57 Af 3/2018

Rubrum

57Af 3/2018 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr Terezy Kučerové v právní věci Žalobce: Obec Vojníkov sídlem Vojníkov 10, okres Písek zastoupeného advokátem JUDr. Lubošem Průšou sídlem třída Národní Svobody 32/11, Písek žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2018 č. j. 5136/18/5000-10470-703359 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 31. 1. 2018 č. j. 5136/18/5000-10470-703359 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 57 Af 3/2018

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, kterým byl vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 550.000 Kč. Napadeným rozhodnutím byla část textu výroku napadeného rozhodnutí dne 7. 1. 2015 č. j. 175997/15/2200-31473-307280, jímž byl vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 550.000 Kč, změněna na text, že se vyměřuje odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 27.500 Kč.

2. Žalobce v žalobě odkázal na napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodování. Obec byla v červnu roku 2009 zasažena povodní a byla jí v roce 2010 poskytnuta dotace ze státního rozpočtu na akci „Oprava místní komunikace po povodních“ ve výši 400.000 Kč a na akci „Oprava a odbahnění požární nádrže v Držově“ ve výši 150.000 Kč. Dle správce daně žalobce porušil rozpočtovou kázeň, proto mu rozhodnutím ze dne 7. 1. 2015 byl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 550.000 Kč. K odvolání žalobce byla změněna výše odvodu na částku 137.500 Kč. Žalobce si proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Af 32/2015-53 ze dne 8. 6. 2016 zamítnuta. Na základě kasační stížnosti podané žalobcem Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný vydal dne 31. 1. 2018 rozhodnutí, kterým změnil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně na částku 27.500 Kč a ve zbytku platební výměr správce daně potvrdil.

3. Podle žalobce žalovaný nerespektoval závazný právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 208/2016-52 ze dne 14. 7. 2017, čímž způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

4. Žalovaný zcela ignoroval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, a to vypořádat se s argumenty (ekonomickou úvahou žalobce), že vzhledem ke konkrétní situaci posuzované zakázky šlo o řádné zadání zakázky, které bylo v souladu s § 6 zákona o zadávání zakázek v tehdy platném znění a nejprve postavit najisto a uvést pro to důvody svého uvážení spočívající ve spolehlivě zjištěném skutkovém stavu, zda zákon byl či nebyl porušen a v napadeném rozhodnutí zejména v bodech 22 a27 bez uvedení jakéhokoli důvodu a bez jakéhokoli náznaku svého uvážení o této otázce opět jen konstatoval, že zadavatel nepostupoval při výběru dodavatele v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách, respektive porušil zásady stanovené v § 6 zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele, aniž žalovaný uvedl, v čem měly být tyto zásady porušeny a zda k jejich porušení vzhledem ke konkrétním ekonomickým důvodům na straně žalobce jako zadavatele, které uvádí, vůbec mohlo dojít. Podle žalobce se žalovaný nezabýval tím, zda žalobce porušil nějakou povinnost, za kterou by mu mohla být udělena sankce, jen se zabýval otázkou proporcionality, kde zčásti zohlednil ekonomické důvody uváděné žalobcem jako argumenty pro řádné zadání zakázky ve výši uložené sankce. Tím tedy založil u rozhodování nedostatek důvodů, neboť rozhodování o výši sankce je uvážení Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 57 Af 3/2018 vždy následně po úvaze a rozhodnutí o tom, zda je pro uložení sankce důvod, vždy je tak odvozena od toho, zda nějaká povinnost byla porušena.

5. Žalobce dále namítá nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávnou aplikaci práva na daný případ. V souvislosti s tím poukázal na skutkový stav, kdy v červnu 2010 došlo v obci k bleskovým povodním. Žalobce na základě zkušeností z minulých povodní věděl, že uspokojovány jsou žádosti dle pořadí svého uplatnění, proto v návaznosti na vyhlášený stav nebezpečí dne 13. 8. 2009 na jednání zastupitelstva po povodních vybral dodavatele prací na obnovu infrastruktury, a to po racionální úvaze, kterou zdůvodnil přímým zadáním obou výkonů (oprava komunikace i odbahnění) u stejného dodavatele, který stavěl komunikaci a měl u něho záruku na předchozí stavbu komunikace provedenou v roce 2008. Vzhledem k bagatelnímu objemu hodnoty obou zakázek ve vztahu k povodňovým škodám i s ohledem na nutnost rychle odstranit poškození infrastruktury, byly takové zakázky dle žalobce zadávány zcela běžně. Rovněž po změně zákona o veřejných zakázkách není dána povinnost obce, jako veřejného zadavatele, zveřejňovat údaje o zakázkách do 500.000 Kč na profilu zadavatele ani po jejich zadání a zhotovení.

6. Podle žalobce žalovaný zcela nesprávně vyhodnotil, že obec jednala v časové tísni, aby napravila škodu po povodních, jen jako polehčující okolnost pro stanovení výše odvodu nikoli k dovození závěru, zda žalobce vůbec porušil nějakou svojí povinnost a zda je tedy vůbec odpovědný za porušení rozpočtové kázně, a proto zcela potlačil zásady zakotvené v § 6 zákona o veřejných zakázkách ve prospěch transakčních nákladů žalobce jako zadavatele veřejné zakázky ve prospěch snížení celkových nákladů úsporou na přemísťování strojů mezi dvěma stavbami, a to za účelem včasného odstranění povodňových škod a získání státní dotace na tento účel, kdy by si opravy vzhledem k nízkému rozpočtu nemohl dovolit.

7. Žalovaný zjištěný skutkový stav nevyhodnotil a skutkový stav nesprávně právně hodnotil jen ohledně výše ukládané sankce.

8. Podle žalobce žalovaný v řízení učinil vady procesního postupu, jestliže prvostupňový správní orgán neurčil, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv, přičemž žalovaný tuto vadu napravil. Rovněž žalovaný neoznámil žalobci pokračování v řízení po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ani mu neumožnil vyjádřit se k důkazům dle § 115 odst. 2 daňového řádu.

9. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu se dne 14. 7. 2017 č. j. 2 Af 208/2016-52 vyplývá, že žalobce byl ze zákona povinen při zadávání předmětné zakázky dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace. Přijal-li žalobce dotaci, která představuje určité dobrodiní ze strany státu bez protiplnění ze strany příjemce, bylo jeho odpovědností řídit se stanovenými pravidly při jejím užívání. Nejvyšší správní soud odmítl tvrzení žalobce, že v případě, kdy oslovil pouze jednoho dodavatele, nemohl uvedené zásady porušit. Žalobce porušil § 6 zákon o veřejných zakázkách tím, že u předmětné veřejné zakázky malého rozsahu nešlo o zanedbatelnou předpokládanou hodnotu, ale o částky 400.000 Kč a 150.000, kdy žalobce ji zadal přímo konkrétnímu dodavateli, čímž znemožnil účast jiných dodavatelů ve výběrovém řízení. Žalobce nevydal interní směrnici, která by upravovala zadání veřejných zakázek malého rozsahu. Nedoložil, že by se poptával u některých Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 57 Af 3/2018 dodavatelů, čímž jeho postup vzbudil pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele, tedy o transparentnosti tohoto postupu.

10. Žalovaný se zabýval ekonomickou úvahou žalobce, v rozhodnutí uvedl, jaké skutečnosti vzal v úvahu, tedy, že vybraný dodavatel již v místě prováděl činnosti, které souvisely s předchozí úpravou komunikace. Rovněž přihlédl k argumentaci žalobce, že na vedlejší zakázku bylo ekonomicky racionální použít stejného dodavatele. Žalovaný zohlednil i skutečnost, že se jedná o velmi malou obec s méně než 100 obyvateli, kde u členů zastupitelstva nelze předpokládat výkon funkce na plný úvazek. Tyto polehčující okolnosti ovšem nemohou odůvodnit neprovedení alespoň minimálních úkonů, kterými by žalobce zaručil naplnění zásad ustanovení § 6 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce splnil účel dotace opravou místní komunikace, opravou a odbahněním požární nádrže, ovšem nedodržel bod 5.1 zásad, tedy porušil zásady stanovené v § 6 zákona o veřejných zakázkách k výběru dodavatele. Nedodržel povinnost stanovenou v části III. podmínek, když nepostupoval při výběru dodavatele v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách a rovněž porušil povinnost postupovat v souladu se zásadami, čímž se dopustil neoprávněného použití poskytnutých prostředků ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech a tím porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. S ohledem na polehčující okolnosti žalovaný stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně při nedodržení § 6 zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele ve výši 5 % z celkové částky dotace. Žalovaný má za to, že respektoval právní názor Nejvyššího správního soudu, zvážil a dostatečným způsobem se vypořádal s argumenty žalobce a uvedl, z jakého důvodu žalobce porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a tím také zákon o rozpočtových pravidlech.

11. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, že vzhledem k bagatelnímu objemu hodnoty obou zakázek ve vztahu k povodňovým škodám byly takové zakázky zadávány zcela běžně bez zveřejnění. Sice se nejednalo o vysoké finanční částky, ale nejednalo se ani o bagatelní hodnoty zakázky. Žalobce i v případě, že jednal v krizové situaci po povodni, nemůže postupovat zcela libovolným způsobem za absence závazných pravidel upravujících postup při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, jaká opatření je třeba učinit při zadávání zakázek malého rozsahu, které nejsou zcela bagatelní, aby byly dodrženy zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace.

12. Procesní vady, které jsou namítány, v daném řízení správcem daně způsobeny nebyly.

13. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

14. Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 29. 3. 2010 poskytlo žalobci dotaci na akci „Oprava a odbahnění požární nádrže v Držově“ ve výši 150.000 Kč a dále rozhodnutím ze dne 29. 3. 2010 žalobci poskytlo dotaci na akci „Oprava místní komunikace po povodni“ ve výši 400.000 Kč. Nedílnou součástí těchto rozhodnutí jsou podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu v rámci programu „Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní nebo jinou pohromou“. V podmínkách mimo jiné je stanoveno, že účastník programu se zavazuje hospodárně nakládat s prostředky určenými na realizaci akce. Při zadávání zakázky je povinen postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 57 Af 3/2018 15. Správce daně obdržel od Ministerstva pro místní rozvoj dne 3. 7. 2014 podnět k zahájení řízení ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, kdy přílohou podnětu byl i protokol o výsledku veřejnosprávní kontroly ze dne 26. 5. 2014, dle něhož žalobce při výběru dodavatele na dotované akce nepostupoval v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách. Správce daně proto zahájil daňovou kontrolu, při které zjistil, že příjemce dotace porušil rozpočtovou kázeň tím, že jako veřejný zadavatel u veřejné zakázky malého rozsahu nepostupoval podle § 6 zákona o veřejných zakázkách. Nedodržel zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Proto došlo ze strany žalobce k neoprávněnému použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech.

16. Správce daně platebním výměrem ze dne 7. 1. 2015 vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu v celkové výši 550.000 Kč dle zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce se proti tomuto platebnímu výměru odvolal. V odvolání zejména namítal, že se jednalo o tzv. malé zakázky, u nichž nepřichází v úvahu provedení výběrové řízení. Dále žalobce namítal, že v průběhu kontroly nebyla zjištěna neprůkaznost vedeného účetnictví ohledně předmětných dotací, nebyla konkretizována ani žádná nerovnost v zacházení, jakož i porušení zákazu diskriminace.

17. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce částečně vyhověl, vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 137.500 Kč. Žalovaný potvrdil, že příjemce nedodržel povinnosti stanovené v podmínkách, jestliže nepostupoval při výběru dodavatele v souladu s § 6 zákona o veřejných zakázkách, čímž porušil rozpočtovou kázeň. Tím došlo ve smyslu § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalovaný zohlednil charakter pochybení, který považoval za méně závažný, přestože žalobce nedodržel § 6 zákona o veřejných zakázkách, účel dotace jako takový byl splněn, oprava místní komunikace po povodních byla provedena stejně jako oprava a odbahnění požární nádrže. Rovněž byly dodrženy stanovené termíny, a to termín realizace i termín závěrečného vyhodnocení akce. Odvolací orgán stanovil s ohledem na tyto skutečnosti odvod za porušení rozpočtové kázně za nedodržení § 6 zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele na dotované veřejné zakázky ve výši 25 % z celkové částky dotace uvedené v rozhodnutích, tedy ve výši 137.500 Kč. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen v nepřiměřené výši, a proto změnil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně.

18. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 6.2016 č. j. 10 Af 32/2015-43 žalobu zamítl.

19. Žalobce napadl citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Af 32/2015-43 kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2017 č. j. 2 Afs 208/2016-52 zrušil citovaný rozsudek a rovněž tak i zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství Brno ze dne 28. 7. 2015 č. j. 24570/15/50000-10470-703359 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný vydal dne 31. 1. 2018 rozhodnutí č. j. 136/18/5000-10470- 703359, kterým změnil rozhodnutí správce daně tak, že snížil vyměření odvod do státního rozpočtu z částky 550.000 Kč na částku 27.500 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 57 Af 3/2018 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Z § 6 zákona o veřejných zakázkách vyplývá, že zadavatel je povinen při postupu podle uvedeného zákona dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Pojem diskriminace podle § 6 v prvé řadě implikuje rozdílný, jiný přístup k jednotlivci než k celku, tedy odlišné zacházení s jednotlivcem ve srovnání s ostatními členy srovnávané skupiny, jak vyplývá již z pojmu diskriminace.

22. Účelem zadávacího řízení je omezit okruh uchazečů pro účely uzavření smlouvy a vybrat vhodného dodavatele k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Uvedené omezení se děje prostřednictvím nastavování kvalifikačních předpokladů, kdy samotný výběr se pak provede prostřednictvím hodnocení na základě předem stanovených hodnotících kritériích. Tyto skutečnosti musí být nastaveny tak, aby nedocházelo k nedovolenému omezování hospodářské soutěže. Tomu mají právě zabránit zásady uvedené v § 6 zákona o veřejných zakázkách, tedy zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. V daném případě žalobce předmětné zakázky zadal přímo konkrétnímu zadavateli, proto dle žalovaného jsou důvodné pochybnosti o splnění zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a proto došlo k porušení rozpočtové kázně.

23. Součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace na akci „Oprava a odbahnění požární nádrže v Držově“ ze dne 29. 3. 2010 a rovněž rozhodnutí ze dne 29. 3. 2010 o poskytnutí dotace na akci „oprava místní komunikace po povodni“ jsou podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu. Z obsahu podmínek mimo jiné vyplývá, že dle části III. účastník programu se zavazuje hospodárně nakládat s prostředky určenými na realizaci akce. Při zadávání zakázky je povinen postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů. V zásadách je pod bodem 6. 2. uvedeno, že žadatel zašle Ministerstvu pro místní rozvoj mimo jiné smlouvu o dílo na realizaci akce uzavřenou s dodavatelem vybraným v souladu s postupem platným pro zadání veřejné zakázky.

24. V daném případě Finanční úřad pro Jihočeský kraj vyměřil žalobci rozhodnutím ze dne 7. 2. 2015 žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v rozhodném znění, ve výši 550.000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 7. 2015 č. j. 24570/15/5000-10470-703359 uvedené rozhodnutí změnil, výši odvodu za porušení rozpočtové kázně na částku 137.500 Kč a ve zbytku platební výměr potvrdil. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce byl rozsudek Krajský soud v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2016 č. j. 10 Af 32/2015-43 zrušen a rovněž bylo zrušeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 28. 7. 2015 č. j. 24570/15/5000-10470-703359 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

25. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku odkázal mimo jiné na rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 2. 2. 2017 č. j. 9 As 195/2015-68 dovodil, že v případě veřejných zakázek malého rozsahu se jedná o postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky ve smyslu § 17 písm. m) zákona o veřejných zakázkách a zadavatel je vázán zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 57 Af 3/2018 nicméně zadávání se neděje v zadávacím řízení. Ustanovení § 21 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách stanoví taxativní výčet druhů zadávacího řízení a pojem „zadávací řízení“ tedy není možné rozšiřovat nad rámec tohoto výčtu. Dále bylo konstatováno, že zákon o veřejných zakázkách nestanoví žádná bližší pravidla pro postup zadavatele při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Pro postup pro uzavření smlouvy na předmět veřejné zakázky malého rozsahu se nepoužijí ustanovení zákona o veřejných zakázkách s výjimkou § 6, § 12 a 13, tedy se nepoužijí ustanovení o kvalifikaci, o hodnotící komisi, o nabídce, o výběru nejvhodnější nabídky. Příjemce dotace je však při nakládání s rozpočtovými prostředky povinen dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či v rozhodnutí o poskytnutí dotace.

26. V daném případě se na žalobce vztahuje zákon o veřejných zakázkách v rozsahu vymezeném § 18 odst.

5. Podstatou sporu je tedy otázka, jaké povinnosti vyplývají pro zadavatele veřejných zakázek malého rozsahu ze zákona o veřejných zakázkách, zejména z § 6 zákona.

27. Podle § 6 zákona o veřejných zakázkách je zadavatel povinen při postupu podle uvedeného zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

28. Z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že právní doktrína k posílení transparentnosti doporučuje zveřejnění interní směrnice o zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, aby se všichni dodavatelé měli možnost seznámit s postupem zadávání u konkrétního zadavatele. V praxi je obvyklý způsob, že zadavatel vyzve písemnou formou nejméně tři dodavatele, přičemž tento postup je možný pouze u veřejných zakázek s předpokládanou hodnotnou nad hranicí alespoň 100.000 Kč. Žalobce nemá zadávání veřejných zakázek malého rozsahu upraveno interní směrnicí.

29. Uvedené akce byly realizovány společností STAREKO CZ Písek na základě smluv o dílo. Žalobce zadal tuto zakázku přímo konkrétnímu dodavateli bez provedení výběrového řízení. Důvodem pro výběr dodavatele v případě místní komunikace po povodni byla možnost uplatnění záruky na již dříve (před dvěma lety) provedené práce na předmětné komunikaci stejným dodavatelem vybraným ve výběrovém řízení. V případě odbahnění požární nádrže žalobce shledal výběr stejného dodavatele ekonomicky výhodným, neboť měl již na místě potřebnou techniku. Předmětná zakázka byla řádně realizována, termíny dodrženy a účetnictví bylo vedeno v souladu se zákonem a podmínkami poskytnutí dotace.

30. Z citovaného rozsudku vyplývá, že zásady transparentnosti lze v případě zakázek malého rozsahu, které však nejsou zcela bagatelní, dodržet například přijetím interní směrnice upravující zadávání veřejných zakázek malého rozsahu neformálním poptáním u několika dodavatelů i prostřednictvím telefonického hovoru. Dle Nejvyššího správního soudu je však třeba zohlednit, že zákon i předmětné podmínky poskytnutí dotace jsou v případě zadávání veřejných zakázek malého rozsahu a souvisejících s povinností velmi nekonkrétní. Pravidla zadávání veřejných zakázek, zejména v případě zakázek malého rozsahu, která nejsou téměř zákonem upravena, proto nelze vykládat s odhlédnutím od skutečné ekonomické i společenské reality zadávané zakázky. Proto je v daném případě třeba zohlednit, že zadavatelem je velmi malá obec, která jednala v časové tísni, aby napravila škodu vzniklou po povodních, kdy žalobce o dotaci řádně zažádal a poskytnuté finanční prostředky následně řádně využil ke stanovenému účelu. Výběr dodavatele proto Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 57 Af 3/2018 nebyl proveden libovolně ani zcela netransparentně. Žalobce dodavatele stavebních prací schválil na zasedání zastupitelstva, o čemž existuje veřejně přístupný zápis a volbu dodavatele zdůvodnil na první pohled racionální ekonomickou úvahou. Pozemní komunikace je statkem, u nějž se zpravidla předpokládá delší doba užívání. Je proto v souladu s řádným výkonem veřejné funkce zahrnující hospodaření se svěřeným majetkem předcházet budoucím problematickým situacím při udržování této komunikace. Ani argument, že na vedlejší zakázku je ekonomicky racionální použít stejného dodavatele, který tak může na obě zakázky použít stejné stroje, není nepřípadný, když je třeba vzít v úvahu, že podle spisu oprava a odbahnění požární nádrže časově předcházely zakázce hlavní, to je opravě místní komunikace. Správce daně ani žalovaný se však s provedenou ekonomickou úvahou vůbec nevypořádali.

31. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku 2 Afs 208/2016-52 konstatoval, že při posuzování zadávání veřejných zakázek malého rozsahu je proto třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem. Za současné absence bližších závazných pravidel upravujících postup při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu je proto třeba připustit, že zadavatelé, zejména malé obce bez profesionálního zázemí mohou postupovat méně formalizovaným způsobem. Nelze a priori bez bližšího zkoumání vyloučit, že ekonomické zdůvodnění zadání konkrétní zakázky může být prostředkem k dosažení transparentního rovného a nediskriminačního postupu. Nejvyšší správní soud proto považuje za neakceptovatelný postup žalovaného, který sice připustil, že příjemce dotace správci daně sdělil, proč přistoupil k přímému výběru konkrétního dodavatele pro obě veřejné zakázky, nicméně bez odůvodnění uzavřel, že tento důvod nevyvrací zjištění správce daně. Proto dle Nejvyššího správního soudu rezignoval na objasnění toho, zda a proč tyto důvody považuje za nesmyslné, irelevantní, nepravdivé a příliš slabé anebo jinak nedostatečné. Proto zatížil rozhodnutí nepřezkoumatelností.

32. Soud poznamenává, že správní orgán byl vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozsudku citovaném shora.

33. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že se žalovaný právním názorem citovaným shora neřídil, jestliže v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobcem nebyla vydána žádná směrnice a v bodě 25 dospěl k závěru, že žalobce porušil § 6 zákona o veřejných zakázkách, jestliže zadal zakázku přímo konkrétnímu dodavateli, čímž znemožnil účast jiných dodavatelů ve výběrovém řízení a v bodě 26 pak uvedl, že se zabýval ekonomickou úlohou odvolatele, kdy vzal v úvahu, že vybraný dodavatel již v místě prováděl činnosti, kdy jako polehčující okolnost přivzal argument, že na vedlejší zakázku bylo ekonomicky racionální použít stejného dodavatele a vzal v úvahu skutečnost, že se jedná o velmi malou obec s méně než 100 obyvateli. Dle věstníku Jihočeského kraje byl vyhlášen po povodních stav nebezpečí, což žalovaný považoval za polehčující okolnosti, které ovšem nemohou odůvodnit neprovedení minimálních úkonů, kterými by žalobce zaručil naplnění zásad ve smyslu § 6 zákona o veřejných zakázkách. Dospěl tak k závěru, že žalobce nedodržel bod 5.

1. Zásad a s ohledem na tyto skutečnosti mu stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně za nedodržení § 6 zákona o veřejných zakázkách při výběru dodavatele ve výši 5% z celkové částky dotace.

34. S ohledem na skutečnosti uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu soud učinil závěr, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor, neboť z obsahu napadeného Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 57 Af 3/2018 rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný nevypořádal s tím, zda žalobcem učiněná ekonomická úvaha nenaplnila požadavky zásady transparentnosti vzhledem ke specifické situaci žalobce. Žalovaný řádně neobjasnil, proč důvody žalobce považuje za neopodstatněné, v napadeném rozhodnutí není řádně odůvodněno, zda považoval výběr dodavatele za transparentní, tedy zda došlo k dodržení zásad rovného zacházení a nediskriminace v daném případě s ohledem na okolnosti uváděné žalobcem.

35. Soud se proto ztotožnil se žalobcem, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, v čem měly být tyto zásady porušeny a zda k jejich porušení vzhledem ke konkrétním ekonomickým důvodům na straně žalobce jako zadavatele, které uvádí, vůbec mohlo dojít. Jestliže se žalovaný nevypořádal s ekonomickou úvahou žalobce, zda v konkrétní situaci šlo o řádné zadání zakázky, které by bylo v souladu s § 6 zákona o zadávání zakázek.

36. Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žalovanému byla stanovena povinnost vypořádat se s ekonomickými důvody uváděnými žalobcem, dle něhož tyto důvody měly přednost před zásadami dle § 6 zákona o veřejných zakázkách, a následně pak měl žalovaný řádně odůvodnit, zda s ohledem na skutečnosti uváděné žalobcem mohlo dojít k porušení povinnosti stanovení v § 6 zákona o veřejných zakázkách.

37. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že skutečnosti uváděné žalobcem vyhodnotil žalovaný jako polehčující okolnosti pro stanovení výše odvodu, přestože bylo jeho povinností dle rozsudku Nejvyššího správního soudu tato skutková zjištění vyhodnotit ve vztahu k § 6 zákona.

38. K výhradě žalobce, že prvostupňový orgán neurčil, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv s tím, že žalovaný tuto vadu nenapravil, uvádí soud, že tímto žalobním bodem se z důvodu jeho obecnosti nemohl zabývat. Pro obecnost této žalobní námitky odkazuje soud pouze na zprávu o daňové kontrole, ze které je patrno, k jakému závěru správní orgán dospěl a z jakých skutečností vycházel.

39. K námitce ohledně neoznámení o pokračování řízení po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu soud uvádí, že nebylo povinností dle daňového řádu žalovaného, aby po zrušení rozhodnutí soudem oznámil žalobci, že řízení pokračuje. Poté, co je věc soudem zrušena a vrácena k dalšímu řízení žalovanému, správní orgán pokračuje bez dalšího v odvolacím řízení.

40. Porušení § 115 odst. 2 daňového řádu nedošlo, jestliže žalovaný v průběhu odvolacího řízení neprováděl dokazování, neopatřil si další důkazy, ani nedospěl k právnímu názoru, který by ovlivnil rozhodnutí v neprospěch žalobce. Žalovaný neměl povinnost žalobce seznámit s provedenými důkazy, jestliže žádné důkazy v rámci odvolacího řízení doplněny nebyly.

41. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že nebyly řádně zhodnoceny důvody, pro které bylo shledáno porušení § 6 zákona o veřejných zakázkách. Pro uvedené pochybení je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a proto jej soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 57 Af 3/2018 42. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní pomoci po 3.100 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč a 1.428 Kč DPH, které je zástupce žalobce plátcem.

43. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 13. června 2018 předsedkyně senátu Mgr. Helena Nutilová v. r. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 57 Af 3/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.