57 Af 3/2021

Rubrum

č. j. 57 Af 3/2021 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Městské lesy Volary s.r.o. se sídlem V Kasárnách 645, 384 51 Volary zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2020, č. j. 41/LK/2020-K103, sp. zn. OZZL 94685/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 57 Af 3/2021 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž byl žalobci poskytnut finanční příspěvek na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019 ve výši 4 339 773 Kč. Žádost žalobce o finanční příspěvek byla napadeným rozhodnutím částečně zamítnuta z důvodu, že škoda vzniklá v porostních skupinách v odděleních 2 – 13 v souvislosti s nahodilou jehličnatou těžbou v roce 2019 není předmětem finančního příspěvku dle části B oddílu 3, předmět finančního příspěvku Zásad, kterými se stanoví podmínky pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019, č. j. 33707/2020-MZE-16221 (dále jen Zásad), neboť se nacházejí tyto lesy na území Národního parku Šumava.

2. Žalobce napadá výrok II., kdy namítá nesoulad rozhodnutí, respektive Zásad, s právními předpisy a považuje tak vydané rozhodnutí ve výrokové části II. za nezákonné.

3. Žalobce v žalobě uvádí, že byl v roce 2019 na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 1999 nájemcem lesních pozemků nacházejících se v katastrálním území Volary – Cudrovice a dále i lesů, které se nachází na území Národního parku Šumava. Žalobce včasnou žádostí požádal o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona, konkrétně o poskytnutí finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v roce 2019 pro jehličnaté dříví vytěžené v obhospodařovaných porostních skupinách v důsledku nahodilé těžby (§ 2 písm. n) lesního zákona). Rovněž tak předmětem žádosti bylo poskytnutí příspěvku na jehličnaté dříví vytěžené v roce 2019 v porostních skupinách, které se nachází na území Národního parku Šumava, tak v porostních skupinách ležících mimo národní park. Celkem požadoval žalobce příspěvek ve výši 7 889 032 Kč. Napadeným rozhodnutím nebylo jeho žádosti vyhověno. Žalobci byl přiznán příspěvek pouze ve výši 4 339 773 Kč, ve zbývající části byla žádost zamítnuta, a to ohledně těžby vyvolané kůrovcovou kalamitou v porostních skupinách nacházejících se na území Národního parku Šumava.

4. Žalobkyně spatřuje závažné vady v řízení předcházející vydání rozhodnutí krajského úřadu, jestliže krajský úřad rozhodl o zamítnutí části žádosti z důvodu, že část porostních skupin, na něž byl finanční příspěvek požadován, leží na území Národního parku Šumava, kdy z části B specifických podmínek Zásad, konkrétně z bodu 3, vyplývá, že předmětem finančního příspěvku není škoda vzniklá v souvislosti s nahodilou těžbou jehličnatého dříví na území národních parků.

5. Žalobce namítá, že krajský úřad nebyl o části žádosti vztahující se k porostům na území Národního parku Šumava oprávněn rozhodnout, neboť k tomu nebyl příslušný. Žalobce má za to, že na základě ustanovení § 48a odst. 2 písm. i) ve spojení s ustanovením § 49 odst. 4 zákona o lesnictví, o části jeho žádosti ohledně příspěvků na lesní porosty nacházející se na území Národního parku Šumava bylo oprávněno rozhodnout pouze Ministerstvo životního prostředí vykonávající působnost krajských úřadů na území národních parků. Krajský úřad měl dle žalobce postupovat podle § 12 správního řádu a postoupit část jeho žádosti k rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí.

6. Žalobce dále namítá nezákonnost Zásad. Podle žalobce skutečnost, že Zásady pro poskytování finančního příspěvku výslovně vylučují dříví vytěžené na území národních parků je v rozporu s účelem Zásad s lesním zákonem s ústavním pořádkem i s právem Evropské unie. Žalobce má za to, že vlastníci lesů na území národních parků, byli dopady kalamity zasaženi dokonce intenzivněji, než vlastníci lesů mimo národní parky. Ustanovení části B oddílu 3 Zásad o vyloučení lesů na území národních parků Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 Af 3/2021 z poskytování příspěvků na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity za rok 2019 ve státních lesích nemá oporu v lesním zákoně. V souvislosti s tím je žalobcem poukazováno na § 46 odst. 3 lesního zákona, kdy účelem tohoto ustanovení je pouze určení organizační složky státu, z jejíchž rozpočtových prostředků se finanční příspěvky poskytují a nelze z něj žádným způsobem dovodit, že by poskytování finančního příspěvku podle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona v nestátních lesích na území národních parků a jejich ochranných pásem bylo vyloučeno. Vyloučení lesů na území národních parků nemá oporu ani v kompetenčních ustanoveních lesního zákona, kdy dále žalobce poukazuje na § 46 odst. 1 písm. l) a na § 46 odst. 10 lesního zákona, z něhož vyplývá, že tyto příspěvky se poskytují výlučně podle výzvy k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku zveřejněném Ministerstvem zemědělství. Má za to, že Ministerstvu zemědělství přísluší vydání výzvy k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona i pro lesy na území národních parků a jejich ochranných pásem. A contrario pak platí, že výzvu k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. l) lesního zákona pro lesy na území národních parků nemůže vydat nikdo jiný, než právě Ministerstvo zemědělství. Proto nesprávně byly lesy na území národních parků zcela opomenuty při vydání Zásad. Vlastníci lesů v národním parku byli znevýhodněni. Proto Zásady mají diskriminační charakter a jsou v rozporu s principem rovnosti v právech zakotvených v článku 1 Listiny základních práv a svobod. Tímto nezákonným postupem ministerstva jsou rovněž vlastníci lesů na území národních parků znevýhodněni v hospodářské soutěži s ostatními vlastníky nestátních lesů. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na ustanovení článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouva jinak.

7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že o žádosti žalobkyně o poskytnutí finančního příspěvku pro účel zmírnění dopadů kůrovcové kalamity za rok 2019 ve státních lesích nemohl rozhodnout nikdo jiný, než krajský úřad, jestliže se v části A odst. 1 písm. n) Zásad uvádí, že o poskytnutí finančního příspěvku rozhoduje na základě žádosti příslušný krajský úřad. Nedochází tak k derogaci ustanovení § 49 odst. 4 zákona o lesích. Ministerstvo životního prostředí může poskytnout obdobný finanční příspěvek na hospodaření v lesích na území národních parků ze svého rozpočtu. Proto krajský úřad byl jediný příslušný orgán oprávněný rozhodnout ve věci žalobce o podané žádosti, a to v celém rozsahu. K vyjádření ve věci žalobcem vznesených námitek nezákonnosti Zásad se žalovaný necítil být kompetentní s ohledem na fakt, že není jejich autorem. Navrhoval, aby si soud zajistil vyjádření od Ministerstva zemědělství, jakož to původce napadených Zásad.

8. Soud si vyžádal stanovisko ke shora uvedeným Zásadám od Ministerstva zemědělství. Ministerstvo ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021 uvedlo, že Zásady nejsou diskriminační, v případě, že je možno podle nich poskytnout příspěvek jen na lesy mimo území národních parků a mimo území vojenských lesů, a to s odkazem na Zásady v části B oddílu 3 na straně 8. V souvislosti s tím bylo poukázáno na to, že žalobce v rámci podané žádosti prohlásil, že se podrobně seznámil se Zásadami. Proto očekávání ohledně poskytnutí příspěvku na porosty nalézající se na území Národního parku Šumava nemohlo u žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 Af 3/2021 nastat. Skutečnost, že příspěvek lze poskytnout jen na lesy mimo území národních parků a jejich ochranných pásem, není dokladem diskriminace vlastníků lesů na území vojenských lesů a lesů na území národních parků, neboť lesy na území národních parků plní v různé míře různé funkce a jejich právní režim je odlišný. Lesy na území národních parků mají odchylný režim hospodaření daný zákonem č. 114/1992 Sb., dle něhož se v lesích národních parků poskytování státní podpory liší a má specifickou povahu, což dokládá nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, které obsahuje zvláštní ustanovení ohledně lesů na území národních parků. Rovněž odlišnost je patrná i ze zákona č. 114/1992 Sb., kdy čerpání finančních příspěvků je upraveno v § 69 uvedeného zákona. Ministerstvo zemědělství rovněž poukázalo na § 15 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., z něhož je patrné, že lesy na území národního parku nemohou mít stejné postavení, neboť u lesů v národním parku jde o situaci, kdy je vlastnické právo omezeno.

9. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

10. Žalobce podal dne 28. 7. 2020 žádost o poskytnutí finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích, kdy přílohou jeho žádosti byl seznam lesů, které žalobce má v pronájmu, což bylo doloženo i nájemní smlouvou, která byla uzavřena mezi městem Volary a žalobcem dne 1. 1. 1999. Na základě žádosti žalobce bylo žalovaným dne 7. 12. 2020 vydáno rozhodnutí, kterým v souladu se Zásadami, kterými se stanovují podmínky pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019, byl žalobci poskytnut finanční příspěvek ve výši 4 339 773 Kč, přičemž žádost žalobce byla částečně zamítnuta z důvodu, že škoda vzniklá v lesních skupinách, uvedená v odděleních 2 - 13 není předmětem finančního příspěvku dle části A oddíl 3, neboť se nacházejí na území Národního parku Šumava. Proto byl na základě objemu alokovaných rozpočtových prostředků finanční příspěvek v souladu s částí A oddílu 3 písm. f) zásad přiznán v poměrně nižší výši.

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. V daném případě bylo napadené rozhodnutí vydáno krajským úřadem, tedy orgánem územního samosprávného celku. Při rozhodování o poskytnutí, respektive neposkytnutí příspěvku rozhodoval krajský úřad o právech a povinnostech s poskytnutím příspěvku spojených. Přiznáním toto příspěvku pak vznikají osobám práva a povinnosti, tedy povinnost použít uvedené finanční prostředky k určenému účelu i povinnost strpět kontroly, tedy povinnosti s tímto příspěvkem spojené. Soud má proto za to, že právní vztah týkající se poskytování dotace je veřejnoprávním vztahem, (viz usnesení konfliktního senátu ze dne 7. 5. 2010 č. j. Konf. 14/2010-8). Soud nemá pochyb o tom, že příspěvek, o který se v nyní rozhodované věci jedná, není ničím jiným než dotací.

13. Soud poznamenává, že stát může v souladu s pravidlem zakotveným v článku 101 odst. 4 Ústavy zasahovat do činnosti územních samosprávních celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona. Nelze však podrobit zásahům státu rozhodnutí kraje, kterým je vyčleněno určité množství finančních prostředků za účelem poskytování příspěvků na hospodaření v lesích, kteréžto je utvořeno jako výsledek politických jednání a procesů vedených v orgánech kraje. Zásahům ze strany soudní moci tedy nemůže být podrobeno samotné rozhodnutí o poskytování příspěvků a postup vedoucí k takovému rozhodnutí, vytváření pravidel pro jejich schvalování a podobné procesy. I přes tuto nutnost respektovat shora uvedené je však Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 Af 3/2021 nutno chránit práva a povinnosti právnických a fyzických osob dotčených činností správních orgánů. V souladu s principem presumpce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí proto nelze zasáhnout v případě, kdy byla možnost přezkumu správního rozhodnutí vyloučena jiným než ústavně zaručeným způsobem, tedy nikoliv prostřednictvím zákona. Ze zmíněné presumpce přezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu však neplyne rozsah tohoto přezkumu. V tomto případě soud důsledně respektuje zásadu zdrženlivosti vycházející z ústavně zaručeného práva na samosprávu, tedy i práva na rozhodování o způsobu naložení s majetkem. Nespadá proto do kognice soudu hodnocení toho, jakým způsobem má správní orgán hospodařit, byť určité limity jsou stanoveny zákonem. Je tedy zcela na správním orgánu, na jaké účely budou vynakládány prostředky a toto rozhodnutí pak nepřísluší soudu přezkoumávat. Soud však nemůže rezignovat na kontrolu toho, zda jsou dodržena pravidla, která pro rozdělování takto určených příspěvků byla stanovena ministerstvem, jako k tomu došlo k nyní projednávané věci shora uvedenými zásadami, případně zda mechanismus nakládání s veřejnými prostředky není diskriminační jinak porušující elementární principy platné v právním státu. V daném případě stát vystupuje v nadřazeném vrchnostenském postavení, proto se jedná o regulaci spadající svojí podstatou do veřejného práva. V daném případě se jednalo o vztah veřejnoprávní, jelikož se jednalo poskytování příspěvků z veřejného rozpočtu, tedy v podstatě se jednalo o poskytování dotace. V daném případě ministerstvem zemědělství byla přijata transparentní pravidla pro poskytování příspěvků, kdy následně o těchto příspěvcích rozhodoval krajský úřad. Proto nelze hovořit o aktech jako účastníka soukromoprávního vztahu či soukromé správy, jestliže je zde dán silný prvek nadřazenosti a nerovnosti vztahu. V daném případě docházelo k poskytování příspěvku tak, že příspěvek byl poskytován uchazečům, kteří splnili podmínky stanovené Zásadami, tedy jednalo se o přidělování příspěvku formou individuálních rozhodnutí.

14. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí o přiznání či nepřiznání příspěvku na hospodaření v lesích podléhá soudnímu přezkumu, a proto rozhodnutí musí být přezkoumatelné, musí být z něho jasné, zda došlo k přiznání příspěvku či nikoliv a rovněž z něj musí být patrno, proč bylo takto rozhodnuto. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 52/2010, dle něhož je soud oprávněn kontrolovat, zda byla pravidla pro přidělování příspěvků dodržována, případně, zda nakládání s veřejnými prostředky není diskriminační či jinak porušující elementární principy platné v právním státu.

15. Soud poukazuje na § 46 odst. 5, dle něhož lesní zákon poskytování příspěvků umožňuje, ale nezakládá na ně právní nárok. Pro případy, kdy byl příspěvek přiznán na základě nesprávných údajů, nebo byl použit na jiný stanovený účel, obsahuje zákon pojistku, kdy příjemce je povinen příspěvek vrátit.

16. Z ustanovení § 46 odst. 9 lesního zákona vyplývá, že pravidla pro poskytování finančních příspěvků ze státního rozpočtu a způsobu kontroly jejich využití jsou vydávána jako příloha č. 10 zákona o státním rozpočtu. Pravidla poskytování finančních prostředků jsou součástí zákona a jejich text má i tedy sílu zákona. Podmínky pro přiznání příspěvku jsou zveřejňovány u příspěvku ze státního rozpočtu v zákoně o státním rozpočtu na běžný rok.

17. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že žalovaný nebyl věcně příslušný rozhodnout o žádosti o poskytnutí příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity ohledně lesů nacházejících se v Národním parku Šumava. Soud má za to, že žalovaný byl příslušný, aby v žádosti žalobce o poskytnutí příspěvku na dopadů kůrovcové kalamity, rozhodoval, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 Af 3/2021 jestliže žalobcem byla podána žádost o poskytnutí příspěvku na dopadů kůrovcové kalamity za rok 2019, kdy s podmínkami těchto zásad byl řádně seznámen, což stvrdil i svým podpisem. Dle uvedených zásad v části B odst. 3 je uveden předmět finančního příspěvku, a to, že škoda vzniklá v roce 2019 v souvislosti s nahodilou těžbou (§ 2 písm. m) lesního zákona) jehličnatého dříví v lesích mimo území národních parků a jejich ochranných pásem a mimo pozemky, které jsou objekty důležitými pro obranu státu. V souvislosti s tím je nutno poukázat na zákon o lesích č. 289/1995 Sb., kde je v § 46 odst. 3 mimo jiné zakotveno, že finanční příspěvky podle odst. 1 zákona poskytuje Ministerstvo obrany, jde-li o vojenské lesy a Ministerstvo životního prostředí, jde-li o lesy na území národních parků a jejich ochranných pásem. Z § 46 odst. 10 lesního zákona vyplývá, že finanční příspěvky za zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích podle odst. 1 písm. l) se poskytují podle výzvy k podání žádosti o poskytnutí finančního příspěvku zveřejněné ministerstvem. V části A odst. 1 písm. n) Zásad se uvádí, že o poskytnutí finančního příspěvku rozhoduje na základě žádosti příslušný krajský úřad. Z toho pak vyplývá, že o žádosti poskytnutí finančního příspěvku pro účel zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019 nemohl rozhodnout nikdo jiný, než krajský úřad.

18. Žalobce zcela nesprávně dovozuje, že na základě ustanovení § 48 a) odst. 2 písm. i) ve spojení s § 49 odst. 4 zákona o lesích o jeho žádosti ohledně příspěvku na lesní porosty nacházející se na území Národního parku Šumava bylo oprávněno rozhodnout pouze Ministerstvo životního prostředí vykonávající působnost krajských úřadů na území národních parků, a proto měla být v této části jeho žádost dle § 12 správního řádu postoupena Ministerstvu životního prostředí.

19. Jak bylo uvedeno shora, v Zásadách je konkrétně uvedeno, že pravomoc rozhodovat o prospěchu přísluší krajskému úřadu. Proto je nesprávný názor žalobce, že dle Zásad dochází k derogaci ustanovení § 49 odst. 4 zákona o lesích. Soud poukazuje, že Ministerstvo životního prostředí má možnost poskytnout obdobný příspěvek na hospodaření v lesích národních parků ze svého rozpočtu ve smyslu § 69 zákona č. 114/1992 Sb., dle něhož lze čerpat finanční prostředky v případech, kdy jde o podporu ochrany přírody v rámci zvláště chráněných území, územních systémů, ekologické stability nebo území chráněných smluvně. Lesy na území národních parků a jejich ochranných pásem mají odlišný režim než nestátní lesy, kdy režim hospodaření lesů národních parků je upraven zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Z této právní úpravy vyplývá, že lesy na území národních parků mají zcela jiné postavení, a proto se i státní příspěvek liší. V lesích národních parků se poskytování státní podpory řídí nařízením vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, které obsahuje zvláštní ustanovení ohledně lesů na území národních parků.

20. Soud proto uzavřel, že krajský úřad byl příslušný rozhodovat ve věci žalobce ohledně podané žádosti o poskytnutí finančního příspěvku pro účel zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019, a to v celém rozsahu.

21. Skutečnost, že bylo řádně krajským úřadem o uvedeném příspěvku rozhodnuto, svědčí i § 46 odst. 4 zákona, ve kterém se uvádí, že o poskytnutí finančního příspěvku rozhoduje ministerstvo nebo krajský úřad, přičemž v daném případě byl oprávněn dle shora uvedených Zásad rozhodovat krajský úřad. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 57 Af 3/2021 22. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně nezákonnosti Zásad, kterými byly stanoveny podmínky pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v nestátních lesích za rok 2019. V případě, že je přezkum omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv na rovné zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek, nemohl se proto soud zabývat nezákonností Zásad ohledně stanovení podmínek pro poskytování příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity. K této námitce lze opětovně poukázat na to, že se na lesy v národních parcích vztahuje zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody krajiny, přičemž v daném případě byl příspěvek poskytován dle zákona o lesích § 46 odst. 1 zákona o lesích, kdy finanční příspěvek byl poskytnut na zvládnutí následků mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích a byl v daném případě poskytován Ministerstvem zemědělství, přičemž o příspěvku pro lesy na územích národních parků a jejich ochranných pásem Ministerstvo životního prostředí.

23. Soud v daném případě vycházel z toho, zda byla dodržena pravidla pro rozdělování příspěvku dle shora uvedených Zásad, když v tomto směru žádné porušení Zásad ze strany soudu shledáno nebylo, jestliže vyplývá z uvedených Zásad, že předmětem finančního příspěvku je škoda vzniklá v roce 2019 v souvislosti s nahodilou těžbou dříví v lesích mimo území národních parků a jejich ochranných pásem. V daném případě byla zcela transparentně stanovena pravidla, přičemž žalobce v rozporu s těmito pravidla požadoval vyplacení příspěvku v lesích, které se nacházejí v Národním parku Šumava. Nebylo rovněž zjištěno, že by mechanismus nakládání s těmito veřejnými prostředky byl diskriminační tedy, že by některý žadatel – vlastník nestátního lesa byl nějakým způsobem zvýhodněn, či některý jiný vlastník nestátního lesa byl diskriminován.

24. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 57 Af 3/2021 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. května 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.