57 Af 2/2017

Rubrum

č. j. 57Af 2/2017 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Věry Balejové v právní věci Žalobce: M. Š. bytem V. 118, K. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno za účasti: I) M. H., bytem D. 170 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017 č. j. 23285/17/5100-41458-710158 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Pokračování - 2 - 57Af 2/2017 1. Žalobou doručenou dne Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 23. 8. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj č. j. 1541488/16/2212-00540-307296 ze dne 29. 6. 2016, kterým správce daně nevyhověl návrhu žalobce na vyloučení majetku z daňové exekuce.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že správce daně nařídil k vymožení vykonatelných nedoplatků A. H. daňovou exekuci prodejem movitých věcí, a to exekučním příkazem č. j. 18302/16/2212-00540-307296 ze dne 27. 4. 2016. V rámci exekuce bylo do soupisu movitých věcí zařazeno i 11 kusů zbraní. Žalobce navrhl vyloučit tyto movité věci z daňové exekuce, neboť je jejich vlastníkem. K tomu doložil dvě kupní smlouvy, obě datované dnem 4. 1. 2016, na základě kterých první kupní smlouvou A. H. prodal žalobci předmětné zbraně a převedl na něho vlastnické právo, přičemž následující kupní smlouvou žalobce prodal A. H. předmětné zbraně zpět. Kupní cena dle druhé kupní smlouvy měla být uhrazena prostřednictvím několika splátek. Obsahem druhé kupní smlouvy byla mimo převod vlastnického práva také výhrada vlastnického práva ve smyslu § 2132 občanského zákoníku, bylo ujednáno, že ke změně vlastnictví dojde teprve úplným zaplacením kupní ceny a dále ustanovení, podle kterého neuhrazením byť jediné splátky kupní smlouva pozbývá účinnosti. Spolu s kupními smlouvami doložil žalobce výzvu vůči daňovému dlužníkovi k vydání zbraní. Finanční úřad pro Jihočeský kraj žádosti žalobce o vyloučení těchto zbraní z daňové exekuce nevyhověl. Odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

3. Žalobce se v žalobě zabývá otázkou rozvazovací podmínky a má za to, že výklad žalovaného je nesprávný. Namítá, že správce daně není oprávněn selektovat, které ustanovení kupní smlouvy se vůči třetí osobě uplatní a které nikoliv. Není tedy oprávněn stanovit, že jedna část kupní smlouvy je vůči němu účinná, změna vlastnického práva a rozvazovací podmínka nikoliv, neboť to nemá oporu v zákoně. Tak tomu může být pouze u výhrady vlastnického práva. Zákon v § 2134 občanského zákoníku stanoví, za jakých podmínek se vůči třetí osobě výhrada vlastnického práva neprojeví. Oproti tomu obdobné účinky vůči třetí osobě na § 548 odst. 2 občanského zákoníku nedopadají. Rovněž není relevantní, že daňovému dlužníkovi byl se soupisem zbraní doručen exekuční příkaz, který obsahoval zákaz s těmito movitými věcmi nakládat. Žalobce poukazuje na to, že daňový dlužník A. H. neuhradil poslední stanovenou splátku, takže nelze dovodit, že by takto jednal úmyslně s cílem dosáhnout určitého výsledku. Podle žalobce zákon neurčuje právní následky neuhrazení kupní ceny, o nichž pojednává žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí s tím, že uplatněním rozvazovací podmínky by došlo k obcházení zákona, popřípadě k výhradě vlastnického práva, že dochází k přechodu vlastnictví teprve splněním závazku kupujícího uhradit kupní cenu a vlastnictví vzniká teprve tímto okamžikem, v případě rozvazovací podmínky účinky právního jednání nastanou a teprve, dojde-li k předem stanovené podmínce, tyto právní následky zaniknou. Výhrada Pokračování - 3 - 57Af 2/2017 vlastnického práva tak může zůstat naplněna neomezeně dlouho oproti rozvazovací podmínce, která je jednoznačně specifikována a k určitému dni nastane či nikoliv.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že kupní smlouvy oprávněně vzbuzují pochybnosti. Je skutečností, že podpis na kupních smlouvách, jejichž předmětem jsou movité věci, nemusí být ke své platnosti úředně ověřen. S tímto není ovšem v rozporu tvrzení správce daně o neověření podpisu na těchto smlouvách, kdy není možné časovou relevanci najisto potvrdit, a to s ohledem na další zjištěné skutečnosti uvedené žalobcem. Žalovaný rovněž přisvědčil žalobci, že zápis v centrálním registru zbraní nemá konstitutivní účinky. Nicméně průkaz zbraně, jehož odrazem je zápis v centrálním registru zbraní, je veřejnou listinou, kterou se osvědčuje a stvrzuje vlastnictví zbraně. V daném případě je vlastníkem předmětných zbraní pro třetí osoby daňový subjekt, jelikož tyto jednají v důvěře ve veřejnou listinu – průkaz zbraně jakož i zápis v registru. Toto neohlášení změny vlastnického práva rovněž budí pochybnosti.

5. K rozvazovací podmínce žalovaný uvedl, že dle výkladu žalobce by bylo možné dospět k přednostní ochraně vlastnického práva před právy věřitelů obdobně jako při sjednání výhrady vlastnického práva, avšak bez povinnosti uzavření této kupní smlouvy ve zvláštní formě, což by mohlo vést k jejímu snadnému zneužití. V daném případě správce daně v souladu se zákonem pojal do soupisu věci, které v době provádění soupisu byly prokazatelně ve vlastnictví daňového subjektu. Věci pojaté do soupisu byly určeny k prodeji v dražbě. Daňový subjekt proto nebyl dále motivován k úhradě zbývající části kupní ceny, když by přišel kromě předmětných movitých věcí ještě i o další peníze. Správcem daně byly tak splněny všechny zákonné podmínky pojetí movitých věcí do soupisu a žalovaný má za to, že nelze vůči němu jako věřiteli uplatňovat rozvazovací podmínku a domáhat se vlastnictví věci na základě skutečnosti, jež nastala až po provedení soupisu bez ohledu na to, že tato má účinky ex tunc. V opačném případě by stačilo sjednat si dostatečně dlouhou rozvazovací podmínku a po pojetí věcí do soupisu se této dovolávat. Tato by přitom nemusela být ani vázána na kupní cenu.

6. Žalovaný poznamenal, že výhradu vlastnického práva nepovažoval vůči sobě jako věřiteli za platně sjednanou, pročež se touto dále nezabýval. Je však zřejmé, že současným sjednáním výhrady vlastnického práva a rozvazovací podmínky v jedné kupní smlouvě a jejich navázáním na stejný úkon (plná úhrada kupní ceny) jsou vůči sobě postaveny dva instituty s protichůdnými účinky, co se převedení vlastnického práva týče.

7. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

8. Finanční úřad pro Jihočeský kraj vydal dne 27. 4. 2016 exekuční příkaz na prodej movitých věcí k vymožení nedoplatku včetně úroku z prodlení ke dni 25. 4. 2016 a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 4.932.346 Kč.

9. Dle protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 27. 4. 2016 je mimo jiné do soupisu pojato i 11 kusů zbraní včetně příslušenství, jejichž přesná identifikace je uvedená v protokolu o soupisu věcí. Pokračování - 4 - 57Af 2/2017 10. Správci daně byl dne 31. 5. 2016 žalobcem doručen návrh na vyloučení movitých věcí z daňové exekuce. K návrhu žalobce předložil kupní smlouvu ze dne 4. 1. 2016 uzavřenou mezi A. H. jako prodávajícím a žalobcem, ve které si strany dohodly kupní cenu ve výši 200.000 Kč, přičemž kupní cena byla uhrazena před podpisem této smlouvy a prodávající se zavázal, že předmět koupě předá kupujícími do 3 dnů od uzavření smlouvy. Vlastnické právo k předmětu přešlo z prodávajícího na kupujícího okamžikem uzavření smlouvy.

11. Dle kupní smlouvy, která byla uzavřena téhož dne 4. 1. 2016, žalobce prodal kupujícímu A. H. za částku 250.000 Kč u zbraní, jež jsou přílohou této smlouvy. Bylo dohodnuto, že kupní cena bude kupujícím uhrazena v hotovosti k rukám prodávajícího v pěti splátkách, kdy první splátka ve výši 50.000 Kč měla být uhrazena dne 8. 1. 2016, druhá splátka ve výši 50.000 Kč dne 8. 2. 2016, třetí splátka ve výši 50.000 Kč dne 8. 3. 2016, čtvrtá splátka ve výši 50.000 Kč dne 8. 4. 2016 a dne 8. 5. 2016 poslední splátka 50.000 Kč. Smluvní strany měly sjednáno, že nebude-li některá z uvedených splátek uhrazena, byť jen z části ve sjednaném termínu splatnosti, pozbývá kupní smlouva účinnosti. Bylo dohodnuto, že kupující předmět koupě převzal před uzavřením této smlouvy s tím, že vlastnické právo předmětu koupě přechází z prodávajícího na kupujícího až okamžikem uhrazení kupní ceny v plné výši.

12. Správce daně návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nevyhověl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 29. 6. 2016 bylo potvrzeno s tím, že k převodu vlastnického práva došlo ke dni podpisu na základě první smlouvy ke dni 4. 1. 2016. Kupní smlouva je rovněž považovaná za platnou, přičemž v tomto případě došlo mezi žalobcem a daňovým subjektem ke sjednání, že vlastnictví zbraní přejde z odvolatele na daňový subjekt až po zaplacení poslední splátky kupní ceny, tedy až okamžikem úhrady kupní ceny v plné výši. Dle žalovaného však tato výhrada vlastnického práva v písemné podobě s prostými podpisy smluvních stran je účinná pouze mezi smluvními stranami, to je žalobcem a daňovým subjektem, avšak není podle § 2134 občanského zákoníku účinná vůči správci daně jako věřiteli kupujícího. Tato výhrada vlastnického práva by vůči správci daně působila jen tehdy, byla-li by pořízena ve formě veřejné listiny, popřípadě kdyby byly podpisy žalobce a daňového subjektu na kupní smlouvě úředně ověřeny. Vůči správci daně jako věřiteli daňového subjektu se tedy výhrada vlastnického práva neuplatní a ohledně převodu vlastnického práva z pohledu správce daně pak platí pravidlo uvedené v § 1099 občanského zákoníku, to je že k převodu vlastnického práva dochází v okamžiku účinnosti smlouvy, v daném případě dnem podpisu kupní smlouvy oběma stranami dne 4. 1. 2016. Žalovaný dospěl k závěru, že rozvazovací podmínka není vůči správci daně účinná, a proto pro účely daňové exekuce je vlastníkem sepsaných movitých věcí – zbraní žalobce.

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování - 5 - 57Af 2/2017 14. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda je vlastníkem zbraní, které byly pojaty do soupisu movitých věcí, žalobce nebo daňový subjekt A. H. tedy zda má žalobce nárok na vyloučení majetku z daňové exekuce z důvodu prokázání vlastnického práva k předmětným věcem. Žalobce má za to, že na základě předmětných kupních smluv uzavřených dne 4. 1. 2016 prokázal, že je vlastníkem předmětných věcí.

15. Kupní smlouva byla uzavřena mezi A. H. a žalobcem a na základě ní došlo k prodeji předmětných věcí, kdy kupní cena byla kupujícím uhrazena k rukám prodávajícího, prodávající se zavázal, že předmět koupě předá kupujícímu do tří dnů od uzavření této smlouvy a vlastnické právo k předmětu koupě přejde z prodávajícího na kupujícího okamžikem uzavření této smlouvy. Smlouva nabyla platnosti i účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Z obsahu „druhé“ kupní smlouvy vyplývá, že prodávající M. Š. prodal kupujícímu A. H. věci (zbraně), které byly předmětem soupisu movitých věcí, kdy se smluvní strany dohodly, že kupní cena činí 250.000 Kč a bude uhrazena v pěti pravidelných splátkách v období od 8. 1. 2016 do 8. 5. 2016 ve výši 50.000 Kč měsíčně. Dále si smluvní strany sjednaly, že nebude-li některá ze splátek uhrazena, pozbývá kupní smlouva účinnosti.

16. Soud se zcela ztotožnil se správcem daně, že podpis na kupních smlouvách, jejichž předmětem jsou movité věci, nemusí být ke své platnosti úředně ověřen. Z § 2134 občanského zákoníku ohledně ochrany věřitelů kupujícího však vyplývá, že výhrada vlastnického práva působí vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny popřípadě, bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, a to až ode dne úředního ověření podpisů. Výhradou vlastnického práva zůstává do naplnění předpokladu, zpravidla zaplacení plné kupní ceny, vlastníkem věci prodávající. Kupující má tedy věc již u sebe, ale je pouze v postavení detentora. Tato skutečnost však nemusí být a zpravidla ani není zřejmá třetím osobám, zejména věřitelům kupujícího. Vlastnictví prodávajícího pak brání jiným věřitelům kupujícího uspokojit se z předmětu koupě. Vzhledem k tomu, že by tato výhrada vlastnického práva mohla být zneužívána k tomu, aby kupující ochránil svůj majetek před věřiteli, je zde ochrana věřitelů kupujícího. Výhrada vlastnického práva má účinky vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, je- li sjednána ve formě veřejné listiny nebo ve formě soukromé listiny s úředně ověřenými podpisy, a to až do okamžiku ověření podpisů. Tato skutečnost má zabránit tomu, aby si prodávající s kupujícím zpětně činili výhradu vlastnického práva, a to jen s úmyslem zkrátit věřitele kupujícího.

17. Z obsahu „druhé“ kupní smlouvy vyplývá, že byla sjednána výhrada vlastnického práva. Jak vyplývá ze shora uvedeného ustanovení, tato výhrada vlastnického práva je účinná mezi smluvními stranami, tedy mezi žalobcem a daňovým subjektem, není však účinná vůči správci daně jako věřiteli kupujícího, jestliže nebyla pořízena ve formě veřejné listiny a popřípadě podpisy na předmětné kupní smlouvě nejsou úředně ověřeny. Proto nelze tuto výhradu vlastnického práva vůči správci daně uplatnit. V případě neověření podpisu na Pokračování - 6 - 57Af 2/2017 této smlouvě není totiž možné potvrdit časovou relevanci, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy.

18. K námitce žalobce, že A. H. opomněl se při soupisu movitých věci zmínit o předmětných kupních smlouvách, což lze považovat za pochopitelné, neboť je měl stále ve svém držení a byly uzavřeny čtyři měsíce před provedením soupisu movitých věcí, soud uvádí, že v případě že daňový subjekt předmětné movité věci na základě tzv. druhé kupní smlouvy měsíčně splácel 50.000 Kč, lze si stěží představit, že si v rámci výkonu rozhodnutí tuto skutečnost nepřipomněl a nenamítal, že vlastníkem předmětných zbraní je žalobce. Tato námitka je zcela irelevantní v rámci předmětného řízení, kdy je předmětem zejména posouzení kupních smluv, na základě kterých je nutno dospět k závěru, kdo je vlastníkem předmětných zbraní.

19. Rovněž dle údajů v centrálním registru zbraní je jako vlastník pro třetí osoby registrován A. H. Na základě těchto informací správně správce daně pojal zbraně do soupisu, a to i s ohledem na skutečnost že žalobce měl předmětné zbraně v držení a své vlastnictví v rámci výkonu rozhodnutí nijak nerozporoval.

20. Zcela nesprávný je právní názor žalobce ohledně rozvazovací podmínky. Za rozvazovací podmínku se považuje taková podmínka, na jejímž splnění závisí, zda právní následky již nastalé pominou. Pokud je tedy sjednána rozvazovací podmínka, právní následky nastanou ihned, ale po splnění této podmínky zase pominou.

21. Rozvazovací podmínka je upravena v občanském zákoníku v § 548 odst. 2 občanského zákoníku. Soud přisvědčil žalovanému, že omezení účinnosti rozvazovací podmínky pouze mezi smluvními stranami není výslovně upraveno. S odkazem na § 1759 občanského zákoníku, dle něhož smlouva zavazuje výlučně smluvní strany, vůči jiným osobám působí pouze v zákonem stanovených případech, z čehož vyplývá, že sjednal-li si žalobce s daňovým subjektem v kupní smlouvě rozvazovací podmínku, jsou pak zavázáni pouze oni jako smluvní strany, neboť kupní smlouva je účinná pouze mezi smluvními stranami. Z toho vyplývá, že vrácení plnění v případě zániku účinnosti smlouvy mohou smluvní strany požadovat pouze navzájem.

22. Soud se ztotožnil se žalovaným, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že rozvazovací podmínka má stejné účinky jako výhrada vlastnického práva. Soud proto uzavřel, že je správný závěr žalovaného, že vlastníkem předmětných věcí byl v době soupisu movitých věcí daňový subjekt. Lze přisvědčit i žalovanému, že daňový subjekt A. H. nebyl nadále motivován k úhradě zbývající části kupní ceny za situace, kdy zbraně byly zahrnuty do soupisu věcí určených k prodeji v dražbě. Zcela nesprávně tedy žalobce vůči správci daně uplatňoval rozvazovací podmínku, jestliže tyto skutečnosti nastaly až po provedení soupisu.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že správce daně v souladu se zákonem pojal do soupisu věcí předmětné zbraně, neboť se jedná o zbraně ve vlastnictví A. H. Soud nepřisvědčil žalobci, že správce daně je veden snahou zajistit co největší výběr stanovené Pokračování - 7 - 57Af 2/2017 daně, jestliže postupoval v souladu se zákonem, na základě předložených kupních smluv dospěl ke správnému závěru, že vlastníkem zbraní pojatých do soupisu v rámci exekuce je daňový subjekt.

24. Soud proto žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl 25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho administrativní činnosti nevznikly.

26. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

27. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 8 - 57Af 2/2017 České Budějovice 8. června 2018 Mgr. Helena Nutilová v.r. předsedkyně senátu