala podmínky stanovené v § 7 odst. 1 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 57 Af 1/2020 písm. a) v návaznosti na § 2 písm. l) zákona o katastru nemovitostí. Šetřením bylo zjištěno, že část budovy s více nadzemními podlažími nepřesahuje jednu třetinu celkové zastavěné plochy budovy, čímž nesplňuje kritéria pro zvýšení základní sazby daně za další nadzemní podlaží dle § 11 odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb. V evidenci katastru nemovitostí pak bylo ověřeno, že se jedná o stavbu dokončenou, neboť dle rozhodnutí č. j. 530/66-Výst. ze dne 20. 9. 1997 bylo povoleno trvalé užívání Hotelu Vyšehrad s účinností od 31. 8. 1970. Rovněž bylo provedeno zjištění na stavebním úřadu Městského úřadu Český Krumlov ohledně dotčené stavby, kdy bylo zjištěno, že vlastníkem nebyla podána žádost o odstranění stavby či jiné změny dotčené stavby. Bylo vydáno pouze rozhodnutí o nařízení udržovacích prací ze dne 1. 11. 2017.

10. Následně byl žalobce správcem daně vyzván dne 21. 2. 2019 k odstranění pochybností dodatečného daňového přiznání na rok 2016, neboť byl zjištěn nesoulad mezi údaji uvedenými v dodatečném daňovém přiznání a údaji evidovanými v katastru nemovitostí, konkrétně v neuvedení budovy č. p. 172 na pozemku parcelního čísla st. 1937 se skutečně zastavěnou plochou stavby a s tím související uvedení chybné výměry nezastavěné plochy pozemku parc. č. st. 1937. Dále ve věci nepřiznání pozemku parc. č. 779/1 a prokázání důvodů, na jejichž základě budova č. p. 172 na pozemku parc. č. st. 1937 nesplňovala ke dni 1. 1. 2016 předmět daně ze staveb.

11. Žalobce dne 8. 3. 2019 k výzvě uvedl, že budova hotelu je vybydlená, z hotelu zůstal železobetonový skelet, budova nemá okna, dveře, ani žádné jiné stavební konstrukce nad rámec železobetonového skeletu a nabídl o tomto dokumentaci uvedenou ve veřejných médiích. Dále uvedl, že není možné zdaňovat stavbu, kterou z důvodu svého stavebně technického stavu není možné užívat s tím, že stavba bude zřejmě zdemolována. Přislíbil doručení stanoviska stavebního úřadu a znalecký posudek o reálném stavu budovy. Tyto důkazy ovšem nepředložil. Žalobce navrhoval provedení místního šetření dotčené budovy. Místní šetření k jeho návrhu provedeno nebylo, neboť skutečný stav dotčené budovy je správci daně znám.

12. Správce daně žalobci doměřil daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 až 2019, a to za každé období ve výši - 61 782 Kč, kdy nově zjištěná daň nemovitých věcí činí částku 48 462 Kč. Žalobce se proti těmto rozhodnutím odvolal, neboť jeho daňové přiznání obsahově i formálně je správné, neboť není možné zdaňovat stavbu, kterou není možné z důvodu jejího stavebně technického stavu jakýmkoli způsobem užívat a která bude zřejmě demolována. Má za to, že pokud má být stavba zdanitelnou, musí být užívána, nebo alespoň užívání schopná. Objekt bývalého Hotelu Vyšehrad je však vybydlený a neschopný k užívání jako hotel. Proto žalovaný nesprávně trvá na zdanění uvedené stavby, když v souvislosti s tím rovněž odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 153/2014-79.

13. Krajský soud přezkoumal žalobní rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 57 Af 1/2020 14. Předmětem řízení je rozhodnutí o doměření daně z nemovitých věcí, tedy posouzení, zda žalobci byla v souladu se zákonem doměřena daň z nemovitých věcí, kdy žalobce má za to, že stavba nepodléhá zdanění, neboť není užívána ani užívání schopná. Nelze dle žalobce vyměřit daň z majetku, který existuje jen formálně a nikoli reálně. Objekt je vybydlený a jako hotel užívání neschopný.

15. Žalobní námitky žalobce se zcela shodují s námitkami, které uvedl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správce daně.

16. Žalovaný má za to, že pro věc je rozhodné posouzení, zda je budova předmětem daně, že dotčená stavba splňuje definici budovy podle katastrálního zákona, tedy že je spojena se zemí pevným základem, má obvodové zdivo i střešní konstrukci a je tedy nemovitou věcí v právním slova smyslu. Tyto skutečnosti byly ověřeny při místním šetření, a proto nelze žalobci přisvědčit, že by jeho majetek existoval jen formálně a nikoli reálně, jak nepodloženě tvrdí.

17. Podle § 7 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 338/1992 Sb. je předmětem daně ze staveb a jednotek, nachází-li se na území České republiky, zdanitelná stavba, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí dokončená nebo užívaná budova podle katastrálního zákona. Podle § 2 písm. l) zákona 256/2013Sb., o katastru nemovitostí je budovou jako nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

18. V daném případě je předmětem řízení rozhodnutí, kterým byla žalobci doměřena daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 až 2019, a to mimo jiné v předmětu daně ze staveb O - ostatní stavba pro podnikatelskou činnost, stavba občanské vybavenosti č. p. 172 na pozemku parc. č. st. 1937 pro obec k. ú. Č. K., kdy žalobce v rámci dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitých věcí přiznal ke zdanění pouze pozemek parc. č. st. 1937, a to v předmětu daně z pozemků v druhu pozemku E - zastavěná plocha a nádvoří. V daném případě se jedná o to, zda dotčená stavba splňuje definici předmětu daně ze staveb a jednotek dle § 7 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb. či nikoliv. Rozhodné tedy je, zda dotčená stavba hotelu splňuje definici předmětu daně ze staveb dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb.

19. Ze spisu vyplývá, že správcem daně bylo provedeno místní šetření za účelem prověření stavu předmětné budovy č. p. 172, tedy zda stavba naplňuje definici předmětu daně ze staveb dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 338/1992 Sb., kdy z úředního záznamu vyplývá, že se jedná o stavbu dokončenou a dříve užívanou budovu spojenou se zemí pevným základem, která je uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí s tím, že stavba je ve špatném stavu bez oken, v prvním patře jsou okna zazděná z důvodu zabezpečení. Na stavebním úřadu v Českém Krumlově, pak bylo ověřeno, že žádná jiná rozhodnutí, kromě rozhodnutí o nařízení udržovacích prací ze dne 1. 11. 2017, vydána nebyla žádné řízení ohledně odstranění či jiné změny stavby vedeno není. Za těchto skutkových okolností byl učiněn správný závěr ze strany správce daně, že stavba splňuje definici budovy podle Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 57 Af 1/2020 katastrálního zákona, tedy že je spojena se zemí pevným základem, má obvodové zdivo i střešní konstrukci. V případě, že stavba je neudržovaná a v havarijním stavu, ovšem má obvodové zdivo a střešní konstrukci a nebyla odstraněna, ani nebylo ke dni rozhodování vydáno rozhodnutí o odstranění předmětné stavby či o její změně, stavba splňuje veškeré podmínky uvedené v § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 338/1992 Sb., v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. l) katastrálního zákona.

20. Žalobce byl opakovaně vyzýván k odstranění pochybností, neboť na něm leželo důkazní břemeno, ovšem z jeho strany nebyly předloženy důkazy, kterými by prokázal, že dotčená stavba nesplňuje podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 338/1992 Sb. Žalobce tedy neprokázal, že by dotčená stavba nebyla předmětem daně, přestože správce daně ve výzvě jasně identifikoval rozpor dodatečného daňového přiznání s údaji v katastru v katastru nemovitostí.

21. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že předmětná stavba je vybydlená a neschopná užívání jako hotel, a to s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Af 54/2014 ze dne 31. 5. 2017, ve kterém soud nepřisvědčil námitce žalobkyně…..„že zákonodárce nezamýšlel podrobit zdanění stavby, které z hlediska faktického i právního stavu užívat nelze. Rozlišovacím kritériem mezi stavbou, která je předmětem daně, a stavbou, která zdanění nepodléhá, totiž nemůže být otázka faktické či právní způsobilosti stavby k užívání. Především je třeba si uvědomit, že zákon o dani z nemovitosti takové kritérium v rámci vymezování předmětu daně neobsahuje, pouze při stanovení sazby daně zohledňuje způsob užívání, což je však zcela jiná otázka (…) není proto podstatné, zda ta která stavba fakticky plní své funkce a je možné ji užívat, nýbrž výhradně to, zda odpovídá definici předmětu daně podle § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 26. 3. 2004 sp. zn. 58 Ca 26/2003, který je uveden v komentářové literatuře (srov. Novotná, M. Koubovský, P. zákon o dani z nemovitých věcí. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s. 2016 – komentář k § 7.

22. Soud proto uzavřel, že žalobce nedůvodně tvrdí, že s ohledem na špatný technický stav předmětné stavby, kdy je objekt vybydlený a neschopný k užívání jako hotel a užívání nemovitosti je prakticky vyloučeno, má význam pro posouzení, zda je předmětem daně či nikoliv. Tato skutečnost má význam při stanovení sazby a byla ve prospěch žalobce zohledněna.

23. Zcela nedůvodně se rovněž žalobce dovolává rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 153/2014-79 ze dne 21. 4. 2016. Jak bylo správně uvedeno v napadených rozhodnutích, odkaz na uvedený rozsudek je nepřípadný, neboť předmětem sporu bylo stanovení sazby daně z nemovitostí s ohledem na užívání stavby. Nedůvodná je i námitka žalobce, že se žalovaný předmětnou judikaturou nezabýval, neboť se citovaným rozhodnutím zabýval v bodě 29 napadených rozhodnutí o odvolání.

24. Soud proto uzavřel, že správce daně postupoval v souladu s právními předpisy, neboť žalobce neprokázal, že by stavba nesplňovala podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 57 Af 1/2020 bod 1 zákona č. 338/1992 Sb. a ustanovení § 2 písm. l) katastrálního zákona. Soud proto námitky žalobce důvodnými neshledal, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady nad rámec jeho administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. března 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.